Poděkování Patrikovi
Moc děkuji Patrikovi za tenhle pohled na svět. Přečtěte si jeho článek, který zveřejnil na Facebooku.
S láskou Jitka
Ve svém souboru jsem zpracoval sociální fotografii o běžném životě a činnostech hendikepovaných lidí ve stacionáři Ráček v Rakovníku. Chtěl jsem, aby má práce na jedné straně potěšila, ne jen stacionář, ale na straně druhé byla užitečná a nabídla lidem určitý úhel pohledu. Ne se zvláštním výrazem ve tváři, takovým, jakým se na hendikepované určité procento národa dívá. Ten kdo se setkal s lidmi, kteří se nechali nerušeně vyfotografovat při své každodenní činnosti, tak jako já, pochopí, co jsem chtěl tímto tématem ukázat. Ten, kdo se naopak s takovými lidmi v podobném zařízení nesetkal, může nahlédnout do života mentálně a tělesně postižené mládeže a dospělých, přičemž velice rychle zjistí, že jsou to lidé úplně stejní jako my. My, kteří se „pyšníme“ přívlastkem normální, nebo zdraví. Mohl bych polemizovat co je to „normální a zdraví“. Ti lidé, Anna, Šárka, Honzové, Renáta a jejich další přátelé jsou lidé stejní jako my. Mají svoje představy, sny, radosti, ale také trápení a starosti. Umí se smát, nadávat a hádat se. Umí milovat. Umí pracovat. Chtějí být jako my. Jako všechny ty ,,tety“, které se snaží jim pomáhat. Chtějí být jako jejich rodiče, kteří se o ně starají, každý den je ve většině případů vodí do stacionáře a zase odvádějí domů, najdou se ale i tací, co popadnou kolo a dorazí sami. Oni ale jsou jako my. Velice rychle vedle nich zjistíte, jak je svět a všechno v něm relativní. Jak jsou důležitější věci než přemýšlet nad starostmi, které v sobě každý nosíme. Nikdy mne nenapadlo, že se budu usmívat nad tím, že chytnu zákusek a budu jej jíst, normálně jíst. Nikdy jsem nepomyslel, že budu obdivovat člověka, který stříhá celý den molitan na malé kousíčky proto, aby mohl naplnit polštář, který bude užitečný někomu dalšímu. V Ráčku jsem pochopil, že svět je jen jeden a všichni lidé jsou si rovni. Každý je užitečný svým způsobem a pomáhá, pokud pomáhat chce tak, jak může. Věřím, že má práce, mé fotografie ukáží, že přátelství, pochopení a tolerance jsou velkým spojením nás lidí v našem světě a jsem moc rád, že sám v sobě jsem našel pocit, že právě tyto fotografie udělají radost hlavně těm, kteří si to nejvíce zaslouží. Tím mám na mysli všechny „holky a kluky“ z Ráčku.
© Patrik Pumr
Foto: Patrik Pumr Photography