Smysl pro magii část 2
Jak jde vidět velmi jsi se s ním skamarádila.
Hned mi došlo že míří na to, jak jsem Luovi skoro všechno vyžvanila.
Promiň.
To nevadí, ale dávej si pozor na pusu, jestli se přeřekneš před blbou osobou velmi se nám stěží průchod říši.
Neboj král ϧrail je velmi hodný. Určitě vám nabídne, až si poslechne vaší historku, pomoc.
To jsem rád, ale nejásej radši předčasně. Jak vůbec můžeš znát tak dobře svého krále?
Luu vztyčil hlavu a hrdě odpověděl. Jsem jeho syn.
Roll se okamžitě uklonil a zamumlal: omlouvám se vaše výsosti, nevěděl jsem, s kým mám tu čest.
Já jsem jen stála jak opařená, ale Luu mi to jak jde vidět neměl za zlé, ale potom jsem se začala smát. To už mi za zlé měl.
Ty se mi směješ?
Ne, promiň já se směju jemu a ukázala jsem na Rolla. Ten byl úplně bledý a tvářil se jak na pohřbu. Došlo mi sice, že jeho výraz ukazuje na mojí nerozvážnost, smát se za takovéto situace, ale nemohla jsem si pomoct. Už od mala jsem byla pěkný smíšek a smála jsem se každé blbině. Jakmile se ale Luu zeptal: a čemu se vlastně směješ, zbledla jsem i já.
No…já..já..to se těžko vysvětluje, a nevím jak bych ti vysvětlila že mi přijde strašně legrační, že se nerad omlouvá. Tak naoko jsem se plácla přes pusu a vykřikla: jejdanánku. Já to prozradila. Začala jsem se zase smát a přitom jsem se ohlédla na Rolla. Byl úplně rudý. Nevěděla jsem jestli vzteky, nebo rozpaky a tak jsem se začala smát ještě víc.
Luu musel odejít a tak jsem zůstala sama s Rollem. Hned mě smích přešel. Radši jsem neodvolávala svou magii, ale Roll jen řekl: tak ty si myslíš, že mi je nepříjemné se omlouvat?
Škádlivě jsem se usmála. Já si to nemyslím, já to vím.
Když jsem uviděla pohnout se jeho magii došlo mi, že mě bude chtít potrápit, ale rozhodla jsem se, že se nechci nechat a přidat mu sebevědomí. Ze všech sil jsem se snažila soustředit a pohnout svou aurou, nebo vytlačit víc magie ze svého těla. Došlo mi, že ji musím nejprve vyvolat víc, abych měla čím hýbat a přitom nepřerušit mojí obranu. Jeho magie se ke mně pomalu přibližovala jako by chtěla říct kvůli tobě není třeba spěchat. To mě naštvalo a vyvolala jsem velké množství magie. Tentokrát to nebylo takové, že jsem ji jen viděla na těle, ale cítila jsem ji i uvnitř svého těla a byl to velmi příjemný pocit. Cítila jsem se velmi silná jako bych zvládla všechno na světě. Všimla jsem si, že čím víc jsem vyvolávala magie tím tmavší byla moje aura. Rollova magie se zastavila a on překvapeně koukal, ale pak se jen usmál a jeho magie se ke mně opět blížila, akorát ještě pomaleji jako by mi chtěla dát náskok.
Moje aura byla tmavá jak půlnoční obloha ale dál už netmavla, ale síla uvnitř mě furt stoupala. Překvapilo mě, že magie mi nejprve šla do aury a pak když už ji tam nemohlo být víc, začala se mi hromadit v těle. I když jsem ji cítila i před tím, tak tohle bylo o dost lepší. Přestala jsem v sobě hromadit magii, i když jsem věděla, že tohle rozhodně nebyla moje mez a místo toho jsem se začala snažit magii vytlačit ven. Roll pořád zpomaloval, aby mi dal víc času, ale mě to furt nešlo. Když už byla jeho magie u mě a dotkla se mé aury a vzápětí se odtáhla, došlo mi to. Magii vyvolávám tak že se soustředím na to, jak se ve mně probouzí a pomalu, jako líný tygr se roztahuje po mém těle. Tak to určitě je i s pohybem magie. Místo abych se snažila magii vytlačit začala jsem si představovat, jak se posouvá z mého nitra do paží až do konečků prstů a z nich se vynořuje na povrch. Moc se ji nechtělo ale po chvíli jsem ucítila brnění na kůži a opravdu z mých prstů, obalené aurou, vystupovala tyrkysová modř. Nevypadala jako magie v auře. I když, když byla aura slabá měla taky takovou barvu, tak tohle nebylo jak světelná mlha. Bylo to jako proud světla co se drží pohromadě jen mou vůlí. Soustředila jsem se dál na to, jak vystupuje dál a dál směrem k Rollové magii. Plazila se jako had a začala se proplétat jeho magii a přitom se furt zvětšovala. Jak Roll uviděl kolik mi ji vystupuje z konečků prstů napjal se a začal vyvolávat víc magie. Jeho magie se stáhla a jak obrovský bouřkový mrak přeletěla přes mou magii a ta se rozplynula a mě poslala k zemi. Už vím proč Chris tehdy, potom co jí zatlačil magii nazpět spadla a nemohla vstát. Byl to hrozný pocit. Když jsem vyvolala tolik magie a ta mě najednou opustila, cítila jsem se jak bezbranné štěně. Rollova magie se stáhla a pomohl mi na nohy. Jeho oči pořád modře zářily, ale šlo vidět, jak pomaloučku tmavnou.
Jsi šikovná, ale máš se ještě co učit.
Takže magie když tě opouští tak se cítíš tak strašně bezbranně?
Ne. Magie když se nesoustředíš ti začne pomalu unikat mezi prsty. Když tě ale magie opustí z donucení prudce, je to jako by tě někdo svázal a ty ses cítila jako v kleci. Pocit bezbrannosti ti proudí v celém těle a na několik okamžiků tě omráčí. Pamatuj, nikdy magii nevyhazuj. Nech ji pomalu odcházet.
Ale co když se přestanu soustředit a tu magii budu chtít zastavit, aby neunikala?
To zvládne jen velmi zkušený mág. Jakmile magii dáš prostor k úniku je těžké ji znova chytit. Je hned vedle tebe ale jen milimetr mimo tvůj dosah. Já sám to neumím a neznám moc lidi nebo elfů co to umí.
Aha a Chris to umí?
Ano, Chris to umí. Je mnohem zkušenější mág než já.
Chvíli jsme ještě debatovali o tom kdo je jak silný, ale potom přišel Luu. Spíš přiletěl jako by mu za zády hořelo.
Co se stalo?
Překvapeně se na něho podívám.
Nic se nestalo. Proč?
Vycházelo odtud neuvěřitelné množství magie, jako by se utkaly dva zkušení kouzelníci, a pak najednou to ustálo.
Vložil se do toho Roll. Ale to nic. Jen jsem ji trošku trénoval a dělá neuvěřitelné pokroky. Luu se na něho zamračil.
Neříkej mi, že dokážeš vyvolat takové množství magie. Zrovna ty co nedokázal ochránit dceru královninu.
Roll se na mě v panice obrátil a já jsem tázavě zvedla obočí. Naznačil mi že mi to poví pak a tak jsem jen přikývla. Otočil se zpátky a řekl.
To nebyla moje magie, ale její.
Luu ke mně stočil pohled a trošku jsem zrozpačitěla. Začala mě velmi zajímat špička boty a trošku jsem ji ťukala do podlahy. Luu pochopil, že mi to je nepříjemné a tak se znova otočil k Rollovi.
Neměly byste v naší říši vyvolávat magii víc než je nutné. My draci ji velmi dobře cítíme a teď o vás už ví celé město. ϧrailovi se to nebude vůbec líbit, jak se to dozví.
Omlouváme se, nevěděli jsme, že to způsobí takový rozruch.
Dobře, vezmu vás teď na prohlídku města.
Prohlídka byla příjemná, obdivovat všechny krásy dračího města, ale už byl čas k večeři a tak nás Luu zavedl zpátky do paláce. Před masivními dveřmi se zastavil.
Počkejte zde, než se dveře otevřou. Jakmile se otevřou, vejděte a ϧrail vám ukáže vaše místa k večeři.
Luu poté odešel a nás nechal čekat. Draci mají asi úplně jiný pojem o čase, protože nás tam nechali čekat skoro hodinu. Když konečně se dveře otevřely, rychle jsme vyskočili na nohy. Stáli jsme do té doby než ϧrail nám nepokývl a poté jsme vešli. Draci seděli na obřích peřinách, či co to bylo, v kruhu. Nám král nechal přinést obrovský stůl na kterém byl opečenej bizon. Bez námitek jsme se posadily na obří židle, ale jaksi jsme ani neviděli na stůl. Rollovi zesvětlali oči ještě víc a poté vzlétl na stůl. Ještě jsem neuměla použít žádné kouzlo natož levitaci a tak jsem se Rollem nechala vytáhnout. Posadili jsme se vedle bizona a čekaly, až začnou jíst ostatní, ale ti se k tomu vůbec neměli. Všichni na nás jen zíraly, a tak ϧrail prohlásil.
Toto jsou naší hosté po nějakou dobu. Přišly se otázat na povolení projít naším územím. Během večeře budou vyslechnuti proč tak chtějí učinit. Má někdo něco na srdci?
Já můj králi. Drak, větší než král, vstal a začal mluvit.
Nikdy jsme nebyli velkými přáteli lidí a ostatních tvorů. Proč by jsme je měli vyslechnout? Lidé nám nikdy nepomohly, proč by jsme je měli nechat projít přes naše území?
Aragozo. My nikdy ještě o žádnou pomoc neprosili, proto nám nikdo nepomohl a věřím, že kdybychom požádali dostalo by se nám náležité pomoci. A ani lidé nás nežádají o pomoc pokud to není vážně nutné a přechod přes naše území není nic, co by stálo za řeč. A navíc jsem jim to ještě nepovolil.
Jistě můj králi omlouvám se.
To nic, ale příště nezapomínej, že jsme uzavřeli spojenectví s lidmi a elfy v případě nutnosti.
Drak se opět posadil a hned mi draci klesly o stupeň níž. Potichoučku jsem zašeptala Rollovi.
Neříkal jsi, že draci jsou mírumilovní?
Ano říkal, ale to neznamená, že nejsou výjimky a je nevhodné se o nich bavit přímo před nimi.
Nikdo si ničeho nevšiml, ale jeden drak, ten nejblíž k nám, se na nás tak divně díval. Doufám, že nic neslyšel. Nejspíš, ale jo protože promluvil.
Králi i když máme mírovou smlouvu, nevíme co si o nás lidé myslí. Je opravdu moudré je takto hostit?
Král se zasmál. Ale prosím tě Nertosy přeci si nemyslíš, že toto by byli špezi a lidé by nás chtěli napadnout, nebo ano?
Dneska z pokoje pro menší tvory bylo cítit velké množství magie. Nikdo neví, co tam prováděli. Co když dělali něco nám nebezpečného?
ϧrail zmlkl. Je to pravda?
Ztuhla jsem, ale Roll byl nejspíš na takové situace zvyklí a hned se chopil slova, ještě než ho někdo předběhne, a udělal dobře, protože drak, který prve promluvil, po něm střelil pohledem.
Vaše výsosti, ano vyvolali jsme velké množství magie, víc než jsme chtěli, ale nebylo to z těchto důvodů, jako tvrdí vaši druhové. Tady ta malá, Sára, se učí být kouzelníkem, teprve chvíli a než dojdeme k našemu cíli, měla by znát základy. Trénovali jsme jenom magický souboj.
Aha vidíte? Jen trénovali. Bylo to sice nevhodné, ale stalo se.
Můj králi, promluvil znova Nertos. Jak můžeme věřit jeho slovům? Jestli dělali něco nezákonného přece to nepřiznají.
To je pravda. Řekl další drak.
Budiž. Když jim nevěříte, seženeme důkazy, jelikož nebyl žádný svědek nebude to lehké, ale opatrnosti není nikdy dost.
Vaše výsosti, jestli máte, jak říkáte skvělí čich na magii, určitě si pamatujete jaká intenzita a pach magie byli.
Ano, všichni draci si po dlouhou dobu uchovají pach magie a její intenzitu. Máš nějaký návrh?
Ano, jelikož to byl jen magický souboj, z magie určitě nevyzařovala síla kouzel. Předvedeme vám náš zápas a ti co zachytili naší magii, určitě poznají pach naší magie. Samozřejmě nevyvoláme nejspíš úplně stejné množství magie a musíme brát taky ohled na Sáru, jelikož je začátečník, neumí svou magii tak dobře ovládat a tak bych poprosil, aby jste se trochu vzdálili.
Souhlasíte teda s provedením zápasu, Nertosy a Amy?
Ano.
Ano.
Překvapilo mě že tak velký drak je holka, ale neměla jsem moc času nad tím přemýšlet. Roll mě postavil dolů na podlahu a cestou mi pošeptal. Nevyvolávej tolik magie, ať je nezastrašíš ještě víc. Té představě jsem se v duchu zasmála, že by se mě tak velká a děsivá stvoření bála, ale zvenčí mi vůbec nebylo do smíchu. Nevěděla jsem, jestli zvládnu opět rozpohybovat magii, i když jsem přišla jak na to. Jestli to zvorám tak nejspíš povolení nedostaneme, a ještě nás třeba zavřou. Ale už jsem neměla čas nad tím přemýšlet protože jsem ucítila jak Roll začal vyvolávat víc magie. Jelikož jsem magii měla celou dobu aktivní, abych rozuměla drakům, bylo celkem rychle vyvolat víc magie. Především jsem se soustředila na to jak mi magie nejde do aury, ale do těla. Celkem to vyšlo. Aura mi ztmavla jen o trochu, ale Roll už měl magii i venku a ta se pomalu blížila ke mně. Usoudila jsem, že ji vyvolává tak, aby mu nešla ani do těla, ale rovnou ven. Já to bohužel ještě neuměla a chvilku mi trvalo, než jsem vyvolala dost magie na to, abych magii mohla poslat ven. Neuměla jsem ani hýbat a vyvolávat magii zároveň tak jsem si ji musela udělat dostatečné množství, ale dbala jsem na Rollovo varování. Z konečků prstů mi začala vycházet magie a rozhodla jsem se, že když minule mi Roll zahnal magii, byla jeho magie tmavá. Pokrčila jsem rameny a řekla si. Za zkoušku nic nedám. Začala jsem se soustředit na to, aby magie se zmenšovala do sebe a vytvářela silnější, ale menší mrak, nebo mi to aspoň tvarem připadalo jako mrak. Roll se usmál jako by pochopil a nemohl uvěřit, jak rychle se učím. Jeho magie začala taky tmavnout, ale nerozšiřovala se. Nejspíš nechtěl vyvolávat víc magie. Můj mrak už měl dost tmavou barvu, ale najednou vybuchl. Lekla jsem se a ztratila kontakt z magii. Roll hned svojí magii trochu stáhl a draci si poplašeně ucouvli o kus dál. Roll měl pravdu. Jakmile se přestanu soustředit a magie začne pomalu unikat je skoro nemožné ji chytit. Bylo to jako bych se natahovala pro něco do nějaké prohlubně, ale vždycky to bylo kousek za mým dosahem. Snažila jsem se znovu po svojí magii chytnout, ale nešlo mi to. Pořád unikala dál, i když jsem byla napnutá jak pružina abych se jí aspoň dotkla, ale víc už to prostě nešlo, jinak bych spadla dolů. Uvolnila jsem se teda a nechala magii volně odplouvat.
Promiň, magie mi začala unikat, nevím jak ji vzít zase zpátky.
Roll stáhl svojí magii zpět do sebe, ale bylo cítit, že tam pořád je. Kdyby ji teďka nechal třeba jen část odejít nedokázal by zachytit ten zbytek a do té doby, než mu odejde všechna magie by zůstal bezmocný.
Cože? Prohlásila Amy.
Roll se hned pustil do vysvětlování.
Jak jsem říkal Sára je začátečník a neumí svou magii ještě dobře ovládat a když magie začne odcházet je velmi těžké ji zastavit. Začátečníci vždycky musí počkat, až odejde a pak ji znovu vyvolat.
A proč teda ty si necháváš svojí magii? Souboj přece skončil.
Jak jsem řekl, když magie začne odcházet je velmi těžké ji zase přitáhnout zpět. Dokážou to jen ti nejzkušenější mágové a mezi ně já nepatřím.
Aha. Takže kdybys chtěl poslat pryč jen část magie odejde ti celá a ty s tím nic neuděláš?
Ano.
Potom jsi slabý.
Nikdy jsem netvrdil, že jsem nějaký silný, ale tohle je na nejvyšší úrovni magie a dokážou to jen ti nejsilnější. Tvářil se furt stejně, ale já poznala, že se to dotklo jeho sebevědomí.
Zasáhl do toho ϧrail. Takže i když té malé se nepovedlo moc bojovat, byla tu cítit magie. Byla to ta samá, amy?
Ne, vyštěkla. Tamta byla mnohem silnější.
Ale magický pach byl stejný? Šlo to cítit stejně? Na sílu nehleď moc ani nebojovali.
Amy sklopila pohled a tiše zavrčela.
Ano, magický pach byl stejný.
Dobře. Pak myslím, že není důvod jim nevěřit. Teď si poslechneme jejich historku.
Roll se teda ujal slova a začal vyprávět. Neřekl sice všechno, ale draci vypadali ohromeně. Mezitím jsem čekala, než mi odejde všechna magie a potom jsem ji zas vyvolala, kdyby náhodou nějaký drak něco řekl.
Po dlouhém vyprávění o tom, že jsem z jiného světa a že mám moc porazit Hoegara a že se musím vycvičit a proto se musíme dostat do tábora co nejrychleji a nejrychlejší cesta je přes dračí území, konečně Roll zavřel pusu. Chvilku bylo ticho a samozřejmě Amy začala zas protestovat.
Jestli je opravdu tak silná měli bychom ji zabít. Mohlo by se to obrátit proti nám.
Konečně promluvila i Sürre. Ani jsem si nevšimla, že je tu taky.
Rollere, tohle se královně nebude líbit a zároveň bude potěšená. Tak neopatrný čin.
Nesouhlasně zamlaskala a pokračovala dál.
Jako jedna z rady královny bych souhlasila s přechodem přes naše území. Jako dcera svého krále bych měla pochybnosti. Musíme, ale taky brát v potaz že jsme si všichni vybraly královnu a vytvořili radu ze všech bytostí z celé lunÿmie abychom se bránily moci Hoegara. Pro draky je pravda že se nic nezměnilo a Hoegar nás nechává na pokoji, ale nevíme jak dlouho to tak bude a myslím, že ostatní trpící bytosti si zaslouží naději na záchranu. Proto bych je pustila, a jestli věříte v čest celé rady a Královny tak je necháte taky projít.
Všichni souhlasně zařvali a Sürre se na nás usmála.
Rollere potom přijď za mnou.
Dostanu na zadek?
Ne, ale jestli budeš takhle drzý klidně ti na něho dám.
Dobře přijdu.
To je jasné. Opovaž se nepřijít.
ϧrail draky utišil a řekl.
Jak jde vidět moje dcera je lepší mluvčí než já. Všichni draci nakonec souhlasily, přitom se podíval na Amy, že můžete projít naším územím, a jelikož se jedná o takový důležitý úkol vaše stráže vás odvezou až na kraj našeho území.
***
Tak jsem tady Sürre.
Co jsi si sakra myslel? Jakmile se Hoegar dozví o tom proroctví a že ta dívka už je tady a míří do tábora, že ji nechá bejt? Chápeš, že nejsi dost silný, abys ji před veškerou jeho mocí uchránil? Jestli umře všichni ti to budou dávat za vinu a šance na záchranu zmizí.
Rozkřikla se hned Sürre.
Promiň, chtěl jsem jen napravit chybu, kterou jsem udělal.
Sürre se na mně něžně podívala a už klidně řekla.
Já vím Rollere, ale všichni tohle nepochopí, a jestli se to Hoegar dozví…
Sklopil jsem hlavu.
Cože?
On…už…to ví.
Tak to se máš na co těšit. Královna vyslala tě hledat, protože jsi zmizel a nechala poslat už i tým těch nejlepších na to, aby tu dívku přivezly a ty si sám odejdeš a vezmeš tu dívku jim před nosem. Měl by sis uvědomit, že všechno nezvládneš sám.
Já vím. Mrzí mě to nemohl sem si pomoct.
Dobře, necháš ji tedy tady a zajdeš za královnou říct ji, co jsi provedl a přivedeš sem její vybrané stráže, ok?
Promiň, ale to nepůjde.
Cože?
Když už jsem to začal, nestáhnu ocas a neuteču od toho, jenom protože mě to mrzí.
Ach jo. Rollere, Rollere. Chápu tě a jenom proto tě nechám s ní odejít, ale dáš ji na výběr, jestli bude chtít zůstat zde a počkat na bezpečnější doprovod, necháš ji tu. A víc nechci slyšet.
Ale….
Ne nech si to už žádné odmlouvání.
Dobře…jen jsem chtěl říct, že ani deset tisíc vojáků by ji neuchránilo před Hoegarem, ale jak si přeješ.
***
Kde jsi byl?
Za Sürre.
Aha, tak ona je jedna z rady? a co to mluvila že královna bude naštvaná?
To neřeš, povím ti to až někdy pak, ale teď dobře poslouchej. Jak jsem byl za Sürre nabídla ti, abys tady ještě nějakou dobu zůstala a počkala na tým těch nejlepších, kteří by tě doprovodili do tábora.
A proč bych nemohla zůstat s tebou?
Rozhodil rukama. Protože mě by zabila i Chris natož nějaká Hoegarova moc, to už ani nemluvím. Nejsem schopný tě ochránit. Svěsil ramena.
Blbě se ti přiznává, že na něco nestačíš co?
Podíval se na mně. To už jsi mě stihla tak prokouknout?
Jo, čtu v tobě jak v knížce, a proto říkám, že jdu s tebou. S tebou jsem vyšla a s tebou taky dojdu a je mi jedno co tvrdí Sürre.
Nadšeně mě objal. Děkuju, děkuju, děkuju.
Smála jsem se jak cvok když se se mnou točil.
5.kapitola
Král jak řekl, tak taky učinil. Luu a další drak nás na další den odvezli až na samý konec dračího území, ale moc dlouho jsme neletěli. Dračí území jak jde vidět nebylo moc velké.
V půlce cesty za námi přiletěl další drak. Byla to Sürre.
Poletím s vámi.
Díky, ale to není třeba. Na zádech Vaších stráží jsme v bezpečí.
Ale já nemyslím přes dračí území. Poletím s vámi až do tábora.
Jenom kvůli toho, že mi nevěříš?
Pohrdavě se ušklíbla. Tak zlý na mě být nemusíš! Není to kvůli toho, já ti věřím, ale potřebuju i tak jít do tábora a ta dívka potřebuje větší ochranu.
Roll zaťal pěsti. Dobře, jak chceš.
Jinak mimochodem ta dívka tě mimochodem slyší a jmenuje se Sára.
Odvětila jsem příkře, protože od toho okamžiku kdy chtěla Rolla poslat pryč, a jak ho furt ponižuje, jsem ji neměla ráda.
Oh, promiň jestli jsem tě nějak urazila, odpusť mi.
Překvapilo mě, že s Rollem jedná jako s hadrem a ke mně se chová tak…uctivě?
Dobře to se mi zamlouvá, ale to neznamená, že ji mám ráda. Draci nás vysadili na kopečku. Tak, tady je hranice našeho území, řekl Luu. Poté mě objal svým mohutným dračím tělem a já si připadala, jak bezbranné sele. Snažila jsem se ho taky obejmout, ale moc mi to nešlo. Nakonec mě pustil a upřeně se na mně díval.
Jsi první člověk, kterého jsem si oblíbil. Dávej na sebe pozor a slib mi, že mě přijdeš zase někdy navštívit.
Slíbit ti to nemůžu, jelikož nevím ani, jestli se vrátím domů, ale budu se snažit. A teď mi slib taky jednu věc.
Dobře cokoliv, co bude v mých silách.
Jsi první drak, kterého jsem poznala a mám tě moc ráda. Slib mi, že ať se stane cokoliv, nikdy na mě nezapomeneš.
Luu mě znova mohutně objal a zašeptal mi.
Ach Sáro, tohohle se nemusíš bát. Nikdy na tebe nezapomenu a vždy když potkám člověka vzpomenu si na odvážné a hlavně zvědavé děvče. Na tebe.
Jeho dojemná řeč mě rozplakala. Mírně jsem ho plácla přes plece.
Tak dlouho jsem nebrečela a teď mě rozbrečíš.!!! To ti pěkně děkuju, ještě přede všemi. Luu se zasmál a potom už jsme museli jít.
Brečela jsem ještě asi dvacet minut po tom, co jsem Luua ztratila z dohledu. Od počátků střední školy, jako by mi slzy uschly. Ať už to byla sebesmutnější událost, nedokázala jsem v sobě najít dostatek smutku, aby se vynořili slzy. Ale teď jako by se vyplavil všechen smutek, co se ve mně za ty roky nashromáždil.
Konečně jsem přestala brečet a Sürre ke mně hned přišla. Neboj se, ochráníme tě vrátíš se domů.
Prudce jsem na ni vyštěkla: já se nebojím.
Sürre překvapeně zvedla hlavu, ale neřekla nic. Z jejího výrazu šlo ale poznat co si myslí. Když jsem přidala do kroku zahledla jsem Rolla, jak v sobě dusí smích. Cestou jsem se na něho usmála, ale to už jsem ho předběhla, a tak musely oba přidat, aby mi stačili.
Asi po hodině mě Roll zastavil a zeptal se.
Nemyslíš, že bys už mohla zpomalit?
Jak jsem se na něho podívala, oči měl bledé, byl úplně zpocený a zadýchaný. Sürre na tom nebyla o moc líp. Draci se jak jde vidět nepotí, ale nozdry měla rozšířené a strašně funěla.
Co se děje?
Sáro, ty vůbec nejsi unavená?
Ne, proč bych měla být? Šli jsme i celou noc a teďka za hodinu mám být unavená?
To nemyslím. Ty chodíš tak rychle, že musíme běžet, abychom ti stíhaly.
Zaraženě jsem zůstala stát a až teď když to řekl jsem si uvědomila příjemný pocit uvnitř mě. Aura byla pořád světlá, ale uvnitř jsem měla vyvolané neuvěřitelné množství magie.
Asi používám magii, ty ji necítíš?
Cítím, ale i s magii jdeš neuvěřitelně rychle. Používám ji celou dobu, abych vydržel běžet, ale už jsem na pokraji sil a ty si tu upaluješ krokem a ani nevnímáš, že se ti ztrácíme.
Teď už promluvila i Sürre. Bude se muset lépe naučit ovládat magii. Je fajn, že dokáže využít magii, nejenom k zlepšení smyslů, ale i k zrychlení pohybu a zlepšení výdrže, ale když to nebude moct ovládat, bude ji to jenom na škodu. A potichu dodala: a nám taky. Magie fakt zlepšuje i smysly, protože jsem to slyšela a zkrabatila jsem čelo.
Když se ti to nelíbí, můžu jít klidně domů. Mám s Rollem domluvu a ten tvůj speciální tým mě z domu nikdy nedostane.
Sürre se nakvašeně na mně podívala ve smyslu co si to dovoluješ, ty jedná malá.
Rolle? Jde magie předávat?
Jo, proč?
Protože jak si za mnou přišel domů, chytil jsi mě a jako by jsi mi vysával energii a pak jak jsi mě pustil mi připadalo, jako bys mi dolíval sílu nazpět.
Roll se ušklíbl, jo tohle? Za to se ti omlouvám, ale nechtěl jsem riskovat tvoji první reakci.
Omluva přijata a nedivím se ti, začala bych jančit ještě víc, ale jde to? Bylo to, tak jak si myslím?
Jo bylo, ale na co to potřebuješ vědět?
Jsem přirozeně zvědavá to nevíš? Ale kvůli toho to vědět nechci, jen chci něco zkusit.
Začala jsem se soustředit a cítila, jak ode mě magie odplouvá pryč. Místo abych ji Rollovi předala, vyšla jenom ze mě ven. Stáhla jsem ji zase zpátky, když mi ji předával, nešlo vidět, že by mě obalovala. Zamračila jsem se. Jak se to má udělat?
Ty mi chceš předat magii? Zasmál se Roll.
Jo, ale nevím, jak to mám udělat. Když jsi mi ji dával, nebylo vidět, že by tě opouštěla viditelně.
Roll se srdečně zasmál a řekl: protože byla tma a magie nesvítí. Odráží jen sluneční světlo, a proto vypadá, že svítí.
Aha, ale magie je světlá přece.
U nás dvou ano, ale každá magie má nádech určité barvy a je jinak průhledná a odrážející světlo tu barvu zvýrazní. Jinak vidět nejde.
Aha takže magii mám vytlačit ven a zatlačit ji do tebe?
Ano, ale je to velmi těžké. Magie nechce opustit svého pána a bráni se, jelikož pak zůstane navždy se ji změní pán. Někteří dokážou i magii vysávat, což je mimochodem moje specialita.
Aha.
Ale neboj, když si tvou magii někdo přivlastní, není jejím pánem. Magie prostě vejde do jeho těla a rozplyne se.
A jakou má magii Hoegar?
Při tom jméně oba ztuhli.
To já… Sürre mu skočila do řeči. Takové blbosti tě nemusejí zajímat. Měli bychom radši jít, aby nás tu někdo nenašel, nemusíš si hrát na hrdinu jenom proto, že jsi vyvolená. Dala se do kroku a já rudá vzteky zůstala stát vedle Rolla a ten na mě zděšeně díval.
Sáro!
Co chceš.
Jakmile jsem se k němu otočila, zděsil se ještě víc, až couvl a zakopl o kořen stromu.
Ve vteřině jsem byla u něho a chytla jsem ho, aby nespadl.
Připadalo mi, že každou chvíli omdlí. Co sakra, co ti sakra je?
Pálíš, pálíš!
Cože?
Rychle jsem ho položila na zem. Co se to děje?
Tvé oči. Vykoktal. Jsou bez bělma. Jsou celé hnědé.
Při té představě jsem se zděsila.
Sürre se zas otočila a vůbec si nevšimla, že je něco blbě.
Tak jdete nebo ne.
Zase mě zaplavil vztek, a jak jsem se na ni otočila, vyvalila oči už i ona.
Co to je? Vždyť se z tebe kouří.
Podívala jsem se a fakt. Magii jsem neměla vyvolané víc množství a moje aura byla pořád světlá, ale kolem ní se blýskali modré jiskřičky a ty mi propalovali oblečení z kterého se kouřilo. Začala jsem panikařit. Začala jsem se plácat tam, kde se z oblečení kouřilo, ale jen jsem to zhoršovala. Tam kde jsem se dotkla začali naskakovat modré plamínky, ale plácala jsem se furt.
Roll na mě zakřičel: nech toho, zapaluješ se sama.
Poslechla jsem a udiveně jsem koukala na svoje ruce. Aura na nich nebyla jako modrá mlha, ale jako oheň. Zkusila jsem se dotknout Rolla a ten okamžitě v tom místě vzplanul, vykřikl a já s ním. Hned se mi plamínky vrátily do rukou. Oblečení jsem měla už skoro celé propálené a tak jsem vykvíkla. Udělej něco.
Roll přičaroval nade mnou oblak a dostala jsem pěknou sprchu. Plamínkům, to nevypadalo že by ublížilo, ale v tom šoku se mi oči vrátili do normálu a oheň se vrátil zpátky do aury. Magie mi začala zvolna odcházet a já jsem ji pobízela, ať jde rychleji. Byl to hnusný pocit, ale byla jsem tak zděšená, že jsem magii nechtěla ani cítit.
Sürre se na mně podívala a jen řekla. Vidíš, vidíš. Musíš se naučit nejprve magii ovládat.
Byla jsem zase rudá vzteky, a kdyby byla jen o trošičku menší, tak bych ji dala pořádnou facku jako tehdy Rollovi.
Roll se na mně povzbudivě usmál.
Neboj, ona je hodná, jen se snaží zakrývat emoce za otravnou, nepříjemnou dračici, aby nikdo nic nepoznal.
I tak ji nemám ráda nejradši bych, a ukázala jsem jak ji kroutím krkem.
Roll se zasmál, ale hned zmlkl, protože dračice se na nás dívala a přísahala bych že jsem v jejích očích uviděla bolest. Rychle se otočila a šla dál, a tak jsme šli za ní, ale cítila jsem výčitky svědomí.
Vadilo mi že ji lituji, ani nevím proč. Prostě mi připadalo, jako by ji někdo silně ublížil, a proto se snaží takhle chovat, a já ji ublížila.
Šly jsme s Rollem mlčky a ona šla několik kroků před námi. I když jsem nechtěla mít s magii zrovna nic společného, musela jsem ji dát za pravdu, že pokud nebudu cvičit, nikdy magii neovládnu, a tak jsem začala opět cvičit vyvolávání magie, pohyb, zvětšování její intenzity a zkoušela jsem i předávat magii a zlepšovat výdrž a rychlost. Zlepšovat rychlost bylo snadné, jako bych to dělala posledních pár let. Šlo mi to úplně snadno, tak jsem se zaměřovala na něco jiného.
Pokaždé když už mě neúspěchy přestaly bavit, začala jsem trénovat vyvolávaní magie. Za chvilku jsem to uměla tak rychle, že i Roll mě pochválil. Pochvala mi udělala velmi dobře, tak jsem zase zkoušela vyvolávat a hýbat s magii. Za chvilku jsem i poznala, kde mám mez. Roll si toho taky všiml a překvapeně se zastavil.
Páni, tolik magie.
Auru jsem měla úplně tmavou a uvnitř jsem se cítila jako bych měla každou chvíli vybuchnout a i když jsem se snažila vyvolat ještě aspoň trošku magie, víc už nenarůstala.
Našla jsem svou mez.
To vidím, zastavila jsi se na hodně vysokém množství. Je to jako bych vedle sebe měl amulet na uchovávání magie.
A v něm bývá hodně magie?
Jo. Strašně velké množství, aby se během boje nestalo, že by amulet došel, i když i to se už párkrát stalo.
Aha, ale pořád mi nejde vyvolávat a zároveň magii hýbat.
To nevadí, ale odvolej magii a začni u menšího množství, ať nevzbudíme pozornost.
Pozdě, i když jsem začala magii odvolávat, začaly kolem nás vykukovat butíci. Všimla jsem si, že na zádech jim sedí něco maličkého, ale to už mě zasáhla šipka a magie mi rázem zmizela. Zhroutila jsem se na zem a ještě než jsem stačila cokoliv říct uviděla jsem další šipky, jak zasáhly Rolla a asi deset šipek zasáhlo Sürre. Nevypadaly, že jim jen odvolali magii. Navíc, Roll ji neměl moc vyvolanou a Draci jak jsem si všimla magii nevyvolávají, nebo to neumějí. Další šipka zasáhla mě a v ten moment jsem ztratila vědomí.
6.kapitola
Probudila jsem se svázaná. Byla jsem u stromu a vedle mě byl Roll, který ještě pořád spal. Překvapilo mě, že Sürre nikde nevidím, ale když jsem pořádně otočila hlavou uviděla jsem ji ležet za námi. Chudáček. Měla kovový náhubek, nohy měla svázané řetězy a nemohla se hnout. Upírala na mně své oči a tiše vrčela. Nevěděla jsem, co říká, protože jsem neměla vyvolanou magii a hned jsem se o to pokusila. Byla to blbost. Hned jakmile jsem to zkusila, nepřišla žádná magie, ale strašlivý nával bolesti. Překvapeně jsem vypískla a hned jsem magii zas odvolala. Můj výkřik probudil Rolla a hned chtěl zkusit to co já, ale rychle jsem mu to zakázala a bolest ještě pořád pomalu ustupovala.
Co to je? Zeptala jsem se Rolla.
Víly. Odpověděl s klidem.
Cože?
Vily.
To jsem slyšela, ale proč nás spoutaly?
Překvapeně se na mně podíval. Víly jsou darebáci. Budeme muset utéct.
Takže počkej, chceš říct, že děsivý draci jsou hodní a malé roztomilé víly jsou zlé? To nedává vůbec smysl.
Rychle jsem se otočila na Sürre a řekla: nic ve zlém, ale v pohádkách to tak bývá, že drak žere princezny a statečný rytíř je zachrání.
Roll se zasmál. Pohádky jsou úplně něco jiného, než kouzelný svět. Víly jsou hezké to ano, ale nejsou zrovna přátelské. Nechávají sice každého na pokoji, ale stačí jim dát příležitost a zajmou tě.
Neříkej mi, že jsou masožravé.
Ne. Uchechtl se Roll, ale mají z toho zábavu, a musejí si dokazovat, když jsou tak malé, že jsou pořád silnější a chytřejší než ostatní.
Takže jedním slovem jsou nafoukaní.
Dalo by se tak říct.
A to tě potom pustí, jak si dokážou, že jsou silní?
Ne, mohla bys ostatním prozradit, kde hnízdí a jak chytají své oběti, tak tě obětují svým bohům, aby měli šťastný rok a nemusely obětovat někoho z nich.
Byla to hnusná představa, jak nás třeba pálí za živa. Rychle jsem tu myšlenku zahnala a zeptala se: co budeme dělat?
Nevím. Nejspíš nám dali nějaké ty svoje bylinky, co potlačují magii, takže budeme muset utéct starým způsobem.
Zvedla jsem obočí.
Jako bez magie. Nějak se rozvázat a Sürre nás bude muset aspoň kousek odnést oba.
Sürre zakňučela. Oba jsme se na ní podívaly, a hned si toho všimly. Měla propíchaná křídla, takže by neunesla ani sebe, natož nás všechny.
Tak, co je nouzový plán?
Hmm… to ještě nevím, ale rozvázat se na škodu nebude.
Zase pozdě. Nějaká víla už si všimla, že jsme vzhůru a tak zavolala ostatní. Víly kolem nás lítaly a už mi vůbec nepřipadaly roztomilé. Mračila jsem se na ně jak bubák, ale Roll a Sürre nasadily ty svoje neproniknutelné masky. Uhodil hřebíček žárlivosti, že tak dobře umí skrývat to, co cítí, ale nenechala jsem se tím znepokojit. Místo toho jsem se začala mračit ještě víc. Nu což, když se neumím tvářit neutrálně tak se umím aspoň pořádně mračit. Jedna víla přiletěla blíž ke mně a řekla písklavým hláskem.
Kdo pak se nám to tu mračí? Řekla posměšně.
Věděla jsem, že Roll je ten co to tu zná a kdyby šlo s vílami nějak vyjednávat už by nasadil úsměv a začal mluvit. I tak jsem si nemohla pomoct od představy, jak víly ukecám, aby nás pustili a měla bych na tom zásluhu jenom já a trošku jsem zčervenala, když jsem si uvědomila, jak myslím na to jak by mě Roll zase objímal a děkoval.
Mírně jsem se teda usmála a řekla: vy vypadáte tak nebezpečně. Určitě posilujete, že je to tak. Víly chlapík se zamračil a trošku ustoupil. Usoudila jsem, že když chtějí, aby ostatním ukázaly, jak jsou silní, říkat jak je roztomilý by mi vůbec nepomohlo. A tak jsem pokračovala ve chvále piráta.
Kdyby jste si dal pásku přes jedno oko, ani bych vás nerozeznala od piráta. Vilák, jak jsem mu začala v duchu říkat, se ušklíbl a řekl: co je to pirát?
Vy neznáte piráty? Výhoda pro mě pomyslela jsem si a začala jim přidávat na děsivosti.
Pirát je přece ten nejstrašnější a nejbrutálnější člověk v celém mém světě.
Ve tvém světě? Ty nejsi z tohoto světa?
Jak bych ho jinak mohla znát, kdybych nebyla z jiného světa. Navštívila jsem spoustu světů, ale jen on a vy jste mi nahnaly hrůzu. Mívá pásku přes oko, za opaskem nůž, pár zlatých zubů a děsivý úsměv, takový jaký máte vy.
V duchu jsem se usmála, když dokážu tak dobře lhát a ten úsměv bych nejradši viděla znova. Byl tak kouzelný.
Vílák se začal červenat a začal pokřikovat na ostatní. Vidíte? Jsem nejděsivější, vypadám jako pirát.
Všichni vykřikly: Jóu. Nebo co to bylo.
Líbíš se mi. Rozvažte ji. Dvě víly hned přispěchaly a začaly mi strhávat pouta. Nejspíš jsem uhodila do černého a začala jsem vychvalovat zrovna jejich vůdce. V duchu jsem se nad svým vítězstvím usmála, ale rychle jsem se kousla do jazyka, abych na sobě nedala nic znát.
Jakmile jsem byla rozvázaná, vilák mě vedl do svého…stanu? Nevím proč byl tak velký, ale bez problému jsem se do něho vlezla, i když jsem se musela trošku krčit. Nejspíš kdyby náhodou měl návštěvu velkou jako já, nebo prostě proto, aby si přidal na velikosti.
Jak se jmenujete, můj pane?
Vilák se opět začervenal a bylo jasné, že to oslovení se mu velice líbí, od tak velkého tvora.
Rychle se ale vzpamatoval a řekl: jmenuju se Parník.
Vykulila jsem oči a dokousala jsem si jazyk až do krve, abych se nezačala smát. Uvědomila jsem si, že můj výraz se změnil, a tak jsem se snažila vypadat vyděšeně a řekla: to zní tak děsivě, ještě děsivěji než pirát. Mrazí mi úplně na zádech, jen co to vyslovím Parník. Páni. Musíte být hrdý na své jméno.
Úplně jsem viděla, jak se Parník nadýmá pýchou, ale do stanu vlezla jedna víla zrovna, jak jsem byla jen kousek od něho, abych ho mohla chytnout.
Veliteli, je skoro čas. Měli bychom se připravit na rituál oběti.
Jistě. Připravte jako první toho kluka.
Ale pane, když tahle malá holka je už rozvázaná neměli bychom obětovat první ji?
Při tom oslovení “malá“ jsem se trochu ušklíbla, ale naštěstí si toho nevšimly.
Ne, tahle holka nebude obětována, stane se mým mazlíčkem a otrokem. Líby se mi.
Ale můj pane, není bezpečné ji nechávat volně.
Neodmlouvej, má přece potlačenou magii a tu jí můžeme vždycky potlačit. Bez magie je každý člověk, elf a bůh ví kdo, bezmocný.
Dobře můj pane, ať je po vaší vůli.
Tak má milá. Ještě ty jsi mi neprozradila své jméno.
Jsem Sára.
Sára? Tak to nezní vůbec děsivě, ale to nevadí ty děsivá ani nejsi.
Zatvářila jsem se dotčeně a Parníka to jak jde vidět potěšilo.
Neboj tady dostaneš mnohem děsivější jméno. Budu ti říkat Dreana.
To zní opravdu děsivě, děkuji vám.
Tak je čas usmažit tvé přátele. Nechám tě tady, aby ses na to nemusela dívat.
Můj pane, chci vidět, jak ty ubožáky obětujete.
Parník skoro zatleskal a já v duchu nemohla, zapomenou na mou představu, jak nás pálí za živa. Jak to že jsem se trefila? Možná to byla jen náhoda.
Vyšly jsme ze stanu a Parník křikl na několik víl.
Dreana se účastní obřadu s námi. Připravte ji v rychlosti vhodný oděv její velikosti.
Kdože můj pane?
Parník protočil oči. Ona přece ne? Ukázal na mě a dodal. Pojmenoval jsem ji Dreana.
Ano, už se nám doneslo, že si ji chcete nechat.
Víly mě odvedli kousek dál do jejich sídla a na chvíli odešly. Hned jsem chtěla frnknout, ale ani jsem se nezvedla a přišla jedna víla, nejspíš aby mě hlídala.
Tihle nejsou tak blbý jako jejich vůdce. Za chviličku přiletěly i ostatní a držely podivné šaty co jsem viděla ve snů, tehdy jak se mi zdálo o Rollovi. Měla jsem přesně tyhle.
Víly si toho samozřejmě všimly a tak jsem rychle řekla.
Páni, ty jsou tak děsivé, budou mi nehorázně zvýrazňovat všechno co je na mně děsivé.
Musela jsem se trošku pousmát, jak víly přetočily oči a hned jsem věděla, co si myslí: ta je tak primitivní není vůbec děsivá to jsme jenom my.
Trošku jsem zrůžověla, jak mi roztrhli šaty a odkryli moje soukromí. Nevšímaly si toho a bez problému mě navlekli do šatů.
Když jsme vyšli ven zastavilo se mi srdce. Roll byl připoutaný ke kůlu a kolem něho byla hranice. Kolem byli různé malůvky a on na mě upřeně koukal, ale nejvíc mi bralo srdce, když jeho pohled byl tak smířený. Víly mě postrkovali k dřevěnému trůnu, kde se ztrácel Parník sedící na listu. Víly mě shodily k jeho nohám a já jsem jen řekla: můj pane.
Parník pokýval, ať vstanu, a tak jsem se postavila vedle jeho trůnu. Roll samozřejmě na mě furt koukal jako by chtěl říct na co ještě čekáš? Nám nepomůžeš, už dávno jsi měla vzít roha. Zavrtěla jsem hlavou, jako by to vážně řek a Roll svěsil ramena, jako by pochopil, že bez nich neodejdu.
Srdce mi dělalo salta, až mě začalo bolet v hrudi a usilovně jsem se snažila vymyslet co dál. Měla jsem dost času, ale já dokázala jen zírat na Rolla. A znovu se mi zastavilo srdce, když ho pomalovaly a vše bylo hotové. Parník dal příkaz k zapálení hranice. Aniž bych věděla, co dělám, vykřikla jsem a běžela k Rollovi. Víly mě samozřejmě hned zastavily a Parník ke mně přistoupil.
Věděl jsem, že to nezvládneš. Odveďte ji do stanu, než to skončí.
Začala jsem se bránit, ale čím víc jsem se bránila, tím víc vil přiletělo, aby pomohlo svým kamarádům.
Mezitím zapálili hranici a v ten moment jsem ztratila na něho výhled. Zavedly mě do Parníkového stanu, ale já už nevnímala. Pocítila jsem šílenou bolest, ale nic nemohlo být bolestivější než pohled na něho jak stojí v ohni a tváři se jako by prohrál. Ucítila jsem nával příjemného pocitu a magie se ve mně rozhořela tak prudce, až jsem spadla a víly spadly se mnou. Začali křičet a hned jsem si uvědomila proč. Byla jsem obalená modrým plamenem a ne aurou. Věděla jsem už, že moje magie vytváří znak obrany, ale můžu ji změnit i na útočnou formu modrých plamenů. U modrých plamenů se mi vyplnily bělma, barvou mých očí. Překvapilo mě, že víly mi vůbec nebránily vstát a vyjít ze stanu, ale jak jsem se na sebe podívala v odrazu kaluže u Parníkova stanu, vůbec jsem se jim nedivila. Vypadala jsem jedním slovem děsivě. Roll na mně upíral své krásné oříškové oči v němém údivu. Viděla jsem i obdiv u Sürre, ale nehodlala jsem to řešit. Parník se otočil za hlukem, ale hned vyjekl, jakmile mě uviděl, ale já o něho neměla zájem.
Roll se začal kouřem dusit a já byla za pár vteřin u něho. Věděla jsem že kdybych se ho teď dotkla, tak bych mu víc ublížila, než pomohla, a tak jsem začala do něho vysílat svou magii a mu začali zářit modře oči. Nechtěla jsem mu dát víc, než může snést, abych ho ještě nezabila.
Zvládneš se osvobodit?
I když mu hořely nohy, a pořád se dusil slabě přikývl, a tak jsem trochu odstoupila a pořád jsem mu dodávala magii, ale přestalo se mi to dařit. Radši jsem ji nenutila, možná to jen ukazuje, že Roll už víc nesnese. Roll měl oči úplně bílé jen se slabým kroužkem modré. Bylo na něm vidět jak se mu líbí taková síla. Nevěděla jsem proč, jelikož takové množství magie taky dokázal vyvolat, jinak by byl už mrtvej. Roll se usmál a kolem něho se rozlil proud vody. Zasténal úlevou, jak mu voda přejela nohy a provaz co ho poutal najednou praskl. Voda pocákala i mně, ale naštěstí jsem se nepřestala soustředit, ale jakmile provaz z ničeho nic praskl, tak už jsem soustředění ztratila a magie mi začala odcházet. Modré plameny se mi změnily zpátky na auru a oči získaly zase normální bělmo. Snažila jsem se znovu magii zastavit, ale samozřejmě mi to nešlo.