Renesanční kronikář si občas něco přimyslel
Renesanční kronikář Václav Hájek z Libočan neměl rád prázdná místa v našich dějinách a často se je snažil vyplnit i svými více či méně pravděpodobnými historickými příběhy.
Málokdo by ale tušil, že zasáhl nejen do českých, ale i uherských, potažmo maďarských dějin. Ve své Kronice české z roku 1541 dal vznik města Velvar do souvislosti s uherskými předky. Když kníže Boleslav I. bojoval proti Maďarům, měl vůdce uherské družiny a náčelník Maďarů Jichan v táboře u vsi Uhry sen, v němž mu jakýsi muž podal chlebovou střídku a vnuknul myšlenku, aby založil město, jinak bitvu proti chrabrému Boleslavovi I. nevyhraje. Maďaři skutečně založili město, které nazvali Belvar, což v překladu znamená Střídové Město. Časem se ale jméno města zkomolilo a prý i díky tomu, že ve městě vyvěrala voda a obyvatelé osady hodně vařili, vzniklo město, které výrazně ovlivnilo české, polské, maďarské i evropské dějiny – Velvary!
Dodnes se přesně neví, zda slavný náš i evropský panovník Karel IV. povýšil po roce 1357 Velvary na městečko či nikoliv. Při velkém požáru města Velvary totiž shořely veškeré důležité listiny podepsané Karlem IV., Zikmundem Lucemburským a Jiřím z Poděbrad, které městu zaručovaly různá privilegia. A tak až výnos českého i polského krále Vladislava II. Jagelonského v listopadu 1482 udělil městu Velvary různé výsady. Město mělo právo budovat hradby, konat trhy a vybírat poplatky i cla. Město Velvary prý bylo od vzniku „postiženo kletbou“. Uherskému náčelníku Jichanovi se totiž nevyplnil sen a proroctví, že pokud postaví osadu Belvar, zvítězí nad Boleslavem I. To se ovšem nestalo a Velvary zachvátil požár ohromných rozměrů nejen v již zmíněném roce 1482, ale také o osm let později a v letech 1531 a 1571.
Do historie města se jednoznačně nezapomenutelně zapsal Karel IV. A to jednak tím, že velvarský farář byl v roce 1370 kaplanem císaře římského a českého krále. K době „otce vlasti“ se také váže pověst o poslání vajec na stavbu kamenného mostu, dnes pro nás známého jako Karlův most. Velvarští konšelé totiž ve své horlivosti poslali na výstavbu mostu do Prahy vejce, ale pro jistotu je dali uvařit natvrdo, aby se cestou nerozbila. Po porážce od Husitů u Vyšehradu se ve Velvarech ukrýval i král a císař Zikmund Lucemburský.
Významným mezníkem pro město Velvary je návštěva velvyslance anglického krále Fynese Morysona. Ten totiž objevil ve městě skvělého architekta Santiniho Moneho, který pocházel jako mnoho dalších významných stavitelů té doby ze severu Itálie. Jeho strýc Bartoloměj postavil památnou a architektonicky skvostnou Pražskou bránu, synovec krásný kostel svatého Jiří ve Velvarech. Temperamentní Santini byl ale v roce 1619 potrestán za výstup s pistolí v obecním pohostinstvím žalářem. A když o sedm let později zemřel, zanechal za sebou spoustu dluhů, hlavně za víno. Přesto mu paradoxně patří na místním hřbitově honosná a na významném místě umístěná hrobka. Nedaleko tohoto města leží obec Chržín. V malebné vesničce u Bakovského potoka působil v místním kostele svatého Klimenta coby kaplan i uznávaný kronikář Václav Hájek z Libočan. Ve vesničce žil i jeho přítel, vlastenecký astronom Antonín Strnada. Zlý jazykové říkají, že to byl právě zmíněný hvězdopravec, který písmáka Václava Hájka nabádal k tomu, aby „bílá místa“ v našich dějinách zaplnil pokud možno věrohodnými příběhy, které zdůrazní dlouhodobou a kontinuální historii českého národa.
Václav Prokůpek