Да здравствует Советский Союз и товарищ Ленин!!

 Českobudějovický rodák, stíhací pilot, kosmonaut a europoslanec Vladimír Remek dnes slaví 65. narozeniny.




Většina z nás kluků si přála být kosmonautem a letět do vesmíru, Vladimíru Remkovi se jeho dětské přání splnilo.
Z kluka, který se narodil v rodině vojáka, se během let stal stíhací pilot, pak kosmonaut – výzkumník na palubě Sojuzu 28, dvakrát byl zvolen poslancem v Evropském parlamentu a nyní se chystá zúročit zkušenosti z Ruska jako český velvyslanec v Moskvě.

Vladimír Remek se narodil před 65 lety, 26. září 1948 v krajské metropoli. "Děda z matčiny strany i další členové rodiny pracovali v nynějším Samsonu," prozradil Vladimír Remek své kořeny. "Děda byl ročník 1895 a sloužil v kasárnách za první světové války. Z jeho vyprávění si pamatuji, že působil ve stejných kasárnách jako spisovatel Jaroslav Hašek."

Můj vzor Gagarin

V dětství ho ovlivnila kosmonautika. "Velice dobře si pamatuji na rok 1957, když startoval Sputnik. Bylo mi devět let. Když letěl do vesmíru v roce 1961 Jurij Gagarin jako první kosmonaut, bylo mi třináct. Kluci mívají ve třinácti letech dobrodružné i romantické touhy. My si hrávali s modely raket a naštěstí nic nepodpálili. Ve škole v Brně, kde jsme tehdy bydleli, nám zprávu toho dne 12. dubna 1961 pustili ze školního rozhlasu. Zapůsobilo to na mě fantasticky, považoval jsem to za něco výjimečného. Zážitek z toho dne patřil k nejsilnějším impulzům, které mě vedly k pozdějšímu uskutečnění klukovského snu stát se kosmonautem," pokračuje Vladimír Remek.

Na let do vesmíru se připravoval dva roky v Hvězdném městečku u Moskvy, až přišel 2. březen 1978, den, kdy se mu splnil klukovský sen.

"Když bylo dvacet minut do startu, naše nejhlavnější myšlenka s velitelem Alexejem Gubarevem byla, abychom už letěli. Když se raketa odlepovala od země, Alexej řekl: Voloďo, tak teď buď na vrchol slávy, nebo do pekla. Ale už jen společně," vzpomíná Vladimír Remek.

Se Švejkem vzhůru

"Vzal jsem si na oběžnou dráhu figurku Švejka ve filcové šedé uniformě, který měl na zádech tele s černobílými fotografiemi, i krojovanou panenku ze Slovácka, odkud pochází Olda Pelčák. Měl jsem i pár fotografií, známek a obálek k orazítkování na oběžné dráze. Také jsem si vzal s sebou nášivku 1. československého leteckého stíhacího pluku Zvolenský z Českých Budějovic, u kterého jsem tehdy létal," vypočítává Vladimír Remek a vzpomíná na velitele letu Alexeje Gubareva, který byl o 17 let starší.

"Díky jeho houževnatosti, tahu na branku a zkušenosti jsme byli vždy velice dobře hodnoceni jako osádka. Dostali jsme se na vrchol, takže padlo rozhodnutí, že poletíme my. Do smrti budu v dobrém vzpomínat na to, že nám osud dopřál, abychom byli spolu v jedné lodi. Měli jsme velmi dobrý vztah, velmi dobře jsme si rozuměli," přiznával Vladimír Remek.

"Během kosmického letu jsme splnili náročný program vědeckých experimentů. Že jsem tehdy mohl být u toho osobně zrovna já, a že se mi tak splnil klukovský sen stát se kosmonautem, je pocitem, který mě těší doposud. Letět bych chtěl znovu, ale vím, že šance je nulová," netají se Vladimír Remek.

Úspěch s Galileem

Když Vladimír Remek odešel v roce 1995 z armády, vystřídal různé funkce. V roce 2004 pak vyhrál jako nestraník za KSČM volby do Evropského parlamentu, uspěl znovu i po pěti letech a měl na starosti problematiku průmyslu a energetiky.

"Do politiky jsem šel proto, že jsem to cítil jako určitou povinnost vůči lidem. Za tu řadu let, které uplynuly od kosmického letu, se na mě hodně lidí obracelo s určitými požadavky nebo problémy jako na politika. Když mě pak oslovovali, jestli bych to nechtěl zkusit, zprvu jsem se bránil. Myslel jsem si, že to není přesně moje parketa. Jenže pak jsem si říkal, proč to nezkusit. Volba do Evropského parlamentu byla unikátní příležitost, která se dvakrát neopakuje. Dneska toho nelituji, jsem vděčný lidem, co mě zvolili. Doufám, že jsem něco odvedl pro republiku a pro naše občany," říká.

"Aktivity Evropské unie se bezprostředně dotýkají nás všech a našeho života. Parlament se přitom musí při práci ohlížet na potřeby obyčejných lidí. Proto je tak důležitý například rozvoj studijních programů, podpora ekonomiky prostřednictvím dotací do rozvoje vzdělání, inovací nebo podpora výzkumu," zdůrazňuje.

"Za ocenění mých aktivit považuji i fakt, že Praha byla vybrána jako sídlo Evropského úřadu pro dohled nad globálním navigačním družicovým systémem Galileo. Není to ale úspěch můj nebo jiného jednotlivce. Je to vyústění aktivit řady lidí, společného postupu s diplomaty, pracovníky různých institucí. Pro Českou republiku je to jednoznačně velký přínos."

Voják jako diplomat

"Při práci v parlamentu vycházím z letitých zkušeností. Pracoval jsem dříve v oblastech, které byly hlavně technicky a pragmaticky zaměřené. Získal jsem zajímavé zkušenosti jak při samotném létání, tak při přípravě ke kosmickému letu. Získal jsem navíc i celou řadu kontaktů a vyslechl si různé myšlenky. Po rozpadu Sovětského svazu jsem pracoval v Rusku na úplně jiném poli než jako voják z povolání. Zastupoval jsem strojírenskou firmu a pomáhal řešit nejen obchodní, ale i výrobnětechnické problémy. Byla to nesmírně zajímavá zkušenost, která se týkala jak samotného Ruska, tak jeho obyvatel. Poznal jsem je z úplně jiného zorného úhlu, než jsem měl kdykoliv v minulosti šanci poznat. Také jsem byl v Rusku v diplomatické funkci – byl jsem obchodním radou našeho velvyslanectví. Navštívil jsem řadu zajímavých objektů a poznal mnohé aktivity. Byl jsem i ve výrobním závodě na jaderné palivo, které se už tehdy dodávalo do Dukovan. To se mi nesmírně hodilo. Na dispečerských pracovištích jaderných elektráren Ruska jsem se mnoho naučil a poznatky mi slouží dosud." Zkušenosti z Ruska zřejmě v nadcházejících letech zužitkuje jako český velvyslanec v Moskvě. V Rusku má řadu přátel, a to nejen z Hvězdného městečka, ale i z konce 90. let, kdy zde působil. Navíc pro Rusy, kteří vypravili do kosmu prvního člověka, je jeho kosmická minulost stále úctyhodná. Vladimír Remek si uvědomuje důležitost mocného souseda.

Ruský světový hráč

"Evropa se neobejde bez dodávek surovin z Ruska, Evropská unie stále hledá k této velmoci optimální vztah," řekl před lety Deníku ze své pozice poslance Evropského parlamentu Vladimír Remek.
"Můj pohled na spolupráci s Ruskem se snaží být maximálně pragmatický. Beru v úvahu situaci takovou, jaká ve světě je. Rusko je největší evropskou zemí. Je nejpočetnější evropskou zemí a ruský národ je nejpočetnějším národem v Evropě. Myslím si, že je v našem zájmu, aby Evropská unie s Ruskem spolupracovala. Nejen proto, že z Ruska bere Evropa hlavní energetické nosiče jako plyn a naftu. Bez nich by zkolabovala během několika týdnů nebo měsíců. Nejsem obhájcem Ruska, jsem obhájcem normálních pragmatických vztahů. Obě strany jsou odsouzeny spolupracovat. A každý má co nabídnout. Jak v oblastech, jako je kosmonautika, pokročilé technologie nebo otázka bezpečnosti. Stojí za to hledat cestu vzájemného porozumění. Rusko je veliká země. Je to světový hráč. Evropa je také světový hráč. Myslím si ale, že by byla ještě světovějším, kdyby uměla lépe budovat vztahy s Ruskem," řekl tehdy Vladimír Remek.

Vladimír Remek se z Bruselu vypraví na Východ jako nový český velvyslanec, kam odešel studovat už před více než čtyřiceti lety. Zkušenosti, které získal, mu v jeho nové roli pomůžou. "Pomáhají mi všechny životní zkušenosti, vše, čeho jsem se účastnil, co jsem měl šanci dělat a co rozšířilo můj obzor. Tedy včetně vesmírných zkušeností," přiznává Vladimír Remek.

Země pro všechny

"Je pravda, že pohled z výšky na Zemi a možnost kosmického letu mě udělaly mnohem dospělejším. Od té doby se snažím věci vyhodnocovat z nadhledu, z většího odstupu a dálky. Ne vždycky se mi to v životě podařilo, ale většinou mi to, myslím, pomáhá.

Od března 1978 stále odpovídám na otázku, jaká že je Země při pohledu z kabiny kosmické lodi. Říkám, že je krásná. Mnohokrát jsem si uvědomil, že jsem z oběžné dráhy neviděl žádné umělé hranice. Jen ty přírodní, jako jsou pobřeží moří a oceánů, řeky nebo pohoří.

Navíc tvrdíme spolu s mnoha dalšími kosmonauty a astronauty, bez rozdílu, odkud jsou, že naše planeta je příliš malá na to, abychom na ní proti sobě válčili a ničili si ji. A na druhou stranu jsme viděli na vlastní oči, že je dostatečně velká pro všechny, aby na ní mohli v klidu dobře žít," zdůrazňuje Vladimír Remek.