Ekonomická krize má i svůj sociální rozměr
O ekonomické krizi se nejen v českém, moravském a slezském tisku objevují hotové romány. V hodnocení této krize, tedy alespoň ve většině komentářů srovnávají současnou ekonomickou situaci s Velkou hospodářskou krizí z roku 1929, která začala takzvaným „černým pátkem“ na newyorské burze. Nynější ekonomická krize je ale něco naprosto jiného, naprosto nesrovnatelná z rokem 1929. Je to „jen“ počátek konce fungování amerického principu často virtuální ekonomiky. Tak, jako se před více jak dvaceti lety sesypal experiment zvaný „pěrestrojka“, tak se nyní hroutí takzvaný americký ekonomický systém, kdy tradiční výrobní odvětví nahradily IT – technologie a skutečné platidlo podložené nejen zlatem, ale i prací, nahradilo i virtuální platidlo, chcete-li pro lepší pochopení virtuální peníze. K pochopení toho, proč k tomuto kolapsu došlo vůbec nepotřebujete ekonomické vzdělání. Spíše se k tomu hodí zdravý selský rozum.
Zatímco v padesátých letech minulého století bylo ve Spojených státech na třicet firem, které vyráběly televizní technologie, v roce 1987 zbyla jen jediná. Když rozmontujete počítač, do jehož monitoru právě teď koukáte, snadno zjistíte, že asi 95 % součástek v něm je z Číny, Jižní Koree či Japonska, popřípadě jiného státu jihovýchodní Asie. Jenomže s odsunem výroby z Ameriky (a bohužel i Evropy) spolu s ní odcházela i práce. Střední třída, takzvaní živnostníci, které pan Mládek označuje tak rád za parazity, nejpočetnější skupina obyvatelstva
začala chudnout. V osmdesátých letech minulého století vyhlásil republikánský president USA Donald Regan takzvanou ekonomiku služeb.Byla uměle vytvořena pracovní místa ve sféře služeb, a ta byla zaplňována nezaměstnanými z výroby, kterých rychle přibývalo. Tím, že si všichni budou navzájem prát prádlo, půjčovat videokazety nebo podávat na sebe žaloby se ale ani takový „asociální“ stát (mám na mysli zdravotní a sociální systém založený na dobrovolném placení, ale také možném neplacení, a tedy i neposkytování určitých zdravotních služeb), jakým jsou Spojené státy, prostě neuživí!
Odchodem výrobních odvětví také klesala konkurenceschopnost Spojených států a jeho ekonomických satelitů. Tak se stalo, že Čína, která vyrábí výrobky pro půl světa, začala vzkvétat a stala se největším věřitelem USA. Je to úplně stejné, jako když farmář, který je ve finančních problémech, prodá traktor. Za utržené peníze pokryje pohledávky, ale ten traktor mu při práci přece jenom chybí, proto začíná pracovat pomaleji a méně produktivněji, než jeho soused, který zatím traktor prodat nemusel. Následkem toho se dostane do ještě hlubší platební neschopnosti. Musí tedy prodat kombajn, aby mohl poplatit dluhy. Jenomže to jeho práci ještě více zbrzdí a ještě více sníží jeho schopnost konkurovat sousedním farmám. Jistě není nutné popisovat, jak to musí dopadnout. Za několik let jsou z kdysi prosperující farmy už jenom ruiny. A právě tohle se stalo v USA.
Když se podíváme na nárůst zahraničního dluhu Spojených států, celé jeho tři čtvrtiny vznikly za posledních dvacet let. Za vlády George Buse staršího, demokrata Clintona a Georgie Buse mladšího se USA zadlužily třikrát více, než za padesát let od takzvané „Velké krize“ z roku 1929. Někteří nositelé Nobelovi ceny za ekonomii dokonce předpokládají státní bankrot Spojených států a celkový pád dolarové ekonomiky po celém světě. Možná to bude ještě dříve, než se to čeká, neboť silně se rozvíjející ekonomiky Čína a Brazílie se rozhodly, že v krátké době opustí americký dolar jako svou rezervní měnu.
Nehroutí se tedy světová ekonomika jako taková, ale jeden její, byť rozšířený – řekněme americký – model. Virtuální výrobu a peníze bude muset nahradit výroba skutečná a také peníze podložené zlatem, jejichž nominální hodnota má trvalejší ráz, než do chvíle, než se ráno otevřou dveře té či oné burzy. Ať se nám to líbí nebo nikoliv, IT technologie budou muset být nahrazeny řekněme tradičnějšími technologiemi, byť z dnešního pohledu zastaralejšími.
Václav Prokůpek