"Za koho mě pokládáte vy" (Luk. 9, 20)
Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učednici, otázal se jich: Za koho mě zástupy pokládají? Oni mu odpověděli: Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří myslí, že vstal jeden z dávných proroků. Řekl jim: A za koho mě pokládáte vy?
A takto se ptá i nás, každého z nás. Jemně, ale naléhavě. Kým jsem já pro tebe? Otázka je velmi důležitá a měli bychom chvíli mlčet a v tichu přemýšlet, než na ni odpovíme.
Samozřejmě že už o Ježíši něco víme, všichni jsme už o něm slyšeli (někdy jeho jméno slyšíme až příliš často ve výkřicích údivu, rozhořčení, zloby...). Studenti se dnes jistě v hodinách dějepisu učí v rámci světových náboženství o Mohamedovi, o Buddhovi, jistě i o historickém Ježíši, ale... to je jaksi všechno. Doporučuje se jim, aby se seznámili s Biblí, především s Novým zákonem??? Četli jste už také ta krásná podobenství čtyř evangelistů? Jsou to příběhy o nás. Rozumíme jim? Dokážeme je přenést do naší doby, jsou přece staré 2000 let!
Rád bych uvedl několik z nich
Podobenství o ztracené ovci (Mat. 18, 12–14): Jsme to my, které Pán hledá, aby nás přivedl zpět k sobě, tam, kam patříme. Opouští vás, dává svůj život.
Podobenství o koukolu v pšenici (Mat. 13, 24–30): Nechte růst neužitečný plevel, abyste spolu s ním nevyrvali i pšenici, neroztáčejte spirálu zla.
Podobenství o rybářské síti (Mat. 13, 47–50): Co zůstalo v síti? V celé společností i v každém z nás roste dobré i zlé a jde o to, rozlišit je jak v nás, tak okolo nás, a to, co je špatné, hned ze své mysli vyhodit, nenechat je růst, ať v našem srdci roste jen to dobré. Ono to při dnešní přemíře informací není snadné, ale často i z naší řeči poznáme, jak na tom jsme, protože „čím srdce přetéká, to ústa mluví“.
V podobenství O marnotratném synu (Luk. 15, 11–32) se můžeme poznat my všichni, celá naše vyspělá civilizace. Jen pohleďte! Naše překrásná modrá planeta, dokonalé místo pro život – zatím snad v celém známém vesmíru jediná, všechny přírodní zákony, které postupně odhalujeme, její nejvyšší Architekt i Umělec je dokonalý. A my??? Jak hospodaříme s jeho dědictvím, které nám dál do opatrování? Vymírání některých druhů rostlin a živočichů, hrozící sucho, moře, oceány zamořené jedy a plasty, úrodná země drcená tanky a těžkou technikou, města v troskách, tisíce zabitých! Kdo to tady pochopí??? Kdo???
Když se učedníci ptali Ježíše, kdy už přijde Boží království, odpověděl jim (Luk. 17, 20–21): Království Boží je mezi vámi. Projevuje se ve vašem jednání, ve vašem vztahu k sobě, k bližním, k Bohu. A nebudete-li jako děti, nevejdete do něho. Tak o tom je postní doba, která nás má přivádět k přemýšlení o Ježíšově otázce: Za koho mě pokládáte vy, kým jsem pro vás já? A hned vyvstává otázka – kdo jsem vlastně já?
Máme před Velikonocemi. Ze všech světových náboženství jen křesťanství věří ve vzkříšení. Kristus vstal! Žije. Kde, v jakém místě??? Jeho vzkříšení prolomilo hranice času a prostoru; je neoddělitelný od celku lidstva. Je samotným zdrojem lidství jako SLOVO, které se stalo tělem. On je ohniskem celého kosmu a tento jeho kosmický rozměr pocítíme, když ho objevíme sami v sobě. V síle svého vzkříšení se dotýká hlubin každé lidské bytostí i nejvzdálenějších končin vesmíru.
Přeji vám i sobě, abychom v tomto poznání a v úžasu prožili Velikonoce.
Bohoslužby velikonoční jako vždy Zelený čtvrtek a Velký pátek v 18.00 a Bílá sobota od 10.00 otevřený kostel – adorace u Božího hrobu a večer v 19.00 vigilie Zmrtvýchvstání. V neděli Zmrtvýchvstání a v Pondělí velikonoční v 9.00.
Připomínám, že na Květnou neděli a na Velký pátek se čtou pašije a že na Velký pátek je přísný půst ne jenom od masa, ale i jiných radovánek. Také je to čas, abychom šli ke zpovědi a očistili naši duší od nedostatku, poklesku a hříchu.
Těším se na vás.
P. Stanislaw Sikora
farář v Hostinném
