Panoptikum Stínů
Celý život jen kráčím po cestě, kterou mi někdo vytyčil. Plním cizí cíle, přání, sny, touhy, zrady, pomsty, beru na sebe vše, čeho se jiní štítí nebo bojí. Procházím životy ostatních pouze jako host, míhám se jimi podobna stínu. Někdy jsou mé zásahy drobné, jindy ovlivňují celé další generace, ale stejně to nic nemění na jedné z mála mých životních jistot.
Zapomenete na mě.
Během několika minut, hodin, dnů, týdnů, let…
V paměti vám možná zůstanou mé činy, má matná silueta na důkaz existence odporné bestie, ale já, opravdu já, ne jen to, co jste měli vidět, co jste si měli myslet, nikoliv.
Takový je můj úděl.
Nevybrala jsem si ho. Nikdo se mě nezeptal, jestli s tím souhlasím. Ale nechci si stěžovat. To ne. Ze začátku jsem se sice bouřila, vzpírala se a snažila se žít tak, jak chci já, a ne jak se ode mě očekává, ale nakonec jsem si zvykla. Přijala to jako nezbytnou součást sebe sama. Protože vždy, když jsem z cesty sešla, tak se našel někdo, kdo mi krutě ukázal, že horší nápad jsem dostat nemohla.
A tak kráčím po cestě, kterou mi někdo vytyčil. Plním cizí cíle, přání, sny, touhy, zrady, pomsty, beru na sebe vše, čeho se jiní štítí nebo bojí. Procházím životy ostatních pouze jako host, míhám se jimi podobna stínu.
Někdy je to dar, někdy prokletí.
A především Samota.
Příspěvky
1. Kapitola (část první) - Zrádné naděje
9. 11. 2013
Bílé vlasy, oči rudé, čarodějka viset bude!
Čarodějka, paní zimy,
1. Kapitola (část druhá) - Výkřik do tmy
9. 11. 2013
Strach je jen neřest, překonatelný zbytná vášeň...
1. Kapitola (část čtvrtá) - Vše je jen v hlavě
9. 11. 2013
Zaznamenal, jak se napjala. Zašátrala rukou po jeho zádech. Zalapala po dechu. V dalším okamžiku sebou začala házet. Zmítat se. A křičet. Bylo to jako snažit se udržet a utišit divokou kočku. Vlastně ještě horší, protože divoká kočka vám nedá opakovaně loktem do hlavy.
2. Kapitola (část první) - Hloupá ykha rhannya
9. 11. 2013
„Vážně?“ zhoupl se na židli. „Jen tohle? Žádná slova díků? Chvály? Slzy dojetí? Výbuch vášně, při kterém ze mě i sebe serveš oblečení a dáš slovu ‚děkuji‘ zcela nový význam?“ podivil se.
2. Kapitola (část druhá) - Pouta minulosti
9. 11. 2013
‚Jsi zodpovědný za to, co k sobě připoutáš.‘
Kdysi ji on i ostatní zbavili všech pout. Hodlala mu tu laskavost vrátit.
Smrt?
Podstatou všech trestů je utrpení.
2. Kapitola (část třetí) - Kruh nevděčnosti
9. 11. 2013
„Mě znáš ještě déle,“ zachraptěla. Ústa si otřela do rukávu. Dlouze vydechla. Malátnost a otupělost stále nemizely, ale aspoň se jí už nechtělo spát. „Měl bys tedy věřit víc mě a ne jemu.“
„Jo,“ přikývl, „a právě proto, že tě znám déle a lépe, tak váhám.“
2. Kapitola (část čtvrtá) - V sítích černé vdovy
9. 11. 2013
„Nejsem sice žádnej študovanej a ani doktorskej, ale myslim, že byste měla ňákýho felčara setsakra rychle čapnout, madam, páč vážně vypadáte tak trochu na zdechnutí,“ poznamenal až nezvykle starostlivě Noah, když ji pokládal do křesla.
3. Kapitola (část první) - V nouzi poznáš přítele
9. 11. 2013
„Škorpení a rozmíšky?!“ Alessia nevěřila vlastním uším. „Poslouchala jsi mě vůbec?! Říkala jsem ti, že se Darius vrátil a najal si na mě zabijáka, víš? A taky to, jak se mu málem podařilo mě dostat,“ utrousila kousavě. Donutila se v křesle napřímit. „Aspoň buď upřímná,“ ušklíbla se. „Herold a Liš-čen si škodí a dělají naschvály už přes patnáct let, jen zatím nedošlo k otevřenému boji, válka tedy není nic nového, víš o tom celou dobu! Tak mi, u sta pekel, řekni, co ti přelítlo přes nos, Joachim.“
3. Kapitola (část druhá) - Břímě zodpovědnosti
9. 11. 2013
„Nejsem pes,“ sykla podrážděně.
„Ale něco mi říká, že i tak poslechneš. Jako ten raan. Nic jiného ochočená rhann totiž není.“
3. Kapitola (část třetí) - Bratři z pouště
9. 11. 2013
Výkřik, ač ztlumený tím kouskem látky vycpaným hadry a senem, se odrazil od zdí pronajatého pokoje. Provaz poutající svázané ruce ke sloupku postele se napjal tak prudce až zadrnčel, jak sebou škubla a napjala se jako v křeči.
Spokojeně se ušklíbl. Pustil ji. A natáhl se nerušeně zpět pro láhev a hadřík. „Jak jsem řekl. Necukej sebou.“
3. Kapitola (část čtvrtá) - Dnes ne
9. 11. 2013
„Tu děvku nezabíjejte, bude se hodit!“
Černovlasý se jen cynicky ušklíbl. „Slyšíš? To mě chtěj zamordovat, tebe jen přefiknou, tak na co si furt stěžuješ, ženská.“
4. Kapitola (část první) - Hlas domova
9. 11. 2013
Připadala si jako při jejich prvním setkání, kdy naproti němu stála a fascinovaně hleděla do modrých hlubin zatracení a toužila nahnout se nad propast. Udělat krok a padat, padat a padat… Přistát v tom prázdném modrém světě, kde nic není, nic nebolí. V místě, kam ještě léta poté chodila, když někoho zabila…
4. Kapitola (část druhá) - Ztraceni ve stínech polopravd
9. 11. 2013
„Seděla žába na břehu řeky, když za ní přišel štír. A ten pověděl: ‚Žábo, vezmi mě na záda a přenes mě přes řeku.‘ Žábě se ale nechtělo, a tak řekla: ‚Ne, ty mě uštkneš a já se utopím!‘ Štír ovšem na to: ‚Proč bych to dělal? Utopili bychom se přeci oba…‘ Žába nad tím chvíli přemýšlela, než nakonec souhlasila. Vzala štíra na záda a plavala s ním přes řeku. V půlce jezera ovšem štír žábu uštkl. A když se potápěli, ptala se žába štíra: ‚Štíre! Proč jsi to udělal… Vždyť se teď utopíme a zemřeme oba…‘ A štír jí odpověděl. ‚Nemohl jsem si pomoci, jsem prostě takový…‘“