55. Kapitola
4. 1. 2014
iv ad a nebyla vůbec taková, jak si Jason představoval. Předně,
konala se v hlavní budově ve společenské místnosti kolem ping-
pongového stolu a jeden satyr podával nachos a colu. Někdo
sem přinesl z obývacího pokoje levharta Seymoura a pověsil ho
na zed. Každou chvíli mu nějaký instruktor hodil pamlsek.
Jason se rozhlížel a snažil si zapamatovat jména všech. Ved
le něj naštěstí seděli Leo a Piper — byla to jejich první porada
instruktorů. Clarisse, vůdkyně Arésova srubu, měla nohy na
stole, ale nikdo se netvářil, že by mu to vadilo. Clovis z Hypno-
sova srubu pochrupoval v rohu a Butch od Iris zkoušel, kolik
tužek se mu vejde do nosních dírek. Travis Stolí od Herma
držel zapalovač pod pingpongovým míčkem a snažil se ho za
pálit a Will Solace z Apollónova srubu si nepřítomně obvazoval
a zase uvolňoval zápěstí. Instruktorka ze srubu Hekaté, Lou
Ellen bůhvíjakdál, s M irandou Gardinerovou od Démétér hrá
la, kdo koho chytí za nos, až na to, že Lou Ellen vážně kouz
lem ukradla Mirandě nos a Miranda se ho snažila získat zpátky.
Jason doufal, že se ukáže Thalia. Slíbila to přece - ale neob
jevila se. Cheirón mu řekl, aby si z toho nedělal hlavu. Thalia
se často zdrží bojem s nestvůrami nebo výpravami pro Artemis
a zřejmě brzy dorazí. Ale Jason měl stejně starosti.
Ráchel Dareová, Orákulum, seděla vedle Cheiróna v čele
stolu. Měla na sobě školní uniformu Akademie Clarion, což
vypadalo trochu divně, ale usm ála se na Jasona.
Annabeth tak uvolněně nepůsobila. Přes táborové oblečení
měla pancíř, u boku nůž a světlé vlasy si svázala do ohonu. Jak
mile Jason vešel, zabodla se do něj netrpělivým pohledem, jako
by z něj chtěla vytáhnout informace.
„Tak se trochu zklidníme,“ zahájil schůzi Cheirón. „Lou
Ellen, vrať, prosím, Mirandě nos. Travisi, ty laskavě uhas ten
míček a Butchi, já myslím, že dvacet tužek je na lidský nos
vážně moc. Děkuji. A teď, jak vidíte, Jason, Piper a Leo se vrá
tili s úspěchem... víceméně. Někteří z vás slyšeli části jejich
příběhu, ale nechám je vypovědět ho celý.“
Všichni se podívali na Jasona. Odkašlal si a začal povídat.
Piper a Leo mu čas od času skočili do řeči a doplnili, co zapo
mněl.
Zabralo to jenom pár minut, ale připadalo mu to delší, když
na něj všichni hleděli. Jinak v místnosti vládlo ticho jako v hro
bě. Jason věděl, že když tolik polobohů s hyperaktivitou a po
ruchami pozornosti sedí a napjatě poslouchá, musí ta historka
znít dost divoce. Zakončil ji Héřinou návštěvou těsně před
schůzí.
„Takže Héra byla tady? zamračila se Annabeth. „M luvila
s tebou.“
Jason přikývl. „Podívej, já netvrdím, že jí věřím —“
„To děláš dobře,“ pokývala hlavou Annabeth.
ale to s tou druhou skupinou polobohů si nevymyslela.
Odtam tud jsem vážně přišel."
„Římané.“ Clarisse hodila Seymourovi psí sušenku. „M ám e
věřit, že někde je další tábor polobohů, ale vyznávají římskou
podobu bohů. A my o něm nikdy neslyšeli.1'
Piper se napřímila. „Bohové ty dvě skupiny drželi od sebe,
protože se pokaždé, když se střetly, snažily navzájem zabít.“
„To dokážu pochopit,“ uznala Clarisse. „Ale stejně, to jsme
na sebe nikdy nenarazili na výpravách?"
„Ale jistě,“ prohlásil Cheirón. „Narazili a mnohokrát.
Vždycky je to tragédie a bohové dělají, co se dá, aby vymazali
vzpom ínky těm, komu se to stalo. Tahle rivalita se táhne až
k dobám trojské války, Clarisse. Rekové vtrhli do Tróje a vy
pálili ji. Unikl trojský hrdina Aeneás a nakonec se dostal na
Apeninský poloostrov a založil rodovou linii Římanů, kteří
byli čím dál mocnější, uctívali stejné bohy, ale pod jinými jmé
ny a s maličko jiným i vlastnostmi."
„Jsou bojovnější," prohlásil Jason. „Soudržnější. Víc si potr
pí na expanze, dobývání a disciplínu."
„N o fuj," ozval se Travis.
Několik ostatních se zašklebilo podobně jako on, ale Clarisse
pokrčila rameny, jako že jí to vyhovuje.
Annabeth roztočila svůj nůž na stole. „A Římané nesnášeli
Reky. Pomstili se, když dobyli řecké ostrovy a začlenili je do své
v / v «
ri se.
„Ne přímo nesnáselu opravil ji Jason. „Římané obdivovali
řeckou kulturu a trochu žárlili. Řekové si zas o Římanech my
sleli, že jsou barbaři, ale uznávali jejich vojenskou sílu. Takže
v římských dobách se polobohové začali dělit — na Řeky a Ří
ma ny.“
„A trvá to pořád," uhodla Annabeth. „Ale to je přece šíle
nost. Cheiróne, kde byli Římané za války s Titány? Copak
nám nechtěli pom oct?"
Cheirón se zatahal za vousy. „Oni nám ale pomohli, Anna
beth. Zatímco jste spolu s Percym vedli bitvu na záchranu Man
hattanu, kdo myslíš, že dobyl horu Othrys, základnu Titánů
v Kalifornii?"
„Počkat," vzpom ínal Travis. „Říkal jste, že se hora Othrys
prostě zhroutila, když jsme porazili Krona.“
„N e,“ ozval se Jason. Vzpomínal si na okamžiky té bitvy -
na obra v hvězdnatém brnění a s helmicí s beraními rohy. Vzpo
mínal si na svou armádu polobohů, jak zlézá M ount Tamalpais,
bojuje s hordami hadích nestvůr. „Nezhroutila se sam a od se
be. Zničili jsme jejich palác. Já sám jsem porazil Titána Kríose.“
Annabethiny oči byly bouřlivé jako ventus. Jason skoro vi
děl, jak se jí v hlavě míhají myšlenky, kousky se sestavují do
hromady. „Ten záliv. Nám polobohům se vždycky říkalo, že se
od něj máme držet dál, protože je tam hora Othrys. Ale to
nebyl jediný důvod, co? Římský tábor — musí být někde blízko
San Franciska. Vsadím se, že tam byl založen kvůli tomu, aby
hlídal území Titánů. Kde je?“
Cheirón se v kolečkovém křesle zavrtěl. „To nemůžu říct.
Upřímně, ani mně tuto informaci nikdy nesvěřili. Můj protěj
šek Lupa není zrovna svěřovací typ. A Jasonovi taky sebrali
vzpomínky."
„Ten tábor je silně chráněn magií,“ uvažoval Jason. „A dů
kladně ho střeží. Můžem e pátrat roky, a nikdy ho nenajdeme."
Ráchel Dareová si propletla prsty. Ze všech lidí v pokoji je
dině ona nevypadala, že je z té debaty nervózní. „Ale zkusíte
to, že? Postavíte tu Leovu loď, Argo II. A než se vypravíte do
Řecka, vyplujete do toho římského tábora. Budete potřebovat
jejich pomoc, abyste mohli čelit Gigantům."
„To není dobrý plán,“ varovala ostatní Clarisse. „Když ti
Rímani uvidí připlouvat válečnou loď, budou si myslet, že na
ně útočíme.“
„To máš asi pravdu,” souhlasil Jason. „Ale zkusit to musíme.
Poslali mě sem, abych poznal Tábor polokrevných, abych vás
zkusil přesvědčit, že nemusíme být nepřáteli. Funguju jako na
bídka příměří."
„Hm m m ,“ přikývla Ráchel. „Protože je Héra přesvědčená,
že potřebujeme oba tábory, abychom vyhráli válku s Giganty.
Sedm hrdinů Olympu - někteří řečtí, někteří římští."
Annabeth přikývla. „To tvé Velké proroctví - jak je ten po
slední verš?“
„Nepřítel ve zbrani před branou smrti."
„G aia otevřela bránu sm rti,“ řekla Annabeth. „Vypustila
nejhorší zloduchy z podsvětí, aby s námi bojovali. Médeia,
M idas - a určitě jich bude víc. M ožná ten verš znam ená, že
se řečtí a římští polobohové sjednotí, najdou tu bránu a za
vřou ji.“
„N ebo že budou bojovat proti sobě u brány smrti,“ namítla
Clarisse. „N eříká se tam, že budeme spolupracovat.14
Rozhostilo se ticho, zatímco táborníci vstřebávali tu nevese
lou myšlenku.
„Půjdu taky,“ rozhodla se Annabeth. „Jasone, až budeš mít
postavenou tu loď, nech mě plout taky.“
„D oufal jsem , že se nabídneš,“ kývl Jason. „Zrovna tebe po
třebujeme/'
„Počkat." Leo se zamračil. „Teda, já to beru a tak. Ale proč
zrovna Annabeth?"
Annabeth a Jason se chvíli navzájem měřili a Jason věděl, že
ho pochopila. Poznala tu nebezpečnou pravdu.
„H éra řekla, že můj příchod sem znamenal výměnu vůdců,“
vysvětloval. „Z působ, jak se dva tábory navzájem dozví o své
existenci."
„N o?“ kývl Leo. „A dál?“
„Výměna je dvoustranná záležitost," pokračoval Jason.
„Když jsem se sem dostal, měl jsem vymazanou paměť. Nevě
děl jsem, kdo jsem ani kam patřím. Vy jste se mě naštěstí ujali
a já tu našel nový domov. Vím, že nejste nepřátelé. Ale v řím
ském táboře - tam tak hodní nejsou. Musíš rychle ukázat, co
v tobě je, jinak nepřežiješ. Možná k němu nebudou tak příjem
ní, a pokud zjistí, odkud přichází, bude mít pořádný malér."
„O n?" zeptal se Leo. „O kom to mluvíš?"
„O mém příteli," vyrazila ze sebe Annabeth zasmušile.
„Zmizel zhruba ve stejnou dobu, kdy se objevil Jason. Pokud
Jason přišel do Tábora polokrevných —“
„Přesně tak," souhlasil Jason. „Percy Jackson je ve druhém
táboře a zřejmě si nepamatuje, kdo je."