Bohové, hrdinové, nestvůry ( 1. část): Hérakles – člověk se silou bohů
4. 7. 2014
Prolog: Nebyl to bůh, ani nestvůra. Byl to člověk s božskou silou, lidskými slabostmi, ale i inteligentní osoba. Tedy žádný namakaný hovado se steroidy místo mozku. Achilles byl možná předobraz filmu Těžko ho zabít, ale kdyby si nevyrval šíp z paty, nemusel vykrvácet. Měl ho tam nechat a počkat na odborné ošetření. Jako kdyby to ti doktoři říkali do větru. Ale aspoň nám ukázal achillovku a víme jak jí léčit při natržení. Hérakles (v latině Herkules) měl jiný problém. Divokou a nezkrotnou povahu, která mu často přichystala nečekané problémy. Protože se ale ke všemu stavěl jako chlap, který umí vzít za práci, nestydí se pracovat v potu tváře, ani myslet, zrodil se mýtus o člověku, který celý život putoval po světě, aby pomáhal a chránil slabší, i když to neměl jednoduché. A víte proč? Protože si to vybral!!! Stejně jako jedno malé chico, které před dvaceti lety začalo bojovat za sebe i jiné, protože si vybralo takový osud. Hérakles i onen kluk si totiž vybrali Ctnost….
Hérakles byl napůl bůh, napůl člověk. Jeho otcem byl vládce bohů Zeus. Matkou byla krásná Alkména. Protože byl ale zplozen z nevěry, hrozilo mu nebezpečí od jeho nevlastní matky Héry. Ta k jeho kolébce poslala dva hady, kteří ho měli uškrtit. Sotva se však hadi dotkli jeho hrdla, chlapec se vzbudil a ač ještě nemluvně, oba hady zardousil. Všichni pak poznali, jaký má Hérakles dar. Do Théb se tedy za ním v dětství sjeli ti nejvýznamnější hrdinové, válečníci a učitelé, aby Hérakla náležitě vychovali. Rychle se učil a překonával své učitele v zápase, střelbě, v závodech spřežení. Bohové mu ale také nadělili prudkou povahu, kterou někdy nedokázal ovládat. Když ho jednou tvrdě pokáral jeho učitel hudby, praštil učitele lyrou do hlavy tak, že učitel padl mrtvý k zemi. Za trest musel Hérakles opustit Théby a uchýlit se do hor mezi pastevce. Zde brzo všechny v zápase předčil a každá divoká šelma se Hérakla bála a dávala si pozor, aby mu neodnesla jedinou ovci.
Hérakles dospěl a začal přemýšlet co dál. To k němu jednoho dne došly dvě krásné dívky. Jedna kráčela tanečním krokem, neustále se upravovala a přišla v nádherné tóze. Předběhla tu první a pravila:,, Pokud si zvolíš mě, získáš jednoduchý život plný oslav, dobrého jídla, pití a spousty přátel. Nebudeš nikdy mnoho pracovat a nikdy nepoznáš smutek a lidské starosti. Říkají mi Rozkoš.´´Kdo jsi, že nabízíš člověku jen zahálku a nicnedělání. Hérakle, pokud si zvolíš mě, budeš muset nejprve zasít a poté sklidit. Chceš-li vyniknout, musíš pracovat více než ostatní a odepřít si to, co si ostatní ani nezkusí odepřít. Zvolíš-li Rozkoš, budeš jít bez hladu a bez žízně a zbyde po tobě je prázdný měch vypitého vína. Zvolíš-li si mě, vykonáš veliké dílo a lidé na tebe nikdy nezapomenou. Říkají mi Ctnost´´: pravila druhá. Hérakles nemusel dlouho přemýšlet. Byla to Ctnost, kterou si vyvolil.
Brzy našel způsob, kterým mohl naplnit cestu Ctnosti. Když se vracel do rodných Théb, narazil na vyslance krále Minyů, kteří přicházeli pravidelně každý rok do Théb pro poplatky, které si nepřátelský král vydupal po porážce Théb. Jak potkali Hérakla, hned se do něj pustili, ať jim uhne z cesty, že jdou pro poplatky. Hérakles je poslal domů k jejich králi se vzkazem, že Théby už platit nebudou. Minyové se chtěli na Hérakla vrhnout, ale ten je všechny spoutal, uřezal jim nosy a uši a poslal je takhle zkrášlené k jejich králi s oním vzkazem. Král Minyů zuřil a chtěl Hérakla vydat. Zbabělý thébský král by hrdinu nejradši vydal, ale thébští mladíci se za Hérakla postavili a navrhli, že s ním půjdou do boje. Neměli ale v Thébách žádné zbraně, protože je Minyové odnesli. Zapomněli však na chrám Pallas Athény, kde byly jí obětované ukořistěné zbraně. Thébané si tedy pro ně došli a Hérakles se stal jejich vůdcem. Následně vytáhl do hor vstříc nepřátelským hordám. V horské soutěsce pak napadl Minye při pochodu jako když se utrhne lavina. Sám zabil nepřátelského krále, čímž rozhodnul o výsledku bitvy. Po bitvě pak vtáhl až do hlavního města Minyů a rozbořil ho.
Za odměnu byl odměněn od samotných bohů. Apollón mu daroval luk a šípy, Hermes meč a Héfaistos toulec. Brzy ale přišel čas na další slavné skutky.
Náš příběh se dělí na dvě verze. Podle jedné ze žárlivosti bohyně Héry musel nastoupit u svého bratrance Eurysthea v Mykénách do služby, protože Eurystheus se narodil těsně před Héraklem a podle věštby se měl ten chlapec, který se později narodí jedné z žen ve stejném stupni těhotenství, sloužit tomu staršímu. Héra to tak zařídila, neboť jako bohyně plodnosti i porodu, dokázala pozdržet porodní bolesti Héraklovy matky a naopak je vyvolat dříve u matky Eurystheovi.
Podle druhé verze se Hérakles oženil a měl tři krásné a zdravé syny. Héra na něj ale přivolala šílenství, během kterého zabil jak svou ženu, tak syny. Za trest musel po prozření, které bylo stejně rychlé jako šílenství, sloužit bratranci Eurystheovi. Každopádně přišla slavná doba 12 Héraklových úkolů…
Král Eurystheus byl mazaný zbabělec bez jakékoliv cti, který se nedokázal ani zpříma podívat Héraklovi do očí. Zadávat těžkou práci ale uměl. Prvním úkolem měl hned zabít nemejského lva. Šelmu, od které se prý odrážela každá zbraň. Hérakles na ní čekal u sluje, kde se všude povalovaly lidské zbytky stvůřina oběda. Když lev dorazil, pokoušel se ho Hérakles zastřelit šípy, ale každý se od lva odrazil. Hérakles se vyhnul lvímu skoku a vzápětí omráčil lva dobře mířenou ranou kyjem. Pak přiskočil a lva vlastníma rukama zardousil. Poté lva stáhl, z jeho lebky si udělal přilbu a lví kůži nosil jako oděv, aby se mu vyhnula každá zbraň.
Když dorazil do Mykén, vystrašený Eurystheus se schoval před Héraklem do sudu, protože si myslel, že si jde pro něj Nemejský lev. Když se dozvěděl pravdu, zadal Héraklovi další úkol. Měl zabít Hydru. Hydra měla devět hlav a prostřední byla nesmrtelná. Na cestě k ní potkal Hérakles pastýře, kterému Hydra sežrala celé stádo. Doprovodil hrdinu až k její sluji. Hérakles donutil Hydru bojovat zapálenými šípy, které střílel do jejího brlohu v bažinách. Když Hydra vylezla, začal jí utínat jednu hlavu za druhou, ale kde jednu uťal, narostly dvě další. Do toho se připlazil na pomoc Hydře obrovský krab. Hérakles z něj ale kyjem nadělal krabí tyčinky. Poté dostal nápad a zavolal na pastýře, ať rozdělá oheň a hodí mu louče. S nimi pak vypálil každé uťaté místo na nestvůrném krku. Když uťal všechny hlavy, namočil své šípy do jedovaté krve Hydry a její prostřední nesmrtelnou hlavu pro jistotu zakopal a zavalil balvanem.
Poté měl chytit živého kance, který ničil úrodu mykénským rolníkům. Přinesl ho na vlastních zádech. Měl také přinést laň bohyně Artemidy. Aby neurazil bohyni Artemidu, učinili spolu obchod. Odnese si ji živou a živou ji i bohyni vrátí. Na oplátku pak bohyně zařídila, aby laň byla krotká. Dalším nebezpečím pro Řecko byli obří stymfalští ptáci, kteří napadali člověka drápy a zobáky z ocele a dokázali vystřelovat vlastní pera jako šípy. Ti, které Hérakles nezabil, radši opustili Řecko.
A pak přišel proslulý úkol v Augiášových chlívech. Už sem kydal králíkům, kravám, slepicím i koni, ale vykydat za den chlív se 3000 kravami je o zdraví. Kdyby to Hérakles zkusil, asi by se utopil ve sračkách. Šel na to ale mazaně. Strhnul zeď chlíva, přehradil řeku, navedl z ní vodu do chlíva a vraty jí zase vypustil. A bylo čisto. Augiáš se nezmohl na slovo, ale také ne na slíbenou odměnu, kterou Héraklovi slíbil. A tak i když schválně své chlívy nečistil léta a jeden polobůh to dokázal za den, nedal mu ani tu slíbenou desetinu stáda.
Ale čekala ho další práce. Musel na vlastních zádech přinést krétského býka. Zase živého. Poté šel ke králi Diomédovi pro jeho stádo koní. Tito koně ale nebyli opět obyčejní. Živili se lidským masem, kterým je krmil sám král Diomédes. Zbavoval se tak svých nepřátel. Když se tak chtěl zbavit i Hérakla, nakrmil hrdina pro změnu koně Diomédem samotným a přivlekl je do Mykén.
A pak tu byl delikátní úkol, který si vymyslela Eurystheova dcera. Hérakles jí měl přinést zdobený pás královny Amazonek. Nebyl by to takový problém, protože Hérakles nechtěl s Amazonkami bojovat, ani jejich královna s ním. Když se spolu setkali, dokonce se do Hérakla zamilovala a pásu se velice ráda vzdala. Héra ale vzbudila mezi Amazonkami, které ji uctívaly, nedůvěru tvrzením, že se Hérakles pokouší jejich královnu zavraždit a došlo k neúmyslnému boji, kdy musel Hérakles amazonskou královnu skutečně zabít, aby se dostal vůbec domů a splnil úkol.
Přišel desátý úkol, který měl být původně posledním. Hérakles měl dojít pro ovčí stádo obra Geryóna. Geryón byl krvežíznivý obr, který připomínal indickou bohyni smrti Kálí. Měl šest rukou a nohou. Cestou se v Africe navíc Hérakles musel porvat s Antaiem. To byl také obr a dokonce syn matky Země, která mu dávala sílu. Antaios stál vždy u cesty a každý kdo chtěl projít, s ním musel změřit síly. Hérakles ho mohl několikrát dostat, ale vždycky když ho položil na lopatky, dostalo se obrovi nových sil od matky Země. Proto, když už měl Hérakles hraní dost, popadnul obra, zvedl ho nad zemí a ve vzduchu ho zardousil. Nadále pokračoval Afrikou a při překročení dnešní Gibraltarské úžiny po obou stranách postavil na památku sloupy, které měly připomínat jeho cestu. Naštěstí na něj bohové nezapomněli a sluneční bůh mu poslal svůj vůz, aby ho dovezl až ke Géryónovi. Jeho bydliště našel prázdné, ale byl tam Géryónův dvouhlavý pes. Jak dostal kyjem, ani neštěknul dvouhlasně a byla z něj rázem Bóbikreklama na seznam.cz. Než však sehnal hrdina celé stádo, přihnal se Géryón a v každé hnátě měl po zbrani. Protože před šestinohým se těžko utíká, napjal Hérakles luk, trefil obra do hrudi, ten si to ještě odkrokoval a rázem padnul k zemi mrtvý. Jediný otrávený šíp stačil na celého obra.
Po tomto úkolu ale Eurystheus nedal pokoj. Hydru a Augiášovy chlívy Héraklovi neuznal, protože proti Hydře mu pomáhal pastýř a za chlévy si smluvil odměnu, i když jí nedostal. Proto musel Hérakles pro zlatá jablka Hesperidek a podsvětního strážce psa Kerbera.
Héraklova ochota nakonec vše vyřešila. Cestou totiž procházel Kavkazem a narazil na přikovaného Prométhea, který si zde odpykával trest za to, že přinesl lidem oheň. Byl zde přikovaný a orel mu každý den přicházel pojídat játra, aby mu přes noc zase dorostla. Když se objevil Hérakles, orel znovu zaútočil. Už si ale neklovnul, protože Héraklův šíp byl přesný jako ruka jeho otce Dia. Osvobozený Prométheus pak Héraklovi poradil, ať se vrátí do Afriky a najde obra Atlanta, který na svých bedrech drží nebeskou klenbu, aby nerozbila Zemi. Ten prý bude vědět, co dělat. Atlas to skutečně věděl, ale potřeboval, aby za něj Hérakles na chvíli podržel nebeskou klenbu. Pro Hérakla to nebyl problém a mezitím, co držel nebesa, Atlas uspal a zabil draka Ládona, který jablka hlídal. Tři jablka Héraklovi přinesl, ale už se mu nechtělo držet nebeskou klenbu a to i sdělil Héraklovi. Rek však nebyl padlý na hlavu a požádal, ať mu Atlas trochu pomůže podržením klenbu srovnat, aby ho nerozdrtila. Když tak obr učinil, Hérakles vyklouzl i se zlatými jablky. Později se jablka vrátila do zahrady Hesperidek, když byla obětována v chrámu a přenesena zpět bohy.
Jiné to bylo s Kerberem. Pro tříhlavého psa si Hérakles došel až do podsvětí. Bál se ho převozník duší Cháron i pán podsvětí Hádes. Prostě nechtěli, aby jim to tam hora svalstva rozflákala, a tak mu ho dali s tím, že ho musí živého vrátit. Hérakles ho čapnul a dovlekl vzpouzejícího před Eurysthea, který přes zavřené dveře vzkázal, že Hérakla už prostě nechce vidět. Hérakles vrátil vzteklého hafana do podsvětí a byl konečně svobodný.
Chtěl si ale najít ženu, a tak přijal pozvání k lukostřelecké soutěži, kterou pořádal otec princezny Ioly a jeho synové. Vítězi měla být dána jeho dcera za manželku. I když Hérakles zvítězil, podvodnický král své slovo nedodržel a Hérakles odešel s prázdnou, ale aspoň pomohl příteli Admétovi.
Král Admétes trpěl žalem nad svojí ženou, která obětovala svůj život, aby zachránila život milovaného krále. Jsou opět dvě verze příběhu boje Hérakla se smrtí královny.
Podle jedné verze si bůh smrti (neplést s vládcem podsvětí Hádem) měl přijít tu noc pro duši královny, ale Hérakles mu dal nakládačku a donutil ho slíbit, že nechá královnu žít. Podle druhé verze odešel k vládci podsvětí Hádovi žádat o smilování nad duší nebohé královny. Protože Hádes i Kerberos měli opět z řeckého Klička nahnáno, radši královnu nechali na pokoji.
Po oslavách nad vítězstvím se smrtí byl ale Hérakles křivě obviněn synem otce Ioly z krádeže koní, kteří se prý ztratili po jeho odchodu. Ve zlosti prince zabil a byl za to potrestán bohy takovou horečkou, že ztratil veškerou svou sílu a podle delfské věštírny musel odčinit svojí vinu jako otrok. Byl prodán královně Omfalé, které pomohl zbavit se loupežníků. Když zjistila, co je Hérakles zač, hostila ho svém paláci po tři roky, které jí měl za trest sloužit. Po uplynutí této lhůty se vydal znovu do světa a tentokrát si nevěstu skutečně našel.
Zamiloval se do princezny Deianeiry, kterou obtěžoval říční bůh Achelóos. Otec Deianeiry rozhodl, že si princeznu vezme ten, kdo bude poražen v duelu. Tak si to rozdali bůh a polobůh v zápase. Achelóos ale asi neznal fair play, protože se při zápase každou chvíli v něco hnusného proměňoval. Když v hada, tak ho Hérakles málem přetrhl. Když v býka, Hérakles ho chytil za rohy a prásknul s ním o zem tak, že bůh měl najednou dost a stáhnul ocas i tělo z královského paláce.
Po svatbě se Hérakles vydal za svým přítelem, ale musel projít řekou, kde měl přívoz jeden chlípný kentaur, který se pokusil unést jeho ženu. Dohonil ho ale otrávený Héraklův šíp. Lstivý kentaur namluvil Deianeiře, že než umře, musí nachytat jeho kouzelnou krev do poháru a v případě, že by jí byl Hérakles nevěrný, má tou krví potřít jeho šat, aby získala znovu jeho lásku. Krátce potom se Hérakles vydal na výpravu proti křivému otci princezny Ióly a vyvrátil jeho království. Mezi zajatci, které poslal domů byla ale i princezna Ióla, na kterou začala Deianeira okamžitě žárlit a poslala svému manželovi nové roucho potřené kentaurovou krví. Krev ale obsahovala Hydřin jed, který Hérakla na těle pálil. Aby ukončil svá muka, dal si připravit obětní hranici, kterou zapálil nejbližší přítel Filoktétés a dostal za to z Héraklova dědictví jeho mocný luk a šípy. Deianeira spáchala sebevraždu. Olympští bohové nezapomněli na syna Dia a vzali ho mezi sebe na Olymp.
Epilog: Tento hrdinský epos musel na staré Řeky opravdu zapůsobit, protože Hérakles se stal něco jako patronem utlačovaných a slabých. I když nebyl bohem, byla mu věnována řada památníků a svatostánků s jeho jménem. Tak moc byl vážený. Hérakles je vůbec dodnes nesmrtelným příkladem nadlidské dřiny těch, kteří aby vynikli, pracují více než ostatní. Slouží také ale jako varování před zneužitím i dobrých vlastností k něčemu zlému. Už staří Řekové ve svých zákonech a nepsaných pravidlech nerozlišovali vinu vědomou, či nevědomou, ale znali pouze vinu, která musí být potrestána nemilosrdně bez nějakých polehčujících okolností. A je to také příběh člověka, který si sice někdy způsobil zbytečné trable, i když byl v právu, ale který neváhal bojovat za ostatní a chtěl za to jediné. Nesmrtelnost. A ta mu také právem náleží.