16. Kapitola
4. 1. 2014
XVI
PIPER
„Leo?" vykřikla.
Sam ozřejmě, že to byl on, seděl na tom obřím bronzovém
vražedném stroji a šklebil se jako šílenec. Ještě než přistál,
rozezněl se táborem poplach. Zahoukal roh z lastury. Všichni
satyrové mečeli: „Nezabíjej mě!“ Půlka tábora vyběhla ven
v brnění na pyžamech. Drak se snesl přímo doprostřed volné
ho prostranství a Leo ječel: „Je to v pohodě! Nestřílejte!"
Lučištníci neochotně sklonili luky. Bojovníci couvli s oště
py a meči v pohotovosti. Udělali kolem toho kovového mon
stra široký kruh. Další polobohové se schovávali za dveřmi
srubů nebo vykukovali z oken. Nikdo neměl chuť se k Leovi
s drakem přiblížit.
Piper jim to nemohla vyčítat. Ten drak byl obrovský. Leskl
se v ranním slunci jako oživlá socha z penízků - z různých
odstínů mědi a bronzu —, osmnáctimetrový plaz s kovovými
drápy, zuby jako vrtáky a planoucíma rubínovým a očima.
Měl křídla jako netopýr, dvakrát tak dlouhá, než byl sám,
rozpínala se jako kovové plachty a při každém máchnutí vy
dávala zvuk, jako když se z herního automatu hrnou mince.
„Ten je krásný" vydechla Piper. Ostatní polobohové na ni
koukali, jako by se zbláznila.
Drak zaklonil hlavu a vychrlil do nebe sloup ohně. Tábor
níci couvli a napřáhli zbraně, ale Leo klidně sklouzl drakovi ze
zad. Zvedl ruce, jako by se vzdával, ale přitom se pořád blázni
vě šklebil.
„Lidé dobří, přicházím v míru!“ houkl. Vypadal, jako by se
vyválel v táborovém ohni. Vojenskou bundu a obličej měl celé
od sazí, ruce od oleje a kolem pasu mu visel nový opasek s ná
řadím. Díval se na ně očima podlitým a krví. Umaštěné kudr
naté vlasy mu stály jako dikobrazí ostny a páchl divně po ta-
basku. Ale tvářil se úplně nadšeně. „Festus vás jenom zdraví!"
„Ta věc je nebezpečná!" vykřikla nějaká dívka od Arése
a máchla kopím. „Zabijeme to hned!"
„Počkat!" nařídil někdo.
K překvapení Piper to byl Jason. Protlačil se davem spolu
s Annabeth a Nyssou, tou holkou z Héfaistova srubu.
Jason vzhlédl k drakovi a užasle zavrtěl hlavou. „Leo, cos to
provedl?"
„Opatřil jsem dopravu!" zářil Leo. „Řekl jsi, že můžu na vý
pravu, když ti zajistím dopravu. No, splašil jsem ti kovového
létajícího kámoše první třídy! Festus nás odnese, kam budeme
chtít!"
„Ono - to má křídla," vykoktala Nyssa. Zdálo se, že jí kaž
dou chvíli upadne čelist.
„Jasně!" potvrdil Leo. „Našel jsem je a namontoval."
„Ale to nikdy křídla nemělo. Kdes je našel?"
Leo zaváhal a Piper poznala, že něco tají.
„V... lese,“ řekl. „A opravil jsem mu i obvody, no, většinu,
takže už nehrozí, že zešílí.“
„Většinu?" zeptala se Nyssa.
Drak škubl hlavou. Naklonil ji na bok a z ucha se mu vylil
proud černé tekutiny - snad oleje, snad jenom oleje - přímo
na Lea.
„Už jen vychytat pár blech,“ uculil se Leo.
„Ale jak jsi to přežil...?" Nyssa na toho tvora pořád hleděla
v posvátné úctě. „Myslím, ten ohnivý dech...“
„Jsem rychlý," pokrčil rameny Leo. „A klikař. Tak co, jedu
na tu výpravu?"
Jason se poškrábal na hlavě. „Tys ho pojmenoval Festus?
Víš, že to latinsky znamená šťastný? Mám e jet zachránit svět
na draku Stístkovi?"
Drak sebou škubl, otřásl se a zamával křídly.
„To znamená ano, brácho!" hlásil Leo. „A teď, hm, bych
vám vážně radil, ať vyrazíme, lidi. Tam v... hm, v lese jsem
nabral nějaké zásoby. A Festus je z těch lidí se zbraněmi celý
vedle."
Jason se zamračil. „Ale ještě jsme nic nenaplánovali. Nem ů
žeme jenom tak
„Jeďte," prohlásila Annabeth. Byla jediná, kdo vůbec nevy
padal nervózně. Tvářila se smutně a teskně, jako by jí to připo
mínalo lepší časy. „Jasone, do slunovratu už zbývají jenom tři
dny a napjatého draka nemůžeš nechat čekat. Tohle je rozhodně
dobré znamení. Vyrazte!"
Jason přikývl. Pak se usmál na Piper. „Připravená, parťač-
ko?"
Piper se podívala na křídla bronzového draka, lesknoucí se
proti obloze, a na drápy, které by ji dokázaly roztrhat na
kousky.
„To se vsaď,“ přikývla.
Let na drakovi je ten nejúžasnější zážitek na světě, pomyslela si
Piper.
Vysoko nahoře byl ledový vzduch, ale drakův kovový hřbet
sálal takovým horkem, jako by letěli v ochranné bublině. Kam
se hrabou vyhřívané sedačky! A prohloubeniny na drakových
zádech byly tvarované jako supermoderní sedla, takže se všem
sedělo pohodlně. Leo jim ukázal, jak si opřít nohy do skulin
drakova pancíře jako do třmenů a použít kožené bezpečnostní
pásy, důmyslně schované pod vnějšími pláty. Seděli za sebou:
Leo vpředu, pak Piper a vzadu Jason. Piper si pronikavě uvědo
movala, že má Jasona hned za sebou. Toužila po tom, aby ji
chytil, objal kolem pasu; ale bohužel to neudělal.
Leo pomocí otěží nasměroval draka na nebe, jako by to dě
lal celý život. Kovová křídla šlapala jako hodinky a pobřeží
Long Islandu se brzy proměnilo jen na neurčitou linii v dálce.
Vyrazili nad Connecticut a vystoupali do šedivých zimních
mraků.
Leo se na ně podíval a zašklebil se. „Z ima, co?"
„C o když nás někdo uvidí?" zeptala se Piper.
„M lha," odpověděl Jason. „Brání smrtelníkům vidět kouz
la. Pokud si nás všimnou, asi si nás spletou s malým letadlem."
Piper se ohlédla přes rameno. „Víš to jistě?"
„Ne," připustil. Pak si Piper všimla, že v ruce svírá fotku —
obrázek nějaké tmavovlasé holky.
Změřila si ho tázavým pohledem, ale začervenal se a zastrčil
si fotku do kapsy. „Jde nám to rychle. Nejspíš se tam dostane
me do večera."
Piper uvažovala, kdo může být ta holka na obrázku, ale ptát
se nechtěla. Ale pokud jí to Jason neřekl sám od sebe, nezna
menalo to nic dobrého. Vzpomněl si snad na něco z předchozí
ho života? Je to fotka jeho opravdové přítelkyně?
Nech toho, pomyslela si. Jenom se mučíš.
Zeptala se radši na něco bezpečnějšího: „K am to letíme?"
„Najít boha severního větru," oznámil Jason. „A chytit
bouřkové duchy."