Rozúčtování nákladů na vytápění a příprava teplé vody
Rozúčtování nákladů na vytápění a příprava teplé vody
porovnání vyhl. č. 372/2001 a č. 269/2015
Rozúčtování, a následné vyúčtování nákladů spojených s centralizovaným zásobováním vlastníků jednotek teplem a teplou vodou, patří k nejvíce kontroverzním bodům hospodaření každého bytového domu, který využívá služeb dodavatele CZT, nebo domu, který vlastní kotelnu a tyto služby vlastníkům jednotek poskytuje.
Žádný z vlastníků nikdy nebude spokojen s platbou za teplo, neboť skutečnou spotřebu tepla ovlivňuje celá řada faktorů. Od vlivu klimatických, přes umístění bytu až po způsob vytápění bytu. Stejně tak ovlivňuje celkové náklady na vytápění chování sousedů, kteří buď svůj byt přetápějí, nebo naopak nedotápějí.
Cílem tohoto článku není „vymyslet“ objektivní způsob výpočtu nákladů, to ani nejde. Cílem je upozornit na rozdíly mezi minulou platnou vyhláškou č.372/2001 Sb., kterou se řídilo rozúčtování nákladů na topnou sezónu2015, a vyhláškou č.269/2015 Sb., podle které se bude již rozúčtová topná sezóna 2016/2017. Hlavní rozdíly jsou uvedeny zde:
Vytápění
„
Sankční“ rozúčtování – neumožnění instalace měřidel a odečtu
1,6 násobek průměrné hodnoty spotřební složky
Trojnásobek průměrné hodnoty spotřební složky
V souvislosti s novou vyhláškou je také nutné upozornit na novelizaci zákona o službách č. 67/2013 Sb., která nabyla účinnost k 1. 1. 2016 a o které jsme vás informovali již v minulém čísle elektronického zpravodaje. Tento zákon mimo jiné upravuje i „sankční“ rozúčtování pro příjemce služeb, kteří neumožnili instalaci měřidel nebo jejich odečet a to tak, že u tohoto příjemce činí spotřební složka trojnásobek průměrné hodnoty spotřební složky. S výpočtem spotřební složky pak zákon odkazuje na prováděcí vyhlášku 269/2015 Sb.
Rozdíly v nákladech na vytápění nesmí překročit limity dané zákonem jako minimální (pod 20 % průměrné odečtené spotřeby) a maximální (nad 100 % průměrné odečtené spotřeby). V případech překročení pak poskytovatel služby musí provést úpravu výpočtové metody. Všichni, kteří budou mít spotřebu o 20 a více procent nižší než je průměrná spotřeba, zaplatí 80 % průměrné spotřeby (připlatí si i za nenaměřené teplo), naopak ti, kteří protopí dvojnásobek průměrné spotřeby a více (překročí hranici 100 % průměru), zaplatí jen za dvojnásobek průměrné spotřeby. Ačkoliv je tento systém pro příjemce s vyšší naměřenou hodnotou opticky výhodnější, připlatí si za teplo víc, než tomu bylo v roce 2015.
Autoři článku:
Eliška Franková
Ing. Vladislav Hrdlička