Miroslav Švidrnoch

Branný závod byl přespolní běh, který se konal každý rok nejprve poblíž konečné linky číslo 5, později v Pusté Polomi, kde jsme měli svůj Pionýrský tábor. Mimochodem – Pionýrský tábor v Pusté Polomi byl kapitolou samou pro sebe. Obec tam prodávala jakousi starou hájenku, a tu jsme koupili. Pamatuji si, že bylo třeba postavit i kuchyň a jídelnu – vedoucí investičního oddělení Ing. ach. Vladimír Nový přes noc namaloval jejich příští podobu na formát A4 včetně rozpočtu tuším 450 tis. Kčs.  Stavba se pak vyšplhala na tři miliony, ale nad tím se už nikdo nepozastavil. Nakonec – v současném denním tisku se o změně cen staveb oproti původnímu rozpočtu nejen o miliony, nýbrž i o miliardy korun dočítáme dnes a denně....

 A pak se začalo stavět, a protože nebyli lidi, byli pracovníci ředitelství, jak lze dovodit i z předcházejícího blogu, ke stavebním pracím v Pusté Polomi nadirigováni, samozřejmě aniž se jich kdokoliv zeptal, zda s tím souhlasí.  I já jsem se tedy zúčastnil výkopových prací pro vedení budoucích rozvodů vody. Protože jsem na takovou práci nebyl zvyklý, po třech dnech jsem se již ani hýbat nemohl. Zuřil jsem, ale navenek jsem to nedal najevo, protože jinak bych hned byl nepřítelem dělnické třídy, a to by znamenalo konec kariéry.  Týden nakonec uplynul a já jsem se vrátil do pohodlí kanceláře. Další týden nastoupil Bořivoj Žáček. Ten to tak těžce nenesl, jednak proto, že byl zvyklý mnohem víc fyzicky pracovat než já, jednak proto, že mu vládnoucí režim nebyl proti mysli. Když se vrátil, tak nám sdělil, že to, co jsme minulý týden vykopali, to ti noví zase zasypali a kopali vedle  - vytýčení trasy pro naše kopání byl prý pouhý omyl…..  Pionýrský tábor byl nakonec dobudován, kousek od hájenky a nové budovy kuchyně a jídelny byly postaveny chatky a děti měly možnost se v létě pionýrsky rekreovat.  Později byla budova kuchyně a jídelny dostavěna do výšky, vznikly pokoje pro rekreaci a z letního tábora se stalo v podstatě celoroční rekreační zařízení. 

 V létě se zde zahajoval a končil branný závod, přespolní to běh pojmenovaný později po bývalém řediteli Memoriál Josefa Kučaje.  Jednalo se o orientační přespolní běh, který měl tuším dvě trasy, logicky jednu delší a jednu kratší.  Vyhrál ten, kdo byl nejrychlejší a současně uměl správně odpovídat na otázky typu „Velká říjnová revoluce se konala a) v květnu, b) v lednu, c) v říjnu“,  „Vladimír Iljič Lenin se jmenoval a) Mažňák, b) Konvička, c) Uljanov“,  „Mezinárodní hymnou dělnické třídy je a) Internacionála, b) Hydrocentrála, c) píseň Studentská halenka“, atp. Členové našeho mládežnického kolektivu se branného závodu účastnili aktivně tím, že jsme „byli u otázek“ a já jsem prodával kořalku. Tedy nejen kořalku, ale i nealkoholické nápoje a také nějaké keksy. Svou funkci jsem bral velmi vážně – dopředu jsem stanovil ceník, ten jsem dodržoval, pak jsem provedl vyúčtování a celou tržbu včetně spropitného jsem odevzdal celozávodnímu výboru Socialistického svazu mládeže, který byl hlavním pořadatelem.  

Konal se poslední branný závod - já jsem jako obvykle tržbu včetně spropitného odevzdal a samozřejmě jsem si nechal převzetí peněz potvrdit. A to jsem dobře udělal. Z prodeje byl zisk, pokud si pamatuji, cca 1500 Kčs, které byly, jak mi bylo řečeno, na zasedání CZV SSM projedeny a propity. Na tom by nebylo nic divného, tak to zřejmě bylo i v minulých letech – jenže v revolučním období i v SSM vznikly boje a různé frakce. Protivník soudruha Eš, autobusák Jiří Takéeš, ho chtěl udat pro zpronevěru této částky.  Soudruh Eš se na mne obrátil s žádostí, abych mu potvrzení, že jsem peníze řádně odevzdal,  předal. To jsem samozřejmě neučinil a ještě dlouhou dobu jsem je schovával na tajném místě. Měl jsem totiž dojem, že soudruh Eš by v rámci záchrany vlastní kůže neměl žádný problém nařknout ze zpronevěry 1500 Kčs mne. Ale myslím si dodnes, že soudruh Eš ty peníze určitě neukradl, jsem přesvědčen o tom, že byly kolektivně prožrány a propity.

Po revoluci zanikl jak SSM, tak branný závod. A je to tak dobře. Minulá doba totiž uměla zpolitizovat, a tím i zničit vše – prvomájovým průvodem počínaje a sportovním branným závodem konče. 

Příště: o roku 1989