týdeník METROPOLITAN

Míra demokracie vždy závisela na existenci střední skupiny obyvatel. I za feudalismu to byla malá šlechta, která byla svobodná, měla jakási práva a zasahovala v zemském sněmu ve prospěch těch menších, nedovolila úplnou zvůli mocných. Šance na demokracii se zvýšila, jakmile se sedláci zbavili nevolnictví. Střední stav chtěl potom podíl na moci. Sebemenší odvar demokracie není možný v proletářském státě, komunistické představy, že dělnická třída bude vládnout bez nezávislých prostředků jednotlivců, je utopie.

Všechny mocenské skupiny vždy chtěly a chtějí ovládat lidi ve svém dosahu. V podstatě nikdy nebyla žádná mocenská struktura, která by sama od sebe jen „sloužila lidu“. I ti, kteří z lidu pocházeli a zavázali se mu sloužit, tak dělali jen do nějaké doby, dokud se k moci nedostali jedinci, které moc přitahuje nebo hájící svoje zájmy. Služba lidu tedy byla jen tenkrát, když měl lid na ně nějakou páku, kterou si svoje práva vymohl. To nemuselo být proto, že by byli vládci vždy v principu nemravní, ale proto, že prostě se domnívali, že jen oni vědí jak nejlépe vládnout, časem nadělali příliš mnoho chyb, za které se nechtěli zodpovídat, různé úlety, korupci a vůbec všechno, co vláda přináší, včetně představy, že oni přece si mohou dovolit více než běžní občané.

Nezávislé prostředky, svoboda a demokracie
Pákou nutící vládnoucí garnituru pracovat pro zájem národa nemůže být nic jiného, než prostředky, které jsou nezávislé na vůli mocných, prostředky, které vlastní nějaká střední vrstva mající svoje zdroje, prostředky pro vytvoření opozičních stran, spolků, sdělovacích prostředků. Jen přiměřeně bohatá nezávislá vrstva může vytvořit opozici. To neznamená, že proletář nemůže být podpořen. Ale sám prostředky k opozici nemá. Každá proletářská společnost se postupně stane společností otroků, někdy se bouřících nebo spokojených se svým údělem. Likvidace střední třídy vede k nesvobodě
Svoboda, která je nutnou podmínkou fungování demokracie, může být garantována jen pluralitou moci. Pluralita je vytvořena rozrůzněnými prostředky. Jednotliví vlastníci prostředků stojí vlastně proti sobě. Do nějaké doby se může každý z nich domnívat, že toho druhého nějak odstaví a získá výhody v ovládání politické moci pro své zájmy. Pokud budou ovšem všichni dostatečně angažovaní, nakonec se musí dohodnout a vytvořit si pravidla zahrnující rovnost práv, která musí dodržovat. Tak vzniká demokratická struktura moci, známá v lidské společnosti odjakživa. Podmínkou je svoboda a dostatečná pluralita mocenských prvků.

Sounáležitost
Malí vlastníci nezávislých prostředků si musí vytvořit demokratická pravidla jednání mezi sebou, ale proti vnějším velkým mocenským subjektům se ovšem musí spojit. Zvládnout vzájemnou konkurenci, hlídání a zároveň sounáležitost je velký problém, ale jak víme z minulosti, naši předkové to dovedli. Příslušníci střední třídy zakládali spolky, sponzorovali kulturu a vůbec celý národní život. Když vznikly strany, dovedli se v nich organizovat a založili politická uskupení s velkým počtem členů v řádu statisíců. Je trapné, že jejich potomci to nedovedou, spoléhají, že politiku „někdo“ za ně udělá, strany jsou jen málo početné, nikdo se nechce angažovat. Takovým způsobem ovšem přenechávají vládu mafiánům, kteří penězi ovládnou stranu. Má-li moc vycházet zdola, musí vycházet ze středního stavu, z jeho prostředků, nikoliv z dotací a sponzorských darů.

Omyly o demokracii
Omyl o tom, že demokracie jsou vlastně jen volby a politické strany mohou být malé a vlastně jen skupiny sponzorů, byl od Listopadu vštěpován do hlavy občanům. To vyhovuje mafiánům, aby jim uvnitř strany nikdo do vlády nemluvil. Ve volbách potom občané vybírají pouze mezi mafiány v jedné nebo druhé straně. Je to pro ně pohodlné jako v supermarketu, kde si vybírají zboží. Ale bez práce nejsou koláče. Pokud se nebudou občané a hlavně příslušníci střední třídy ve velkém angažovat uvnitř stran, nic se nezmění.
Neustálé představy, že se vláda lidu nějak dostaví tzv. přímou demokracií, jsou scestné. Bez angažovanosti totiž není žádná vláda. Referenda nemohou nic podstatného přinést. Občan anonymně volí a za nic nezodpovídá. Mnohdy nemá ani informace, ale rozhodovat chce. To nemyslím, že referendum musí být vždy jen špatné, ale jeho použití je omezené hlavně na obce, kde jsou věci lidem známé a dotýkající se jich přímo. Velmi záleží na tom, kdo jim dává otázku k referendu. Myslíte, že otázky budou vždy kvalifikované, že nebudou mít postranní úmysly?

Péče o střední třídu
Střední třída, která vlastně reprezentuje národ, má mnoho nepřátel. Jsou to velké mezinárodní monopoly na jedné straně a socialističtí potažmo komunističtí politici na straně druhé. Proletarizovat střední třídu lze daněmi, bankovními úvěry, exekucemi, prostě vším co zavání nesvobodou a přinucováním. Socialističtí politici jsou nebezpečnější, protože proletariát je rád volí, oni potom zatíží střední třídu daněmi a různými omezeními, včetně registračních pokladen a majetkových přiznání. Nezaplacení daní, nezaplacení hypoték, šťourání v původu majetku, který mnohdy vůbec nelze dokázat ani při poctivém nabytí, to všechno jsou páky, jak střední stav likvidovat, znemožnit, podřídit, zastrašit. Spousty papírů, přiznání, neustálé pronásledování za každé opomenutí. Socialisté potřebují proletariát, který by je volil, nepotřebují střední třídu, pokud ji nemohou ždímat.
V době globalizace jsou mezinárodní finanční subjekty neobyčejně mocné. Potřebují svoje zájmy hájit i uvnitř států. Potřebují, aby jim vlády šly na ruku. Potřebují úplatné politiky, potřebují úplatné politické strany. Jejich výhoda oproti střednímu stavu není jen přímo v jejich finanční moci, ale také v tom, že jsou nedosažitelní, mají svoje centrum v daňových rájích. Je paradoxní, že právě ti, kteří mají největší zisky, z nich neplatí daně ve státech, ve kterých je získávají, zatímco domácí střední stav je musí krvavě zaplatit.
Střední třídu potřebuje mezinárodní kapitál jako spotřebitele, případně dodavatele dílů a služeb pro jejich velké podniky, proto ji úplně likvidovat nehodlá. Někdy je jejich spojencem. Jen do té doby, než se na jejich zájmy sáhne. To se může stát, když se střední třída opravdu politicky zorganizuje a jejich zájmům přestane sloužit.
Pečujme tedy o naši střední třídu! I když dnes ještě není dostatečně angažovaná, v jejích politických stranách ještě chybí většina příslušníků středního stavu, je to jediná naděje. Jak říká klasik: „Národ je bohatý tak, jak bohatí, jsou jeho občané“.

(djk)