Český jazyk a literatura 2.S Gymnázium Čakovice

Krokodýl kousl kohouta,
kohout kráčí do kouta.
Krokodýle kousni krávu,
ke krávě kloktej kávu.

Kočí křičí kiki,
klidně klikej kliky.
Koně klušou kolem kočáru,
kikču kouše kilo komárů.

Kristýnko, to je skoro až nonsensová poezie! :)

Plamínek pěkně poblikává. Pro svící pokoj přes poloprůhledné plexisklo. Potom promtně přeskočí po pokoji - pospíchá pryč. Plamen pošle pár pomalých patolízalů plamínku. Plamínek posnídá patolízaly. Pokoj plápolá.., plamen pokreslí
přepychovou pohovku, plamínek podlahu. Pak plamen i plamínek přestane, proto-
že pěna plápolající pokoj polije.

Ještě jednou velký obdiv Vaší kreativitě a práci s jazykem - plamen pokreslí pohovku a podlahu, to je opravdu úžasný příměr!

Pan Pospíšil připravuje představení. Pozoruje první platící příchozí. Paní profesorka Plesná pročítá pozorně program. Po prvních pěti písmenech pozdravila pár podřimujících prvňáčků. Představení pokračuje podle plánu. Pospíšil před přestávkou přidává překvapení. Pročítá pololetní písemné práce pětkařů. Publikum provolává prima ... paráda! Pak pomalu povstane. Pouze Polák pořád podřimuje, proto promešká pohoštění. Podle původního programu přichází poslední polovina. Pak, po přátelském pokynutí profesorky, probíhá prohlášení poroty. Před pódiem postává přítelkyně. Pošeptá panu Pospíšilovi pár poděkování. Pak přijde první pusa.
POMOC!

Profesorku Plesnou Pospíšilův příběh patřičně pobavil! :))

Když jsem se ráno probudila, nemohla jsem věřit vlastním očím. Představte si, že všude kolem byla voda. Ano je to pravda, plavala jsem na svojí posteli v oceánu. Chvíly mi trvalo, než jsem to všechno pobrala. Široko daleko byla jen voda. Slunce desně pálilo a mně bylo v pyžamu horko. Rozhlédla jsem se kolem sebe a uviděla jsem zemi. Nevím jestli to byl ostrov, poloostrov nebo pevnina, ale jemné vlnky mě unášely směrem k ní. Byla jsem čím dál víc u břehu, a pak se moje postel zarazila o písek. Chvíly jsem přemýšlela jestli mám jít na břeh. Rozhodla jsem se, že ano. Bylo mi hrozné horko. Chvíly jsem se procházela po pevnině, a pak jsem si sedla pod strom.Bolela mě hlava, bylo mi horko a myslela jsem, že usnu. Chvíly jsem přemýšlela co budu dělat, ale tolik mě bolela hlava, že jsem nemohla ani vstát. Začínaly se mi zavírat víčka a čím dál víc jsem usínala. A najednou jsem usnula. Zdálo se mi , že přijela nějaká loď a vysvobodila mě. Plavili jsme se na té lodi, kolem byli delfíni a želvy a ryby. Byl to zvláštní pocit. Koukala jsem do toho moře a kolem byly vlnky. Koukala jsem a koukala a nejednou záblesk a tma. Začala jsem pomalu otevírat oči a slyšela jsem: "Píp,píp,píp", jako v nemocnici. Otevřela jsem oči a opravdu jsem ležela v nemocnici a vedle mé postele seděla mamka. Vůbec jsem nechápala co se děje. Mamka mi vysvětlila, že jsem byla náměsíčná a skončila jsem v nedalekém rybníku, kde jsem se málem utopila. Prý mě vytáhl nějaký rybář. Možná to byl ten kapitán z té lodi...

Michaela maluje maminku. Mezitím maminka míchá müsli. Michaela myslí, má-li malovat maminku mající mísu. Maluje mísu. Martin mezitím matlá maminku modrou. Maminka myslí a Michaela maminku mydlí. Maminka (z)maluje Martina.

,,Kdybych potkala Robinsona, tak bych se ho nejdřív zeptala, jak dokázal přežít na tom ostrově, protože to není jen tak, žít sám na pusté ostrově, bez žádného člověka, ze začátku bez potravy a bez lásky. Myslím, že by mi odpověděl:,,No víš, je to těžké, ale s cílem na který věřís, se srdcem plných sil a s tvrdou pracovitostí jde všechno."
Přemýšlím, jestli bych se na začátku příběhu rozhodla stejně jako Robinson a asi ano. Asi bych také nastoupila do lodi s pomyšlením, že v pořádku dojedu domů, ale chodila bych dál do školy (přehlásila bych se ale z právnické fakulty do lékařské) a domů bych asi jela z Londýna přepravníkem, už tak bych se dost zdržela a chtěla bych být v pořádku doma... Ale toto je pouze moje teorie, možná bych se před takto ve skutečnosti jinak rozhodla... Bůh ví!
Když si představím, že stroskotám na ostrově, tak bych se nejdřív pořádně by vykoupala (:DDD) - když už jsem u moře a pak bych šla podél pevniny ke skalám, na které bych si vylezla a rozhlédla se. Dělala bych to stejné, co Robinson Crusoe. Šla bych též do lesa, všímala bych si hlavně jestli je les vlhký nebo suchý, jaký zde rostou stromy nebo rostliny a z toho bych si odvodila, jestli bych zde mohla přežít...buď den nebo týden či měsíc, to je teď jedno. Nejvíc bych si přec všímala, po čem chodím. Jestli se ke mě neplazí had či jestli neleží na cestě, potom jestli se vedle mě něco nehýbe, např. domorodci, jestli mě někdo tajně nesleduje. Šla bych max. 20 m - abych se neztratila, pak bych šla zpět na pobřeží hledat nějakou skálu nebo jeskyni - jako Robinson. Bylo by ještě dobré získat oheň. Robinson ho získal, když blesk v noci zasáhl ostrov, přesněji stromy. Kéž by se mi totéž stalo, kdybych ztroskotala na ostrově. Kdybych si nepřečetla knížku Roninson Crusoe, tak by mě ani ve snu nenapadlo, že bych les vykázala ohněm - abych mohla hospodařit a pracovat na poli. Nakonec bych doufala, že potkám psa, protože ten je, jak se říká:,,Nejlepší přítel člověka". Když by mě zachránila nějaká loď a dovezla by mě do Německa (pak bych dojela domů vlakem), tak bych určitě byla nejšťestnější člověk na světě," přemýšlela jsem ve škole...

Máma mýdla nádobí, mýdlo mačkala, nachomýtla (se), mýlila (se). Malé mýdlo mluvilo:,,My, mít, myslit, mýlit (se)...," mýlila jsem (se), mýdlo mluví! :DDDDDDDDDDD

Kulatá koruna (se) kutálí kolem kostela. Křesťané (se) křižovali krok korunky, která krutopřísně klepala kladivem. Kačka Křivánková klekala (a) křižovala (se). Korunka (se) kutálela (dál na): Karlštejn, Křivoklát krom Kroměříže. :DDDDDD