Můj návrat je zatím předmětem jednání mezi vedeními Prostějova a Vítkovic. Věřím ale, že se dohodnou a já tu budu moct působit. Naposledy jsem zde hájil barvy tehdejšího BHS, od té doby jsem tady odehrál jen tři nebo čtyři utkání formou střídavých startů z Vítkovic.
Takže jste stále hráčem Vítkovic?
Ano. Pro Česko jsem hráčem Vítkovic, kdybych šel do ciziny, jdu tam sám
za sebe. Dokud je to takhle, můžu do Prostějova buď na přestup, nebo na
hostování, přičemž při hostování by musel klub platit Vítkovicím. Kdyby
mě vedení Prostějova chtělo odkoupit, bude částka samozřejmě vyšší,
podle tabulek.
I tohle se dnes řídí tabulkami?
Ano! Údajně jsou různé tabulkové hodnoty, podle například odehraných
zápasů, vstřelených gólů, utkání za reprezentaci atd. Kluby se ale
stejně dohadují mezi sebou, většinou podle vzájemných vztahů. Je to
holt takový obchod. Obchod s bílým masem. (smích)
Když jste sem přišel, potkal jste zde po těch letech někoho známého?
Ze současné soupisky znám zatím akorát Martina Janečka, taktéž
odchovance, a samozřejmě vedení klubu. Pana trenéra Stloukala jsem
zatím ani neviděl. Je škoda, že není letní příprava, mančaft by se
stačil poznat. Třeba na to bude stačit srpen, uvidíme.
Na 1. srpna je už na programu utkání proti Pardubicím.
To je pravda. A my půjdeme na led, tuším, 30. července. Času na
společnou přípravu tedy moc není. Pro mě není problém jít na led dřív,
jsem místní, takže si můžu jít zabruslit kdykoliv. Tenhle zápas ale
bude asi hodně zajímavý. Pardubice by měly na led nastoupit někdy kolem
20. července, budou tedy mít dalších deset dní přípravy na ledě navíc.
V tomto utkání ale nepůjde o výsledek. Spíš o to, abychom si společně
zahráli. Přijdou nějací diváci, obzvlášť na extraligový tým. Pak uvidí,
že soupeř je na ledě už skoro dva týdny, zatímco my budeme škobrtat o
červenou čáru. (smích)
Jak u Vás probíhá individuální letní příprava?
Ještě nedávno jsem nosil cihly, teď děláme s tchánem rozvod elektřiny. (smích) Na přemíru volného času si teď rozhodně nemůžu stěžovat. Jinak s bráchou, který má teď v Karlových Varech volno, jezdíme na kole, chodíme bruslit, nebo do posilovny. Za tolik let už vím, co potřebuju, jestli mi třeba chybí síla nebo vytrvalost. Momentálně mi chybí všechno. (smích) Horší to můžou mít mladí kluci, kteří by třeba potřebovali, aby jim někdo řekl, co dělají špatně a jak to dělat správně. Ostatně radu občas potřebuje každý.
V současném kádru Prostějova jste jedním z nejzkušenějších hráčů.
Nebojíte se trochu spolupráce s mladíky nebo toho, co se od Vás bude
očekávat?
Je mi jasné, že se ode mě bude čekat hodně. Jsem Prostějovák a navíc
hned po Martinu Janečkovi nejstarší člen kádru, takže to asi bude těžké
pro nás oba. Když srovnám mladé kluky, které jsem viděl na Slovensku s
těmi, které jsem viděl v poslední době u nás, byl vidět jasný rozdíl.
Dnes je holt jiná doba. Dřív přišli do mužstva dva tři mladí hráči a
bylo vidět, že o místo v mužstvu bojují. Teď jsou kluci jinak
vychovávaní, myslí si, že když se jednou do týmu dostanou, už tam také
zůstanou. Hodně ale záleží také na povaze každého. Snad ale zvládneme
své spoluhráče usměrnit, pokud to nebudou vyložení bohémové.
Z BHS Prostějov jste odcházel do Vítkovic, jak vzpomínáte na tamější působení?
Tady jsem odehrál za A-mužstvo jednu sezonu, ještě pod trenérem
Stránským. Po sezoně se pak ozvaly Vítkovice, že by měly zájem o mé
služby, takže ve dvaceti letech jsem z Prostějova odcházel. Strávil dva
roky, ve třetím roce jsem odešel na hostování do Liptovského Mikuláše,
kde jsem hrál jednu sezonu, následovalo Znojmo, tam jsem působil tři a
půl roku a pak znovu do Vítkovic, opět na dva a půl roku a znovu na
Slovensko, tentokrát do Popradu a Zvolenu.
Takže ve třiadvaceti letech jste odešel hrát na Slovensko?
Ano, sice jsem měl smlouvu s Vítkovicemi na tři roky, ale ve třetí
sezoně mě poslali na hostování do Mikuláše, protože na jejich soupisce
bych figuroval coby sedmý obránce. Byl jsem ale mladý a vedení chtělo,
abych někde hrál. Pak mi ale končila smlouva, což si Vítkovice asi
neuvědomily, takže jsem tam nějakou dobu zůstal. A když už jsem tam být
nechtěl, ozvalo se Znojmo, které zrovna postoupilo do extraligy.
Takže už Vás to táhlo zpět do Česka?
Taky, ale šlo i o to, že mi na Slovensku dlužili peníze. Vlastně i teď
mi dluží. To jsou takové zahraniční štace, kde vám platí do konce roku
a jakmile skončí přestupní termín, nemají najednou peníze.
Na několik zápasů jste se dostal i do reprezentace, ale pouze v jedné sezoně. Proč si myslíte, že v těch dalších už to nevyšlo?
To bylo hned ze začátku, když jsem hrál první rok ve Vítkovicích. Tam
se mnou hráli ruští reprezentanti Jerofjejev s Prokopjevem, také David
Moravec a Tomáš Chlubna. Takže stačilo vybojovat puk, předat jim ho a o
víc se nestarat. (smích)
Tahle sezona mi tedy vyšla, a tak si mě tehdejší trenér reprezentace
Luděk Bukač vybral. Tenkrát přišli trenéři českého výběru třeba na
zápas proti Spartě a zeptali se trenérů, koho by doporučili. No a někdo
tenkrát asi řekl, že mi to celkem jde, a už jsem tam byl. (smích)
Odehrál jsem za Česko tři zápasy a musím říct, že mě překvapilo, jak je
mezinárodní hokej rychlý. Navíc jsem byl mladý a ze všeho ještě
vyplašený, ale byla to pro mě rozhodně dobrá zkušenost. Pak už se mi do
reprezentace dostat nepodařilo. Tedy až dosud. Co bude dál, to se
uvidí. (smích)
Po všech těchhle zkušenostech se vracíte zpátky do Prostějova. Jak se sem těšíte?
Moc! Do Prostějova jsem se chtěl vrátit vždycky, nikde jinde bych
bydlet nechtěl. Teď tu, jak už jsem naznačil, navíc stavím dům, v lednu
se nám narodil syn, takže důvodů se nashromáždilo hned několik, kromě
toho, že už i cestování po světě mám dost, manželka má dobrou práci, po
finanční stránce je zde také dobře. Další důležitá věc při mém
rozhodování bylo přání být v Česku, kde budu víc na očích než někde v
cizině a taky bych se chtěl vrátit do extraligy.
S Prostějovem?
Samozřejmě! (smích) Vím, že to bude
hodně těžké, ale kdyby člověk nevěřil, nemělo by to smysl. Uvidíme, jak
to všechno bude. Pokud budu hrát špatně, vyhodí mě i z Prostějova,
půjdu hrát třeba za Plumlov. (smích)
Jak se těšíte na prostějovské fanoušky?
Jsem plný očekávání, zda tady stále chodí tolik diváků, jako kdysi.
Když jsem sem občas přijel, podívat se na hokej, vždycky tady byla
dobrá atmosféra a hodně lidí. Myslím, že v Prostějově byl hokej vždy
sportem číslo jedna, i když někteří teď tvrdí něco jiného. Když diváci
povzbuzují a fandí, hráče to víc motivuje, lépe se pak dostane do hry.
A já, coby Prostějovák, se budu muset snažit o to víc. (smích)
Fanoušci jsou zde opravdu skvělí. Třeba v Popradu větší návštěva přišla
až na semifinále play-off. V sezoně jsme měli šňůru osmi vítězných
zápasů, potom se dvakrát prohrálo a lidi už začali pískat a přestali
chodit na hokej. Tam se fanoušek těžce získává, ale lehce ztrácí. Pokud
fanoušci vidí, že se na ledě bojuje a pro vítězství se dělá všechno,
měli by to ocenit a ne hráče vypískat.
To zní, jako byste měl na Slovensko vzpomínky obecně špatné?
To ne! Na Slovensko mám vzpomínky pěkné, byl jsem tam spokojený. Co se
týče podmínek, například v Popradu jsme chodili regenerovat do
Aqua-city a podobně, takže rozhodně si nemůžu stěžovat.
Měl jste nabídky na angažmá i z jiných klubů, než z Prostějova?
Ano, mohl jsem jít třeba do Norska, pár dní nato mi volal pan Vejvoda,
zda bych nechtěl jít do Koreje. Tam teď hrál Nedvěd, ten se teď vrátil
do Sparty a Martinec, který tam je stále. Já jsem zrovna přemýšlel nad
tím, že bych rád zůstal někde tady poblíž a přišla nabídka z Koreje,
což je prakticky za rohem. (smích)
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů!
Není zač, doufám, že úspěchy budou!