Proč nenávist?
Proč nenávist?
Tiše sedím u PC a přemýšlím kde že se v člověku bere ta zloba, která tvoří nenávist. Bylo to tak i dřív? Je to snad metla, která nás pronásleduje od nepaměti? S nenávistí a zlobou mám i já velmi mnoho zkušeností, snažím se šířit kolem sebe to pozitivní, ale občas to nejde. I já zklamu a obracím se k těmto podlým vlastnostem. Proč vlastně? Člověk je velmi náchylný na emoce, které jsou stále kolem něj.Tiše se šíří a kradou … ale někdy je těch emocí až moc. A proto se stává, že člověk vystartuje jak čertík z krabičky.
Jsou na světě ale lidé, kteří negativní emoce umí zvládat … ty velmi obdivuji. Jsou to pohodáři, kteří se nerozčílí a vše se snaží řešit s klidem. Snažím se být také taková, ale jak říkám zatím to stále nejde. Ale nic nevzdávám, věřím že když se budu učit a snažit se tak dosáhnu také takového stavu. Jen to chce čas.
Co to vlastně ale je nenávist? Je to prudká emoce, která začne cloumat vnitřním světem a člověk pak vše vidí rudě. Je to strašná síla, která boří a ničí, když je jí to umožněno. Jistě všichni znáte ten pocit, když na Vás někdo ječí že jste něco neudělali dobře. Ve vás tiše tiká výbušnina jménem nenávist a zloba a ta jen čeká až jí necháte bouchnout. Mnohdy se tak stane. Začnete červenat, až brunátnět … zvýšíte hlas až do jekotu a padají z Vás slova, která by za normálních okolností nepadly. Nejhorší je, že ty slova dokáží bodat jak malé nože zaryjí se tomu druhému do srdce a jen tak nezmizí. Tyto rány se velmi těžce léčí. A leckdy se stane, že ten dotyčný prostě nechce aby jste je zrovna Vy léčili.
A takto začínají spory, které se mnohdy vlečou několik let … vždyť jsou toho plné knihy. Lidé se nechali ovlivnit zlobou a nenávistí a udělali něco čeho pak litovali … ale to už je pozdě. Co se stalo to už nikdo nemůže vzít zpět. Nemůžete se jen tak zbavit svých chyb. Nemůžete utéct, protože ty chyby to špatné co se stalo Vás vždy dožene a bude Vás to hlodat jak červíček. Co radím? Vypořádat se s tím hned na startu. Neutíkat … Za těch pár let co jsem na tomto světě jsem se naučila pár věcí … za to velmi děkuji Těm kteří vždy stáli při mně.
Nebudu zde psát melodramata o tom co vše jsem pochopila, nebo se naučila … na to asi musí přijít každý sám. Ale mohu Vás jen postrčit …
Naučila jsem se, že vyslovit slovo „promiň“ a myslet to skutečně upřímně tak složité není. Když už se Vám stane, že vyletíte jak čertík … a pak pochopíte, že je to vlastně Vaše chyba toto slovíčko bude vhodné a navíc nic nestojí. Neumožníte navíc tomu druhému, aby od Vás se odvrátil. Dáte vlastně tomu další šanci.
Když budete mít nějaký problém, zhluboka se nadechněte, vydechněte a opakujte si, že zloba a nenávist nic za Vás nevyřeší. Myslím, že se to dá zvládnout. Můžete svůj problém vyřešit v tichosti bez zbytečných nadávek a podobných negativních emocí, které se pak usazují ve Vašem těle a tam opět bují a rostou. Takže řešit problémy s chladnou hlavou a neutíkat od nich ať jsou už jakékoliv.
A když už se stane, že se s někým pohádáte budete jeden na druhého chrlit nadávky a zlé a jedovaté slova. Tak po té hádce nemlčte. Klidně začněte vyprávět třeba pohádku (někdo ten první krok udělat musí) a tím, že budete mlčet se jen prohlubuje propast mezi Vámi a nenávist opět zas kvete.
Toto je jen takové zamyšlení nad tím, že nenávist vlastně v životě nepotřebujeme. Je nám jen na obtíž a je jen a jen na nás jestli se této vlastnosti chceme zbavit. Chce to mnoho času … ale jde to. Vím to. Až budete číst tyto řádky … zamyslete se nad tím, jak často necháváte své okolí zamořit nenávistí, která z Vás vane a pokud pocítíte, že to je víc než-li je zdrávo … snažte se to změnit. Jsme sice „jen“ lidé … ale přeci když chceme umíme!!!
Slunce v duši … Mejra