Historie
Anglický kokršpaněl je plemeno ze skupiny španělů, kteří mají velmi dlouhou historii. Zkameněliny kostí jejich velikosti byly nalezeny již v době 3 000 let př. n. l. Původ tohoto plemene hledejme v Británii.
Původně se španělé považovali za jednotnou skupinu rozlišovanou pouze podle váhy. Větší (nad 25 liber) se nazývali Springing Spaniel, menší (do 25 liber) Cocking Spaniel. Uváděno je též dělení z období kolem roku 1500 na "land´s" (zemní) a "water´s" (vodní).
Prameny k historii názvu kokršpaněl se rozchází. Jeden z nich tvrdí, že slovo kokr je odvozeno z anglického "woodcock", což v překladu znamená sluka, neboť menší ze španělů byl využíván právě pro jejich lov. Další uvádí, že první zmínka o španělech se objevila v "Knize zákonů" welšského krále Hywela Dda, datované k roku 948, kde bylo užito slovo "Colwyn", které bylo později historiky přeloženo jako španěl. Existuje i názor, že původ názvu pochází z keltského slova "span" znamenající králík, k jejichž lovu byli také využíváni.
Španěl se do Anglie dostal zřejmě díky Ceasarovým invazím. Soudí se, že původ jména je odvozen z Hispania (Španělsko), nebo francouzského Chiens de l Espagnol (pes Španělů). Pro jeho pracovitost a oblibu vody se stal vhodným pomocníkem při lovu zvěře. Tak vzniklo dnes už vyhynulé plemeno anglický vodní křepelák. Pes užívaný pro přinášení sestřelené pernaté zvěře z vody.
Zemní španěl byl využíván dále dvěma směry, jako stavěcí pes, který na zvěř jen upozornil a lovci chytli zvěř do sítí nebo pastí a psy, kteří zvěř aktivně vyháněli a zvedali. Během 17. století se s příchodem střelných zbraní role španělů dramaticky mění. Z výbušných a temperamentních lovců se stávají uhlazení, módní lovečtí psi. Velká obliba španělů tak dala vzniknout plemenům anglický setr, špringer španěl, anglický kokršpaněl a sussex španěl, avšak rozdíl v plemenech byl jen ve velikosti psa. Velká štěňata byla špringer španělé a angličtí setři, střední sussex španělé a malá angličtí kokršpanělé.
Do roku 1892 nebylo možné od sebe rozeznat jednotlivá plemena. Štěňata vedená jako angličtí kokršpanělé musela být v dospělosti přeřazena k špringer nebo sussex španělům. Anglický Kennel Club se proto rozhodl ustálit vzhled tohoto plemene. Jako vzor jim posloužil pes Obo (černý pes, narozen v roce 1879, z chovu J. Farowa), který se stal předchůdcem dnešního anglického kokršpaněla a Obo II, který je zřejmě zárověň předchůdcem amerického kokršpaněla. Americká varianta kokra je menší a líbivější, zatímco anglická verze se stále podobá původnímu španělovi.
Španělé se vyskytovali nejvíce v barvě oranžovobílé různých odstínů, ale byli známí i jednobarevní černí a červení.
Rozlišování jednotlivců plemene vycházelo z pravidla, že i exteriérově typický kokr je schopen solidně pracovat, kdežto pouze pracovní jedinec nemusí splňovat požadavky daného plemene na vzhled. V roce 1893 byl kokršpaněl uznán Kennel Clubem za samostatné plemeno. English Spaniel Clubu, založeného v roce 1895, se v roce 1901 povedlo prosadit zrušení pravidla váhy, když za podstatnější než váhu považovali typ. První anglický plemenný standard byl vytvořen v roce 1902, kdy byl založen Cocker Spaniel Club. Tento standard platí teměř beze změn dodnes.
Kolem roku 1933 byly uznány dvě barevné varianty kokra - vícebarevný a jednobarevný.
O historii Českého chovu se můžete dočíst v Ročence anglického kokra 1999.
Dnešní anglický kokršpaněl se pro svůj líbivý vzhled, temperament, citlivost a vždy dobrou náladu stal spíše domácím mazlíčkem a k původnímu účelu je jich využito minimum.