Múzy-Umění
Latinsky-Musae
Dcery nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Jsou to bohyně všech (múzických) umění.
Kalliopé („s krásným hlasem“) - epické básnictví; mívala voskové tabulky a rydlo
Euterpé („obveselující“) - hudba; zobrazována jako dívka s flétnou
Erató („láskyplná“) - milostná poezie; zobrazována s lyrou v levé ruce a s Erótem
Thaleia („sváteční, kvetoucí“) - veselé básnictví a komedie; mívala divadelní škrabošku a pastýřskou hůl
Melpomené („zpívající“) - tragédie; mívala tragickou masku a hlavu zdobenou břečťanem
Terpsichoré („tančící v kruhu“) - tanec; mívala lyru
Kleió („oslavující“) - dějepisectví; mívala svitek rukopisu
Úrania („nebeská“) - astronomie; mívala glóbus
Polyhymnia („mnohozpěvná“) - hymnický a sborový zpěv; neměla žádné symboly, bývala zobrazována zahalená a zamyšlená
Bylo jich devět.
Vystupovaly většinou ve sboru. Je jim zasvěcen vavřín, včela a cikáda, symbol věčného zpěvu. Byly ušlechtilé a krásné jako bohyně, žily s bohy na Olympu, ale také pobývaly u pramenů v Boiótii či na Parnasu. Bylo samozřejmé, že milovaly tanec a zpěv, který obveseloval bohy i Múzy samotné. Z bohů nejbližší jim byl Apollón, ale ochraňovali je všichni, s výjimkou boha války Area, který se k nim choval velice nerudně.
Působily vždy blahodárně, přinášely harmonii, pomáhaly novým osadníkům najít klid a domov. K lidem byly laskavé a příjemné, zejména k básníkům, hercům, pěvcům i dramatikům, ti všichni byli jejíich oblíbenci. Propůjčovaly jim posvěcení básnické a umění věštecké. Ovšem jenom do té doby, kdy je někdo urazil nebo se nad ně chtěl povyšovat. Tak se vypráví, že vzaly hlas, sluch i zrak pěvci Thamyrovi, který se chlubil, že je v jakési soutěži porazil. Nejvyšší bůh Zeus zase zahubil thráckého krále Pyrénea, který se chtěl Múz zmocnit.
Odraz v umění: Byla jim zasvěcena řada chrámů, nejznámější je Múseion v Alexandrii - „Chrám Múz“, který založil roku 308 př. n. l. egyptský král Ptolemaios I. V něm byly soustředěny všechny poklady řeckého písemnictví, více než 700 tisíc svitků. Později se stal největším uměleckým a vědeckým pracovištěm celého antického světa.
Antičtí umělci Múzy obvykle nezobrazovali celé, zpravidla jenom jejich atributy. Jejich podoby jsou zachovány především na vázových malbách, reliéfech a sochách. Z nejlepších jsou:
socha Polyhymnie v berlínských státních muzeích
socha Melpomené v pařížském Louvru
socha Terpsichoré v neapolském Národním muzeu
v Síni Múz ve Vatikánském muzeu jsou sochy všech Múz
Políbila ho Múza: Vyjadřuje okamžik nebo stav, kdy člověk dostal nápad na výjimečné dílo, zejména v kulturní oblasti (básník, malíř, sochař, spisovatel, scénárista atp.)
