Plašákův cyklodeník

Se tak ráno vzbudím, pohled z okna mi řekne, že je mlha jako mlíko. Když v Králováku padne mlha, málokdy se ten den rozplyne. Věděl jsem, že předpověď byla celkem slibná, ale tohle mě nechalo v klidu, prostě hnus.

 

Utekla nějaká doba a najednou začalo být vidět dál a mlha zdálo se, ustupovala. To ve mně začalo živit myšlenku, že bych mohl zopakovat výtržnost z Nového roku a dát švih znovu. Tím bych všem soupeřům zasadil smrtící úder hned na pokraji sezóny . Čas ubíhal, blížila se jedenáctá, která rozhoduje o většině mlh, tady u nás to ale nebylo ani ryba, ani rak, tak jsem váhal. Za další čas to začínalo vypadat slibně a tak jsem si začal cvičně chystat věci. Ještě jsem dal v rychlosti oběd, vlítnul pro kolo do sklepa a bylo to jasný. Zbytek mlhy se už válel jen dole kdesi u řeky Litavky.

 

Sotva jsem po poledni vylezl ven, tak mě zarazila jedna divná věc. Silnice byla taková, né zrovna uplně suchá. Do řitě řikám si. Ale co, u baráku je stín, nevysušilo to slunce, to je jenom tady. Nasedl jsem a doufal, že to byl ojedinělý úkaz. Jen jsem vyjel za zatáčku na slunce, potvrdilo se, že bylo sucho. Klasicky jsem projel Královák, směr jihozápad. Tentokrát jsem si dal za rádoby cíl, spatřit věže hradu Točník a Žebrák. Ve všem tom natěšení jsem přepnul tachometr a všimnul jsem si, že nejsou vynulovány údaje z minulé jízdy. Tak jsem to rychle udělal a holt si pak doma připočtu to, o co jsem teď přišel, všimnul jsem si po 2 km jízdy. Další nemilá věc mě potkala hned záhy. Stoupání na Levín a silnice začala bejt oslizlá, hnus. Po chvilce trápení při jízdě vstoje, identifikuju na krajnici krystalky soli. Hmm, silničáři řádili, už jsou nardžený na sníh napadlo mě. Vhkost silnice se zhoršovala a to mi kazilo náladu.

 

 Pohled na Králův Dvůr v oparu.

 

Nahoře na kopci se rozhoduju odbočit jako první jízdu vpravo na Černín, kam silnice stále mírně stoupá a tak případná vlhkost nezacáká mojí nablikanou Pelsku. Sice jsem chtěl jet po hlavní rovnou na Zdice, ale tam to bylo z kopce a hodně vlhká silnice. Co vám budu povídat, do Černína celkem v pohodě, ale bylo normálně vedro a hlavně dost vlhko, pořád v údolích takovej vopar. Nefoukal žádnej vítr, což situaci nevylepšovalo. Už jsem si představoval jak jízdu vzdám v zájmu zachování čistého kola. V Černíně se nabízela situace buď sjezd na Zdice, nebo pokračovat v prudkém a dlouhém stoupání na Svatou. Kdo někdy jel na Svatou, tak ví . Při druhé jízdě po zimním spánku o to hůře. Ale nebylo jiné cesty. Točím vpravo, silnice se hnedka zvadne do toho nejprudšího. Projedu Černín a silnice je už úplně mokrá, svině jedna. Na galusky se lepí drobné kamínky štěrku a zapichují se do gumové směsi. To mi připomíná situaci, kdy jsme při jedné Šumava Tour trochu zmokli u Horské Kvildy a já přesně v takových podmínkách, kdy se kamínky lepí na pneu - píchnul... Modlím se tedy, aby galusky nevypustily duši a jedu dál. Klika, že je to kopec a nedá se jet rychle. Voda tedy necáká na kolo. Aspoň, že je mi teplo a chvilkama vedro, že jde s klidem jet bez rukavic! Teplota bude kolem 8°C.

 

Nízká oblačnost za Černínem.

 

Do Svaté jsem se doplížil poměrně v klidu, silnice byla i trochu od bláta z pole. Ostatním plašákům se zimákama, nebo bajkama bych byl určitě pro smích v dané situaci, ale pro mě fakt drama. Zacákat si nablikanou silničku, to nestrpím, ale trénovat na Doksy je potřeba. Kdo teď nemá potřebné kilometry jako já, už je ztracen předem a Doksy neujede... V takových situacích se přesně rozhoduje o vítězi .

 

Pohled od Svaté směr Králův Dvůr (kopeček se stožárem od středu mírně vpravo, tam bydlí Pelska). Z tohoto místa lze při dobré viditelnosti spatřit i Cukrák. 

 

Ještě chvilku jsem zvažoval, jestli se vrátit domů, ale tím směrem to bylo z kopce, tedy buď brzdit a jet 10, nebo to pustit a zasrat kolo. Nic, zatočil jsem vlevo pryč a opět pokračoval ve stoupání. Napadnul mě jako náhradní cíl Hudlice, tzn. projet lesem a pak pomalu z kopce domů.

 

Pohled na Hudlice a ten vršek, to je Hudlická skála, pěkné výletní místo.

 

To se mi ale moc nelíbilo, pokračoval jsem do kopce až za Svatou a najednou divná věc. Myslel jsem, že až vjedu do lesa, bude silnice mokrá zdaleka nejvíc, ale ono ne. Tam to místo potoků vody naopak začlo pozvolna schnout, to mi vylepšilo náladu. Klíčové bude, jaká situace nastane až překonám vrchol, který je někde v 520 m.n.m.

 

Tahle skála v kopci za Svatou není v létě přes stromy a listí téměř vidět. Myslím, že jsem tudy jel mockrát a nevím, že bych si jí kdy všimnul. A to je pár metrů od silnice.

 

Světe div se, v tom lese byla nakonec silnička krásně suchá a čistá a dalo se jet bez omezení. Pokračoval jsem tedy směr Kublov a smířil jsem se s tím, že holt pojedu trasu podle původní myšlenky, jen to bude obrácený okruh.

 

V lese je teď mimochodem daleko líp vidět než v létě. To totiž koruny stromů tvoří úzký tunel, kterým sotva prosvitne pár letních paprsků. Teďka paráda. Navíc mi přišlo, že začal malinko foukat vítr proti a mohlo by to přispět k vysušení silnic, které mě dovedou až domu. Dobrá myšlenka, nálada dobrá a konečně jsem mohl šlápnout bez omezení. Na výjezdu z lesa se situace zhoršila, zase mokro, už nerozumim ničemu. V lese sucho a kam svítí slunce na otevřenou plochu na černej asfalt, tak mokro, hmm, kur.. . Přibrzdil jsem a jel u krajnice, tam to bylo lepší, dojel na křižovatku, vlevo směr Březová.

 

Pohled směr SV na Kublov a vrch Velíz s výškou 595 m.n.m. Vede tam i úzká asfaltka, byl jsem tam s milovanou ženou před pár lety na pěším výletě a sklon kopce mi připomíná Pancíř. Možná se tam při jiném švihu podívám a zkusím, jestli je třeba rvát za řidítka vstoje, jako tehdá na šumavském velikánu...

 

Silnice zázračně suchá, začalo mi to štvát, tak jsem šlápnul do pedálů zvostra, aby to trochu letělo a snad až bude další mokro, tak na to seru a zacákám to hlava nehlava, hlavně když to poletí. Však taky až do Točníku je to teď pár kilometrů z kopce. Paráda, mokro se nekoná, letím s větrem o závod. Řežu zatáčky až mi v jedné ze zastávky vjede do cesty autobus. Brzdím, chytám se do háku, řadím těžší převod, párkrát za ním šlápnu, cítím jak jde teplo z motoru, ale bohužel mi pak poodjede a navíc jede na křižovatce jinam než já. Ale svezení hezký. To už se silnice narovnala kolem potoka a já vidím cíl cesty, tedy věž hradu Žebrák a za chvilku i Točník, sláva.

 

Žebrák

 

 

Točník

 

 

Udělám pár fotek hradů a nasedám k cestě zpátky domů. U Točníku zbaběle sjedu ze silnice a jedu podél po cyklostezce. Tady se pokusím o samofotku. Dopadlo to tak, že jsem nestihnul ani vylézt na kolo a už to fotilo, tedy jak trénink na paralympiádu. Nehodlám pokus opakovat, tak balim a jedu.

 

 

Konečně je čas regulérně šlápnout a potrénovat, Doksy jsou za chvilku a nemám v nohách zatim nic. Hnedle jsem v Žebráku, vyjet k mostu přes dálnici neni problém, vítr je teď v zádech. Silnice všude zázračně suchá, to to letí. Teď mírně z kopce, pak hup přes horizont a dolu do Bavoryně. Proletět Zdice, Levín, sjezd do Králováku a?

 

Megapočasí, jen ten Královák zůstal v oparu a silnice slizká.

 

Zase trochu voslizlá silnice, ale to už je dobrý, brzdit nebudu, nasadím zas 60 km/h, dojedu si v klídku dolu, pošetřim na závěrečné stoupání a jsem doma :-). To byl fofr, parádní pocit, jsem plnej sil, dal bych to ještě jednou. Počasí je najednou krásný, je i teplo. To budou letos nádherný Doksy, hlavně si myslim, že hravě vyhraju, takhle potrénováno, ještě žádnej Plašák nemá. Na tachometru už 66 celkovejch kilometrů ;-). Příštim švihem to hodlám hravě dostat nad stovečku, už se těšim.

 

  

 Tak jsem myslel, že na druhý švih budu čekat nějaký ten měsíc, ale štěstí se usmálo a trvalo to jen 2 dny. Třetí den v roce jsem nikdy v kariéře neměl najeto jako letos. Cejtim silnou sezónu. Uvidíme jak dlouho mi to bude žena tolerovat .