Z Vůdcova deníku XXIII - Letní čas, káva, internet a jiné závislosti
Dobré ráno,
mé milé čtenářky. Dnešní Z deníku vůdce budou kapku jiné, než jste běžně zvyklé. Žádný cestopisný report, ale spíš ranní fejetonový sloupek. No, abych se příliš nepřechválil, jak jsem dobrý. Ale psaní mne baví, rozšířil jsem Poklesky o pohádky (doufám, že si je rády počtete), a tak mne napadlo, že bych mohl tu a tam přidat i nějakou jinou myšlenku. Samozřejmě, záměry jsou čistě sobecké - za prvé, když si zapnete počítač a cvaknete cvrčkovský web, pak si otevřete Poklesky a hned se vám v mysli objeví moje osoba - doufám, že v pozitivní představě. A za druhé - krásně naroste statistika prohlížení webu, což mne těší - možná, že za pár měsíců provedu nějaký i „literární“ přehled. Zkrátka přitažlivost stránek musím stále inovovat, aby pro vás byly zajímavé a staly se životní nutností.
Z Vůdcova deníku XXIII - Letní čas, káva, internet a jiné závislosti
A už je vám to jasné, o čem budu psát. Samozřejmě, že především o sobě, o svých ranních rituálech a vstávání. Tak a přímo do prvního ranního drsného okamžiku… Otvírám oči, je tma. Ze tmy na mne svítí rudá číslice digitálního budíku. Je pět hodin. Příšerný okamžik, takhle brzo! Ale rychle si převádím číslo do reálu - jsou to čtyři hodiny letního času, to už je normální. Tedy pro mne, nějak mi vstávání v pět v zimě nevadí. Přizpůsobil jsem se v létě letnímu času a ve čtyři ráno je ideální čas vstávání a nástupu na ledovec. Ráno mám ještě energii, čilý mozek (aspoň tedy zbylé mozkové buňky, které přežily holdování vína a jiného alkoholu). Večer to bude samozřejmě krize, když přijdu z práce, tak už moc energie nemám, udělám si nějakou lehkou zeleninovou večeři, zapnu televizi a za chvíli už neexistuji. Pak jen první drsné večerní probuzení a přesun do postele …a dobrou noc. Jsem vděčný za stálé opakování AXN-seriálů, protože po třetím- čtvrtém shlédnutí konečně složím celý děj a vím, kdo je vrah. Ale zpět do syrového rána. Zavřu okno - i v zimě, pokud ho zapomenu večer otevřít alespoň na štěrbinu, mívám v noci nepříjemné sny - nedostatek kyslíku se projevuje. Naopak, při prochládání těla pod dekou jsou sny pod vlivem dozrávání jistých buněk (prý potřebují chladno, učili nás na fyziologii) zcela jiného obsahu… Popisovat vám je nebudu, to by mi stránky zrušili pro pornografii a navíc, máte přeci také fantazii. I když vaši snoví představitelé se budou od mých výrazně lišit anatomickou stavbou. Konec romantiky, zpět k ranním rituálům. Rozsvěcím světlo a zapínám varnou konvici. Do hrnku sypu kafe a do druhého dávám sáček čaje. A jdu zapnout internet. Než mi naskočí obrazovka (mašinka je bohužel dost zastaralá a proto pomalá), slyším, že se voda dovařila a jdu zalít ingredience. Do kafe ještě mlíko a už sedím u písíčka, popíjím kafčo a čtu si ranní zprávy, emaily…. Čas letí, ozývá se mi u nohou kňučení. Je šest a Ňufka se hlásí o vyvenčení. Dopiji kafe a jdeme na vzduch. Obejdeme své kolečko a vracíme se domů. Umýt tlapky, nasypat do misky granule, nalít čerstvou vodu. A pro mne si dám do tousteru toustíky, upeču a snídám. Dopíjím i čaj. Dělám sváču Honzovi do školy a jdu ho vzbudit. Jako já si zapne svůj počítač a něco si čte. Vstávat se mu nechce, má ještě hodinu času. Ňufka se většinou zavrtá pod svojí deku a jde zase spát. Pokud nepíši na písíčku a on mne nepozoruje. Vařím další čaj a začínají běžné domácnostní povinnosti. Uvařit něco k večeři pro Honzu, skládat prádlo, žehlit….. dřív jsem si bral činky a dával si hodinu posilování, ale teď jsem nějak ztratil motivaci a zlenošil. Uvidíme, jestli na jaře…. Čas letí, Honza odchází do školy a já se pomalu chystám také do zapojení v pracovním procesu … Přeji vám krásný den, mé dámy.
Jarda