Konkrétní zkušenost mění občanské postoje
Žijeme v neklidné době, kdy složitost společenské situace vyvolává i stav, který bývá označován jako »krize výchovy a vzdělání«. Uvedený termín zpravidla neoznačuje situaci uvnitř škol, ale spíše charakterizuje určité nejasnosti vztahů mezi školou a společností. Klíčovou úlohu zde hrají takzvané sociální faktory, mezi které řadíme vliv sociální, kulturních, hospodářských a politických podmínek.
Hierarchie hodnot i samotná kultura společnosti se natolik rychle mění, že lze někdy až příliš citelně vnímat deficit sounáležitosti, pochopení, tolerance a nezbytné kontinuity mezi jednotlivými generacemi. Člověk jako původně bezprostředně společenský tvor se stává do jisté míry vězněm virtuální reality nebo obětí lhostejnosti svého okolí, které je mnohdy přesyceno plytkými hodnotami. Orientace na materiální hodnoty a výkon je natolik patrná v celé společnosti a její tlak na jedince je v mnoha směrech tak výrazný, že často potlačuje věci přirozené, jako je například přátelství, empatie nebo společné chvíle s blízkými, kultura, umění, které jsou považovány za mimořádně důležité pro zdravý vývoj jedince.
Otázkou je, zda se bude pokračovat v dalších omylech a chybách, nebo se bude utvářet nová a zdravější podoba společnosti, ve které bude co nejvíce eliminována dnes tak vyhrocená sociální problematika.
zdroj halonoviny.cz
V poslední době se například stále více mluví o novém druhu školního násilí, kterým je ekonomická šikana. Významným faktorem, který se podílí na vzniku tohoto typu šikanování, jsou sociálně-ekonomické podmínky a možnosti rodin, z nichž žáci pocházejí. Vlivem tohoto faktoru se děti mohou stát agresorem nebo obětí. Motivem pro šikanování pak může být závist a averze na povýšené chování dětí z bohatých rodin, nebo pohrdání směřované k takzvaným »sockám«. Agresoři sami sebe označují za »nadlidi, nacisty, plantážníky, krále, velkoknížata, ministry, kingy, mazáky« a své oběti za »podlidi, židy, negry, poddané, nevolníky, hulibrky, bažanty«.
Jistě, peníze vždy byly měřítkem určitých hodnot. V poslední době se ovšem stávají měřítkem takřka jediným, neboť prakticky všechny hodnoty se převádějí na peníze. A tak znovu zaznamenáváme na jedné straně růst blahobytu a bohatství, na straně druhé až neuvěřitelný nárůst chudoby a dokonce i bídy. Ano, v případě chudoby, která je charakteristická nedostatkem životních prostředků, a bídy, jež souvisí s hladem a tělesným a duševním utrpením, jde o extrémní případy sociální nerovnosti se všemi důsledky, které přináší. Její nebezpečnost z pohledu sociální patologie spočívá především v tom, že stojí mnohdy na počátku celého řetězce sociálně deviantního jednání. Pokud zasáhne větší část populace, může to vést i k destabilizaci celé společnosti.
Ano, mnozí lidé pociťují dopad ekonomické a sociální situace na své rodiny, na své nejbližší. Konkrétní zkušenost s kapitalismem dokonce postupně mění jejich občanské postoje. Ptají se na další vývoj České republiky. Mnozí chtějí republiku sociálně spravedlivou, v níž nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v níž nebudou strádat lidé postižení, staří, děti. Chtějí republiku, která bude starostlivě pečovat, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami.
Je to zákonité - pravice nenabídla životaschopná řešení problémů, přesněji řečeno, vhodná pro občany, a tím pádem i pro Českou republiku. Pravice dostala šanci, a to dost dlouho, nevyužila ji, naopak zavedla zemi do takové krize, že její překonání bude velmi obtížné a nepochybně i dlouhé. To čemu říkáme štěstí a spokojenost, totiž nevzniká samo od sebe a samo ze sebe, ale přičiněním jednotlivého i společného.
Miroslav GREBENÍČEK, kandidát do Poslanecké sněmovny, Jihomoravský kraj (KSČM)
