Jawa 250 typ 353/04 kývačka
Kývačku jsem vydražil na Aukru, Zaujala mne především ne zcela běžným kompletním zakrytováním včetně plexiskla a stejným rokem výroby 1959, jako moje Škoda 450. Až na přední blatník a sedlo byla kompletní a bez jakýchkoliv zásahů "kutila".
Renovace začala hned během léta roku 2019 a skončila včetně testace a přidělení veteránské RZ na jaře roku 2020. Ačkoliv kývačka byla pojízdná, nakonec se ukázalo, že ani motor není možné ponechat bez generální opravy. Zbarvení, kterým kývačku opatřil předchozí majitel (nabarveno bylo kromě výfuků snad vše), jsem okamžitě zavrhnul. Zvolil jsem barevnou kombinací modrá a šedá. Vždy se mi takto lakované Jawy líbily a kromě toho jsem usoudil, že se takto vyhnu chromování nebo shánění jiné pochromované nádrže. Ostatní chromované díly jsem posháněl po burzách. Největším problémem se nakonec ukázalo tažné zařízení pro vozík PAV. Nakonec jsem ho musel rozřezat a šikmé vzpěry vyrobit nové jiné. V původním provedení totiž kolidovalo se zakrytováním zadních blatníků a na nich namontovaných blinkrech. Ty navíc za jízdy úplně zakrývá připojený PAV, takže je nelze za jízdy s ním vůbec používat.
Jako správný cesťák jsem kývačku doplnil i o přívěsný vozík PAV 40. Jedná se o věrnou repliku, lišící se pouze tím, že karoserie není plechová, ale vyrobena z laminátu. Díky tomu je vozík o něco lehčí, než originál. Jako nevýhoda se zase projevilo při prvé delší cestě, že víko na sluníčku při vysoké teplotě ztratilo tuhost a začalo se otevírat. Vše vyřešila až úprava západky zámku až po návratu domů. Cesta musela být dokončena přivázáním víka gumicukem.
A takto dopadla cesta po defektu zadního kola na dálnici před Olomoucí při cestě na sraz péráku do Zlína. Zajímavostí je, že duše vyjmutá z prázdného zadního kola, která přijela domů schovaná na dně PAVa, překáží bez opravy nafouknutá ve sklepě dodnes. Nechápu.
Pár slov o historii:
Kývačka byla prvním sériově vyráběnou Jawou, která měla odpruženou zadní vidlici pomocí dvojice tlumičů, které byly uchycené mezi zadní kyvnou vidlici a rámem.
Motor je v podstatě stejný, jako u předchozího typu pérák, měl i v počátku výroby stejné dvoupákové provedení pro řazení a startování. Rám měl zcela novou konstrukci, ve kterém byla uložena zadní kyvná vidlice protínající svým čepem pouzdra v zadní části rámu. Přední teleskopická vidlice měla uvnitř nosných trubek vinuté pružiny v olejové náplni zcela nové konstrukce. Kola byla oproti péráku změněna z 19 palcových ráfků na 16 palcové. Dvě samostatná sedla, která byla u péráka, byla nahrazena pohodlnějším dvousedlem, pod kterým se nacházel třetí úložný prostor pro nejrůznější předměty. Od roku 1955 byl vyráběn typ 353/03 se zvýšeným výkonem z 9 na 12 koní, jednopákou pro startování i řazení a celonábojovými středy kol místo původních půlbubnů. Od roku 1957 byl vyráběn typ 353/04, který se na první pohled odlišoval doutníkovými výfuky místo rybin a spínací skříňkou na masce reflektoru místo na nádrži.
