Historie Lanškrounska a Dolního Třešňovce do roku 1938

  Lanškrounská kotlina, součást Lanškrounsko-moravskotřebovské pánve a Podorlické pahorkatiny, byla s největší pravděpodobností do poloviny 13. století pustá, porostlá podhorským pralesem. Okolo roku 1250 možná byli první osídlenci na územní dnešního Damníkova a Lukové, pak na tvrzi Krotenful, zbudované s vysokou pravděpodobností v místech nynější železniční zastávky Žichlínek. Území vnitřních Čech bylo v té době relativně přelidněno a proto vladař, Přemysl Otakar II., posílá také do zdejšího území zkušené zakladatele osad, takzvané lokátory, kteří vymezovali (lokovali) území budoucích sídel. S nimi přicházejí skupiny z lidnatých částí Čech, ale i Braniborska, Flander a Slezka, kteří místo obsazují. Po lokátorovi jsou pak většinou nazvána obsazená místa. Po Janovi-Johansdorf (Johnsdorf, Jansdorf) – Třešňovec, po Rudolfovi Rudelsdorf – Rudoltice, po Michalovi Micheslsdorf – Ostrov, po Jakubovi Jacobsdorf (Jokelsdorf) – Jakubovice, po Albrechtovi Albrechtsdorf (Olbersdorf) – Albrechtice, po tomášovi Thomigsdorf – damníkov apod. Přímým podnětem k osídlení bylo postoupení Mikulova Jindřichovi z Lichtenštejna Vilémem z Drnholce. Za Mikulov byla Vilémovi poskytnuta k osídlení krajina podél tiché Orlice, pozdějšího hradu Lanšperka a lanškrounská kotlina.

  Vilém spolu se svými syny Heřmanem a Oldřichem (z jejich jmen nám zůstaly Heřmanice a Oldřichovice) vybudovali Lanšperk (Landsberg – Zemský hrad), Lanškroun (Landskrone ů Zemská Koruna), Českou Třebovou, Jablonné n. O. a Ústí n. O. Pak náš kraj pro jiné povinnosti opustili a území se vrátilo do vlastnictví krále Přemysla Otakara II., později do vlastnictví jeho syna Václava II., který je daroval roku 1285 Závišovi z Falkenštejna. Po jeho smrti přechází zpět do vlastnictví krále.

  U krále Václava II. nám dovolte zastavit se podrobnějí. Daleko více je znám jeho otec, král železný a zlatý, Přemysl Otakar II. Známější z historie je možná i jeho syn Václav III., zavražděný v Olomouci roku 1306, jehož smrtí Přemyslovci vyhynuli po meči.

  Za vlády Václava II. je první písemná zmínka o vesnicích na Lanškrounsku, a to z roku 1304, kdy předával celé území Zbraslavskému klášteru. Třešňovec je zde uváděn jako Johnsdorf.

  Roku 1358 došlo ke směně. Litomyšlští biskupové přenechali Zbraslavským za pantství Lanšperské včetně okolí lanškrouna své území nedaleko Prahy, kam měli zase oni daleko. Rodák z Dolního Třešňovce z čp. 1 (někdy uváděno čp. 18) Petr Jelito (Wurst), biskup litomyšlský a kancléř císaře Karla IV., založil roku 1371 v Lanškrouně augustiniánský klášter (nyní zámek) a klášteru přenechal také „popluží u Třešňovce“ - snad se jednalo o dvůr selské grunty okolo místa, kde se narodil. Zbytek ještě nerozdělené vsi patřil dál litomyšlskému biskupství. Velké změny nastaly za husitských válek. Žižka vyplenil litomyšlské biskupství. Některé prameny uvádějí, že není jisté, zda se dostal i do Lanškrouna, jiné tvrdí, že dobyl nejen Lanškroun, ale i Lanšperk. Jisté je, že augustiniáni utekli do Prostějova a později do Olomouce, kláster byl vydrancována panství spravovali různí husitští hejtmané. Situace se uklidnila až v roce 1434, kdy území získal od císaře Zikmunda vilém Kostka z Postupic, později jeho syn Zdeněk, který získal i druhou část biskupského majetku lanšperské panství roku 1451.

  Za vlády Kostků je používán pouze český název obce a dochází k jejímu rozdělení. Stalo se tak zhruba v době, kdy byla objevena Amerika. Důvody náboženské mohly být jednou z hlavních příčin rozdělení, v Dolním Třešňovci sídlila většina katolíků, v Horním evangelíků. Nové pojmenování obou částí původní obce je poprvé písemně zaznamenáno později, až za vlády Pernštejnů, v roce 1514 (čerpáno ze zatím známých písemných pramenů).

  Za Kostků z Postupic dosáhlo celé území vellkého rozkvetu. Kostkové byli nábořensky zcela tolerantní. Město obdrželo českou správu, čeština byla úřední řečí a český živel převládal v celé krajině. Z vyrabovaného kláštera začal Bohuš Kostka budovat zámek. Po jeho smrti v roce 1505 panství zdědily jeho dvě dcery, jejichž poručníkem byl Vilém z Pernštejna. ten obě sestry chytře provdal ze své syny a ještě tím rozšířil své beztak rozsáhlé panství. Pernštejnové v Lanškrouně nikdy nebydleli, jen sem zajížděli. Území spravovali jejich úředníci. Za Vratislava získalo město roku 1568 výnosné právo vařit pivo. Měšťanský pivovar stál na místě dnešní jídelny ZŠ Jiráskova (budova bývalého ONV). Pernštejnové prodali území roku 1588 Adamu Hrzánovi (Herzánovi, Hřánovi) z Harasova. Hrzán byl symbolem zla, ústisku a vysoké roboty. Poddaní nežili, jen živořili a přestěhovat se nesměli. Hrzán zrušil řadu výsad, svobod a městských práv, získaných zejména za vlády Jiřího z Poděbrad. Bouřili se a stěžovali si až u samého císaře Rudolfa II., ale nebylo jim to nic platné. Po jeho smrti vládli až do roku 1622 jeho synové. Ti byli v podezření z podpory stavovského odboje a z obav před pobělohorskou persekucí urychleně prodali území roku 1622 hluboko pod cenou předsedovi konfiskační komise a královskému místodržícímu Karlovi z Lichtenštejna. Lichtenštejnové vlastnili celé území až do roku 1848. Zpočátku bylo území decimováno vojsky třicetileté války. Byla to také doba tvrdé rekatolizace, druhé kolonizace a poněmčení území. Mnoho nekatolíků opustilo území. Za Karla z Lichtenštejna se ještě udrželo české úřadování, od roku 1683 byla úřední řečí pouze němčina. Od roku 1789 se výhradně používá německý název obce, tehdy Nieder Jansdorf. Poněmčování bylo zcela plošné. Došlo to tak daleko, že roku 1869 žilo v Lanškrouně 5 284 Němců a jen 181 Čechů. Do roku 1919 nebyla v Lanškrouně česká škola. Lichtenštejnové nebyli městu nijak nakloněni. Roku 1700 postavili svůj pivovar a měšťanský chudl, až roku 1891 zanikl. veškeré příjmy panství padly na nákladnou stavbu zámku u Rudoltic, který dvakrát vyhořel a svému účelu vlastně nikdy nesloužil. S nákladnýmzpůsobem života pánů souvisela povinnost tvrdé roboty podaných.

  Revoluce v roce 1848 přinesla zánik feudalizmu, poddanství a vrchnostenské správy. Na vesnicích končí vláda rychtárů a nastupuje volená správa. V Lanškrouně vzniká okresní hejtmanství, kterému byly podřízeny všechny obce na Lanškrounsku. Obyvatelstvo se stalo svobodným, bídu to však nezmírnilo. Ta ještě vzrostla po prohrané prusko-rakouské válce roku 1866. Dochází k velké migraci obyvatelstva za prací po celém Rakousku-Uhersku. Území se po létech neklidu zdárně rozvíjelo v prvním desetilétí 20. století. Rozvoj však ukončila I. světová válka, která přinesla další strádání obci zcela zemědělské, především v rekvicizi hospodářských výrobků. Až konec války uskončil utrpení. Přinesl však jiné problémy, a to národnostní. Německé etnikum se nesmířilo se vznikem ČSR. Nejprve chtělo vytvořit Deutschbohnem (Německé Čechy), pak žádalo změnu hranic a příslušnost k Říši. Problémy pak vyvrcholily v září a říjnu 1938 obsazením území německýmí vojsky. Dolní Třešňovec byl v období mezi válkami obcí takřka zcela německou. Jediným významnějším českýchm majetkem v obci byl statek čp. 5 (Markovi, pak Tichých). V Horním Třešňoci byla česká menšína daleko počestnější.

Zdroj: "125 let Sboru dobrovolných hasičů Dolní Třešňovec"