Jdi na obsah Jdi na menu
 

Božena Němcová

Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová (4.února 1820 Vídeň-21.ledna 1862 Praha), byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé české pr'ozy.

Životopis

Dětství

Příjmení Panklová (nebo německy Pankel) získala, až když si její matku Terezii Novotnou v létě roku 1820 vzal za manželku Johann Pankel, původem z Rakouska. Barboře bylo tehdy - podle ustáleného datování - půl roku. V roce 1821 se Panklovi přestěhovali do Ratibořic na panství vévodkyně Kateřiny Zaháňské. Tam se za nimi v roce 1825 nakrátko přistěhovala i její 55letá babička – Marie Magdaléna Novotná rozená Čudová (1770 Dobruška-Křovice – 1841 Vídeň) – která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si Božena Němcová babičku velmi zidealizovala.

Od roku 1826 do roku 1833 navštěvovala Barbora Panklová školu v České Skalici.

Období 1837–1842

Již v roce 1837 jí rodiče našli ženicha Josefa Němce (1805 Nový Bydžov – 1879 Tábor) a ještě téhož roku byla slavena svatba. Josef Němec, jemuž porodila tři syny a dceru,[2] pracoval jako komisař finanční stráže (celník). Jeho nadřízení s ostražitostí sledovali jeho projevy češství a někdy malé služební horlivosti. V souvislosti s tím byl často služebně překládán a s ním se musela stěhovat i jeho rodina. Manželství nebylo od počátku šťastné. Rok po svatbě byl Josef Němec služebně přeložen do Josefova, kde se manželům narodilo první dítě – syn Hynek. Poté rodina odešla do Litomyšle, kde se roku 1839 narodil druhý syn Karel.

Hrob Boženy Němcové na Vyšehradském hřbitově

Roku 1840 se léčila u doktora J. Čejky, se kterým se spřátelila a který ji seznámil s tehdejšími vlastenecky smýšlejícími českými spisovateli. V roce 1840 se přesunula celá rodina do Polné, kde byl Josef jmenován respicientem finančním expozitury.[2] Rodina se mužovým prostřednictvím sblížila s místními obrozenci v čele s hostinským a primátorem města Antonínem Pittnerem. Navštěvovali ochotnické divadlo, četli české noviny Květy a Českou včelu. Podle dopisu psanému Ludvíku rytíři z Rittersberka zde poprvé dostala do ruky české knihy a knihu přeloženou do češtiny, a to pravděpodobně knihu Roberta Irwina Alhambra a spisy Josefa Kajetána Tyla.[2] Němcovým se v Polné narodila dcera Theodora, která tu byla pokřtěna 19. června 1841.[2] V polovině roku 1842 se přestěhovali do Prahy, kam byl Josef Němec přeložen a povýšen do vyšší funkce. Zde se 2. října 1842 narodil třetí syn Jaroslav.[2]

První literární aktivity

V Praze začala Božena Němcová pod vlivem Václava Bolemíra Nebeského a Karla Jaromíra Erbena psát česky. Její první báseň Ženám českým byla na přímluvu Nebeského otištěna 5. dubna 1843 v Květech. S jemným a vzdělaným básníkem Václavem Bolemírem Nebeským se Němcová citově sblížila,[3] ale Nebeský milenecký vztah záhy ukončil (jak o tom svědčí jeho korespondence) a odešel do Vídně dokončit svá studia medicíny. Němcová se později, po jeho odchodu těžce roznemohla a trápily ji vysoké horečky. Roku 1843 se s manželem odstěhovali do Domažlic, kde Němcová působila jako prakticky první národní buditel. Roku 1847 se opět odstěhovali z Domažlic. Roku 1848 byl Josef Němec obviněn ze spiknutí proti státu, došlo k nucenému stěhování z místa na místo a v roce 1850 jej přeložili až do Uher. Němcová se společně se čtyřmi dětmi přestěhovala do Prahy, kde okamžitě navázala styky s literárně činnými vlastenci. Živila se praním, úklidem a příležitostným psaním, často žila na dluh.[2]

Členkou Českomoravského bratrstva

Ještě před odchodem Josefa Němce do Uher, po pobytu v Domažlicích a Všerubech, se rodina na čas ocitla v Nymburku, kde se Boženě Němcové dostal do rukou časopis Týdenník s článkem Co jest komunismus?. Jeho autorem byl katolický kněz a utopický socialista František Matouš Klácel. Boženu Němcovou článek natolik zaujal, že spolu se svým manželem projevila zájem vstoupit do Klácelova Českomoravského bratrstva, což bylo rakouským úřadům krajně podezřelé utopické společenství bratrské a sesterské lásky.[3] Klácel si potom s Němcovou dopisoval a adresoval jí sedmatřicet dopisů, které v roce 1849 publikoval v Moravských novinách a později je vydal tiskem pod názvem Listy přítelkyni o původu socialismu a komunismu.[3] Prostřednictvím Českomoravského bratrstva se Božena Němcová seznámila se svým dalším milencem MUDr. Janem Helceletem, jemuž říkala „bratr Ivan“.[3]

V roce 1851 pobývala Němcová s dětmi v lázních Na Horách u České Třebové, kam ji pozval Klácel. Zde se opět setkala i s Helceletem, ale zřejmě mezi nimi došlo k rozporům, jelikož od té chvíle Helcelet ve své korespondenci s přáteli nazýval Němcovou posměšně „slezinou“ (snad proto, že si často stěžovala na chorobu tohoto orgánu).[3] Českomoravské bratrstvo, které mělo pěstovat lásku, se nakonec neslavně rozpadlo a svou roli v tom zřejmě hrála i Klácelova žárlivost na vztah Němcové s Helceletem. Rozčarování z nevydařeného vztahu s Helceletem nemělo dlouhého trvání a hned roku 1851 se Božena Němcová zamilovala do MUDr. Dušana Lambla, který ošetřoval jejího syna Hynka, umírajícího na tuberkulózu. Vztah rychle skončil, když Josef Němec nalezl u manželky Lamblův milostný dopis a ztropil manželce hroznou scénu.[3] Roku 1852 odjela Němcová za manželem do Uher a přitom navštívila kromě Moravy také Slovensko, kde sbírala podklady o zvycích, kultuře a jazyce tamějšího venkovského lidu a kam se pak v 50. letech opakovaně vracela. Tyto cesty a pobyt na Slovensku finančně podporoval hrabě Hanuš Kolowrat Krakovský. V následujících letech podnikla několik dalších cest také do Uher. Roku 1853 zemřel její syn Hynek.

Roku 1854 se Němcová znovu zamilovala, a to do mladého studenta lékařství Hanuše Jurenky.[3] Jeho rodiče tomuto vztahu samozřejmě nepřáli a Hanuš musel z Prahy odejít do Polska, aby na ni mohl zapomenout. Roku 1853 byl Josef Němec odvolán ze své funkce; nejprve mu byl plat snížen na polovinu, později byl zastaven úplně. Josef Němec se ocitl bez práce a jeho žena proto byla donucena hledat pomoc u známých v Praze, avšak často neúspěšně. Právě v této době napsala povídku Babička. Tehdy bydlela v Ječné ulici a později ve Vyšehradské ulici (pod Emausy). Na obou domech byly později umístěny pamětní desky. V této době se sblížila s májovci. Jinak se ale stáhla do ústraní, objevila se pouze na pohřbu Karla Havlíčka Borovského roku 1856; na jeho rakev údajně položila trnovou korunu jako symbol mučednictví.

Seznámila se se sestrami Rottovými, spisovatelkami Karolinou Světlou a Sofií Podlipskou.

Neradostné manželství

V roce 1856 obdržel Němec místo účetního oficiála ve Villachu v Korutanech. Když po čase požádal o povýšení, byl odmítnut a navíc obviněn ze zpronevěry. Nakonec byl penzionován a vrátil se do Prahy, kde ho čekal ostrý spor s manželkou. Příčinou se tentokrát stala budoucnost dětí, na kterou měli manželé rozdílné názory. Němec po těchto rozporech sepsal koncept žádosti o rozvod.[3]

Děti nakonec spolu se svou matkou dosáhly svého a otce neposlechly – syn Karel se šel učit zahradníkem do Rájce nad Svitavou a Jaroslav odjel studovat do Mnichova na výtvarnou akademii. Den před jeho odjezdem zbil rozzuřený Josef Němec svoji manželku tak, že musela hledat pomoc na policii.[3] Manželé se poté opakovaně usmiřovali a zase hádali. K dalším hádkám došlo ve chvíli, kdy byl syn Jaroslav z Mnichova vypovězen, protože neměl žádné finanční prostředky. V Praze si sehnal místo u fotografa, ale když jednou nepřišel večer včas domů, vypukla mezi jeho rodiči další dramatická hádka a Božena Němcová musela před svým manželem opět utéci. Od té chvíle už se Božena Němcová odmítala se svým manželem znovu usmířit a roku 1861 odešla do Litomyšle, kde se pokoušela živit prací pro nakladatele Augustu, když připravovala vydání svých spisů.[2] V té době ale byla již vážně nemocná a finanční nouze a zdravotní stav ji donutily k návratu do Prahy k manželovi. První sešit II. vydání jejího nejslavnějšího díla Babička (I. vydání vyšlo v roce 1855) dostala den před svou smrtí. Zemřela 21. ledna 1862 v domě U Tří lip (dnešní ulice Na Příkopě, čp. 854).

Chudoba

Božena Němcová prožila celý život v ponižující chudobě a často i v hladu. Její povzdech: "Těžko povznésti ducha, když starost o chléb vezdejší jej tíží". Korespondence ukazuje, že byla nucena opakovaně žádat o pomoc v českých vlasteneckých kruzích. Neúčinnost této pomoci kontrastuje s velkolepým pohřbem, který jí vlastenci uspořádali a s posmrtnou slávou, které se jí dostalo. Pohřbena je na Vyšehradě. Její hrob byl původně vedle hrobu Václava Hanky, ale po smrti jeho ženy Barbory byly ostatky Boženy Němcové přeneseny na současné místo. Její muž byl pohřben v Táboře, kde zemřel u svého syna Karla.

Datum narození, původ

Někteří autoři literatury faktu vyslovili hypotézu, že Božena Němcová byla nemanželskou dcerou vévodkyně Kateřiny Zaháňské, nebo spíše její mladší sestry Dorothey von Biron, v době možného narození dítěte (1816) již hraběnky de Talleyrand-Périgord. Pro tuto druhou hypotézu svědčí nejen vzhledová a do jisté míry i povahová podobnost možné matky s dcerou, ale také nezvykle dobrý vztah Kateřiny Zaháňské k Barboře Panklové i k jejím (adoptivním) rodičům a naopak nepříliš dobrý vztah Barbory k matce Terezii Panklové. Dále lze uvést i tradovaný vyšší věk dívky Barbory, než by to odpovídalo jejímu běžně udávanému roku narození 1820. Uvádí se alternativní rok narození 1816 nebo 1817. Podle nového zdroje se ze známého vztahu Dorothey de Talleyrand-Périgord a hraběte Karla Jana Clam-Martinice (1792–1840) skutečně narodila nemanželská dcera. Stalo se tak ve francouzských lázních Bourbon-l´Archambault, které Dorothea de Talleyrand-Périgord navštívila společně s manželovým strýcem, francouzským státníkem Charlesem Mauricem de Talleyrand-Périgord, a to v září 1816, již po rozchodu obou milenců (v březnu 1816). Dorothea neuznala toto nemanželské dítě oficiálně za vlastní a nechala je do matriky města zanést pod jménem Marie-Henriette Dessalles.[4] Podle alternativních úvah byla dívka později dána do opatrování manželům Panklovým, služebníkům vévodkyně Kateřiny Zaháňské, kteří byli posláni sloužit na ratibořickém panství. Na druhou stranu existují i argumenty proti spekulaci o původu Boženy Němcové (např. údajná podoba Boženy Němcové s její mladší sestrou z rodiny Panklových), takže mezi literárními vědci je doposud spíše odmítána.

Dílo

Socha Boženy Němcové v Čechových sadech v Olomouci
Pamětní deska v domě Na Příkopě v Praze, kde skonala

Poezie

První díla byly básně:

  • Slavné ráno
  • Ženám českým
  • Moje vlast

Povídky a další kratší prózy

  • Baruška (1853) - poprvé vyšla v kalendáři Koleda
  • Cesta z pouti
  • Čtyry doby, vydáváno také pod názvem Čtyři doby
  • Devět křížů
  • Divá Bára (1856) - poprvé vyšla v kalendáři Česká pokladnice
  • Dlouhá noc
  • Dobrý člověk (1858) - poprvé vyšla v časopise Posel z Prahy
  • Domácí nemoc
  • Dopisy z lázní Františkových
  • Hospodyně na slovíčko
  • Chudí lidé – vytváří nový typ hrdiny, a sice z prostředí, kde se setkávají různé společenské vrstvy
  • Chyže pod horami
  • Karla – (1855) - poprvé vyšla v almanachu Perly české, odehrává se v chodské vesnici Stráž
  • Národní báchorky a pověsti – zpracování českých pohádek, 7 sešitů
  • Obrázek vesnický
  • O dvanácti měsíčkách
  • Pan učitel – poslední dokončená povídka
  • Pomněnka šlechetné duše
  • Rozárka
  • Selská politika
  • Sestry (1855) - poprvé vyšla v almanachu Lada Nióla
  • Silný Ctibor
  • Slovenské pohádky a pověsti
  • Čertík

Větší prózy

Památník v Domažlicích, upozorňující na pobyt Němcové.
Úvodní list z Babičky od Boženy Němcové ve vydání z roku 1913
  • Babička (1855) – světově proslulé dílo napsané po smrti syna Hynka (spisovatelka v psaní tohoto díla patrně hledala útěchu). Podle některých badatelů Němcovou k sepsání této povídky inspirovala Pěstounka Františka Jana Mošnera. Popisuje zde vzpomínky na šťastné dětství prožité v ratibořickém údolí. Ústřední postavou díla je babička (Marie Magdaléna Novotná) – silně zidealizovaná, stala se symbolem dobra a lásky. Kniha začíná příjezdem babičky na Staré Bělidlo, další kapitoly popisují život na samotě a obyvatele ratibořického údolí. Babička svojí morální hodnotou výrazně převyšuje ostatní lidi, a to ze všech vrstev. Většina postav - včetně kněžny (vévodkyně) ze Zaháně, která je také výrazně zidealizovaná - je historicky doložena. Dílo vyznívá optimisticky, a to i přes babiččinu smrt. Objevuje se tu i postava, která do kompozice díla víceméně nezapadá – šílená Viktorka. Další postavou je mladá komtesa Hortenzie, která jako by zajišťovala určitou realitu světa v tomto díle. Němcová dala tomuto svému nejslavnějšímu dílu, přeloženému do mnoha jazyků, podtitul Obrazy venkovského života.

Cestopisy

  • Z Uher
  • Vzpomínky z cesty po Uhrách
  • Obrazy ze života slovenského
  • Kraje a lesy na Slovensku

Z Domažlicka

  • Obrazy z okolí Domažlického – publicistická próza, snaha o zachycení folklóru, obyčejů a zvyků. Dostupné online.
  • Selská svatba v okolí Domažlic
  • O prostonárodním léčení na Domažlicku

Online dostupná díla

  • NĚMCOVÁ, Božena. Babička : obrazy venkovského života. Ilustrace Adolf Kašpar. Praha : Česká grafická Unie, 1924. Dostupné online.

Životopisné filmy a filmy, v nichž vystupuje postava Němcové

  • Božena Němcová – televizní film režisérky Evy Marie Bergerové z roku 1961. V hlavní roli Dana Medřická.
  • Božena Němcová – dokument o životě Boženy Němcové z roku 1962.
  • Vlčí halíř – televizní film režiséra Jaroslava Novotného z roku 1975. V hlavní roli Jana Březinová.
  • Ako listy jedného stromu – televizní film režiséra Vladimíra Kavčiaka z roku 1979. V hlavní roli Dana Syslová.
  • Obrazy ze života Boženy Němcové – televizní dokument režisérek Ljuby Václavové a Martiny Komárkové z roku 2011. V hlavní roli Lenka Vlasáková.

Galerie

  • Fotografie Boženy Němcové

  • Daguerrotypie Boženy Němcové asi z roku 1854. Tato daguerrotypie byla později mnohokrát reprodukována a překreslována.

  • Fotografie z roku 1852 s dětmi

  • Jedna z posledních fotografií Boženy Němcové asi z roku 1860.

Odkazy

Reference

  1. Skočit nahoru ↑ http://www.muzeumbn.cz/bozena-nemcova/narozeni-bn.html
  2. ↑ Skočit nahoru k: a b c d e f g PRCHAL, Jan. Biografický slovník Polenska. Polná : Linda, 2002. ISBN 80-38-8985-0. Kapitola Němcová Božena, s. 107-108.
  3. ↑ Skočit nahoru k: a b c d e f g h i Klasikové v nedbalkách, autor Jan Bauer, MOBA 2006, kapitola Největší česká žena, str. 127 - 160
  4. Skočit nahoru ↑ WILLMS, Johannes. "Talleyrand: Virtuose der Macht", C.H. Beck, Mnichov 2011, str. 226. O dalších osudech dítěte se Willms nezmiňuje.

Literatura

Nuvola apps bookcase.svg
Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Božena Němcová

Související články

Externí odkazy

Další informace o tématu na projektech Wikimedia:
galerie na Commons
kategorie na Commons
původní text na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář