Svátosti udělované v katolické církvi
SVÁTOSTI
Jako svátosti označuje katolická církev sedm skutečností ustanovených v Novém zákoně Ježíšem Kristem. Pojem svátost je odvozen z latinského slova sacramentum (posvátná věc, posvátný úkon, též přísaha), jež je ekvivalentem staršího řeckého výrazu mysterion (tajemství). Katechismus nám říká, že svátosti jsou "vnímatelná a účinná znamení milosti, ustanovená Kristem a svěřená církvi, skrze něž se nám uděluje božský život"(KKKC 224).
Katolická církev uznává 7 svátostí:
- křest
- biřmování
- eucharistie
- svátost smíření
- svátost pomazání nemocných
- manželství
- kněžství
Křest
"Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. " ( Mt 28, 18-20 )
Toto jsou slova o ustanovení této svátosti, jak je máme zaznamenané v Bibli. Křest (ze staroněmeckého Krist – Kristus, řecky baptizó – ponoření) je svátostí, jíž jsme uváděni do křesťanského života. Značí obmytí od hříchu, zřeknutí se zla. Křtem se stáváme božími dětmi a včleňujeme se do společenství Božího lidu (stáváme se členy Církve).
Uděluje se politím vodou nebo ponořením se slovy: „(Jméno), já tě křtím, ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.“ V katolické církvi se křtí jak děti, tak dospělí. Křtu dospělích předchází tzv. katechumenát, kde se katechumen (budoucí křtěnec) připravuje na křest, učí se základům víry a tříbí svůj vztah s Bohem.
Biřmování
"Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas:" Toto je můj milovaný syn, jehož jsem si vyvolil." ( Mt 3, 16-17 )
"Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch Svatý neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Petr tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha Svatého." ( Sk 8, 14 –17 )
Biřmování (z latinského confirmatio – utvrzení) je další svátostí. Význam této svátosti je v utvrzení křtu a zvláštní vylití Ducha Svatého, jako kdysi v den letnic. V důsledku toho přináší vzrůst a prohloubení křestní milosti. Bývá udělován biskupem (v některých případech je biskupem pověřen i kněz) dospívajícím a nebo současně se křtem i dospělím křtěncům. Uděluje se prostřednictvím pomazání olejem (tzv. křižmem), spolu s vkládáním rukou udělovatele svátosti a slovy: "(jméno) příjmi pečeť daru Ducha svatého." Po pomazání následuje symbolický políček biřmovanci na tvář. Biřmování předchází stejně jako u křtu příprava.
Eucharistie
Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku." Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“ ( 1. Kor 11, 23 – 25 )
Takto apoštol Pavel podává v Bibli slova ustanovení eucharistie, v té době nazývané "lámání chleba". Eucharistie ( z řeckého díkuvzdání), v evangelických církvích známa jako Večeře Páně, připomíná chvíle poslední Ježíšovi večeře s učedníky před svým umučením. Slaví se během mše svaté tzv. svatým přijímáním. Katolická církev věří, že Ježíš je při této svátosti skutečně tělesně přítomen. Tuto svátost může přijmout každý pokřtěný člověk, který nemá na svědomí těžký hřích. Udílí ji kněz nebo biskup.
Svátost smíření
Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ ( J 20, 21-23 )
Někdy také svátost pokání, známá též pod názvem zpověď. Slaví se buď společnou formou (bohoslužba smíření) nebo soukromým vyznám hříchů Bohu skrze kněze (tzv. ušní zpověď). V této svátosti dostávají lidé od Božího milosrdenstí odpuštění urážek, kterých se proti Bohu dopustili a zároveň se usmiřují s Církví. Především se však celým srdcem obracejí k Bohu.
Svátost pomazání nemocných
"Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého." ( Jk 5, 14-16 )
Dřívější název poslední pomazání se užíval od 12. století do II. Vatikánského koncilu, kdy tuto svátost přijímali většinou umírající. Dnes se uděluje i vážně nemocným, proto ta změna názvu. Má člověka povzbudit a posílit a zároveň podle vnímání církve s sebou nese i odpuštění hříchů. Uděluje ji kněz, jak formou soukromou (doma nebo v nemocnici), tak formou společné bohoslužby. Kněz na člověka klade ruce, modlí se za něj a poté ho pomaže požehnaným olivovým olejem a pronáší při tom žehnací formuli. Někdy této svátosti předchází i svátost smíření.
Manželství
"Od počátku stvoření Bůh učinil člověka jako muže a ženu; proto opustí muž svého otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo; takže již nejsou dva, ale jeden. Proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ ( Mk 10, 6-9)
Manželství vzniká oboustranným souhlasem obou snoubenců, jimž se manželé sobě navzájem odevzdávají a sebe přijímají. Svátost manželství si udělují sami snoubenci tak, že si vymění manželský souhlas (slib) před příslušným knězem a dvěma svědky: "Já (jméno), odevzdávám se tobě, (jméno), a přijímám tě za manželku (manžela). Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen."
Kněžství
Když pak pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?" Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Pas mé beránky." Zeptal se ho podruhé: "Šimone, synu Janův, miluješ mne?" Odpověděl: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Buď pastýřem mých ovcí!" Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, máš mne rád?" Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: "Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád." Ježíš mu řekl: "Pas mé ovce!" (Jan 21, 15-17)
Svátost kněžství tvoří spolu s manželstvím dvojici svátostí určených ke službě společenství. Obě dvě svátosti udělují zvláštní poslání v církvi a slouží k budování Božího lidu. A jak zdůrazňuje katechismus, přispívají-li také k osobní spáse, pak právě tím, že slouží druhým. Kněžství je svátost, skrze kterou pokračuje v církvi nadále až do konce časů poslání, které Kristus svěřil svým apoštolům. Probíha skrze tzv. kněžské svěcení, které uděluje biskup a dále též biskupské svěcení, které uděluje biskup na příkaz papeže.
P.L.
