Od zrušení nevolnictví do konce 1. světové války v říjnu 1918
Od zrušení nevolnictví do zrušení roboty
(V době francouzské revoluce, napoleonských válek a 1. polovině 19.století)
1792
Dle listu vlastnictví je od 1.10.1792 majitelem pily č.11 na potoce pod Radkovcem Franz Pross.
1796
Vincenc Výborný vlastní Muchu mlýn č.12 (viz list vlastnictví od 24.2.1796).
1810
Na základě Listu vlastnického od 17.6.1810 je dalším majitelem pily č.11 Josef Pross.
1815
Panství světelské koupil 5.srpna hrabě František Zichy, viz světelská kronika. Předchozí majitel zemřel v roce 1809(10)
1820
Hrabě František Zichy postoupil světelské panství výměnou za uherské panství Dioszegh Walpurze starohraběnce ze Salm-Reifferscheidtů, tolik světelská kronika. Salmové pak byli majiteli panství, k němuž patřil Kochánov a Radkovcem až do roku 1850.
1821
Dalším majitelem č.12 je podle Listu vlastnického od 2.11.1821 Jan Výborný.
1827
V roce 1827 jsou podle Listu vlastnického od 12.12.1827 dalšími majiteli mlýna č.12 Martin a Marie Prossovi.
1838
Když utichla v Evropě vřava po napoleonských válkách, kterou rozpoutaly francouzské události kolem roku 1800, a vše se uklidnilo, byl zanedlouho starý nevyhovující josefský katastr nahražen novým a přesnějším katastrem stabilním.
Na mapě lze dále vyčíst, že většina pozemků kolem Radkovce v té době patřila světelskému panství hrabat Salmů z Reifferscheidtu. Pouze Muchu mlýn č.12 v dnešním Mariadole, pila č.11 ve Františkodole a některá pole a louky kolem jsou majetkem mlynáře Martina Prossa.
Podle mapy jsou ještě na pravém kochánovském břehu Meziklaského potoka zakreslena stavení v Remutě. Snad se jedná o bývalé č.1. Před rokem 1838 byl v Remutě stupník, kde se drtil křemen pro skelnou huť v Koňkovicích.
Podle zápisů v pozemkové knize tyto parcely stp.26 v Remutě a okolní parcely zanikly do pp 336 les a již nejsou zaneseny ani v mapě z r. 1838 pro pozemkovou knihu. Nová stp.26 vznikla v r. 1900 výstavbou stodoly na pp 218 a 219 Na Pyle. Stodola přes silnici proti bývalé Bártově sklárně, dnes leštírna skla fy Bohemia machine s.r.o.
Nová obec – doba sklářská
1849
Ústavou ze 4. března 1849 byly zřizovány místní obce dle katastrálního území s volenými starosty. A tak Kochánov, k němuž se všemi částmi patřil i Radkovec, společně s vesnicemi Lipničkou, Radostovicemi a Závidkovicemi se stal součástí obce Lipnička. Sousedé si zvolili zastupitele a starostu, ale nebylo to tak jednoduché, nemohl se toho zúčastnit každý. Volit mohl pouze ten, kdo platil ročně daň alespoň 5 zlatých. Jako dneska i tenkrát to bylo podle bohatství.
1852
Ve světelské kronice se můžeme dočíst, že v tomto roce Josef Zopf koupil mlýn pod Radkovcem v dnešním Františkodole. Není tam od koho, dost možná, že od Prossa. Z mlýna prý zřídil brusírnu skla, kterou později prodal Josefu Schreibrovi.
1857
V tomto roce byly u Radkovce nalezeny zlomky keramiky. V článku Pavlíny Maškové. ze Zpravodaje muzea v Hradci Králové, 20, 1994, s. 115-126 · lit., angl. res., 7 tb. Benetice, Dobrá, Pavlíkov, Radkovec, Světelsko; (str.117) - Zaniklé středověké vesnice na Světelsku. [Nálezy keramiky.] se píše toto : RADKOVEC (v k.ú. Kochánov u Lipničky)
V pamětní knize děkanství světelského (Liber memorabilium) se Radkovec objevuje až k roku 1591 (Ehrenberger) jako ves. Ještě starší datum 1391 uvádí Antonín Profous (1951, 520). Další zmínka je k roku 1651 (Roubík 1959, 122), později až k roku 1857.
Zlomky keramiky byly nalezeny na poli uprostřed západo – východně orientovaného svahu u polohy „Radkovec. Mohly sem ale být spláchnuty deštěm z výhodnějšího místa v okolí silného prameniště situovaného na výše položený spočinek, zastavěný dnes hospodářským dvorem „Radkovec“ (tab.V). Jižně od něho je ve svahu patrná rýha druhé vodoteče. Sběry v jejím okolí však byly negativní.
Soubor nálezů z Radkovce obsahuje hrubé, černé střepy z tuhové hmoty (str.118) s příměsí slídy. Některé výdutě mají z jedné strany žlutohnědý povrch. Stěny jsou silné 3 – 4 mm. Mezi nálezy tuhové keramiky je pouze jeden zlomek okraje s okružím (tab. VI–c : 2) a jeden zlomek poklice (tab. VI–c : 4). Ostatní nálezy jsou z nezdobených výdutí. Další skupinu nálezů z Radkovce tvoří šedá a šedomodrá keramika z jemnozrnné hmoty. Některé střepy mají stěny silné až 8 mm. Převislý šedý okraj (tab. VI–c : 1) a zlomek pokličky (tab. VI–c : 5) mají sílu stěny 3 mm.. Na výdutích není žádná výzdoba.
Podle způsobu výroby je tuhová keramika starší (13.–14. století) než šedá (vytáčená na nožním kruhu), kterou lze datovat až do druhé poloviny 14. století (Nekuda – Reichertová 1968).
Tab.V je na str.124 a VI. na str.125
1859
V tomto roce se poprvé objevuje zápis nazývající pilu pod Radkovcem „Františkovo údolí –Františkodol“ (Německy Franzenthal). Podle Bártovy kroniky mu toto jméno dal Josef Schreiber. Rovněž tímto způsobem prý byl přejmenován Muchu (Másílku) mlýn na Mariadol.
1.března zemřel poslední mlynář Pross v č.12. Byl poslední toho jména a s jeho vdovou se oženil mlynář Antonín Sobotka.
Radkovecký dvůr je v matrice zapsaný pod č.14, viz 1788.
1866
Následkem prohrané bitvy s Pruskem u Hradce Králové přišly nepřátelští vojáci i na Světelsko. Naštěstí se omezili pouze na rekvizice a k rabování nedošlo, viz světelská kronika.
1867
Podle kupní smlouvy č.773/67 získal brusírnu ve Františkodole Václav Bárta.
V Bártově kronice je to zapsáno takto : Továrník Josef Schreiber majitel sklárny ve sv. Sidonii, Josefodolu u Světlé nad Sázavou, brusírny skla Karlov a později i Lednickém Rovném věnoval v roce 1857 františkodolskou brusírnu řediteli své sklárny ve Svaté Sidonii a manželovi své sestřenice Josefy Hauke, Václavu Bártovi.
Toto tvrzení se neshoduje s dalšími zápisy. Na prvním místě je to výše uvedený zápis z pozemkové knihy. Dále podle matrik je v zápisech uváděná přítomnost Zopfových v č.11 v letech 1854 až 1863. A dále Bártova kronika Václav Bárta získával pro svou brusírnu surové sklo většinou ze skláren v Josefodole u Světlé nad Sázavou a malé tzv. Loukovské huti pod Melechovem, zvané též "Rohule". V roce 1874 prý měla jeho brusírna jeden vodní náhon a 60 brusičů.
1869
V tomto roce žilo v Kochánově 157 obyvatel živících se převážně zemědělstvím.
1870
Podle Listu vlastnického č.4549/70 jsou novými majiteli mlýna č.12 v Mariadole Jan a Josefa Másílkovi.
1872
Je to poprvé, co je zapsána radkovecká hájenka pod č.13 a radkovecký dvůr má č.14, jak je tomu až do dneška. Viz 1860.
1874
Toto se praví v Kronice Světlé od Karla Seidlera : Roku 1874 bylo na poli pod Radkovcem nalezeno mnoho dobře zachovalých mincí, jejichž letopočet sahal až do roku 1455.
1878
V tomto roce je zajímavý zápis v Pamětní knize děkanství ve Světlé. Napsal ho děkan Chaloupka, který sem v tomto roce nastoupil : Lid zdejší živí se ponejvíce vrtáním a hlazením granátů a leštěním skla, ovšem chatrných maje při tom výdělků. Část nalézá co nádeníci výživu u panského dvora aneb co dělníci při opravě zámku. Celkem panuje v městě velká nouze, an pozemků velmi málo a řemesla kleslá jsou. Co se týče povahy a mravů, nelze příznivá dáti svědectví. Lid s větší čásť jest surový, nevlídný, pití lihovin – k čemuž bohužel ! v přečetných nalévárnách dosti příležitosti – oddán a po cizím toužící. V navštěvování chrámu Páně nedbalý, ano mnohým svátek jako všední den vždyť při stavbě železné dráhy a při opravě zámku v dny nedělní nejhlučnější práce konány a až dotud na zámku dne nedělního k velkému zármutku duchovního pastýře a ku pohoršení zbožného lidu venkovského se pracuje.
1879
V tomto roce je při založení nové školy ve Světlé zapsáno ve Světelské kronice, že v Kochánově je 16 domů, v nich žije 164 obyvatel, z čehož je 21 dětí školou povinných.
Podle dokladů č.1053/79 a č.3243/79 má brusírna ve Františkodole nové majitele. Jsou jimi po smrti Václava Bárty 21.8.1878 Josef Bárta a Hynek Sirovátka. K tomu zase Bártova kronika tvrdí cosi jiné : Po Václavově smrti získal brusírnu skla jeho nejmladší syn Vojtěch Bárta. V té době je však nezletilý a tak se vedení firmy ujala Vojtěchova matka Josefa Henke a její otec, sklářský ředitel, viz 1867. Rodina se přestěhovala do areálu františkodolské továrny, ve kterém stojí vila, v níž předtím proběhla značná rekonstrukce.
Ze zápisu v matrice vyplývá, že nájemcem mlýna v Mariadole je mlynář Hloupý.
1886
Ve Světelské kronice je za rokem 1886 v tabulce č.4 Lidnatost ke Světlé přiškolených obcí. Kochánov má 16 domů a 144 obyvatel. Z Kochánova chodí do školy ve Světlé 9 chlapců a 12 děvčat, školné 42 zlatých a 48 krejcarů. Někteří chodili do Dolního Města.
1888
V tomto roce se Vojtěch Bárta ujímá dědictví po otci podle dokladu č.7590/88. Viz 1878 a 1879. Vojtěch Bárta se narodil podle matričního zápisu 16.11.1860 v huti u sv. Zdenky č.174 – fara Brumov, o h Valašské Klobuky na Moravě. A co k tomu Bártova kronika : Po dosažení dospělosti převzal vedení brusírny skla a posléze začal s velice razantní přestavbou továrny. Nad brusírnu přistavěl další patro s dílenskou halou, sklárnu elektrifikoval, vybudoval skelnou huť a tím postupně z původní brusírny skla vznikla plnohodnotná sklárna. Vojtěchův bratr Josef získal od Josefa Schreibera sklárnu v Antonínově Dole u Jihlavy.
V nedaleké osadě Mariadol v roce 1896 zakoupil mlýn s pozemky, které dosahovaly až k řece Sázavě. Mlýn ale pronajal mlynáři Müllerovi, který ho provozoval. V osadě Mariadol vybudoval vilku, kterou určil za služební byt pro ředitele své továrny. Vilku pak pojmenoval po jméně prvního ředitele františkodolské továrny na „Zemanku“. Pro dělníky františkodolské sklárny vystavěl nad továrnou bytovku. Místní občané nazvali po nějaké době dům „Parlament“. Příčinou byla prý určitá hašteřivost obyvatel domu.
Bratr Vojtěchovi manželky Berty, viz 1890, inženýr Robert Schmidt, významný královehradecký stavitel, vydražil v březnu 1908 v aukci pro svého švagra Vojtěcha Bártu objekt mlýna ve Smrčné u řeky Sázavy přebudovaný na brusírnu skla. Tuto brusírnu Vojtěch již v prosinci téhož roku prodal. Zakoupil pole o rozloze 2 hektarů vedoucí směrem k nedaleké vesnici Lipnička u Světlé nad Sázavou, les a rybník u osady "Malý mlýnek". Rybník se později nazýval "Bárťák.
1892
Po smrti Františka starohraběte ze Salm-Reifferscheidtů 26.prosince 1887 (Panství převzala jeho sestra Johana, vdova po Osvaldu Thunovi-Hohensteinovi.) dědí panství, jehož součástí je i dvůr Radkovec, hrabě Josef Osvald II. Thun-Hohenstein/Salm-Reifferscheidt, syn jeho sestry hraběnky Johanny Thun-Hohensteinové.
1893
Podle sčítání lidu z roku 1921 má od 15.června 1893 pronajatý mlýn v Mariadole č.12 mlynář Josef Müller (*24.5.1853) z Bosyně č.13 u Mělníka.
Po Másílkových je mlynářem v Mariadole Jan Beránek (List vlastnický č.5847/93).
1896
Podle listu vlastnického č.1395/96) kupuje Vojtěch Bárta v Mariadole mlýn č.12 se stodolou naproti přes cestu a také pozemky sahající až k Sázavě. Mlýn prý pronajal mlynáři Müllerovi, viz 1893, stodolu přes cestu proti mlýnu přestavěl v roce 1904 na č.18 a v roce 1907 vybudoval vilu č.20 „Zemanku“, viz 1857. (Viz Almanach Světelska podle Bártovy kroniky, díl 2. (2009).)
V Pamětní knize děkanské ze Světlé se na straně 62 píše, že cesty a silnice do některých obcí jsou ve velmi špatném stavu, takže v zimě a na jaře se do nich ani dostat nelze. Proto se v roce 1896 Vojtěch Bárta z Františkodolu, obec Lipnička a velkostatek Světlá dohodli, že na svoje náklady postaví silnici až k radkoveckému dvoru.
1902
Na jaře se začala stavět dráha Světlá-Ledeč-Kácov.
V kronice Bohumila Vaňkáta a Václava Nečila je zapsáno, že byla obcí Lipnička založena tzv. „Kampelička“. Valná hromada se konala 23. května v Radostovicích za účasti 22 členů. Bylo na ní zvoleno představenstvo a dozorčí rada.
1903
24.září byl uveden do provozu poslední úsek Posázavské železnice z Kácova do Světlé nad Sázavou , viz 1902.
1904
Stodolu přes cestu proti mlýnu v Mariadole nechal přestavět Vojtěch Bárta na dům č.18, viz 1896.
1907
V tomto roce byla Vojtěchem Bártou vybudována vila č.20 v Mariadole jako byt pro ředitele sklárny (dle ohlašovacího listu č.1/1908). Zapsána byla až 23.2.1909 ve vložce č.11), zapsáno až 23.2.1909 ve vložce č.11, kterou Vojtěch Bárta vlastnil od roku 1896 spolu s mlýnem č.12 a domem č.18, viz 1904. Podle Bártovy kroniky ji nazval podle prvního ředitele své brusírny „Zemanka“, viz 1867 a 1888.
1911
29.října tohoto roku byla v Kochánově vysvěcena kaplička. Takto je to popsáno v Pamětní knize děkanství Světlé : Dne 29.října 1911, v neděli 21. po sv. Duchu odpoledne vysvětil děkan Chaloupka za asistence Jana Roháčka kooperátora a Františka Šedy katechety novou slušnou kapli v Kochánově, již si tamní sousedé vystavěli. Počasí bylo překrásné teplé, proto sešlo se z okolních obcí dosti obyvatelstva. Ku konci měl vp. Roháček přiměřenou řeč, také 2. větší družičky, jichž byla celá řada, případná říkání.
Kaplička byla třetí církevní stavbou na území Kochánova, po křížku na rozcestí u dnešního Panuškova srubu a po křížku z roku 1860 na severní straně statku č.1. Je zasvěcená svaté Terezii, která má svátek 15.října. Asi proto se vždy třetí neděli po svátku sv.Václava drží posvícení.
1913
V tomto roce žije v Kochánově 150 česky mluvících obyvatel v 20 domech. Části katastrální obce jsou tu zapsány tyto : Kochánov, Františkodol (Franzenthal), Radkovec a Němcův mlýn. Celá obec Lipnička má 670 českých obyvatel v 97 domech. (Viz Seznam míst v království Českém z roku 1913 na str. 329.(
1914
Od Pozemkové banky kupuje 11.července úpický podnikatel Richard Morawetz světelské panství a s ním i radkovecký dvůr. Banka převzala panství od dosavadního majitele hraběte Osvalda Thuna, viz 1892, v roce 1913.
První světová válka 1914 až 1918
1915
Vojtěch Bárta prodává vilu č.20 a dům č.18 (bývalou stodolu) MUDr Otakaru Duffkovi a jeho ženě Kláře (List vlastnický č.681/15). Viz 1896, 1904 a 1907.
Podle 1380/1914 jsou od roku 1914 majiteli č.2 Jaroslav a Antonie Novákovi.
1916
Po smrti Vojtěcha Bárty 2.srpna (*16.11.1860) majitel Františkodolské sklárny, viz 1888 a 1890, firmu převzal jeho syn Zdeněk Hynek Bárta (*15.5.1891).
1917
Od roku 1867 rodina Bártů vlastnila sklárnu ve Františkodole. Františkodolská sklárna, která před první světovou válkou měla jednu sklářskou pec a brusírnu a zaměstnávala 100 dělníků vyrábějící duté a brusné sklo, vyvážela své výrobky zejména do Anglie a USA. V tomto roce však ji v válečných událostí a nedostatečného odbytu skla, hlavně do Spojených států, byla nucena firma Bárta a spol vyhlásit bankrot. Společnost přešla do vlastnictví Moravské agrární a průmyslové banky v Německém Brodě (List vlastnický č.51/17). Byla založena spol. s ručením omezením „Bohemia, dříve Bárta a spol“, ve které byl ředitelem Zdeněk Bárta, viz 1916.
1918
V říjnu skončil nejhorší válka v dosavadních dějinách lidstva. Bohužel tragicky postihla i Kochánov. Z fronty se nevrátili : Václav Štěpánek (*1897) z č.8, Jan Štěpánek z č.9, Jan Vaňkát (*1888) z č.3 (viz 1914) a Jan Boček z Radkovce č.13. Rovněž z dalších vsí obce bylo několik padlých. Proti jiným obcím však byl počet obětí nepatrný. Z kroniky B.Vaňkáta a V.Nečila.
Další čtveřice Kochánováků, kteří museli narukovat, skončila v legiích. Byli to : Josef Nečil (*2.3.1884), příp. (3.3.1885), Jaroslav Kolář (*3.3.1885), Josef Ptáčník (*9.3.1893) a Josef Bartl (*28.3.1895).