Láska k přírodě a ke zvířatům se mě držela odjakživa, avšak k myslivosti jsem se dostala až díky mému anglickému kokršpanělovi Kimovi (Edgar Henry Dobkov).

 

Jelikož kokršpaněl je poměrně živé a temperamentní lovecké plemeno, vystřídala jsem s Kimem spoustu kynologických aktivit a sportů, od sportovní kynologie, přes dogtrekking, po agility, aby ta jeho rozverná dušička měla potřebné zaměstnání a možnost se pořádně „vyblbnout“. Stále se mi však zdálo, že u všech těchto kynologických odvětví jde jen o to, aby se pes fyzicky unavil a nijak ho to nenaplňuje po psychické stránce. Nakonec mě pár nadšenců přemluvilo, že když mám tak živé a učenlivé lovecké plemeno, byla by škoda s ním nezkusit to, k čemu byl vyšlechtěn… a tak jsme se jeden podzimní víkend roku 2005 zůčastnili loveckého výcvikového víkendu, pořádaného tehdejší loveckou psí školou Horys-lov p. Mirka Horáčka. Výcvik nás začal bavit a tak jsme v něm pokračovali, nejprve pod vedením p. Horáčka, později jsem Kima už cvičila sama. Úspěšně jsem s ním složila několik zkoušek z lovecké upotřebitelnosti a začínala jsem si čím dál více uvědomovat, že mít složené lovecké zkoušky je sice pěkná věc, ale k čemu to je, když není možnost to uplatnit v praxi...

 

Jelikož už mne však díky okruhu lidí kolem lovecké kynologie začala myslivost zajímat nejen kvůli psovi, tak jsem se po dlouhém váhání nakonec rozhodla přihlásit se na přípravný kurz ke zkouškám z myslivosti. Nevěděla jsem, co od toho očekávat, a tak jsem do toho šla s tím, že při nejhorším se jen dozvím pár nových informací o přírodě, o kterou jsem se zajímala vždycky. Na jaře 2007 jsem na okresním mysliveckém spolku Praha 4 absolvovala přípravu ke zkouškám, která obsahovala teoretický kurz a praktickou část - bezpečné zacházení s loveckými zbraněmi a základy lovecké sportovní střelby. Dále bylo v průběhu kurzu nutné odevzdat záznam o roční odborné praxi, v mém případě ho tvořily převážně kynologické akce a přírodovědné exkurze.

Kim byl můj "čestný psí doprovod" jak na kurz, tak na pěknou novou střelnici v Hradových Střímelicích, aby mu náhodou něco neuniklo :-)

 

Dne 26.4.2007 jsem složila zkoušky z myslivosti, pořádané taktéž OMS Praha 4. Zkoušky se konaly ve stylové restauraci "Na tý louce zelený", byly dovršením přípravného kurzu a především krásným mysliveckým zážitkem.
 

Myslivecké vysvědčení - pro zvětšení klikněte.

Moje vylosované otázky v jednotlivých předmětech:
1. předmět (historie, tradice): myslivost ve 20. století, vývoj loveckých zbraní, jelení zvěř v myslivecké mluvě
2. předmět (předpisy): zásady chovu zvěře, průkaz zbraně, ochrana přírody a krajiny
3. předmět (zoologie a biologie): bažantí zvěř, jelenec, vývoj rohu
4. předmět (chov zvěře, péče o zvěř): zásady chovu bažantí zvěře, býložravci - funkce v ekosystému, dužnatá krmiva
5. předmět (kynologie, nemoci zvěře a psů): slídiči, povely používané při výcviku loveckého psa, vlastnosti lov. psa
6. předmět (střelectví, základy první pomoci): použití zbraní a nábojů na zvěř spárkatou, napínáček, vnitřní balistika
7. předmět (lovectví): lov srnčí zvěře, ošetření ulovené drobné zvěře, nástřel

 

Poté jsem si kvůli mojí maturitě musela dát s kynologií na nějakou dobu trochu pauzu, ale hned jak jsem odmaturovala, čekala nás jedna vrcholná kynologická akce - XXIII. ročník Memoriálu Mileny Štěrbové, na který jsme jeli po dlouhé době nasát tu loveckou atmosféru, která už nám začínala chybět. Memoriál jsme úspěšně dokončili ve 3. ceně, což mne velice potěšilo a zároveň trochu překvapilo. :-)) To už však Kimovi nechyběla ani ta zprvu nedosažitelná myslivecká praxe a začali jsme jezdit jako hosté na hony a naháňky s mysliveckým sdružením v Hrusicích u Prahy a občas také na bažantí hony do bažantnice na Konopišti.
Tou dobou myslivost zlákala také Vlastíka Gregora s Kimovou dcerou Ejšou (Asia Shanti Navaro) a tak jsme se většiny těhto loveckých akcí začali účastnit společně. Chtěla bych zde Vlastíkovi tímto moc poděkovat za to, že jsme se s ním vždy mohli na jakoukoli akci svézt autem – já (tenkrát ještě bez auta) bych se sama se psem na podobné akce kolikrát autobusem vůbec nedostala (v lepším případě bych se dostala tam, ale už ne večer zpět…).

 

Takto jsem se od potřeby zaměstnat psího puberťáka dostala až k myslivosti. Nejhezčí na tomto koníčku však je ten pohled, když váš pes dělá to, k čemu byli jeho předci vyšlechtěni a vidíte na něm, jak ho to baví a naplňuje. Kam se proti tomu hrabe sebelepší domácí kino. :-))