7.Kapitola - Útok
Dole už na ně všichni čekali. Došli tedy do kuchyně a sedli si ke stolu vedle sebe.
,,Díky mami." poděkovala Ginny matce, když před ni postavila tác se snídaní.
,,Harry drahoušku, vezmi si."
,,Děkuji paní Weaslyová." Poděkoval mladík a pustil se do jídla. Nebylo mu však dopřáno v klidu pojíst, jelikož do kuchyně vpadl neohlášený Snape.
,,Smrtijedi sledovali někoho z vás a znají polohu Ústředí, jdou sem!" Varoval je udýchaně a zmyzel.
,,ÁÁÁÁ!" Zavládla v domě panika.
,,Ticho!" Ujal se situace Sírius.
,,Takže, všichni jděte do sklepa. Je tam tajná úniková cesta. Harry?" Otočil se na kmotřence. ,,Ty pujdeš se mnou, musíme něco zachránit." Mrkl na něj.
,,Ale Síriusi je ještě moc mladý." Namítla Moly.
,,Neboj se Moly, já se o svého kmotřence dokážu postarat."
,,Ale." Nedala se Ronova matka.
,,Klid drahá, musíme se postarat o své děti."
,,Dej na sebe a Harryho pozor Tichošlápku." Poplácal kamaráda po zádech vlkodlak Rémus Lupin, který byl také toho dne na snídani. Pak se otočil k ostatním a vedl je do sklepení. Věděl už z dřívějška, kde je úniková cesta. Poslední šla Ginny, která se teď otočila na Harryho a čekala.
,,Neboj, pošlu ti Ohně." Uklidnil ji Harry a stoupal společně se Síriusem po schodech nahoru. Nikdo jeho poznámku nemohl pochopit až na Ginny. Ta věděla, že ji Harry brzo pošle teleportačního draka se vzkazem.
,,Tak Síriusi co teď?" Zeptal se Isigrim kmotra po té co zbili v domě sami.
,,Nejdřív musíme schovat Perutě a Ohně do bezpečí, pak." Mrkl na Harryho. ,,Pomůžeme řádu, který se zde jistě ukáže v těch tvých pláštích." Super, bude sranda. Pochvaloval si v duchu mladík.
,,A mimochodem Harry, co to bylo s tou Ginny? Neboj, pošlu ti Ohně." Opičil se Sírius s napodobení dívčího hlasu. Bylo to směšné a tázaný se hned rozesmál.
,,Je to tvoje vina." Obvinil kmotra Harry cestou. ,,Měl si mě ráno vzbudit. Vešla tam Ginny a vzbudila nás."
,,Fakt a jak, dala ti pusu? Moc jste se k sově u snídaně měli."
,,Nech toho!" Strčil do kmotra červenající se mladík. ,,Jen jsme se drželi za ruce abys věděl!"
,,Fajn já ti věřím." Šklebil se Sírius dál. Harry se s ním už dál nebavil a vešel do pokoje. Tam na ně už čekali.
Vše už víme. Přivítal je drak.
Fajn, ty malý slídile pojďte, někam vás schováme.
,, Síriusi nevíš o nějakém bezpečném místě?"
,,Prozatím asi tu jeskyni nad Prasinkami, vezmi Perutě a mě kdyžtak přeteleportuje Oheň."
,,Dobře." Souhlasil Harry a už ho nebylo. Převedl tím kmotrovi své neslyšné přemístění. Ten jen uznale kývl a pak ho dráček přesunul. Objevil se v jeskyni, kde už na něj jeho kmotřenec s pegasem čekali.
Ohni. Obrátil se na draka Harry. Pohlídej prosím Perutě, my se Síriem jdeme nakopat pár smrtijedům zadky.
Spolehni se. Přitakal drak a sedl si pegasovi na hřbet.
,,Dávej na sebe pozor ano?" Přešel Harry k pegasovi a jemně ho pohladil po čumáku. Velice k tom k tomu zvířeti přilnul. Ohně měl sice taky rád, ale to bylo něco jiného. Přece Peruť z minulosti mu předal kousek sebe. Pak se otočil ke kmotrovi.
,,Můžeme jít Risatero? Na mě se nekoukej, to vymyslel Peruť, na oplátku za tu mou přezdívku, takže se na mě tak nedívej." Smál se jeho výrazu Harry.
,,Fajň, děkuji ti Peruti."
,,Nemáš zač, bylo mi potěšením, jen jsem zvědavý Riso, jestli zjistíš, co to znamená."
,,Budu se snažit."
,,No tak pojď Síriusi, musíme pomoct řádu." Podával mu Harry černý plášť. Když byl oblečený, popadl ho za ruku a společně je přemístil.
,,By mě zajímalo, jak na to přišel Harry." Tázal se společníka Sírius, když stály v dosud opuštěné hale Gryngothova náměstí 12.
,,To netuším Riso, ale zdá se mi to trefné."
,,Ty výš co to znamená?" Divil se.
,,Jo, ale nepovím."
,,No počkej Isegrime musíš to říct." Škemral Sírius.
,,Ne, dostal si úkol a tak... " Harry to nestihl doříct, do domu vešly členové řádu.
,,Co, vy?" Všiml si jich Moody a vytáhl Hůlku.
,,Ale, nechte toho, to už máme za sebou, ne?" Posmíval se mu Sírius připomínaje, jak ho Isegrim omráčil.
,,Vy." Rozzuřil se ještě víc Moddy a chtěl na ně zaútočit. Zarazil ho však Remus.
,,Co se děje Pošuku, znáš je?"
,,To jsou ti dva z ministerstva."
,,Ne vážně? Máte můj dík."
,,Lupine to nemyslíž vážně, vloupali se na ministerstvo."
,,Jistě, ale mají jistě visvětlení." Odbyl bystrozora vlkodlak.
,,Ano máme, ale je to soukromé, přesto věřte, že jsme na vaší straně." Vložil se do rozepře Harry.
,,A je to vyřešené, teď jak se jmenujete a co tu hledáte." Chtěl vědět Náměsíčník.
,,No, já jsem arabská tanečnice Riso a tady ten strašák vedle mě je Karkulčin nepřítel vlk." Ujal se představování s vážností v hlase Sirius. Řád na ně užasle koukal, Harry neodolal a přidal si i on.
,,Ale kdeže Risatero, jakýpak Karkulčin nepřítel. Červená Karkulka už dávno odpočívá v pokoji, tedy to co z ní zbylo." Na to se část řádu, která znal mudlovské pohádky rozesmála.
,,Nehádej se Isigrime, prostě to tak je."
,,Jestli to chápu, vy jste Isegrim a Risatero." Smál se Lupin. Ti dva výtečníci se na sebe koukli a unisimo odpověděli kladně.
,,Faň, co tu chcete?" Nesmál se ani náhodou Moody.
,,Tedy, mysleli jsme, že by jste chtěli pomoct s smrtijedy." Promluvil Harry
,,Díky, po se nám hodí." Usmál se na ně Lupin a společně čekali. Byli Snapovi vděční, že je včas varoval a oni stačili odvést do bezpečí děti.
Smrtijedi se ohlásili mocnou explozí vchodovích dveří a vřítili se do domu.
,,Škoda dveří Risatero, měl jsem pocit, že se ti líbili." Politoval kmotra Harry.
,,To víš že jo Isegrime." Zněl smutně Sírius a prohlédl si ty před sebou. Bylo jich jen pár. Voldemort ještě neosvobodil své stoupence z Azkabanu. Možná také spoléhal na moment překvapení. Byl tam Maltou, Crabe ,Goyle, Avary a další.
,,Skvělá společnost co Isigrime, jen odpad."
,,Jak se opovažuješ! Zuřil Malfoy v čele smrtijedů. Ostatní se taky netvářili nadšeně z toho přirovnání
,,Neber ho vážně Luciusi on zapomněl, že odpad je v Azkabanu a to smetí je venku." Vložil se do toho Isegrim. Malfoy jen prskal vzteky.
,,A králem toho smetiště je Voldemort viď?" Přidal si Risatero k pobavení řádu. Ten se skutečně bavil. Ta dvojce byla zábavná, i když se možná příliš dovolovali. Kdo se ale nebavil byl Malfoy, která celý rudý vzteky zařval.
,,Jak se opovažujete vy špíny?"
,,Lehce Lucie a špíny jste vy!" Vikřikl mírně naštvaný Sírius.
,,Musím nesouhlasit Risatero." Odporoval vážným hlasem Isegrim. ,,Nejsou to špíny, ale něco horšího, odpad společnosti."
Teď už se smál celý Fénixův řád. Včetně Moodyho. Ti dva si ho svým špičkováním přeceněn nakonec získali. Nepříčetní smrtijedi se na ně vrhli, rozpoutal se boj.
Voldemort se neukázal, za což mu byl Harry vděčný. Nemohl by se s ním ještě utkat. Chybělo zničit pět viteálů. Zato tam byl Snape. Mladík se mu raději vyhl. Měl na něj pořád vztek, i když tady nic neprovedl. Možná to bylo vzhledem k Brumbálově tajemnosti složitější než se zdálo. Ostatně, něco se mu Snape přece snažil v posledním boji říct, než ho omráčil.
Přesto se mu prozatím raději vyhnul a po boku se Siriusem pomohl řádu zahnat smrtijedy. Obešlo se to bez vážneho zranění.
Když bylo po všem ucítil Harry strašnou bolest ve svém předloktí. Podíval se a spatřil, že mu tetování pegase mocně září.
Měl zvláštní pocit. Stísněnost a strach. Něco nebylo v pořádku s Perutěm. Koukl na Siriuse, popadl ho za ruku a přemístil se sním do jeskyně. Byl tam nezvaný host.
Bytost oblěčená v černém, která mířila na pegase svou černou kuší s černý šípem. Lovec!
Blesklo Harrymu hlavou a vrhl se v před, aby ochránil bytost světla. Lovec rači zmizel, ale ještě před tím stačil vystřelit z kuše. Harry na nic nečekal a vběhl do rány. Šíp jej sice nezasáhl, nýbrž škrábl, pak odkloněn mladíkovím tělem vylétl neškodně z jeskyně.
Isegrim padl na zem, jeho rameno se pomalu zmáčelo krví.
,,Harry!" Vyhrkl vyděšeně kmotr a přiklekl k němu. Ten už však nevnímal, pohltila ho tma. Měl sen, nejdříve slyšel kmotra s ohněm.
Co se stalo?
Byli jsme tu a pak přišel ten lovec. Peruť se vyděsil a asi zavolal Harryho. Pak už výš.
To není dobré, sice ho to nezasáhlo naplno, ale i to škrábnut stačí. Šíp byl otrávený.
Pak Isegrim uslyšel pegasí mámu ,,Musíš si dát pozor na temného lovce, jedině on by tě mohl zabít. Dál se do služeb Voldemorta a má za úkol zabíjet čisté tvory."
Vzápětí se její čistý jemný hlase změnil v docela jiný. Hlas tak ledový, jako by to byl led.
,,Uspěl si?"
,,Ne můj pane." Sklonila hlavu bytost oděná v černém hávu.
,,Jakto." Vztekal se ten ledový hlas.
,,Byl tam teleportační drak."
,,Skutečně? To je velice zajímavé a co dál Lovče?"
,,Objevili se tam kouzelníci a zachránilo ho před mou střelou. Přesto jsem jednoho poranil svým šípem."
,,Skvělé můj služebníku. Člověku jed z šípů způsobuje muka a možná se už ten kouzelník neprobere. Teď běž, toho pegase dostaneš jindy. Teď jsou na řadě jednorožci."
Pak Isegrima pohltila definitivně černočerná tma.