Smysl pro magii část 3
Sakra, Rolle lekl jsi mě a teď jsem ztratila kontakt s magii.
Neboj, teď už je to na mně.
I když jsem věděla, že na to není vhodná doba musela jsem se zeptat.
Proč se tváříš jako bůh? Vždyť jsem ti nedala víc magie, než dokážeš vyvolat.
Roll se usmál. Já vím, ale množství magie není všechno. Každý má jinou značku magie, jeden ji má slabší a další velmi silnou a ty ji máš ohromně silnou. Připadám si jako bych zvládl vyvolat každé kouzlo.
Usmála jsem se. Aha, tak si to užívej, protože já teď chvilku budu s magii mimo a musíme se odtud dostat a osvobodit ještě Sürre.
Neboj, teďka jak jsi mi dala ochutnat mléčné čokolády, nebude mi ta hořká chutnat.
Cože?
No prostě že tvoje magie je jak mléčná čokoška a ta moje jak hořká a já ji měl rád, protože jsem jinou neochutnal.
Tak na to si ani nezvykej, bouchla jsem ho do ramene. Víš jak je to vyčerpávající dávat někomu svou magii? A ještě takové množství?
Jo vím a neboj, nebudu si moc zvykat, ale můžu si to aspoň užít.
Víly se snažili Rolla zastavit, ale moc se jim to nedařilo. Roll mávl rukou a poryv větru je odhodil na druhou stranu tábora. Já se mezitím snažila sundat náhubek Sürre, ale byl tak těžký, že jsem nemohla pochopit, jak ji ho ti malý, drobní tvorové mohly nasadit. Nakonec se mi to podařilo, ale s řetězy na nohou jsem ani nepohnula. Roll si mezitím užíval síly mojí magie, až jsem ztratila trpělivost.
Přestaň si hrát a pomoz jí. Magie ti nevystačí věčně a potřebujeme se odtud dostat.
Jistě už běžím. Roll ještě jednou mávl rukou a přiběhl k nám. V rukou se mu vytvořila ohnivá koule a střelil po řetězech. Překvapilo mě, že Sürre vůbec nezranila, ale jelikož draci chrlí oheň tak asi jim oheň neublíží.
Když byla Sürre konečně volná něco řekla Rollovi, ten se zašklebil, a zase si lehla. Roll se přesunul k jejím křídlům a z konečků prstů mu vycházelo slabé modré světlo a tam kde se dotklo křídla, se rány začaly zacelovat. Vyléčil celé jedno křídlo, ale druhé už nezvládl celé.
Vidíš, kdybys tak neblbnul, dokázal bys ji vyléčit obě křídla.
Půjč mi ještě trochu magie.
Cože?
Půjč mi magii.
Zavrčela jsem. To je prosba nebo žádost?
Roll ke mně vzhlédl a jen řekl, podívej se kolem.
Vzhlédla jsem teda a viděla, jak se víly začínají opatrně přibližovat a každým krokem získávají sebedůvěru. Otočila jsem se zpátky na Rolla a ten jen čekal.
Neměl si vyplýtvat tolik magie, navíc když ti nepatří a moc si na to nezvykej.
Jelikož jsem ještě měla trochu magie v sobě začala jsem ji rychle vyhánět. Nebyl to silný pocit bezmocnosti, ale pořád mě na pár sekund omráčil. Jakmile jsem se vzpamatovala, vyvolala jsem magii a poslala ji k Rollovi. Bylo to těžší než tehdy jak jsem ho viděla hořet, ale nakonec jsem aspoň nějakou část mu poslala a sama jsem se skoro zhroutila. Je hnusné někomu takhle dávat magii. Připadá mi to jako bych mu dávala svou duši a on ji hladově jedl. Možná mi to tak připadalo jen proto, že já ještě o magii nepřicházím, jelikož nekouzlím jen ji používám a pak stahuju zpátky. Jestli to takové bude i s kouzly tak se mi moc líbit nebudou. Ale už jsem nad tím nepřemýšlela a Sürre nás popadla, každého jednou nohou a křikla: Držte se!!
Vykřikla jsem, jakmile jsme vzlétly, ale letěla pěkně rychle, natož že měla takovou zátěž. Ale po chvíli šlo slyšet, jak funí. Letěly jsme furt vzhůru, až se zastavila, roztáhla křídla a pomalu jsme plachtily.
7.kapitola
Bylo fajn takhle plachtit. Byl to pomalý let, kde se ani Sürre nenamáhala. Postupně jsme klesaly, až jsme přistály uprostřed lesa. Jakmile jsme přistály, skoro jsem políbila zem, ale odolala jsem a místo toho jsem si na ní jenom lehla. Roll se na mně povzbudivě usmál, ale víc povzbuzení potřebovala Sürree. Ležela vedle mě na zemi, zhluboka dýchala a snažila se popadnout dech. Sáro?
Neříkej mi tak.
Cože? Vždyť se tak jmenuješ.
Já vím, ale tady je všechno jiné, a já musím být taky jiná. Říkej mi Dreano.
Roll se zamračil, Dreano? Tak tě přece pojmenoval ten víly smrad.
Já vím, původ toho jména nechme být. Byl to můj první úspěch v této zemi a navíc se mi to jméno líbí. Sára je pro tuto zemi mrtvá, tady žije Dreana.
Roll se pořád mračil, ale přestal protestovat.
Dreano, předala bys část své magie Sürre?
Cože? No… já myslela, že draci nemají magii. Snažila jsem se zamaskovat to, že zrovna jí nechci dávat magii.
Ne, magie je jejich životní energie, kterou oni nemají, takže ji neumí používat na kouzlení, a tak podobně.
Aha, a proč ji nedáš ty?
Protože ještě nemám dobyté všechny síly a ty máš největší množství magie a ještě ji neumíš používat.
To bylo krutý, postěžovala jsem si.
Jestli chceš být Dreana budeš si na to muset zvyknout, pokrčil rameny Roll.
Skoro jsem zaprskala, ale poslechla jsem a dala část své magie Sürre. Ta se na mě vděčně podívala.
Budu vám dělat stráž nad vámi, jelikož lesem se moc pohybovat neumím.
Dobře, kdyby něco hrozilo, dej nám včas vědět.
Bez dalšího slova vzlétla a mi jsme zůstali sami.
Pořád ti to vycházet nebude.
Cože?
Jednou řeknu ne a ty budeš úplně namydlenej.
Roll se zasmál. No jo no, co nadělám, ale zatím mi to vychází, vyplázl na mně jazyk.
Měla bych se zlobit, ale nějak mi to nešlo. Strašně se mi to líbilo.
Vyplázla jsem na něho taky jazyk a přidala do kroku.
Umí mágové věštit?
Jako jestli umí předpovídat budoucnost?
Ano, to umí, ale jen tu blízkou a ne všichni, jen ti co pro to mají vlohy.
A to magii přikážou, ukaž mi budoucnost, nebo co?
Ne, usmál se křivě Roll. Většinou se mágům ukazují kousky budoucnosti ve snech, nebo mají představy a myšlenky, které vůbec neví, odkud jsou, nebo já nevím, tohle zrovna neumím.
Aha.
Proč se vlastně ptáš?
Na chvilku jsem zaváhala, ale poprvé za tuto cestu jsem vytáhnula svůj deníček a ukázala mu malůvku muže v kápi.
Roll se ušklíbl a trochu začervenal. To jsem já?
Jo.
Umíš hezky malovat, uculil se Roll.
Vůbec mě nenapadlo, že si o tom pomyslí zrovna něco takového, a tak jsem udělala jediné možné řešení- Zrudla jsem.
Ne tak to není, jak jsi mě pozoroval před domem našeho souseda, tak jsem si tě všimla, ale nestihla jsem si tě pořádně prohlédnout, a tak jsem to kreslila podle představy a namalovala ti ty oči, a pak v tom lese jsi je takové měl, teda do té doby než ti neztmavly.
Málem jsem tehdy umřela hrůzou.
Roll se rozchechtal a já bych mu nejradši dala znova facku.
Tobě to přijde legrační?
Ne, ale moc přesvědčivě to neznělo, navíc když se pořád ještě smál.
Zavřela jsem deník, strčila ho do baťohu a naštvaně kráčela dál. Tentokrát jsem to byla já, kdo si všiml, že je něco špatně. Nejspíš to bylo jen tím, že jsem šla první, protože jakmile Roll udělal krok vedle mě ztuhl taky. Hned jsem si vzpomněla na ten sen, co jsem měla a tak jsem bez rozmyšlení Rolla odstrčila o pár kroků zpátky a já sama zůstala stát a vyvolávala jsem magii. Překvapeně vyjekl a fakt jsem udělala blbost, protože jsem hned ucítila, jak mu uniká magie. Vynadala jsem si do blbců, ale to už se přede mnou objevil muž z mého snu. Tentokrát se ale křivě neusmál, asi protože nepoložil Rolla na zem. Nevěděla jsem jistě, že to zabere, když bude o kousek dál, ale vypadalo, že jo. Z překvapeného Rollova výrazu vyprchala všechna barva a trochu zakňučel. To mi jen prozradilo, že to na něj pořád působí, ale o dost slaběji, jelikož se mohl hýbat. Ustoupil ještě o dva kroky dozadu, a pak se narovnal, jako by ho bolest přešla. V rychlosti jsem se zeptala.
Co to je? Proč tě to bolí, když jdeš blíž, a proč to na mně nepůsobí?
Pomalu, pomalu, odpověděl mi Roll. Na otázky teď není čas, budeme muset vzít roha.
Fajn a jak to chceš provést?
To netuším.
Na další debatu nebyl čas, protože gorilí člověk skočil. Uhnula jsem bokem a Roll skočil taky, akorát dozadu, aby se vyhnul bolehlavu. Věděla jsem už, že magie může ublížit jen magii, ale tahle říše je z magie, takže jsem to zkusila a vytlačila magii ven z těla. Proudila kolem mě v kruzích a ty tmavly, jak jsem se soustředila, aby se zpevňovaly. Tři kruhy se rozpojily a jako had vyrazily na gorilího muže. Měli ho spoutat, protože ublížit to by magii rozhodně nešlo, ale oni jen projely skrz něho a nic se nestalo.
Už jsem ti říkal že magie může ublížit jen magii.
Já vím, ale tehdy jak na mně šáhla Chris tak nemohla na mě šáhnout přes mojí auru.
To protože je to tvoje značka. Ta je mnohem silnější než obyčejná magie, může se dotýkat i nemagických věcí.
Nevěděla jsem, co mám dělat, ale pak mě to trklo.
A můžu moji magickou značku rozšířit?
Ty už ji máš dost velkou, ale ne nejde to.
Sakra.
Gorilak se blížil k Rollovi a ten furt ustupoval. Jako by věděl, že on je snadný cíl a já nemám ponětí jak ho zabít.
Rozběhla jsem se pomocí magie, takže jsem v plné rychlosti nabourala do něho, ale on jen spadl a zase se postavil. Zato já to schytala víc.
Vykloubila jsem si nejspíš rameno. Postěžovala jsem si a snažila se nebrečet, jak to strašně bolelo.
Roll furt couval a gorilak za ním. Pořád si udržoval odstup, ale udělal chybu. Jak jsem zůstala ležet podíval se po mně a gorilak skočil. Roll nestihl uskočit a gorilak přistál vedle něho. Roll vykřikl bolestí, sesunul se na zem a držel si hlavu. Teď už jsem slzy neudržela, když jsem zjistila, že mu nedokážu pomoci. Měla jsem víc trénovat nadávala jsem si zase. Tušila jsem, že se to stane, ale já si zas myslela, že nás něco zachrání, jak to bývá v pohádkách a spolu šťastně dojdeme do tábora. Zazvonil zvonek a pohádky je konec. Ale nic takového se nestalo. Roll ležel schoulený na zemi a gorilak se vítězně usmál. Popadl ho za krk a já viděla, jak mu vymačkává vzduch z plic.
Je to na tobě. No ták Sáro. Ne já jsem v této říši Dreana a to znamená, že si nenechám sebrat člověka, kterého mám ráda, přímo před mýma očima. Odhodlaně jsem se postavila a Gorilak si mě vůbec nevšiml. Soustředila se jen na svůj cíl a mě se zase začalo svírat srdce. Roll gorile ochable visel na ruce a ta mu pořád svírala hrdlo. Vyvolala jsem plameny a skočila gorile na záda. Znova jsem si vynadala, že jsem tak blbá a neudělala jsem to už prvně.
Gorilak zavřeštěl bolestí, ale byl chytřejší než se zdálo. Ani nepanikařil jen mě chytl za vykloubenou ruku a potáhl. Zakňučela jsem jak malé štěně a přepadla gorile přes hlavu. Ztratila jsem zase kontakt s magii a zůstala jsem ležet vedle Rolla. Nemohla jsem se dívat na to, jak leží bez hnutí a jeho tvář je mrtvolně bledá, ale nemohla jsem odtrhnout od něho oči. Gorilak nejspíš usoudil, že Roll je mrtvý a další na řadě jsem byla já. Vzlykla jsem úlevou, když jsem ucítila slabé zašimrání na tváři, jeho dechu. Sláva, žije, ale musela jsem odvést gorilu dál, jinak by si toho mohla všimnout. I bez magie jsem se vyškrábala na nohy a udělala pár kroků od Rolla, než mě gorilak chytl. Držel mě taky ve vzduchu, ale hrdlo mi nemačkal. Nejspíš mě zabít nechtěl, ale viděla jsem zvednou její pěst, jak se ji obaluje černou mlhou. Usoudila jsem, že mě chce omráčit a tak jsem se od pěsti odklonila, aby mě aspoň neudeřil do nosu a nezlomil mi ho. Já vím, pěkná blbost v této chvíli řešit jestli mi zlomí nos, nebo ne. Jak jsem se otočila překvapeně jsem vykřikla. Gorilak se podíval mým směrem a Sürre se na mě nasupeně dívala. Na nic už nečekala a skočila po gorile. Rychle mě pustil a přikrčil se. Jak byla Sürre nad ním, vyrazil vpřed a Sürre skočila do prázdného místa. Gorilak ji vyskočil na hřbet a černé drápy ji zaryl do masa. Sürre zařvala bolestí, ale rychle se vzpamatovala, vzlétla s gorilakem na zádech a skrz stromy jsem viděla, jak se točí ve vzduchu. Gorilak se nakonec neudržel a spadl. Sürre se zaletěla ještě podívat, jestli je opravdu mrtvý a pak přiletěla k nám.
Já už byla u Rolla a objímala ho v náručí. Až na to že dýchal strašně slabě a nebyl při vědomí byl v pořádku, snad. Sürre se na mě zamračila.
Volání o pomoc ti nic neříká?
Musela jsem se smutně zasmát. Nadávám si tady do všeho blbého, klidně jsem ho mohla porazit, kdybych první uvažovala a až pak jednala a Sürre si přijde s tak jednoduchým řešením. Ani jsem se neobtěžovala znovu si nadávat a místo toho jsem se zeptala.
Co to bylo?
Jeden z Hoegarových poskoků. Opinchové mají velmi silnou magii, tak z jejich DNA a své magie vytvořil silnější tvory, které nazval Hörichové.
Aha, takže on je ovládá?
Jo jinak by ho neposlouchaly a s největší pravděpodobností by byli taky mírumilovní a blbý jako Opinchové.
Aha a proč se k nim Roll nesměl přiblížit?
To je to co Hoegar obdivuje na Opinchcích. Jelikož jsou samí o sobě slabý, ale pro lidi mají velkou cenu, hlavně jejich ocasy, tak jejich magie se přizpůsobila tak, že každý člověk co se k nim přiblíží na určitou vzdálenost postihne bolest.
A proč to tedy nestihlo mě? A proč zrovna ocasy?
Nejspíš protože nejsi zdejší a protože jejich konce ocasů ve tmě svítí i po jejich smrti, a tak je lidé využívají místo pochodní.
To je pěkně ujetý.
Lidé jsou divný.
Víš o tom, že mluvíš i o mě?
Jo.
To mě pobouřilo zatím ze všeho nejvíc, co mi kdy řekla. Zuřila jsem a vztekala, ale snažila jsem se uklidnit počítáním. Už tu horkokrevnost mám asi od draků. Vždyť nikdy mi urážky nevadily. I když je pravda, že mě nikdy neurážely nadpřirozené bytosti.
Měli bychom se někde utábořit, než se Roll probudí.
Kývla jsem na souhlas, ale pořád jsem počítala.
Když jsem se konečně uklidnila byla jsem u čísla 212. Sürre šla napřed s Rollem na zádech a našla nám nedaleko mýtinku. Rolla tam nechala a vrátila se pro mě.
Tys ho nechala samého v bezvědomí?
Jo.
Počítaní bylo v háji, už zas se mnou lomcoval vztek.
Sürre čekala, než nasednu, ale já se k ničemu neměla tak mě popadla a už jsme letěli. Přistály jsme u potoka. Rolla jsem ale nikde neviděla.
Kde je?
Já nevím, položila jsem ho vedle toho potoka.
Co když ho někdo unesl? Třeba Chris?
To je nepravděpodobné.
Necítíš třeba jeho magii?
Ne.
Tak sakra dělej něco.
A co?
Ty jseš fakt taková kráva.
Sürre se ke mně otočila a nebezpečně se ji blýskalo v očích.
Dávej si pozor na jazyk, nebo tě o něho připravím.
Tak si na něho dej pozor někdy ty. Jak můžeš být tak bezcitná? Nechala jsi ho tu bezbranného a potom řekneš, že nic neuděláme?
Jo, musíš pochopit, že ty jsi hlavní a on pro tebe vůbec neměl chodit, jestli se mu něco stalo je to jen jeho vina.
Co tím myslíš, že neměl pro mě chodit?
Abys věděla Roller na co sáhl to zpackal. Je silný mág to jo, ale jako by se mu smůla lepila na paty. Vždycky se ale ponaučil a šel dál. Nikdy neudělal stejnou chybu dvakrát, ale pokaždé přišlo něco jiného, co zas zpackal a jednou zvoral záchranu královniny dcery. Tuhle jedinou chybu nedokázal překousnout, a tak jakmile se dozvěděl o tobě šel na vlastní pěst za tebou. Nikdo nevěděl kam jde a teď se ve tvém světě prochází ti co byli vybráni, aby tě dopravily do tábora. Roll to zpackal znovu kvůli svému egu. Teď je bůhvíkde a já jsem tvá jediná ochrana. Kdyby si Roller nemyslel, že všechno zvládne sám a tím napraví i to co si dává za vinu, ty bys byla ve větším bezpečí on by byl v táboře a nic by se nezvrtlo.
On si dává za vinu smrt Aerie?
Sürre se kousavě usmála. Jak jde vidět už se ti pochlubil. Ne nedává si za vinu smrt Aerie. Dává si za vinu osud Chris.
Proč? Vždyť se tak rozhodla sama.
To jo, ale královna jak utekla, nechala ji všude hledat. Roller se nabídl že ji přivede zpátky a královna souhlasila, byl pryč přes týden a vrátil se zbitý jako pes. Vždycky byl silnější než Chris, ale potom už ne. Stáhl se do sebe a furt mlel o tom, že je to jeho vina a když se ho někdo zeptal co je jeho vina? Začal zas blábolit. Mohl jsem ji zachránit, mohl jsem udělat víc, a bla bla bla.
Potom se nějak dozvěděl o tom, že někdo může zachránit říši a mávnutím proutků to byl zase on. Zašel za královnou se zeptat kdo to je a že chce pomoct. Královna mu teda dala přečíst část proroctví, kterou měla a neposlechla žádná varování svých rádců. Prostě byla ráda, že je zpátky, ale na další den zmizel.
Pak se objeví v dračí říši s holkou z proroctví a myslí si jak je skvělej, jak napraví svojí chybu, jak mu královna skočí do náruče, až tě přivede, nebo co.
Zůstala jsem stát jak solný sloup. Nečekala jsem takovou zlobu z jejího hlasu a už vůbec ne takový nával informací.
Takže počkat. Vy se tady o mě handrkujete jak o nějaký jackpot, co se neví, kdo ho vyhrál?
Sürre zaraženě otevřela pusu, že něco řekne, ale já ji hned přerušila.
Od začátku jsi na mně zlá, jeho podceňuješ a…a prostě mě to štve. Vydala jsem se na tuto cestu kvůli němu a ne, abych nakonec slyšela, že mu hrablo. Nejspíš se tehdy něco dozvěděl, co změnilo jeho pohled na celou věc ohledně královniných dcer.
Bez dalšího slova jsem se otočila, přeskočila potok a vešla do lesa.
8.kapitola
Asi si říkáte, že jít sama do neznámého lesa je blbost, tak to mě po chvíli došlo taky. Už se pomalu stmívalo a já teda vypustila magii, aby mi trošku osvětlovala cestu. Samozřejmě jsem zapomněla, že magie nesvítí. Les ale začal svítit, a tak jsem šla dál. Chtěla jsem najít Rolla, ale neměla jsem ponětí jak pomoci magie stopovat. Sürre za mnou nešla, nebo se jen neprotáhne přes stromy. Les šuměl a vydával hrůzné zvuky, a tak jsem se furt lekala. Už jsem s tím počítala, a po chvíli mi magie přestala unikat a já se při každém leknutí dále soustředila. Šla jsem pořád dál aniž jsem věděla, kam jdu. Nakonec jsem se otočila, abych se vrátila zpět k Sürre. Vztek už mě přešel, byla mi zima a chtěla jsem si odpočinout. Pořád jsem ale bloudila myšlenkami u Rolla, co s ním asi je. Ani jsem si nevšimla, že mě začalo mrazit na zátylku. Věděla jsem, že tohle znamená přítomnost cizí magie a už jsem věděla, že tady je před čímkoli těžké utéct, a tak jsem se otočila a rozpohybovala magii ve velkém rozsahu za mně. Chtěla jsem, aby se hned vrhla vpřed, jak se otočím, ale jaksi jsem se otočila a magie se teprve začala hýbat. Vzdychla jsem nad svojí neschopností, ale donutila jsem magii se roztáhnout všude kolem mě. I když to byla tenká vrstva, aspoň jsem měla větší obranu. Aura mi ztmavla, ale to bylo to jediné, co jsem uměla udělat zároveň když hýbu magii. Moje magie se dál rozprostírala, když jsem uslyšela kroky. Předtím to bylo tak, že jen jsem cítila něčí přítomnost, jako u Rolla, jak mě sledoval a hned mi to došlo. Rolle? Možná jsem si jen dávala marné naděje, protože jsem zase nic neslyšela, nic neviděla, nikdo se neozval, a nepříjemný pocit mě furt neopouštěl.
Na krku mě začal šimrat něčí dech. Ztuhla jsem a prudce se otočila. Tentokrát mě magie nezklamala a útočníka zatlačila o tři kroky nazpět. Muž spadl a začal se zviditelňovat, za hluku příjemného a hlavně známého smíchu. Rolle!! Ty jsi mě zas vyděsil. Musíš mi to furt dělat? Roll se furt smál a já jsem se do toho rozplakala. Roll v ten moment vyskočil na nohy a objal mě
Copak? Proč pláčeš? Promiň já nechtěl.
Pláč mě přešel.
Neomlouvej se sakra furt, když to děláš nerad.
Rozkřikla jsem se, až Roll o krok couvl.
To by mělo vadit spíš mě, než tobě. A navíc tobě se omlouvám moc rád.
Překvapeně jsem k němu vzhlédla a znova se rozbrečela. V duchu jsem si zase nadávala, ať už přestanu, ale slzy mě nějak neposlouchaly.
Neplač, Dreana by neměla plakat.
Já vím, ale Sára ji někdy přemůže.
A proč teda pláčeš, Sáro?
Úlevou, protože jsi zmizel a teď jsi tady v pořádku, a nikdo tě neunesl.
Mě a někdo unést? Prosím tě jsem na kohokoli moc těžký. Snažil se mi zvednout náladu.
Přestaň, byl jsi v bezvědomí, a ta můra tě tam nechala jen proto, aby doletěla pro mě!
Ale no ták, zadrž už ty slzičky, nikde jsem tě neviděl a tak jsem tě šel hledat, protože jsem si myslel, že tě ten Hörich unesl.
A to tě nenapadlo, že ležíš na mýtince a ne uprostřed lesa?
Roll se poškrábal na hlavě. Vlastně ne.
Přestala jsem brečet a Roll mě objal.
Potěšilo mě, že ses o mě bála. Zašeptal mi do vlasů.
Neřekla jsem na to nic jen jsem se k němu tiskla. V jeho náručí mi bylo příjemně, a nikde jinde jsem se necítila tak bezpečně, v tomhle nebezpečném světě.
Rolle já nechci dál pokračovat….Roll mi skočil do řeči, než jsem stihla pokračovat.
Sáro to mi nemůžeš udělat, musíš mi pomoct, prosím nesmíš mě opustit.
Ale…
Ne nic neříkej, dál jsem ani nemohla nic říkat, protože mě nejprve opatrně políbil a každým dalším polibkem přidával na vášni a já mu úplně propadla. Líbaly jsme se uprostřed noci, v strašidelném lese, ale já si neuměla představit lepší místo. Začala jsem mu polibky vracet a líbaly jsme se tam nekonečně dlouho, ale když se pomalu odtáhl, mě to nestačilo. Přitáhla jsem si ho zpátky a nemohla jsem ho přestat líbat. Nakonec se zase odtáhl a už jsem ho nechala, protože jsem nemohla popadnout dech. Jak jsem se na něho podívala zjistila jsem, že má stejný problém.
Páni, vzdychla jsem. Aspoň vím, že odejít bys mě nenechal, i když jsi slíbil, že nebudeš mít žádné připomínky a odvedeš mě domů.
Sáro já se ti….ne neomlouvej se zas.
Říkal jsem, že tobě se omlouvám velmi rád.
Zapomněla jsem, co jsem chtěla říct, až jsem musela zatřepat hlavou, abych si vzpomněla.
Kdybys mě nechal doříct, že nechci dál pokračovat se Sürre, tak by jsi se neměl ani za co omlouvat.
Roll ztuhl, až jsem se musela zasmát, jak umí měnit barvy. Nejprve zbledl, pak získal normální barvu, ale ta pořád tmavla až do pestré červeně.
Jejda.
Jejda? To je všechno, co mi na to řekneš?
Uraženě jsem vstala, ale ještě než jsem stihla udělat krok, popadl mě a otočil tak, abych se mu musela dívat do očí.
Nechtěl jsem, aby to tak vyznělo, velmi se mi to líbilo, ale neměl jsem na to odvahu.
Sklopil oči a pustil mě.
Ty hlupáčku, já na to taky neměla odvahu, ale teď už mám.
Šťastně zvedl hlavu a já jsem mu přitiskla rty na jeho.
***
Kde je? Myslela jsem, že se jen urazila a za chvilku se vrátí. Nestalo se. Uprostřed mýtinky plápolal oheň. Možná jsem fakt zlá. Nechtěl jsem ji ublížit, ale Roll si za to může sám. Ležela jsem u ohně a pořád koukala tam, kde odešla Sára. Pořád se nevracela. Myslela jsem, že bude mít strach a vrátí se. Roll asi není jediný, co všechno zpacká. Možná je fakt Dreana, i když se bude muset naučit lépe potlačit Sáru. Vzhlédla jsem k nebi a koukala na měsíc.
Z ustrašeného poupěte,
Krásná květina vykvete,
Když přijde ze světa svého,
kouzla jeho ji přemůžou
a moci Hoegara…
nikdy jsem tomu proroctví nevěřila, ale možná bude pravdivé. Škoda že ho královna nemá celé. I když nevíme, jestli má moc ho porazit, ale je to jediná naděje. Bude lepší, když ji nebudu hledat, nechám ji jít vlastní cestou a možná to tak má i být. Možná musí dostat šanci rozkvést.
9.kapitola
Ráno, jakmile jsem usoudila, že Sára nepřijde, jsem odletěla. Mířila jsem do tábora říct královně, co jsem zjistila. Doufám, že je v pohodě.
***
Jak jsem otevřela oči, bylo už vidno. Překvapilo mě, že jsme usnuly. Roll ležel vedle mě a držel mě za ruku.
Dobré ráno. Vyspala ses dobře?
Dobré…ani ne. Jsem rozlámaná, všechno mě bolí a za chvilku půjdeme určitě dál na cestu.
Roll se zvedl a položil mi ruce na ramena.
Uvolni se, nemám sice moc zkušenosti s masáží, ale párkrát jsem to viděl.
Roll mě začal masírovat a já jsem mu hned vyhodila ruce z mých ramen.
Jo, neumíš masírovat.
Nejspíš jo, dívej jak si hezky vyskočila, zasmál se.
Neměla jsem na to co říct, a tak jsem jen řekla.
Nauč mě už kouzlit.
Úsměv mu hned zmizel.
Co? Ty už umíš všechno?
Dá se říct, ne úplně rychle, nebo dokonale, ale k tomu se můžu pořád vracet, chci už umět nějaké kouzla, nebo aspoň vědět jak je provést.
Roll pokrčil rameny, jak chceš, ale pochybuju, že ti to půjde.
Nepodceňuj mě a radši mi řekni jak na to.
Je to vlastně stejné jako s magii, akorát ji musíš vyvolat a začít se soustředit na to co chceš. Někteří mágové si to ulehčují, že to prostě řeknou nahlas v magickém jazyce, ale má to své nevýhody. Soustřeď se prostě na to co chceš udělat a ucítíš jak tě magie začne opouštět a přemísťovat se do kouzla. Je ale lepší umět při tom magii vyvolávat, protože jestli ti magie dojde a kouzlo bude pořád magii sát, zabije tě to. Takže se nauč nejprve hýbat a vyvolávat magii zároveň. Pak ti teprve řeknu kouzlo, na které se budeš soustředit a při něm se učit, vyvolávat magii.
Stačilo mi to, abych věděla, že to ještě nemám zkoušet. Chvíli jsme si ještě odpočinuly a potom jsme vyrazily dál na cestu.
Cestou jsem zkoušela vyvolávat magii a zároveň s ní hýbat. Pokaždé jsem to střídala s vyvoláváním magie rovnou ven, ale vždycky mi šla do aury.
Mě už to nebaví, furt mi to nejde.
Připiš si do deníčku, nebo někam, že Dreana by měla mít víc trpělivosti.
Začínal mě s tímhle štvát. Pokaždé když jsem něco takového řekla, řekl mi že Dreana by měla být taková nebo je onaká.
Jak můžeš vůbec vědět jaká je Dreana? Já jsem si ji přece vymyslela.
Dreana nás zachránila a taková taky je, odvážná, čestná, trochu horkokrevná, má bojového ducha, spoustu trpělivosti, každou chybou se učí, a je prostě silná.
Zavrčela jsem, a připadalo mi, že se vrátila ozvěna.
To je divný, v lese a ozvěna?
Oh ne.
Co je?
Jak jsi to teďka řekla, něco mě napadlo.
A co to bylo?
Jestli náhodou Sürre nepřistála v začarovaném lese.
Tady jsou všude takové kouzelné názvy, že mě napadá otázka: a co jako?
Začarovaný les je pověstný tím, že rád plete jeho návštěvníky.
Aha, něco jako labyrint?
Přesně, akorát se nemění, ale plete mysl tak, že nutí všechny chodit dokola a oni si myslí, že jdou rovně. Proto taky tu nic nežije, až na pár výjimek, kteří se domluvily s lesem na něčem, čím mu splatí, aby tu mohly žít.
Aha a jak se odtud dostaneme?
To netuším, já bych se odtud dostal, ale ty? To fakt nevím.
Aha a když ten les plete lidem hlavu magii, nebude stačit jenom udělat s lesem magický souboj, aby se na chvíli zhroutil a my mohli projít?
Tak myslím, že to nefunguje, ale za pokus to stojí. Musí se ale ukázat duch lesa.
Ten les je duch?
Les není sám o sobě živý. Nebo u vás jo?
Vlastně ne.
Tak vidíš, ale nebude chtít přijít.
Proč ne? Hned mě napadlo zase provokovat. Nahlas jsem řekla.
On by se nás bál? Třeba že prohraje? Ale prosím tě, les by měl být odvážný, a jestli není zbabělec tak se ukáže.
Co to tu plácáš?
Zkroutila jsem obličej. Jestli vážně to nepochopí, o co se snažím tak vážně nikdy nepřijde.
To nevíš, že každý duch lesa je odvážný a brání svůj les?
Ulevila jsem si, že to pochopil, ale já nepochopila jeho. Nakonec si musel zapálit dlaň, abych ho pochopila.
Vyvolala jsem teda magii a auru změnila na modré plameny. Už mi to šlo snadno a mohla jsem si i určit jestli si zapálím celé tělo, nebo jen část. nechtěla jsem si popálit šaty od víl, jelikož se mi líbily, a tak jsem si zapálila jen ruce. Položila jsem je na nejbližší strom a zvolala, přijď duchu lesa, a pusť nás jinak se propálím celým tvým lesem. Strom chytl a já čekala. Nic se nestalo, až se přihnal poryv větru a přinesl proud vody. Voda polila mě a plameny, ale nic se nestalo. Zvýšila jsem intenzitu a strom se začal naklánět.
Máš smůlu duchu lesa, mé plameny nejde uhasit vodou, jenom já je umím uhasit, a tišeji jsem dodala: teda aspoň nevím jak jinak.
Věděla jsem, že jakmile ruce odtáhnu, strom nebude dál hořet, protože je to část mého znaku magie, ale to už duch lesa vědět nemusel.
Přede mnou se objevil průhledný malý človíček a tvářil se rozzlobeně.
Jak se opovažuješ trápit mé stromy?
Znuděně jsem odvětila. Jak se opovažujete trápit vy nás?
Připadalo mi, že na mě svolá armádu dryád nebo něčeho takového, ale já přitlačila na strom, a tak zůstal stát.
Chceme projít vaším lesem bez bloudění, bude to problém?
Kvůli prohloubení otázky nebo spíš žádosti jsem vyvolala víc magie do modrých plamenů a ty ztmavly.
Jo bude to problém, protože mi vadíte.
Zvedl ruce a mě odhodil poryv větru.
A hele strom nehoří, jak jde vidět máš velmi dobrý znak magie. Plameny jsem změnila do obrany a vyslala svojí magii ven. Zamířila k duchovi.
Snad si nemyslíš, že mi magii potlačíš když nejsem nějaký podřadný mág? Ani ji nemám venku, aby to byl magický souboj.
To vím, moje magie ho obešla a vešla do Rolla, který stál za ním. Usmál se a přivolal taky vítr, ale duch lesa zmizel.
Fajn co teď?
Umíš už vyvolávat magii a zároveň s ní hýbat?
Jo celkem jo.
Fajn tady máš kamínek a snaž se ho přinutit, aby letěl a jak se ti to povede tak se při tom snaž vyvolávat magii.
To se mám učit kouzlit v takové situaci?
Jo, protože jinak tu budeme bloudit až do konce svých dní, a to přece nechceme.
***
Učila jsem se to pár hodin. Udělali jsme si pěkný ohníček a tábořiště. Roll jako vždycky vykouzlil jídlo a já se furt jen učila. Konečně se mi to povedlo.
Ha, zvládla jsem to.
Roll ale tak nadšený nebyl. Dobře a teď ta těžší část.
Cože?
Přece jsi si nemyslela, že létajícím kamínkem se odtud dostaneš.
Vlastně jsem na to nepomyslela a tak jsem jen koukala na kamínek vznášející se před mýma očima a při tom jsem vyvolávala magii.
Musíš se naučit létat.
Cože?
Z tohoto lesa se dostaneme, jen když uletíme.
Proto ten létající kamínek?
Jo, ale sebe nadzvednout nebude tak lehké, jsi těžší a nesmíš spadnout.
To mi je jasné.
A poletíme déle.
Super.
Můžeš se to začít učit, ale nelétej moc vysoko, ať si neublížíš.
Vyplázla jsem na něho jazyk, ale začala jsem zkoušet nadzvednout sebe sama.
Za pár dní jsem neudělala žádný pokrok.
Hej a to mě prostě nemůžeš nadzvednout ty?
Ne protože neumím nadzvednout sebe a něco jiného zároveň a ani nemám dost magie, abych nás ve vzduchu udržel tak dlouho.
Ach jo.
Radši se to dál uč, ať tu nestrávíme další týden.
Nehodlala jsem se hádat, a tak jsem si lehla a šla spát.
Ty už se to učit nebudeš? Přikradl se ke mně.
Ne jdu spát, jsem unavená a vedle sebe mám otrokáře.
Roll se rozhlédl, kde?
Posadila jsem se.
Ty hlupáčku. Ty jsi můj otrokář.
Lípla jsem mu pusu na tvář. Dobrou noc.
Dobrou, Poupátko.
***
Ráno mě bolela hlava, nejspíš ze včerejší námahy. Roll přikouzlil snídani a já se do ní s chutí pustila. Připadalo mi neskutečné, jak mi přes noc vyhládlo. Během snídaně jsem zkoušela navést zase rozhovor, abych oddálila učení se létat.
Sürre mi trochu o tobě vyprávěla.
Roll ztuhl a co ti říkala?
Řekla mi o tom jak jsi pro mě odešel bez dovolení, ale zajímá mě, co ti řekla, nebo co ti provedla Chris, jak jsi pro ní šel a pak jsi byl mimo.
Já se o tom nechci bavit.
Celou dobu poslouchám já tebe, takže tohle není prosba, ale rozkaz.
Roll se uchechtl, tak ty mě budeš rozkazovat? Přibližoval se pomalu ke mně a pořád se culil jak dravá šelma. Přiblížila jsem se k němu taky.
Ano, teď ti budu rozkazovat já.
Byli jsme už úplně u sebe a konečně mě políbil. Bylo to lepší než se furt něco učit, a tak jsem to prodlužovala, jak nejvíc to šlo. Byla jsem unášena proudem, naší lásky co se tak nenápadně vynořila na povrch a pořád jsme se k sobě tiskly. Trochu jsem se odtáhla.
Řekneš mi to teda, darebáku?
Proč darebáku? Zvedl tázavě obočí.
Protože na všechno mi odpovídáš, ale když se zeptám na něco osobního, buď mi řekneš, že později, nebo chceš, abych zapomněla na co jsem se ptala.
A jak bych to asi proved?
Tím jak mě takhle líbáš.
Já nevěděl, že to má na tebe takové účinky. Uculil se.
Řekni mi to, žduchla jsem ho až si musel lehnout. Sedla jsem si na něho a šeptala jsem mu do ucha.
No ták, pověz mi to nebo tě budu trápit.
Chytl mě za ruce a převrátil mě tak, že jsem já skončila pod ním.
A jak by se ti to asi povedlo? Smál se vítězně Roll.
Vyvolala jsem magii a dala ji do síly. Prudce jsem se vyšvihla a už byl zase on pode mnou.
Třeba takhle. Šklebila jsem se.
Roll se pokoušel vymanit, ale takhle používat magii mi šlo velmi dobře. Držela jsem mu ruce nahoře a znovu jsem ho políbila. Posouvala jsem rty až k jeho uchu, kde jsem mu zas šeptala.
Takhle tě budu trápit.
Potom jsem ho mírně kousla do ucha a už jsem ho nepustila. Přitlačila jsem trochu.
Řekni mi to.
Ty mě vydíráš, zakňučel Roll.
S tím se už budu muset nějak smířit. Pokrčila jsem rameny a přesunula jsem se znova k jeho rtům. Netušila jsem, že mám na něho takový účinek. Zastavila jsem nad jeho rty a čekala, až něco řekne. Má sakra silnou vůli, ale když on má takový účinek na mě, že bych pro něho udělala cokoliv, tak on mi může říct jednu historku. Políbila jsem ho na krk a ucítila jsem, jak se mírně chvěje. Usmála jsem se nad tím, jak už jeho vůle ochabuje a pokračovala zase zpátky.
Dobře řeknu ti to.
Pustila jsem ho a objala. Políbil mě na rty a ještě dlouho jsme se líbaly.
No ták, slíbil jsi že mi to řekneš, a já nechci riskovat, že zapomenu na to, co jsem chtěla vědět.
Roll se ušklíbl a pokračoval dál. Nejspíš to byl jeho cíl. Jeho oči mi prozrazovaly: když ty na mně takhle tak já na tebe taky tak. Už jsem skoro podlehla, ale vzpamatovala jsem se a zatlačila mu na hruď. Odtáhla jsem se a posadila.
Tak můžeš vyprávět.
V jeho očích jsem uviděla zklamání, že mu to nevyšlo a mě jo, ale posadil se taky a začal vyprávět.
Jak jsem odešel, abych našel Chris a přivedl ji zpátky, než udělá nějakou hloupost, dozvěděl jsem se pár věcí. Chris jsem našel rychle. Navzájem jsme se uměli skvěle vystopovat. Byli jsme nejlepší přátele už od dětství, a tak jsme se skvěle znaly. Nechtěl jsem ji zastavit silou, a tak jsem šel jen za ní a snažil jsem se jí nějak utěšit, uspokojit, nebo cokoliv, aby se vrátila. Tehdy jsem ji ještě dokázal porazit, ale sílu jsem postavil, až na poslední místo. Nakonec jsem řekl něco, co ji zastavilo.
Co to bylo?
Nepřerušuj.
Řekl jsem ji, že Aerii neměla nikdy ráda, že to byla jen její hračka. To se jí samozřejmě nelíbilo. Hned se do mě pustila a já se jen bránil a pokračoval. Královna nemůže za všechno, byla to sice i její vina, ale i tvoje. Nevěděl jsem, kde se v ní vzala ta temná magie, ale její fialová ztemněla a byla tmavá. V šoku jsem nestihl se bránit a ona mi zatlačila magii. Potom ke mně přišla a vysála mi zbytek mojí magie. Nechala mi jen tolik, abych přežil. Začala do mě kopat vybíjet si vztek a potom si vedle mě sedla a začala brečet. Nevím jak jsem dokázal zůstat při vědomí. Všimla si, že na ní koukám, a tak mi řekla. Promiň, nechtěla jsem, ale je těžké přijmout pravdu, když ji nechceš. Nevíš, jak je těžké žít s vinou smrti tvojí mladší sestry. Koukal jsem na ní v údivu, ale neříkal nic. Na to jsem měl moc bolavou čelist. Nakonec se vybrečela, vstala a dala mi trošku svojí magie, abych se zvládl vyléčit a zvládl dojít zpět do tábora, ale dala do ní i své pocity a já cítil její vinu. Byla tak silná, že jsem na hodně dlouhou dobu zmagořil, to ti určitě Sürre řekla.
Jo to mi řekla, že jsi pořád blábolil, je to moje vina mohl jsem ji zachránit, a bla bla bla.
Roll povytáhl obočí.
Co je? Přesně tak to řekla.
U Sürre se to dá čekat, je prostě taková.
A proč vlastně Chris, už teď neporazíš? Jenom kvůli té temné síly?
Kvůli toho taky. Chris přijala temnotu a taková barva magie, už ji zůstala. Viděla jsi to ne? Magie temně fialová, ale vlasy ukazují, že pořád v ní dobro zůstalo. Když kouzlí má je takové, jaké mívala barvy magie. Perleťově fialková. Ale to není jediný důvod. Jak mi dala svou magii i s jejími pocity, nedokážu se soustředit tak jako dřív. Pokaždé jak vyvolám magii, ten její kousek tam dál přetrvává a odvádí mou pozornost. Nevím jak to, že tam zůstal, každá darovaná magie časem odezní, ale tahle tam zůstala.