Cyrilometodějská jubilea
Příchod našich věrozvěstů na Moravu měl také své politické souvislosti, příčiny a dopady a politika ovlivňovala a ovlivňuje i pojetí všech cyrilometodějských výročí.
Oslavy milénia v roce 1863 se odehrály ještě v realitě rakouského mocnářství. Dnes se mylně domníváme, že to byla idylická doba „jednoty trůnu a oltáře“, ale nebylo tomu tak. Také do střední Evropy už pronikala vlna antiklerikalismu, vídeňský parlament přijímal proticírkevní zákony a protiklerikální Vídeň přípravy oslav zesměšňovala jako folklorní událost, při které se „budou bratřit čeští Vaškové s Hanáky“. Byly dokonce očekávány proticírkevní demonstrace radikálů a armáda měla vyhlášenou pohotovost. Morava se potýkala s vlastenčením a spory mezi německými a českými kněžími. Toto napětí však moravský i český episkopát dobře zvládl, slavnost proběhla bez incidentů a byla impulsem k pozitivnímu vývoji na rovině náboženské, národní i kulturní.
Již o rok dříve „v předvečer“ tohoto jubilea proběhla na Radhošti známá všeslovanská pouť, na kterou se podle dobových záznamů vydalo na 15 tisíc lidí. I tuto akci chtěly úřady na poslední chvíli zakázat, nepovolily ani sloužit mši. U provizorní kaple z kulatiny a chvojí tak zněly jen modlitby, projevy a písně vlastenecké i duchovní. Tam také poprvé zazněla výzva vystavět na vrcholu Radhoště sousoší věrozvěstů nebo rovnou kapli (dnes tam máme obojí).
Jak (a zdali vůbec) probíhaly oslavy o sto let později, v době, kdy se v naší vlasti rozbíhal experiment budování socialismu, o tom není dostupných informací. Ovšem mnozí si už můžeme pamatovat rok 1969, kdy ještě dík setrvačnosti Pražského jara bylo dovoleno, aby po všech diecézích naší vlasti putoval relikviář s ostatky sv. Cyrila – u příležitosti výročí 1 100 let od jeho smrti. V příštích letech „normalizace“ by už pořádání takovéto náboženské akce bylo nemyslitelné. V nedávno vydané knize „Valašsko ve starých fotografiích“ je v kapitole o Zašové otištěna fotografie, kde je na nosítkách a s čestným doprovodem družiček a krojovaných Valachů nesen relikviář sv. Cyrila touto obcí. Bohužel, R. Stoklasa označil snímek matoucím popiskem „pouť v Zašové“.
Ještě více je mezi námi pamětníků slavné pouti na Velehradě v r. 1985, v roce tisíci stého výročí smrti sv. Metoděje. Pro komunistický režim již bylo poněkud problematické pouť zcela zakázat, pokusil se ji tedy alespoň přetransformovat na „mírovou slavnost“. Poutníkům byly kladeny všemožné překážky – omezení autobusové dopravy, silniční kontroly, objížďky… Přesto na pouť dorazilo na 200 tisíc lidí. Komunističtí funkcionáři zde poprvé zažili, jaké to je být vypískán z tribuny. Projev ministra Klusáka přehlušilo volání po náboženské svobodě a „pusťte k nám papeže!“ Přestože byla připravena vodní děla, zasáhnout proti tak obrovskému počtu lidí se nikdo neodvážil. Poutníci též zazpívali píseň Bože cos ráčil i s její poslední zakázanou slokou, která musela být z příkazu komunistických orgánů vypuštěna z nových vydání kancionálů. Kardinálu Tomáškovi nebylo dovoleno nic víc, než přečíst papežův dopis. Po návratu domů poutnici s úžasem sledovali, že v podání Televizních novin byl ministrův projev provázen nadšeným potleskem… Komunistický stát byl ještě mocný, přesto mnozí považují pouť na Velehradě za zlomový okamžik. Blížil se rok 1989, kdy byla v Římě svatořečená Anežka Česká...
Poslední sloku zmíněné písně dnes už nikdo nezakazuje, ale apel jejich slov trvá:
I když se pyšná nevěra kol vzmáhá
a peklo seje koukol nových zmatků,
nebudem dbáti odvěkého vraha,
nedáme sobě bráti věčných statků.
Víře vždy věrní budou Moravané:
Dědictví otců zachovej nám Pane!
Zbývá dodat, že zdánlivě nemožné se stalo skutkem. V roce 1990 připutoval na moravský Velehrad Jan Pavel II. a sám se ve své česky pronesené promluvě vrací i k národní pouti z r.1985:
"Vy, mladí křesťané Československa, nejste poprvé na tomto posvátném místě. Pouť v jubilejním roce 1985, kdy mi nebylo ještě dovoleno přijít mezi vás, byla svítáním, byla významným mezníkem na vaší cestě k svobodě.
Hle, noc pominula, znovu nadchází den. Vaše pouť za svobodou však musí pokračovat. Choďte jako děti světla (srov. Ef 5,8). Svoboda pouze vnější, bez vnitřního osvobození, plodí chaos. Stůjte ve svobodě, ke které vás osvobodil Kristus (srov. Gal 5,1).
Spojení vnější a vnitřní svobody má budovat Evropu zítřka, civilizaci lásky a pravdy. Toto spojení zakládá Kristus, kámen nárožní....
V roce jedenáctistého výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Moravu našel se v těchto místech malý závěsný křížek s řeckým nápisem. Na tom pradávném kříži je zapsáno poselství Velehradu pro všechny věky: JEŽÍŠ KRISTUS - SVĚTLO - ŽIVOT - VÍTĚZ"
