Přehled pracovních výsledků:

Průběh jednotlivých zkoušek:

Všestranné zkoušky

27.8.2011 Kim završil svojí "kariéru" na všestranných zkouškách malých plemen v Kostelních Střímelicích. Kimovi je krásných 7 let a přestože už nemá tu rychlost, jakou mají mladí psi, pracuje stále s velkou chutí a odhodláním vydat ze sebe vše. Přesto se však začaly z řad zkušenějších vůdců ozývat rýpavé hlasy, že takhle starého psa už bych neměla "trápit" taháním na lovecké akce, až jsem z toho začínala mít mírnou depku, když jsem poslouchala, jaký už je to "důchodce". :-)) Přihlášení na tyto zkoušky jsem proto pojala trochu soutěžně a výsledek je pro mne takovou ješitnou radostí, že na TO ještě máme. :-) Koneckonců – všestranný už Kim je díky absolvování memoriálu Mileny Štěrbové, takže o nic nejde....
Všestranné zkoušky by teoreticky měly být zkouškami dvoudenními (a i propozice tomu napovídaly), pořadatelé to však pojali jako zkoušky jednodenní a nacpali všechny disciplíny do jednoho dne, takže jsem se trochu obávala, aby to Kim přecijen vůbec zvládl. V tomto směru jsem ho však poněkud podcenila – druhý den, kdy už nás žádná práce nečekala, se tvářil, že by si to dal celé ještě jednou. :-)

Kim nezklamal a odvedl výbornou práci, na kterou rozhodčí nešetřili slovy chvály. Už však má samozřejmě i nějaké své zlozvyky, které se částečně naučil v praxi a které na zkoušky nepatří, ani bystrému oku rozhodčích to neuniklo. :-) Na pěkné známky (tři trojky, jinak samé 4) to však nemělo příliš velký vliv....
Jako první jsme začínali šoulačkou a barvou. Ač byl Kim po barvě veden jako vodič, tak zhaslý kus na konci barvy i zahlásil. Hned jak byli všichni psi vykoušeni z barev, přistoupilo se ke zkoušení dalších discipnín – odložení, nahánění, vodění na řemeni... (zatím se držíme v samých čtyřkách :-) ). Následoval přesun na kraj lesa k poli a zkoušení vleček a dohledávek. Zde jsme již ztratili jeden stupeň známky při dohledávce srstnaté – pan "profesor" se po nalezení zvěře chvíli rozmýšlel, jestli se bude namáhat se s tím nosit. :-)) Nakonec se však namáhal, takže známka 3. Následuje společné zkoušení klidu na stanovišti a pak už cca v 16 hodin zasloužený oběd, to už jsme všichni hlady šilhali. :-) Po odpoledním obědě se vyplnila předpověď počasi a začalo poměrně slušně pršet. To už se jely zkoušet vodní práce, my hůře vybavení jsme skončili promoklí až na kost a měli jsme té vody celkově plné zuby. :-) Kim sice v dešti a blátě pracoval lépe než v dusnu, bohužel sedat si do toho mokra se mu opravdu nechtělo, takže při dohledávce kachny pohozené v rákosí proběhlo předání kachny ve stoje. Jako poslední následovalo zkrácené slídění (asi i rozhodčí už toho měli dost :-) ). Při čekání na slavnostní vyhlášení výsledků se většina z nás stihla konečně převléct do suchého oblečení, vyhlášení pak proběhlo až za tmy.

Kim obstál v 1. ceně s počtem 469 bodů. Byly to pravděpodobně jeho poslední zkoušky, teď už ho čeká jen lovecká praxe a jednou snad opravdu ta penze (možná)... :-)
Kime, děkuji ti za všechno, co jsme spolu dokázali a doufám, že toho společně ještě hodně prožijeme. 
 

Zkoušky honičů

Ve dnech 13.-14.11.2010 jsme s Kimem absolvovali zkoušky honičů pořádané OMS Praha-východ v honitbě MS Bor Konojedy.
Jak jsem již zmínila v aktualitách, přihlášení na tyto zkoušky bylo takovým jedním velkým rozmarem. Prapůvodně mne k přihlášení vyhecoval jeden z rozhodčích, který zde posuzoval - nejprve slíbil nácvik, pak to ale nějak „vyšumělo“... Chuť zkusit s všestranným psem ještě něco (pro slídiče) nového však zvítězila, a tak jsme se pokusili něco málo nacvičit na vlastní pěst. Některé disciplíny však pro mne byly úplnou novinkou.
Poslední víkend před zkouškami si potom Kim na bažantím honu na Konopišti natáhl tlapku a několik dní pak kulhal, takže naše účast byla na poslední chvíli nejistá. Ve čtvrtek ale kulhání ustalo, a tak jsme se rozhodli jet...

Zkoušky se pořádaly jako dvoudenní, většina disciplín se však v naší skupině stihla odzkoušet první den.
Hned v sobotu dopoledne proběhla naháňka, která byla uspořádána tak, že první skupina se psy šla do leče a pomalu postupovala proti nám – druhé skupině. U první skupiny proto byly hodnoceny disciplíny spojené s prací v leči, zatímco my jsme byli zkoušeni z chování na stanovišti. Kim byl sice ještě z auta poněkud rozdivočelý, a tak jsem se této disciplíny hned na úvod trochu obávala, zvládli jsme to však doslova v klidu. :-)
Když první skupina dosáhla naší linie, bylo jejich zkoušení ukončeno a v dalším postupu lečí jsme pokračovali my. Stejným způsobem jsme tak lečí postupovali na třetí skupinu, u které se mezi tím opět zkoušelo chování na stanovišti, dokud jsme nedosáhli jejich linie.
Bohužel se ani v jedné leči nepodařilo nic slovit. Někteří psi se v leči dostali do kontaktu s černou zvěří a byli proto ohodnoceni jak z nahánění divočáka, tak z ochoty k práci na černou zvěř. Někteří psi (včetně nás) však to štěstí neměli a byli proto prozatím ohodnoceni pouze z nahánění zajíce/lišky.
Kim v leči pracoval pěkně, ale jednak během zkoušení opět začal trochu šetřit nedávno nataženou tlapku a jednak oproti mladším psům už neměl tu rychlost, kterou by měl mít. Také vzdálenost ode mě si udržoval trochu kratší, než se zde vyžaduje, je zvyklý si mě hlídat... taky to není honič, ale slídič, který má pracovat „na vzdálenost brokového výstřelu“ - tak co bych najednou chtěla. :-)) U některých disciplín nám proto za tyto nedostatky bylo strženo po jednom bodíku.
Hned po ukončení naháňky se v naší skupině odzkoušelo odložení a vodění na řemeni. Odpoledne se pak zkoušel hlavně dosled černé a vysoké zvěře na uměle založené šlapané a současně pobarvené stopě. Stopa byla poměrně čerstvá, a tak šel Kim bez zaváhání od nástřelu až na konec stopy doslova jako vysavač. :-)
Těsně před setměním se nakonec vyzkoušelo ještě chování u střelené zvěře, kde Kim i přes svou únavu velmi mile překvapil. Kus během pár sekund navětřil a jakmile k němu doběhl, začal ho energicky hlásit v bezpečné vzdálenosti cca 1 metru až do mého příchodu. Při vědomí, že Kim opravdový kus střelené zvěře viděl letos teprve podruhé (jinak jsme trénovali pouze s kůží), mne velice potěšilo, když rozhodčí tento výkon znodnotili slovem „Perfektní!“. :-)
Druhý den ráno byl sraz rovnou u obůrky, kde už se zkoušela pouze ochota k práci na černou zvěř u psů, kteří neměli příležitost toto prokázat při kontaktu s černou zvěří - tedy i u nás.
Pak už naše skupina jen v sokolovně v Konojedech čekala na dozkoušení ostatních psů a na vyhlášení výsledků. Čekání bylo poměrně dlouhé, ale dobře vařili a ani zábava nevázla, a tak to celé uteklo docela rychle.

Výsledkem našeho celovíkendového snažení je první cena s počtem 182 bodů a příjemný pocit, že „starého psa přecijen novým kouskům naučíš“. :-) Kim se tak stal druhým mně známým kokršpanělem v republice s těmito zkouškami. Kéž by jich bylo více, snad se o nich jen neví...

Všem zúčastněným, rozhodčím i organizátorům patří dík příjemně strávený víkend.
Zvláštní dík potom patří Pepovi Smržovi, který nám jednak umožnil nácvik v obůrce s divokými prasaty Matyldou a Pepíčkem a jednak se jako kameraman postaral o videozáznam z celých zkoušek.

Lovecké kynologii zdar! 
 

Barvářské zkoušky honičů

 Dne 26.9.2009 jsme se vydali na barvářské zkoušky honičů pořádané OMS Praha-východ v Konojedech. Spolu s námi se zkoušek účastnila také naše "kokrařská parta", s kterou jsme během léta na tyto zkoušky trénovali a zde jsme naše společné výcviky zúročili.
Tyto zkoušky pro mne byly úplnou novinkou, některé disciplíny jsem až zde viděla poprvé, jak se zkouší v reálu.
Kim až na jednu trojku uspěl se samými čtyřkami, což mne nejen potěšilo, ale zároveň trochu překvapilo, tak pěkný výsledek jsem nečekala. :-)) Šlapaná nepobarvená stopa černé zvěře ho očividně baví mnohem více, než pobarvená stopa, a tak je na něm dobře poznat, kdy stopu opravdu má a kdy jen "švindluje". Proto jsme se také při vypracovávání této disciplíny jednou sami opravili bez jakékoli bodové ztráty. Disciplína vyhledání a chování u střelené zvěře nám šla o něco hůře, neboť "střelená" zvěř byla postavena na pařezu tak, že působila ještě větším dojmem než ve skutečnosti a Kim se jí lekl. :-)) Nakonec jsme však z této disciplíny byli ohodnoceni známkou 3, za což jsme pánům rozhodčím vděčni. :-)
Ostatní kokříci (Nairobi Black Petrs a Gerda z Blatova) uspěli rovněž na výbornou - v 1.ceně. Jen Nairobi a Kim bohužel se stejným počtem bodů, takže veškeré sázky jsou nerozhodně, asi se o to vínko budeme muset podělit. :-))
Organizace nikde nevázla a vyhlášení výsledků a předání cen proběhlo poměrně brzy, takže jsme už v odpoledních hodinách všichni odjížděli příjemně naladění k domovu.
Na závěr díky všem zúčastněným za prima atmosféru, některým vůdcům za taxislužby a v neposlední řadě za souběžnou opravu mého "kočáru". :-))

Myslivosti zdar! 
 

Kynologický trojboj
Memoriál Jarmila Pařízka

V sobotu 29.8.2009 jsme se zůčastnili kynologického trojboje - Memoriálu Jarmila Pařízka. Trojboj byl pořádaný mysliveckým sdružením Čelákovice, ve kterém hostuji, a tak byla má učast na této akci jasná věc. :-)

Jak již název napovídá, trojboj se skládal ze tří disciplín: dohledávka kachny, vlečka se srstnatou zvěří a přinášení kachny z hluboké vody.
Z celkového počtu 19 startujících psů jsme se s Kimem úspěšně umístili na předních místech (cca 4. či 5. - nedávala jsem při vyhlášení dostatečně velký pozor :-)) ) s počtem 12 bodů a časem 2:38 vteřin.

Z řad kokříků s námi trojboj absolvovala ještě rodina Smržových, kteří rovněž všichni úspěšně obstáli. Na slavnostní vyhlášení výsledků a opěkání prasátka se za námi cestou z výstavy stavili i naši přátelé Vlastík a Jiřinka Gregorovi, se kterými jsem po ukončení trojboje pokračovala do Mnichovic. Zde našla v krásném domečku u lesa nový domov naše kamarádka Štěpánka Gorčíková, a tak jsme s radostí přijali pozvání na přátelské večerní posezení, které bylo krásným zakončením tohoto dne. 
 

Barvářské zkoušky

Dne 13.6.2009 jsme si s Kimem byli vylepšit barvářské zkoušky, které jsme z předchozích let měli složené pouze ve 3.ceně. Tentokrát jsme se vydali na klubové barvářské zkoušky do Malešova, kde jsme se shledali se spoustou přátel a známých a celý pěkně strávený den v lese jsme si patřičně užívali, vždyť už nám vlastně o nic nejde. :-)
Kim si při všech disciplínách vedl skvěle a vážíme si pochvaly od rozhodčích. Jen ta naše jinak oblíbená barva nás nakonec odsunula do druhé ceny. Terén byl hodně zazvěřený a jakmile jsem Kima nasadila na nástřel a viděla na něm, že místo barvy nasál stopu živé zvěře, která se nejspíš po barvě proběhla, věděla jsem, že je zle. Nakonec jsme barvu jakž takž došli se dvěmi chybami a byli jsme ohodnoceni známkou 2.
Vítězem zkoušek se stal pan Josef Smrž s fenkou Gerdou z Blatova, kterému moc gratulujeme.

Po skončení barvářských zkoušek jsme společně s manž. Gregorovými přijali pozvání od myslivců v Hrusicích na opékání prasátka. Kimovi očividně bylo líto, že se tento den na zkouškách nekonal žádný aport a tak mi po chvilce hrdě v mordě přináší ještě se zmítající slepici jednoho z myslivců (nutno říct, předání opravdu ukázkové :-)) ). Za tento incident se samozřejmě moc omlouváme, ale chudince nešťastné slepici už bohužel nepomůžeme. :-(
Děkuji rozhodčím a organizátorům za perfektní připravení a organizaci dnešních zkoušek a všem našim přátelům za prima strávený den (manželům Gregorovým a Štěpánce Gorčíkové samozřejmě také za taxislužby :-) ).

Myslivosti zdar!

 XIII. Memoriál Mileny Štěrbové

26.-28.9.2008 jsme s Kimem absolvovali XXIII. Memoriál Mileny Štěrbové, pořádaný Klubem chovatelů loveckých slídičů, Českomoravskou kynologickou jednotou a Okresním mysliveckým spolkem Semily, pod záštitou Ministerstva zemědělství.
Memoriál se konal v honitbách MS Kozlovy Všeň, MS Žďár Blata, MS Libošovice a honitbě Mužský.

Jak jsem již několikrát řekla, na tento Memoriál jsem nás přihlásila hlavně z toho důvodu, abychom si jak já, tak pes vynahradili ten dlouhý maturitní výpadek – jeli jsme si prostě po dlouhé době užít mysliveckou atmosféru a vše kolem ní s tím, že když dokončíme, budeme rádi, prostě jsme jeli „na pohodu“. :-) Možná také z toho důvodu mi během celých zkoušek chyběla odpovídající dávka nervozity, kterou jsem některým jiným vůdcům opravdu nezáviděla.

V pátek hned po škole nás v Praze u metra nabrala naše známá od špringříků Marcelka Brothánková, které tímto za všechno (nejen za šoférování) děkuji. :-) A jelo se směr Český ráj… :-) Po menším bloudění jsme dorazili ke kulturnímu domu ve vesničce Kacanovy, kde bylo jakési centrum celého Memoriálu. V pátek se odbyly všechny organizační záležitosti – prezentace, veterinární prohlídka psů, losování startovních čísel (já jsem si vylosovala č. 20) a informace k organizaci zkoušek. S vědomím, že nás zítra čeká dlouhý den, jsme šli všichni poměrně brzy spát.

V sobotu ráno následovala společná snídaně a poté jsme se auty přesunuli na slavnostní zahájení XXIII. MMŠ v parku zámku Hrubý Rohozec, kde nechyběli ani sokolníci a vše bylo moc pěkně připraveno.
Po zahájení jsme byli rozděleni do skupin (malý les, velký les, malé pole, velké pole, voda) a postupně jsme se přesunuli do honitby na zkoušení jednotlivých disciplín. Naše skupina se skládala ze dvou kokříků a dvou německých křepeláků a první den zkoušení na nás padly disciplíny v malém a ve velkém lese.
Zde jsme s Kimem trochu klopýtli pouze při nahánění – prostě ten můj těžký závisláček nerad pracuje příliš daleko ode mě, toho jsem si byla vědoma vždycky. :-)) Páni rozhodčí mi k tomu řekli, že nějaký velký honič z něj asi nebude, ale že to je očividně skvělý parťák i do cizí honitby a můžu ho mít kdekoli na volno, aniž bych se musela bát, že bude někde za hůny vyvádět nějakou neplechu a jeho způsob nahánění ho prý s čistým svědomím mohou ohodnotit známkou 2.
Dále se nám tento den pěkně povedla barva, která jak mě, tak Kima baví ze všech disciplín nejvíce a ono to na té práci je zkrátka vidět, když už nasazování barvářského řemene se neobejde bez radostného kmitání proutku. :-)
V sobotu večer se pak konal společný večer účastníků a pořadatelů, kde se pilo, tancovalo a bylo to moc fajn, no ostatně na fotkách je to vidět… :-)

V neděli ráno už se zahájení druhého dne zkoušek konalo před kulturním domem Kacanovy a došlo k malému přeházení skupin, protože první den byla poměrně vysoká úmrtnost a některé skupiny byly v neděli již poloprázdné… Naše skupina však zůstala téměř zachována a odhodlána dále bojovat. :-) Hned ráno nás čekalo zkoušení vodních disciplín. Zde jsme si s Kimem vedli dobře, terén byl pěkný a dobře zazvěřený (takových v Praze moc nemáme) a tak jsem se až divila, jak prostorně a systematicky Kim rákosí prohledával. Pouze jsme de fakto zbytečně ztratili jeden bodík při přinášení kachny z hluboké vody – korona přihlížejících byla bohužel trochu blíže, než by bylo zdrávo a v momentě, kdy Kim kachnu nesl ze břehu ke mně, si jedna paní s kamerou klekla z boku pár metrů od nás a začala mluvit, takže Kim se nasměroval k ní a začal kachnu nabízet členům korony, takže jsem byla nucena dát druhý povel…. nic na plat, hlavně, že kachna na druhý povel skončila u mě. :-))
Po přezkoušení všech vodních disciplín následovala práce na poli. Zde byly pro mnoho psů (a i pro nás) kamenem úrazu vlečky a dohledávky – zaprvé to bylo rozhodčími velmi přísně hodnoceno, a zadruhé nikdo z vůdců si sice nedovedeme vysvětlit proč, ale spousta psů tam prostě doslova „blbla“ a po vypuštění na vlečku chvíli běželi dobře a pak jako by je něco praštilo do čumáku a letěli jinam… Několik psů na těchto disciplínách vypadlo, my s Kimem jsme jen tak tak prolezli se známkami 1 z dohledávky a vlečky pernaté, což nás nakonec posunulo do 3.ceny. (U dohledávky pernaté už navíc Kim pochopil, že se nejedná o výcvik, ale o soutěž a že ať s tím bažantem cestou bude dělat cokoli, nic se mu za to nestane – chyba paničky :-)) ).

Jelikož byl celý průběh Memoriálu velice dobře zorganizován, i vyhlášení výsledků, předání cen a zakončení proběhlo poměrně brzy po ukončení zkoušení.
Z celkových 21 startujících psů nakonec úspěšně dokončilo pouze 11, z toho 7 (včetně nás) ve třetí ceně… Z toho plyne, že pro nás, kteří jsme jeli pouze „na pohodu“, je to veliký úspěch, že jsme tento náročný Memoriál vůbec úspěšně dokončili a bylo mi ctí se jako vůdce takovéto akce účastnit (navíc o to více, že s úplně prvním psem). :-)
Celkovým vítězem XXIII. ročníku MMŠ se stal německý křepelák Car Semilský háj s vůdcem Milanem Noskem, kterému tímto moc gratulujeme.

Na závěr si samozřejmě zaslouží naše veliké poděkování celý rozhodcovský sbor, organizátoři, majitelé honiteb a všichni ostatní, kdo se na organizaci Memoriálu jakkoli podíleli, byl to nádherně strávený víkend v Českém ráji, na který budeme dlouho vzpomínat.

>> FOTOGRAFIE ZDE <<

Soudcovská tabulka:

Lesní zkoušky

V sobotu 6.10. jsme s Kimem složili naše letos poslední zkoušky – lesní zkoušky pořádané honebním společenstvem Velké Popovice.
Sraz účastníků měl být v 8 hodin kdesi v restauraci ve vesničce Lojovice (takový pěkný zapadákov :-) ). Naše ranní doprava na zkoušky vypadala dost podobně, jako na PZ v Dobřejovicích – do Lojovic tak časně z rána žádný spoj nejel, a tak jsme si s Kimem před zkouškami dali cca 8 km rychlochůzí jako „rozcvičku“. V Lojovicích jsem k mému údivu (a už s půlhodinovým zpožděním…) zjistila, že sraz je ještě daleko za Lojovicemi, ale naštěstí jsem cestou natrefila na jednoho dalšího opozdilce – Michala Beneše s malým münsterlandským ohařem, který byl na rozdíl ode mě majitelem autíčka, a tak jsme se na místo srazu nakonec svezli autem a jen tak tak stihli zahájení. :-)

Celé zkoušky probíhaly v poklidném duchu, byly velice dobře naplánované a i přesto, že se zkoušela práce na pobarvené stopě, která je časově náročná, tak nikde nebyly žádné veliké čekající prodlevy a zkoušky utekly poměrně rychle.

Pro nás s Kimem se stala limitní známka z nahánění, za kterou jsme dostali 2 body. Tím pádem jsme spadli do II.ceny, z které jsem však měla docela radost. A pro příště vím, na čem ještě musíme zapracovat. :-) Především na tom, aby ten můj závisláček chodil dál ode mě, což se trochu promítlo i na známce ze slídění… Dále dávat větší pozor, když Kim při práci na pobarvené stopě najednou ze svižného klusu přejde do prudkého táhnutí – na těchto zkouškách se nám totiž podařilo sejít z barvy 30 m od kusu zvěře, asi barvu křižovala nějaká pro Kima lákavější stopa. Byli jsme rozhodčími zatroubením upozorněni, že jsme z barvy sešli, a když jsme se vrátili o pár metrů zpět, málem jsme doslova zakopli o srnu, takže nakonec jsme kus úspěšně dohledali :-))

Naopak jsme byli od pánů rozhodčích moooc pochváleni za poslušnost, čehož si velice považujeme. :-) Při šoulačce kolem nás probíhal pes, za ním hvízdající páníček, ale naštěstí toto máme ze sportovní kynologie nacvičeno dobře.
Ve finále, když jsme byli zkoušeni z vodění na řemeni, tak jsme s Kimem udělali sotva 3 kroky a rozhodčí prohlásil: „Nehrajeme na žádné malichernosti, že… vy dáte povel a pes se podle toho prostě chová, vás ani nemá cenu zkoušet.“ A dal nám hned známku 4, čímž mě tedy docela zaskočil, ale rozhodně jsem neprotestovala. :-)

Na zkouškách jsme se shledali také s některými už známými tvářemi z řad „shedivých“ – s naším spolužákem z mysliveckého kurzu na OMS Praha 4 a s Míšou Nytlovou a jejím nezapomenutelným výmaráčkem Matýskem, moc ráda jsem vás znovu viděla! I když pravda bez pejsků bylo klidněji, Kim a Matýsek na sebe mají nemilé vzpomínky… :-)

Na závěr děkuji všem, kdo se jakkoli podíleli na organizaci těchto pěkných zkoušek a samozřejmě také Michalovi za odvoz domů (ušetřil nám tím zpáteční túru) a za velice plodnou diskusi, doufám, že se bude opakovat. :-))

Myslivosti zdar! 

Speciální zkoušky z vodní práce

11.8.2007 jsme s Kimem složili speciální zkoušky z vodní práce. Zkoušky se konaly v honitbě MS Šeberov, což je kousek od Prahy 4 - Háje, takže co by kamenem dohodil od našeho domova.
Sraz účastníků byl v Rychlém občerstvení u Procházků na Rozkoši. Po veterinární kontrole a nutných formalitách jsme se přesunuli k rybníku Brůdek u Šeberova, kde proběhlo slavnostní zahájení zkoušek a poté opět auty k Olšanskému rybníku o pár stovek metrů dále, kde probíhalo samotné zkoušení.
Přihlášení na vodní práce pro mne bylo takovým „úletem“ po jednom odpoledni u vody a až do poslední chvíle jsem nevěřila, že tyto zkoušky opravdu uděláme :-)) S blížícím se termínem zkoušek jsme totiž zábavné cachtání se ve vodě pojali trochu vážněji a z Kima opadlo počáteční nadšení pro práci. Do ničeho jsem ho tedy netlačila, protože mi bylo jasné, že pak už by do vody nevlezl vůbec (typický kokr... :-) ), a co předvede na zkouškách, jsem nechala na náhodě.
Největší obavy jsem měla z první disciplíny – ochota k práci v hluboké vodě. Naštěstí se mi Kima podařilo dostat alespoň do takové vzdálenosti od břehu, že chvíli předvedl, že umí plavat, a tak jsme byli ohodnoceni známkou 1. Následovalo přinášení kachny z hluboké vody, kterým jsem si byla téměř na 100 % jistá. Kima však překvapil výstřel (se kterým jsem ani já původně při nácviku nepočítala), trochu ve vodě zamanévroval, na pár sekund nabral směr břeh, a tak jsem dala druhý povel k opětovnému nabrání "směr kachna". :-))
Při nahánění a dohledávce střelené nebo postřelené kachny v rákosí jsme trochu klopýtli, protože Kim dal tvrdě najevo, že s těmi vysokými kopřivami před vstupem do rákosí ale opravdu nechce mít nic společného. Nakonec však přecijen splnil i s tím spojenou dohledávku kachny v rákosí, a tak jsem byla za naše bodové ohodnocení docela ráda. Při poslední disciplíně, klidu na stanovišti, Kim pěkně ležel a byl klidný, ale preventivně jsem ho pro můj klid nechala upoutaného.
Vyhlášení výsledků proběhlo v odpoledních hodinách, opět v občerstvení U Procházků na Rozkoši. S Kimem jsme k mé radosti skončili ve II.ceně, což bylo nad rámec očekávání :-) Děkuji všem rozhodčím a pořadatelům a samozřejmě také Standovi Pánkovi - mému střelci a zároveň psychické podpoře.

Myslivosti zdar! 

 Podzimní zkoušky

V sobotu 15.9 jsme se s Kimem rozjeli na naše další zkoušky, tentokrát podzimní zkoušky ohařů a malých plemen, pořádané mysliveckým sdružením Dobřejovice (okr. Praha-východ). Sraz účastníků zkoušek byl v 8 hodin ráno na Popovičkách v restauraci „U Lojzíka“.

V pátek večer jsem zjistila, že Popovičky jsou docela malá vesnička, autobusy tam mají několikahodinové intervaly a první bus jede vtipně až v 9:15 :-)) Brzy ráno jsem se tedy dopravila nejbližším spojem kamsi o 2 vesnice dále a zbytek cesty jsme s Kimem pojali jako takový ranní minidogtrek :-) Když Kim očekávajíc lovecké zkoušky zaregistroval, že panička s batohem na zádech a mapou v ruce nasadila rychlochůzi, vesele si poskočil a začal táhnout, očividně by se mu výměna zkoušek za dogtrekking náramně líbila. :-)
Nakonec jsme však akorát včas dorazili na místo srazu a po přejímce a veterinární kontrole mohlo začít slavnostní zahájení. Rozhodčí nás rozlosovali do skupin, já jsem si vylosovala startovní číslo 13 a byla jsem přiřazena do skupiny malých plemen.
Zkoušení probíhalo hned na poli za Popovičkami, takže se ani nemuselo nikam do honitby jezdit auty. Začalo se zkoušením slídění a všech disciplín s tím spojených. Kim mi hned na úvod zvedl náladu pěkným slíděním, hezky se točil podle pískání píšťalky, až jsem se skoro divila, co to do mého tvrdohlavého kokříka najednou vjelo za poslušného ducha :-) Trochu nejistá jsem si byla s jeho hlasitostí. První 2 zajíci vyběhli dál od něj a opravdu je nezahlásil, další však vyběhl těsně před ním a to si na něj i Kim patřičně „zařval“, takže nám rozhodčí z hlasitosti dali známku 3, za což jsem jim poděkovala a byla jsem za tuto známku vděčná, protože vím, jak to s tou naší hlasitostí je…
Po přezkoušení všech psů ve skupině následovaly vlečky srstnaté a dohledávky pernaté zvěře. Vlečky byly zakládány celkem jednoduché a pejsci s tím neměli žádné problémy. Při dohledávce pernaté byl bažant pěkně pohozený cca 15 metrů od místa vypuštění, žádné nepříjemné bodláky v cestě, prostě ideální pohozená, pomyslela jsem si… Jenže ouha, kousek od pohozené pernaté zvěře si vesele vykračoval živý zajíc, kterého Kim zahlédl těsně po vypuštění… takže si udělal malý „výlet“, pak se teprve vrátil pro onoho bažanta a chvíli nad ním se značným odporem přešlapoval, než ho přinesl. Dostali jsme za to známku 3, za což jsem opět vděčně poděkovala :-)
Jako poslední se zkoušelo přinášení kachny z hluboké vody. Kim ve vodě celkem nešikovně kačenku chytil jen za zobák, vyškrábal se s ní na břeh, stoupl si přede mě a hodil na mě takový pohled, jako kdyby říkal: „Kruciš tak už mi to vem, copak nevidíš, že se mi to za ten zobák drží špatně?“ Nějak jsem se ale nechtěla smířit s případnou známkou 3 za předání ve stoje, a tak jsem se rozhodla být neoblomná, stát a bez povelu čekat, než si sedne, i když jsem riskovala, že kachna skončí na zemi… Bylo to snad nekonečné, jak se říká - sekundy byly jako hodiny :-)) , nakonec Kim přecijen dosedl, já mu kachnu odebrala a rozhodčí řekl: „Tak to chce potlesk!“, dal nám známku 4 a ostatní vůdci začali tleskat, takže to bylo opravdu krásné zakončení zkoušení. :-)

Čekání na výsledky bylo docela dlouhé, a tak bylo spousta času na povídání. :-) Samozřejmě jsem se zakecala spíše s majiteli retrívrů, ke kterým mám díky společnému členství v KCHLS blíže, než k majitelům ohařů. Sdrbli jsme, co se dalo, od nejmenované lovecké psí školy až po Květku Kocúrovou ( Květi, žádný strach, samá chvála to byla ;-) ), a uteklo to celkem rychle. S Kimem jsme k mé nemalé radosti skončili v I.ceně. Po vyhlášení výsledků nás jedny dobré duše, které nás znaly už z SVP v Šeberově, svezly autem až domů, takže nám ušetřily zpáteční minidogtrek. :-) Tyto zkoušky se opravdu vydařily, děkuji všem, kdo se na nich podíleli a také mysliveckému sdružení Dobřejovice za poskytnutí krásné honitby – musím říct, že tolik živých zajíců pohromadě jsme snad ještě neviděli. :-)
 

Zkouška ovladatelnosti psa

24.6.2007 Kim na cvičišti v Hostivaři složil zkoušku ZOP. Zkoušku jsme si jeli spíš jen tak vyzkoušet, a tak mě výsledek mile překvapil. Shledali jsme se zde mimo jiné s naší známou Dášou a její výmarkou Cessy, celé zkoušky probíhaly poměrně hladce a než jsme se nadáli, bylo tu vyhlášení výsledků a ukončení. Bohužel tentokrát není žádná fotodokumentace, můj fotoaparát se rozhodl stávkovat. 

Klubové zkoušky vloh

7.5.2006 se v honitbě MS Malešov konaly klubové zkoušky vloh slídičů (CACT) a retrieverů pořádané klubem chovatelů loveckých slídičů a okresním mysliveckým spolkem Kutná Hora. K nástupu se dostavilo celkem 22 psů, z toho 20 jich zkoušku úspěšně složilo.
Zázemí pro zkoušky poskytovala myslivna v Malešově, která byla opravdu dobře schovaná mezi ostatními domy a nebýt telefonické navigace pana rozhodčího, asi bychom jí nenašli. Po odevzdání průkazu původu rozhodčímu a veterinární prohlídce byly zkoušky zahájeny slavnostním nástupem a losováním startovních čísel. Já si vylosovala startovní číslo 2. Rozhodčí nás rozdělili do tří skupin a následoval odjezd do honitby.

Zkoušet se začalo slíděním, honitba byla vcelku dobře zazvěřená, a tak bylo několik psů hned během slídění ohodnoceno také ze stopy živé zvěře a z hlasitosti. Na Kimově slídění bylo vidět, že je otrávený z dosti parného počasí, slunce do nás totiž neúprosně pražilo. Po ukončení slídění pan rozhodčí ale zpozoroval zajíce a dal mi o něm vědět, já Kima pustila a už letěl… Kličkoval, hnal ho až někam za horizont, pak se vrátil, padla i pochvalná slova z úst rozhodčího, že má výdrž a honit umí opravdu pěkně, ale také ho tím definitivně přesvědčil, že stopa živé zvěře mu sice jde, ale hlasitost ne, a tak jsme dostali z hlasitosti 0 bodů. Dále se přešlo k disciplíně vodění na řemeni, každý vůdce obdržel přes rameno flintu a prošel se po poli se psem připnutým na loveckém vodítku. Disciplína ochota a chuť do vody byla v tomto počasí pro většinu psů docela příjemná a rádi si skočili zaplavat pro aportek. Dva psi se však vody báli a odmítli do ní jít, museli tedy zkoušku ukončit. Nakonec se ještě jelo na lépe zazvěřené pole dozkoušet psy, kteří ještě nebyli ohodnoceni z hlasitosti a Kim zde dostal ještě jednu šanci, jestli by přeci jen nezahlásil. Vydal ze sebe nepatrnou hlásku, což podle rozhodčího na zvýšení známky nestačí, a tak jsme se smířili se třetí cenou.

Zkoušení skončilo kolem 13 hodiny, čekání na výsledky se však protáhlo až do 16ti hodin. Dlouhou chvíli jsme si zkrátili poobědváním srnčího guláše a vyměňováním zkušeností a zážitků z loveckého výcviku. Pak už jen následovalo slavnostní vyhlášení výsledků, společné fotografování a jelo se opět do Prahy… 

 Zkouška základní ovladatelnosti

23.10.2005 Kim na cvičišti v Hloubětíně složil zkoušku základní ovladatelnosti (ZZO). Celkem bylo zkoušených 10 psů, z toho 8 jich zkoušku úspěšně složilo. Prvotní nervozita před začátkem ze psovodů brzy opadla a po společném nástupu se začalo zkoušet. První byla na řadě poslušnost, obrana a stopy psů, kteří skládali zkoušku ZM.
Poté přišli na řadu psovodi a psi ucházející se o zkoušku ZZO, včetně mě a Kima. Poslušnost měl docela dobrou, jen z odložení se o pár metrů odplazil.
A na závěr vyhlášení výsledků, proslov pana rozhodčího a máme to za sebou :-)