Honda CB 900 F Bol d´or
FotogaleriePřes nostalgii, s jakou jsem k Bol d'oru přistupoval, byl jsem trochu skeptický s ohledem na to, co od něj mohu skutečně očekávat. Je to přeci jen stejně stará motorka (r.v.1981) a koncepčně ještě o další 3 roky starší (celosvětové představení Hondy CB 900 v roce 1978). Ale v tomto směru mě cébéčko skutečně nezklamalo.
Bez 
jedné deci litrový motor má velice slušný zátah už od spoda a tak není problém si s ním žbrblat od dvou tisíc, stejně jako jej rozparádit až na 9000 ot/min a rozcválat tak všech 95 plnokrevníků. Mohutnému zátahu "od podlahy" pomáhá pro motocykly atypická konstrukce nadčtvercového spalovacího prostoru (vrtání 64,5 x zdvih 69 mm).
Šestnácti ventilovou techniku ovládají dvě vačkové hřídele umístěné v hlavě motoru. Netradiční je ovšem způsob pohonu, kdy od klikové hřídele vede rozvodový řetízek pouze na jednu z vačkovek, druhou pohání samostatný řetízek propojující obě hřídele mezi sebou. Při seřizování ventilů si budete muset pohrát s podložkami.
Stejně tak, jako vaše emoce, bude potřeba zchladit motor. O to se stará mohutné žebrování válců, kterému pomáhá olejový chladič umístěný na rámu vpředu, pod hlavou řízení.
Když už jsme u těch emocí, na ty správné vlny vás určitě naladí výfuková soustava 4 - 2, která motocykl zdobí nejen svým chromovým leskem, ale především hutnou zvukovou kulisou.
Ani podvozek vyloženě nezklamal. Vedení do zatáček je velice příjemné, odpružení vcelku komfortní - přesně takové, jaké lze od klasiky očekávat. Rám je svařen z ocelových trubek. Pro případ, že musí motor ven je pravá část odmontovatelná. Téměř čtvrtstoletí stará koncepce samozřejmě nesnese srovnání s dnešními deltaboxy (obzvláště co se tuhosti týče), ale při běžném cestovním tempu (90 - 120 km/h) nás ničím nepříjemným nepřekvapí. Na silnici vás podrží vpředu 19 a vzadu 18 palcové loukoťové kolo typu Comstar.
Jediné, bohužel dost podstatné, co mě opravdu zklamalo, jsou brzdy. Do dvojitého předního kotouče se sice zakousávájí dvoupístkové brzdové třmeny, leč účinnost brzdové soustavy je mizerná. Alespoň, že kotouče prakticky neubývají. Ale nevím, zda to pro vás bude dostatečná útěcha, až budete rovnat ohnuté přední vidlice.
Jízdní charakteristiky rámu a nízká účinnost brzd zcela jasně říkají, že tento motocykl není žádný "supersport", ale naopak se výtečně hodí pro mototuristiku nebo nezávazné toulky krajinou ve výletním tempu. Tento fakt výborně doplňuje také pozice jezdce, který na motocyklu sedí doslova jak na lavici. Příjemně se sedí i na tandemu, takže není problém přibrat nějakou spolujezdkyni. Ta by se ale měla držet pevně okolo vašeho těla, protože jináč by jste jí mohli při prudším rozjezdu nechat na křižovatce. Řidič se musí smířit s tím, že není kryt žádnou kapotáží a že si takříkajíc "vyžere" vše, co se proti němu za jízdy vyřítí - hmyzem a mohutným náporem vzduchu počínaje a vodou za deště konče.
Ovládání je klasické, jezdec má vše po ruce a na očích. Nepovedené jsou pouze ovladače blinkrů, u nichž si musíte naučit ten správný "grif" při vypínání. Snadno se totiž stane, že místo vypnutí, přepnete spínač do druhé polohy. Kruhové přístroje se sloupečkem kontrolek ve tvaru obráceného "T" jsou dobře čitelné, ale slušela by jim kovová pouzdra nebo alespoň chromové rámečky, které by přidali trochu šmrncu bakelitové palubní desce. Za jízdy vás nebudou rozptylovat žádné zbytečnosti, dozvíte opravdu jen ty nejnutnější informace - rychlost, otáčky, ujetou vzdálenost, kontrolu mazání, dálkových a směrových světel.
Dvacetilitrová nádrž se vyprazdňuje, na můj vkus možná až dost rychle. Spotřeba se pohybuje v rozmezí 8 - 12 litrů dle jízdního stylu. Ale to je všeobecná nectnost motocyklů a komu se to nelíbí, ať si koupí plechovku. Maximální rychlost je daleko za hranicí povolených limitů - její hodnota je 218 km/h. Při ověřování této hodnory však doporučuji brát ohledy na stáří této motocyklové babičky a před samotným testem se dobře úrazově pojistit.
Zatoužíte-li po této japonské klasice, vězte, že výroba tohoto modelu započala již v roce 1978 a s malými obměnami pokračovala až do roku 1985. Při svém výběru se nemusíte omezovat pouze na kubaturu 900, ale můžeto zvolit i slabší variantu 750 ccm, nebo naopak zamířit až na samotný vrchol tehdejší nabídky, kterou představovala jedenáctistovka stejné koncepce. Z praktických zkušeností mohu říci, že CB 900 a 750 je až na pár detailů v podstatě tentýž motocykl. Cestovní pohodlí a pověstná spolehlivost - to jsou vlastnosti, které rozhodně hovoří pro tento motocykl.