Z Vůdcova deníku XXXII: Širák svůj neodhazuji v dál...
Z Vůdcova deníku XXXII – Širák svůj neodhazuji v dál….
Tohle zamyšlení jsem napsal, když jsem teď ráno přečetl článek o táboření a bivakování na portálu Treking http://www.treking.cz/archiv/taboreni-a-bivakovani.htm?full_discussion=true&id_comment[]=7173#diskuze. Moc se mi líbil a potěšil mne právním obsahem, že vlastně už „nepřestupuji zákon“.
Bivakování neboli širák – to je moje věčná láska, ke které však nalákám v současnosti méně a méně zájemců (obzvláště žen). A přitom je to to nejhezčí, co můžete na vandru zažít (tedy pokud systematicky celý den neleje, to už neláká ani mne). Když jsem byl mladý (no, pár let už to je), tak jsem jezdil s mými „chovanci“ (středo a vysokoškoláky obého pohlaví) zásadně pod širák. Vandrovali jsme po celé republice a spali pod širákem. Jednak byl batoh výrazně lehčí o stan a jednak to byla nádherná romantika - noci plné hvězd, západy a východy slunce, ranní pití uvařeného čaje, když člověku jde zimou pára od pusy…. Pořád na to musím vzpomínat – a přitom jsme neměli žádnou kvalitní výstroj jako dnes – vaření na suchém lihu, na úkryt před deštěm „roura“ z jahodové folie. Toulali jsme se nejen po českých horách, ale i v zahraničí – můj první porevoluční trek a zájezdy do Alp (neměli jsme peníze a tak jsme spali na rozdíl od movitějších (dospělých) turistů mimo chaty pod širákem). A byli jsme za to obdivováni i zkušenými horolezci. Ale vždy jsme vstávali brzo ráno a chodili spát pozdě a samozřejmě žádné ohně a žádný odpad – vše s sebou v batohu až do údolí. Nejextréměji jsem to dotáhl při přechodu Pyrenejí, kdy jsem šel jen s deštníkem – no, to byla opravdu už blbost, přišly bouřky ze tří stran, plno krupobití, naštěstí jsem byl „zachráněn“ kamarádem se stanem (respektive jeho dcerou, co mne pozvali k sobě a já se v pohodě vyspal v suchu a teple). Dneska bych už tohle neudělal, nosím si vždy žďárák. Ale komáry a muchničky ve Skotsku a Norsku jsem přežil vždycky bez stanu. Snad na tyhle bivaky účastníci vzpomínají dodnes - v dobrém a s pýchou , jak byli „tvrdí“. Byli jsme mladí…. Ale to neznamená, že v našem vyzrálejším věku už máme spát jen ve stanu či dokonce pod střechou. Mládí, to není datum narození v občance odpovídající nějakému věkovému intervalu, to je především stav vaší mysli (duše) a srdce. A nevymlouvejte se na zimu, bolavé kosti, věk !!! – dokážete pořád všechno, co si budete přát. Proti zimě si můžete dnes koupit kvalitní spacák, špičkovou karimatku. Na vaření plynový vařič. A vše zabalit do perfektního báglu. Na nohy goretexové pohory, kvalitní oblečení…. a můžete vyrazit. Kdo by chtěl se mnou jet na trek do Rumunska (tam budeme brát i stany, bez nich by to byl v horách risk), tak bych doporučil – začněte už teď se mnou trénovat nesení těžších batohů, spaní pod širákem na víkendech - za to vám mohu slíbit ty nejkrásnější a nejsilnější zážitky, největší svobodu při vandrování a vzpomínky na celý život. Kdo to se mnou někdy zažil, tak vám o tom může vyprávět. A pokud budete chtít poradit – tak ze svých zkušeností poradím rád i já. Tak buďte pořád mladí i v našem „vyzrálejším“ věku.
Jarda