Motocestování

Sehnat ubytování a vymyslet plán nebyl žádný velký problém. Mnou navržený termín 2. – 6. 7. byl všemi přijat a tak jsme mohli ve čtvrtek po ránu vyjet. Sice jsme nejeli všichni najednou, každý jel, kdy mohl, ale v podvečer jsme se všichni našli. Tentokrát nás bylo více než obvykle a ukázalo se, že to má svá pozitiva. A kdo vlastně jel? Já s manželkou Ivou a stabilní 4 členové našich občasných výletů. To jsou Vítek s Mílou a Víťa s Andreou. Poprvé s námi jel David s Táňou a na svůj první motorkářský výlet se odhodlal Petr s Šárkou. S posledně jmenovanými jsme vyráželi v pátek ráno my.

Sice bylo dnešním jediným cílem dojet na místo ubytování, ale jednu zastávku jsme si přece jen neodpustili. Téměř na cestě jsme měli Kamenický Šenov a tak by byl hřích nenavštívit jeho největší atrakci, Panskou skálu, tzv. varhany. Kdo by neznal skalní čedičový útvar, známý z pohádky Pyšná princezna. Malá obhlídka, pár pěkných fotek a je to.

Odsud už jen pár kilometrů a jsme v Království u Šluknova, v místě našeho ubytování. To stojí za samostatnou zmínku. Je to nádherná chalupa postavená v lužickém stylu s pěti pokoji a hlavně s velkou místností s krbem a kuchyní. Chalupa je umístěna v upravené, stylové zahradě, šikovně skryta před okolím. A toto parádní obydlí bylo na těch pár dnů jenom naše. Navíc název Chaloupka Království napovídal, že tam bude krásně. A taky že bylo.

Je pátek, náš první společný den. V plánu je návštěva Pravčické brány. Asi každý ví, jak vypadá, každý ji viděl na fotce nebo v televizi, ale z nás deseti jsem byl s Ivou jediný, kdo ji viděl na vlastní oči. Tato skalní brána je považována za nejkrásnější přírodní útvar Českého Švýcarska a s rozpětím 25 metrů je označována za největší skalní most Evropy. To je dobrý důvod, proč si tam zajít. Plán je takový, že půjdeme z rozcestníku Tři prameny, odkud je to k Bráně asi 2,5 kilometru pěšky. Sice trošku s reptáním, ale s úsměvem byla turistická procházka schválena. Bude to tak hodinka cesty pěknou krajinou, slibuji. Ale průšvih. V místě, kde chceme nechat motorky to nejde. Všude je zákaz parkování. Jednu bych snad ještě někde upíchnul, ale těch pět ani náhodou. Blbý. Teď se ukaž, jaký jsi diplomat, blesklo mi hlavou. Přesvědčit ostatní, že půjdou z Mezní Louky k Pravčické bráně 6 km tam a 6 km zpátky není úplně jednoduché. Naštěstí nikdo moc neprotestuje a shodujeme se na tom, že když už jsme tady, tak to přece nevzdáme. Přejíždíme tedy do Mezní Louky, kde za mírný poplatek parkujeme, dáváme pivko na posilnění a s dobrou náladou a sluníčkem nad hlavou jdeme.

Červeně značená Gabrielina stezka nás vede těmi nejkrásnějšími vyhlídkami Českého Švýcarska. Asi po dvou hodinách chůze jsme na místě. Nejen zmiňovaná brána, ale i pohledy na krásnou okolní krajinu z upravených vyhlídek za trošku té turistiky rozhodně stály. V bufetu si dáváme pivo, na vyhlídkách děláme hromadu fotek a vydáváme se na zpáteční cestu. Ta se už jako obvykle zdá kratší a uteče jako voda. Sedáme na motorky a těšíme se do naší chaloupky.

Přichází večer…..potom ráno….takové koření společného výletu. I když cestování ve dvou mám z praktických důvodů nejraději, atmosféra společných posezení a sdílení čerstvých zážitků je v partě dobrých kamarádů nepřekonatelná.

V sobotu se po královské snídani vydáváme přes Jetřichovice a Děčín do Tisé, nad kterou jsou známé Tiské stěny. Nějakých 65 kilometrů a jsme parkovišti. Příjemný správce nás k našemu milému překvapení nechává parkovat zdarma, což se u nás tak často nestává. Dnes jsem na rozdíl od včerejška chválen, protože pěšky ke skalám to není ani kilometr. A je na co se dívat. Skály všech možných tvarů a názvů se líbí opravdu každému. Ač nikdo z nás není horolezec, všichni obdivně pokyvujeme hlavou nad uměním a odvahou mladých i starších vyznavačů této záliby.  Naši procházku pak zakončujem v turistické chatě Tisá. Asi po třech hodinách se vracíme k motorkám a opět nejkratší cestou jedeme „domů“.

Je nedělní ráno a my se budíme do uplakaného dne. Prší, takže ranní posezení trošku natahujeme a lehce upravujeme plán. Namířeno máme do Hřenska, vstupní brány Českého Švýcarska.  Ať nejezdíme každý den stejnou cestou, vezmeme to dnes Německem. Okrajem Saského Švýcarska po S 165 do Bad Schandau. Tady se dostáváme k Labi a podél něj se od severozápadu dostáváme do Hřenska. Cestou nám lehce prší a tak moc nezastavujeme a německou přírodu a výstavní domy podél Labe pozorujeme pouze přes mokrá hledí našich přileb.

Po příjezdu do Hřenska se počasí umoudřuje, parkujeme motorky a měníme dopravní prostředek. Tentokrát volíme lodičku poháněnou pouze bidlem „lodivoda“, který nás veze Edmundovou soutěskou po řece Kamenici. Asi půlhodinová plavba doprovázena zábavným povídáním průvodce a současně kormidelníka nás seznamuje s historií i současností řeky a okolních skal. Kdysi zcela nedostupné údolí nechal na konci 19. století kníže Edmund Clary-Aldringen upravit tak, aby se turisté plující na lodičkách mohli pokochat krásou zdejší přírody. Vždyť skály, pod kterými se plavíme, mají místy úctyhodných 150 metrů. Na konci si dopřáváme malé občerstvení a stejným způsobem se vracíme zpět.

Dnešní večer je už trošku ve znamení balení a vidiny zítřejší cesty k domovu. Obrovské množství nakoupeného proviantu, který se nestačil zkonzumovat, jako obvykle nikdo nechce, a já už teď vím, že domů pojedu nabalený až po víka kufrů.

Je pondělí, 6. července, sváteční den. Po snídani uklízíme, balíme vše na motorky a loučíme se s parádní chaloupkou. Před námi je ale ještě celý den a tak návrat domů trošku oddalujeme. Míříme do známých Pekelných dolů. Příjemné je, že návštěvníci na motorkách mají vstup zdarma. Prohlížíme si prostory, které byly vytvořené těžbou pískovce pro sklářskou výrobu (broušení skla) a kde později, za války, nacisté umístili podzemní továrnu na výrobu leteckých kanónů. Nyní má prostory pronajaty Motoklub Pekelné doly a využívá je   k daleko příjemnějším činnostem. Děláme si malou prohlídku, v místním baru dáváme něco na zub, pořizujeme pár fotek, chvilku posedíme a znovu do sedel.

Domů je to rovných 400 km, tak není co vymýšlet. Pouze zastávka na oběd a později na kafe nás dělí od reality všedních dnů J.

Co dodat?  Pokud hledáte cíl na víkendový pobyt, Českosaské Švýcarsko by mohlo být tou správnou volbou. Nám se tam líbilo moc.