Šedé kotě
Šedý kocourek si tiše povzdechl a složil se do klubíčka. Už tu čekal týden, snad ne víc. Jenže on stále nikde. Už se chtěl pokusit o spánek, když tu ho vyrušil zvonek, který pronikavě - a otravně - zazvoněl, kdykoli někdo přišel do zvířecího obchodu. Kocourkova zelená očka se lenivě otevřely a pohlédly na nově příchozího. Spatřily vysokého může s černými vlasy a v komornickém oděvu.
Zelená očka se rozzářila nadějí, a kocourek se ihned narovnal a sladce mňoukal. Konečně se mu podařilo přilákat Sebastianovu pozornost. Komorník toužebně vzhlížel na šedého kocoura, co tak rozkošně vrtěl ocasem ze strany na stranu. ,,Beru," vydechl s okouzleným hlasem. Prodavající se s úsměvěm zvedla a podala Sebastianovi koťátko. Komorník zaplatil, udělil prodavačce koleno-podlamující úsměv (po kterém se musela napít vody na uklidnění) a spěšně se vydal na zpáteční cestu. A jak teď toho kocoura propašovat do sídla?
Démonovi se nakonec vše povedlo - kdyby nedokázal domů propašovat kotě, možná by se pak i styděl se nazývat démonem. A šedivý kocourek - nyní liž, GRELL, kdyby mohl, by se radostí ukvíkal. Všechno to drbání za ouškami a objímaní- bylo něco, pro co by Grell podnikl něco tak šíleného... proměnit se na kočku. Ovšem časový limit kouzla už vyprchával. Grell byl ale příliš unesený, než aby se staral o jakýsi ČAS.
A tak se jednoho rána Grell probudil jako člověk.
Sebastian na něj nepochopeně zíral a čelist mu spadla málem na zem.
,,Eh, ahoj!" vykvíkl Grell vesele a mrkl.
V Sebastianovi vzplál ke Grellovi šílený vztek. Kdyby jen oči mohly zabíjet, jak se říká...
,,Ale no tak, SEBBY. Pořád jsem ten kocourek, snad nevidíš? To bych tady dál nemohl zůstat s tebou? Vzal bych si na sebe i kočičí uši, jestli bys chtěl..." tančil okolo něj Grell.
Jako odpověď na to dostal ránu do obličeje.
,,Týden. A ty uši."
.
(Raven de Night, 29. 11. 2013 18:15)