týdeník METROPOLITAN

Je očividné, že poslední dobou narůstají snahy USA o sesazení maďarského premiéra Viktora Orbána. Má se tak pochopitelně stát vůlí lidu, které je však třeba trochu pomoci, neboť nemusí být vždy správně politicky uvědomělá.

Jistou zkouškou měly být protesty proti zavedení daně z přenosu internetových dat, které se odehrály 28. října. Zúčastnil se jich z (ne)pochopitelných důvodů i americký chargé d’affaires v Mďarsku Andre Goodfriend, který nevysvětlil, co je USA do maďarských daňových zákonů. A ačkoli pořadatel protestů Balázs Nemes prohlašoval, že účastníci přišli „pohřbít tento systém“, tak drtivá většina ze sto tisíc přítomných nebyla podle všeho vedena touhou po demokratičtější demokracii, nýbrž obavou, že je snad nějak ohroženo jejich nezadatelné právo stáhnout si v teple domova nerušeně a bez zbytečných nákladů „Assassin’s Creed Unity“ nebo nejnovější díl „Nepostradatelných“.

Byť si organizátoři bouří náruživých internautů pravděpodobně od své akce slibovali, že zažehne nehasnoucí plamen svobody, nestalo se tak. A to také díky Orbánovi, který ukázal, že je demokratem do morku kostí: „Když se lidem něco nelíbí, ba dokonce to považují za nerozumné, pak by se to dělat nemělo. [...] Daňový zákon se musí změnit, musí se stáhnout. Nejsme komunisté, nevládneme proti lidem, ale společně s nimi.“ A je to, plachty nafouknuté revolučním zápalem splaskly a jen mírně se zatřepetaly na rozloučenou.

Americká politika se tímto neúspěchem pochopitelně nenechala odradit, neboť jediným přijatelným cílem je konečné vítězství. Taktiku USA popsal dosti otevřeně prezident Barack Hussein Obama ve svém projevu na výročním zasedání Clintonovy globální iniciativy 23. září 2014. Uveďme si jen několik zajímavých úryvků z tohoto „Protokolu:

„Občanská společnost je od Maďarska po Egypt stále více ohrožována nekonečnými omezeními a otevřeným zastrašováním.“

„Tyto narůstající útoky proti občanské společnosti jsou kampaní, která má podkopat samotnou myšlenku demokracie. A tím, co je zapotřebí, je ještě silnější kampaň na obranu demokracie.“

„A dnes mohu s hrdostí oznámit řadu nových kroků.“

„Zaprvé, být partnerem skupinám občanské společnosti a jejich ochrana na celém světě je nyní posláním celé americké vlády.“

„Zadruhé, vytváříme nová inovační centra k posílení skupin občanské společnosti na celém světě.“

„Chystáme se zintenzivnit naši pomoc neziskovým organizacím, které čelí útokům. Uděláme více proto, abychom těmto skupinám zprostředkovali dárce a finanční podporou, kterou potřebují.“

„A skrze naše programy zapojíme mladé vůdce na celém světě. Pomáháme budovat příští generaci vůdců občanské společnosti.“

Samozřejmě, není nad to, má-li občanská společnost ty správné a dobře proškolené vůdce, jinak by jí hrozila nezřízená spontaneita. Ale povšimněme si něčeho jiného. V Maďarsku je podle amerického prezidenta ohrožena demokracie (uf, málem jsem napsal „socialismus“). A s tím je zapotřebí něco udělat. Co? Výše uvedené „bla bla bla“, lze shrnout do krátkého, klasického sousloví: vměšování do vnitřních záležitostí.

A teď přichází to nejlepší! Jak je demokracie v Maďarsku ohrožována? Již zmíněný chargé d’affaires Andre Goodfriend vysvětlil, že se tamější lidovláda třese v základech, neboť Orbánův kabinet přehlíží korupci.

Pokud někdo nezasvěcený nabyl dojmu, že USA vadí korupce, je třeba jej vyvést z omylu. Stačí připomenout kauzu tajných vězení CIA v Polsku, jejichž „náklady“ činily bratru dobrých patnáct milionů dolarů amerických. Ty peníze samozřejmě nesměřovaly do polské státní pokladny, ale posloužily jako efektivní motivátor některých politiků a příslušníků tajných služeb, aby zavřeli obě oči nad zákony své země a mezinárodními smlouvami.

USA mají hluboký mravní problém jenom s tím druhem korupce, který nejde na ruku jejich zájmům. Nikterak zvlášť se nad touto licoměrností nepohoršuji, protože chápu, že taková už politika bohužel je. Je však třeba si uvědomit, že korupce je zcela zástupnou věcí.

Velmi zajímavé je, kde se v Maďarsku tak nesnesitelná míra korupce, sahající nejvyšších špiček státní správy, vzala? Inu tím, že USA zakázaly vstup na své území šesti nejmenovaným spolupracovníkům maďarského premiéra, neboť je Washington podezírá z korupce (mimochodem, ukrajinského prezidenta-oligarchu z korupce nepodezírá?). Jednou z těch, jež stihla klatba, je předsedkyně daňové správy Ildikó Vidaová, která se k tomu veřejně přiznala a novinářům sdělila: „Nikdy jsem se nepodílela na žádné korupci, nic jsem nespáchala.“ Chargé d’affaires Goodfriend ale ujistil, že informace USA o korupci jsou „důvěryhodné“.

Kdo dosud žil v domnění, že v civilizovaných zemích mají o vině rozhodovat alespoň zdánlivě nezávislé soudy, je nucen svůj klamný dojem revidovat. O něčí vině a nevině, případně i trestu, rozhodují Spojené státy Americké. Tím ovšem celá demokracie nabývá dosud netušených rozměrů a možností!

Netrvalo dlouho, co USA objevily chapadla maďarské korupční chobotnice, a 10. listopadu už proběhla na náměstí Ludvíka Košuta demonstrace, která se dožadovala odstoupení premiéra Viktora Orbána. Podle ČTK prý dav navíc poeticky skandoval: „Nebudeme platit daně šejdířům!“ Jelikož Orbán nejen neodstoupil, ale navíc se jako gentleman a demokrat, ctící presumpci nevinny, Vidaové zastal, konala se o týden později další demonstrace.

Ačkoli se Reuters a AFP snažily naklonovat počet účastníků obou demonstrací na deset tisíc, je to i tak žalostný výsledek. Musíme mít na paměti, že demonstrování je oblíbeným maďarským sportem. Počty oněch demonstrantů jsou tedy asi stejně trapné, jako kdyby na koncert Iron Maiden přišlo patnáct lidí.

Navíc část obránců svobody tvořili lidé pod vlajkami fešáka Che Guevary a rudými transparenty s lidově demokratickým srpem a kladivem. Podle některých svědků prý vlajky komunismu, Evropské unie a Spojených států amerických dokonce značně převažovaly nad maďarskými.

Demonstranti mávající eurovlajkami snad chtěli zaplnit deficit, který v časoprostoru vznikl po té, co předseda maďarského parlamentu László Kövér nařídil socialistům odstranit vlajku EU, o jejíž vyvěšení se v sále národního shromáždění pokoušeli. Kövér je laskavě upozornil: „Dobře vím, že členové socialistických stran nemohou snést státní vlajku, aniž by u ní nebyla nějaká jiná, ať už rudá nebo EU. Ale tohle je parlament Maďarska. Můžete si ji zde vyvěsit, až tady bude zasedat nějaký jiný národ.“

Nechme se tedy překvapit, koho si USA zvolí za „vůdce občanské společnosti“ a vlajkonoše pravé demokracie v Maďarsku. Jak jsme si ukázali, americká politika je ve své zásadovosti velmi pružná. Třeba to budou mladí komunisté.

Antonín Serrutti