Z Vůdcova deníku XXXIII : Návrat do mládí
Z Vůdcova deníku XXXIII : Návrat do mládí
Mé milé dámy, bohužel stroj času jsem nevynalezl. A ani neobjevil zázračný potravinový doplněk, který by zahustil můj vlasový pokryv připomínající spíše letiště (ale zase za stříhání nedám tolik peněz a na učesání mi stačí kapesník), navrátil čerň do prokvetlého vousu, vyhladil vzpomínky na starosti v podobě vrásek z mých tváří, ani nezpůsobil přeměnu břišního mozolu v pekáč buchet či vyvolal ďábelskou erekci – jak nás masírují reklamní spoty. A ani jako naši čelní politici jsem neodložil manželku výměnou za mladou kočku. Manželka mne už sama dávno vyměnila za asi lepšího chlapa, výše (tedy spíš níže) mého bankovního účtu také není zrovna lákadlo pro atraktivní „osoby blízké“. To vás tedy zklamu (nebo možná třeba nezklamu ?). Ale k jistému návratu do mládí opravdu došlo. A dokonce do dob, kdy mi bylo o třicet méně. Letošní plány na léto mi nevyšly (to nemyslím ta úmorná ubíjející vedra). Ale nějak se mi profesně i osobně všechny plány zhroutily. Přišly prázdniny a já najednou nevěděl, co budu dělat o dovolené. Protože jsem nebyl zrovna v optimistické náladě, tak jsem odmítal i nabídky pár kamarádek na nějaká zahraniční toulání v horách. Ale pak mi zazvonil telefon a jedna kamarádka mne začala lákat, ať jedu s jejich partou na vodu, že mají volné místo. Na moje slova, že jsem na vodě byl před třiceti lety a že už ji dávno neumím číst, mi odvětila, že mi půjčí háčka (svého syna). Ale stejně jsem nakonec řekl ne. Ale trochu mne zaháčkovala (pro nevodáky - to není vodácký výraz, spíše psychologický). A tak jsem přemítal a přemítal… a na konec jsem zvedl telefon, že bych tedy jel. A začal shánět výstroj – naštěstí mám okruh kamarádek, které mají různorodé zájmy a tak jsem si vše potřebné vypůjčil (loď a vše další zajistila firma za úplatu). Nakoupil jsem nějaký dlabanec, nacpal loďák (to je vodácký výraz), synovi navařil jídlo na neděli - zbytek týdne si už nějak zajistí - a ráno jsem stál (tedy spíš seděl) na Palačáku a čekal na odvoz. Za chvíli přijela Alena s Honzou, já hodil loďák (to zní skoro námořnicky) do kufru (tedy auta) a jelo se na jih. V pozdním odpoledni jsme dojeli do kempu U Fíka, kde se Ája chtěla sejít s jednou vodáckou partou a dát řeč. Kemp mne poněkud překvapil – já si pamatoval tábořiště pro vodáky jako kus louky, kohoutek s vodou a dřevěné kadibudky. Tady byla rovná pláň se zelenou travičkou, občerstvovny, luxusní sprchy, parkoviště…. Ája šla hledat kamarády a já šel s Honzou na večeři, hlad už mi oznamoval (dost hlasitě), že je čas. Parta byla nalezena a u jejich chatičky (jo, dají se dneska pronajmou i chatičky) si stavěla Alena stan. Já si pro sebe vyhlédl krásné osamělé romantické místo u Vltavy a postavil jsem si svého prcka (tím myslím svůj stan pro jednoho, lehoučký od firmy Jurek – zde reklama není zakázána jako ve filmech). Vybalil jsem a protože se lehce smrkávalo, telefonem (zase moderní doba) jsem zjistil, kde všici sedí a šel jsem na pivo (já vinař). Protože jsem osoba komunikativní, tak jsem se rychle seznámil s celou bandou (ne, že bych si pamatoval na jména, tak mi paměť už bohužel nefunguje) a dali jsme řeč…. Setmělo se a já šel spokojeně do hajan. Stan jsem našel a usnul. Někdy v noci přijeli (auty) nějací vodáci a připomněli mi mládí – stavěli stany a při tom dost řvali – jako opilci na tábořištích kdysi dávno. Ale zas jsem usnul a vzbudil se až ráno (tedy kolem páté). Bylo krásně, ticho, ni živáčka – všichni ještě spali. Tak jsem odložil své svršky (tedy i spodky) a provedl příjemnou očistu ve Vltavě. Dal jsem snídani (již oblečen, abych nepobuřoval nahotou nějaké rodinky a nebyl vyhozen z kempu). Sbalil jsem pomalu stan a vše ostatní do loďáku a přesunul se k autu. Ostatní již také balili a já využil volna k návštěvě bufetu – už měli otevřeno a tak jsem si dal zelňačku a malé pivko. Paráda. A odjeli jsme na tábořiště pod Rožmberkem, kde jsme se sešli s ostatními, postavili stany a jeli do Vyššího Brodu, zde již čekala vrchní šéfová Ivana, která zajistila lodě u firmy Potápka (firma okej, vše v pohodě, levné). A vyjeli jsme – kupodivu, loď docela poslouchala, jak jsem ji řídil. A blížil se první jez - podle expertů (Ivanini synové) prý těžký – skok 1,5 metru… S Honzou jsme to okoukli a protože bylo teplo, tak že to riskneme, i kdybychom se udělali. Ale můj háček byl skvělý, rozpádlovali jsme to, hrana, záklon, šplouch vody do lodě a máme to za sebou. Euforie. A frčíme dál. Oběd (pozdní) u jednoho občerstvení – jídelníček pestrý, lidí hromada – ano, dneska už je všude nabídka teplé stravy, pitiva, stačí mít jenom oběživo.A občas můžete dokonce zajet k tankeru, který přímo na vodě nabízí rumové koktejly a džusy. A dojíždíme do Rožmberku, vytahujeme lodě a hurá do tábora. Omladina jde sehnat dřevo (to zajišťovali každý den a značně úspěšně) a my dospěláci děláme večeři – já „dobrej hostinec“, ostatní cosi (už si nepamatuji) vaří. Blíží se večer a mne jímá děs… tábořiště jsem si pamatoval jako klasiku – sešlapaná tráva, kadibudky… Dneska to byl luxus – posekaná tráva, sprchy, kachlíčky, restaurace, ráno čerstvé pečivo… ale přijížděli další a další vodáci (s loděmi i auty). Volné (a opravdu dost velké) tábořiště se postupně změnilo v tábořiště migrantů – stan na stanu…. Noc přicházela, hvězdičky, romantika (nebyla, tábor dost hlučel). Ale jedna výhoda byla – šel jsem v noci na toaletu (no jo, do lesa už to nešlo jako kdysi) a nevzal si baterku. A naše místo jsem našel lehce po sluchu, protože jsem si zapamatoval chrápající stany. Ráno bylo již v poklidu, ticho. Ranní hygiena, snídaně. Dav postupně balil a odjížděl. My jsme byli nepospíchající skupina – bylo nutno odjet auty na další tábořiště, tam zabrat místo a postavit pár stanů a návrat zpět. Tak jsme relaxovali, mládí laškovalo ve vodě a my ostatní čekali na návrat řidičů. Já opět využil volna ke svačince, zase dobrá polévka, vínečko – měl jsem přeci dovolenou a nejen pivem je každý Čech živ. A pak nalodit a jelo se – samozřejmě zastávka na oběd. Další přespáni bylo v kempu v Zátoni – tohle byl nejkrásnější a nejluxusnější kemp celé plavby. Stany pod borovicemi, luxusní toalety i sprchy, dokonce i zamykací skříňky (za úplatu samozřejmě) na dobíjení mobilů. Restaurace s dlouhým výběrem jídla, na doplnění tekutin pivo nebo vinný střik. Jediná nevýhoda byla, že v „naší“ zátoce přistávalo dost lidí a já musel očistu vykonat v plavkách. Ale ráno jsem si dal ještě sprchu, k svačině míchaná vajíčka, opět doplnění tekutin vinným střikem (a doplňoval jsem tekutiny vzhledem horku takhle pravidelně, střik byl vždycky výborný….no, co játra říkala, to nevím). A takhle to pokračovalo každý den – krásná voda (a čistá, žádné papírenské zbytky z Větřní jako kdysi), všude dokonalá obsluha, bohatý výběr jídla, lenošení, siesta kolem oběda…. perfektní odpočinek. Ivana to vymyslela skvěle, úseky na vodě byly přiměřené, žádná vražda. Počasí opravdu vyšlo. A užil jsem si i cvaknutí (vodák, co se necvakne, nejezdí na hranici svých možností a nic nového se nenaučí) – cvakli jsme se na jezu Krumlově, voda nás zalila a už to šlo….). Ale chytli nás hned kluci pod jezem ve vodě, pomohli nám otočit loď a jelo se dál. Můj háček Honza byl perfektní, pádloval, při přistávání skočil hned do vody a tahal loď. Snad jsem mu to trochu vrátil, když jsme si vyměnili v klidnějších úsecích místa, aby si zkusil i kormidlovat. Fakt bezvadná dovolená. Takže možná příště ahoj někde na vodě.
Jarda