Stanoviště č.7 - Obec Pňov
Obec Pňov
Na úrodných zemědělsky využívaných plochách vzniklo spolu s mlýnem na Labi zázemí pro hrad Oldříš. Po zániku hradu, kdy ustal jím řízený provoz, přešel tento celek jako samostatná ves k novému vlastníku. Název obce Piněv se patrně odvíjel od toho, že se osada „pnula“ ke hradu Oldříši, nebo snad po jednom ze správců či majitelů jménem „Peň“. První písemná zmínka o obci je na listině z 28. srpna 1265, kdy ji prodával Jaroš ze Slivna sestrám Jitce a Bohumile. Ty ji darovaly klášteru „Údolí panny Marie“ v Podhledí u Havlíčkova Brodu. Ke konci 14. Století byl Pňov rozdělen na dvě části, patřily Herešovi a Alešovi ze Zaječic. Aleš seděl na tvrzi v Pňově a Hereš v Předhradí. Po smrti Hereše získal celý majetek Aleš ze Zaječic. Po husitských válkách se stal před rokem 1472 majetkem panství poděbradského. V době třicetiletých válek v roce 1634 tábořila šest neděl u Poděbrad Saská vojska a při té příležitosti v Pňově vypálila poplužní dvůr (bývalý statek) do základů. Zkáze podlehla i celá ves. Dvůr v roce 1642 hospodařil na 255 ha, pěstovalo se žito, ječmen, oves, proso a semenec. Chovalo se 18 koní, 30 dojných krav, 20 jalovic, 20 ks prasat a 40 ks drůbeže. Z luk se sklízelo kolem 20 vozů sena. U dvora byla štěpnice a zeleninová zahrada. Dvorskou správu tvořil šafář, 3 pluhaři, 4 pohůnci, 1 skoták, 1 sviňák, šafářka a dvě děvečky. Ke konci 18. století přišla doba josefínských reforem. Součástí bylo dělení císařských statků mezi bývalé robotníky. Vznikala rodinná hospodářství, která samostatně hospodařila na pronajatých polích a odevzdávala do císařské pokladny trvalý nájem. Tak byl rozdělen i pňovský dvůr a vznikla nová osada Gluckzu, dnešní Klipec. Pňova se dotkla i reforma církevního hospodaření. Byl zrušen i místní kostel, v té době již zpustlý a neužívaný. Stavební materiál z rozbořeného kostela i fary byl využit i pro stavbu nové školy. Řízení obce obecním zastupitelstvem bylo společné pro Pňov, Předhradí a Klipec do roku 1864. Starosta byl z Předhradí, 1. místostarosta z Pňova a 2. místostarosta z Klipce. V tomto roce se oddělilo Předhradí a v roce 1874 Klipec. V roce 1910 byl založen hasičský sbor a obec pro něj zakoupila ruční vozovou stříkačku. Elektrifikace obce byla provedena Svazem středočeských elektráren v roce 1924. V době první republiky bylo v Pňově 12 větších hospodářů. Mimo to hospodařili na polích i malorolníci. Dále byly v obci dva hostince, dva obchody se smíšeným zbožím, dva kováři, sedlář, kolář a řezník, který zajišťoval lehké povoznictví, obchod s koňmi a domácí porážky. V obci byl pánský krejčí, dámská krejčová, kadeřnictví, trafika, mandl, cukrářství, truhlář, odborná porodní asistentka, hajný a holič, kde byl zřízen obecní veřejný telefon. Po II. světové válce a nastala po roce 1948 socializace. Místní hostince hostince a obchody byly lidem sebrány, majetek hospodářů a malorolníků se dostal pod společnou správu vedenou komunistickou stranou. V roce 1973 byla v Pňově založena místní organizace Svazarmu. Tato organizace měla vedle motoristického kroužku, kroužek střelecký, turistický a ženský, který se věnoval vyšívání a vaření. Svazarm sídlil v budově a na hřišti „Ve Višňovce“. V obci dále vznikl po založení družstva i Svaz chovatelů drobného hospodářského zvířectva. Po roce 1990 obě organizace svoji činnost utlumily. Trend postupného vylidňování venkova zasáhl i Pňov. V roce 1960 měla obec 289 obyvatel, v roce 1991 poklesl stav na 255 obyvatel.
Germánské osídlení
Pozůstatkem dávného osídlení je pohřebiště pocházející z markomanských válek ( 100 – 200 let našeho letopočtu ). Rozsáhlé pohřebiště v Pňově odkryl v letech 1913 – 15 J.Hellich a prozkoumal na něm 80 – 90 žárových hrobů. Hroby patřily jak mužům, tak ženám, množstvím milodarů vynikají zejména hroby bojovníků. Například v hrobě bojovníka č.45 se našla hliněná popelnice, římské bronzové nákončí pochvy meče, bronzová kování s nýty, kostěný hřeben a skleněné korálky. V dalších hrobech to byly různé římské nádoby nebo ozdoby, kostěné a bronzové jehlice, bronzové prsteny, součásti opasků, korálky, výzbroj a výstroj, ostruhy, různé nástroje (ocílky, jehly, nože, nůžky, šídla, pinzety, břitvy aj.), křesací kamínky a hrudky pryskyřice.
Pověst O památném dubu
Pověst zaznamenal Bohumil Tuzar, archivář státního okresního archivu v Nymburce…