Léčiva
1.1. Léčiva
Základní pojmy:
Léčivo – látka podávaná k účelům profylaktickým, diagnostickým, léčebným, k ovlivnění fysiologických funkcí a mírnění příznaků.
Expirace – doba možnosti použití léku uvedená na přebalu. Určuje jí podle stability léčiva výrobce. Její překročení není možné, ve výjimečných případech je možno ji prodloužit po přezkoušení léčiva SÚKLem.
Stabilita – pojem určující jak dlouho a v jakém prostředí vydrží látka beze změny vzhledu a účinnosti.
Adjustace – způsob balení léčiva. Krabička, lékovka, ampule, „penicilinka“, infúzní láhev…
V balení je uložena forma léku:
Prášek, pilulka, tableta, potahovaná tabl., efferv. tabl., dražé, kapsle, roztok (solutio), sirup, emulse, kapky, mast, krém, pasta, kataklysma, čípek, globule…
Kompatibilita x inkompatibilita – pojem určující vzájemnou farmakologickou (chemickou) snášenlivost jednotlivých látek, prakticky možnost vytvoření jejich směsi bez změny fyzikálních a chemických vlastností.
Základní způsoby celkového podání:
Enterální: podání léku do trávicí trubice (enteron – střevo).
Typy enterálního podání: perorální – per os (p.o.) – ústy
sublinguální – sub linguae (s.l.) – pod jazyk
rektální (rect.) - konečníkem
Parenterální: podání léků mimo trávicí trubici (para enteron – mimo střevo).
Typy parenterálního podání: intravenózní (i.v.) – nitrožilní
intramuskulární (i.m.) – nitrosvalové
subkutánní (s.c.) – podkožní
intradermální (i.d.) – nitrokožní
intratracheální (i.t.) – nitrotracheální
inhalační
intraoseální (i.o.) – nitrokostní, nitrodřeňové
intraarteriální (i.a.)
intrathékální – pod pleny mozkové, lumb.
intraventrikulární
intrakardiální
Rychlost nástupu účinku závisí na velikosti dávky a rychlosti dosažení cílového orgánu, tedy převážně na typu aplikace.
Nejrychlejší nístupy: i.v., inhalační, i.t…..
Doba trvání účinku závisí na dávce a rychlosti distribuce (snížení koncentrace), metabolisaci (detoxikaci) a vyloučení.
Obecné vedlejší reakce po podání léčiv
Nepřiměřená reakce – reakce pacienta v positivním, negativním i kvalitativním smyslu neodpovídající dávce nebo očekávanému účinku.
Lze očekávat u alergických, starých a sešlých osob, dětí, v šoku, při podchlazení, oslabení, u intoxikovaných (drogy, léky, alkohol).
Alergická reakce – nepřiměřená imunologická odpověď organizmu na jakoukoliv látku. Nemá vztah k dávce, ale opakovanému setkání (alergizaci). Projeví se svěděním, kožními až celkovými příznaky, hypotenzí, otoky. Nejtěžším stupněm je Quinkeho edém a anafylaktický šok.
Vedlejší nežádoucí účinky – působení léku, které není funkční ve smyslu ordinace léku a může vést ke komplikaci. Prakticky každý lék má vedlejší účinky (ATB, iontové konc…..)
Kumulace léku – lék, jeho část nebo aktivní metabolit se zpomaleně vylučuje a jeho účinek se přičítá k nově podané dávce. Důvodem může být jak vlastnost preparátu, tak porucha vylučování pacienta.
Interakce léčiv – vzájemné působení léčiv a látek po podání uvnitř organizmu, zejména potenciace a snížení hlavních nebo vedlejších účinků.
Některé vedlejší reakce lze předpokládat a proto je nutno změnit dávkování, formu podání nebo typ preparátu.
Placebo efekt – psychologický efekt léku. Placebo je neúčinná látka podaná místo léku, po podání se zjistí stupeň psychologického efektu.
1.2. Poučení o léčivech
Lék ordinuje lékař, SZP pouze za extrémních situací při nedostupnosti lékaře.
Uložení léků – podle potřeb a zvyklostí pracoviště v originálních baleních, pozor na expirace a teplotu uložení.
Podání léku – většinou SZP, i.v. aplikace a příprava infúzí SZP s pověřením nebo atestací (dokončenou specializací).
Před podáním se provádějí kontroly léku:
- kontrola expirace
- trojí kontrola léku (1. orig. balení, 2. ampule, 3. natažení léku)
- kontrola způsobu aplikace
- kontrola přípravy (ředění)
Odložená stříkačka – označena lékem a ředěním nebo konus kryt ampulí.
Potřebné údaje jsou většinou v příbalovém letáku
Indikace – Stavy nebo diagnózy při kterých má být konkrétní lék podán.
Kontraindikace – Stavy, při kterých lék podán být nemá nebo nesmí (relativní x absolutní).
Chybná aplikace léčiva
Při i.v. podání – paravenózně,
při zjištění podání nesprávného léku nebo nesprávné dávky či koncentrace,
neprodleně informovat lékaře.
Při i.m. podání – aspirace ukazuje na poranění cévy – opakovat vpich.
Podání léku na žádost pacient je možné, musí je však ordinovat lékař.
1.3. Pojmy pro klinickou účinnost zejména v neodkladné péči
Anestézie – navozená reverzibilní ztráta vědomí a bolesti
Analgézie – snížení nebo odstranění bolesti
Analgosedace – analgézie s podáním zklidňujícího léku (sedativa)
Trankvilizace – zklidnění pacienta, zlepšení jeho forie
Trankvanalgézie – kombinace analgetika a trankvilizéru
Neuroleptanalgézie – analgézie s neurolepsí pro zklidnění a stabilizaci vegetativních funkcí
Antagonizace účinku – farmakologicky – zmírnění nebo odstranění účinku preparátu jeho vyvázáním nebo vytěsněním z cílového receptoru
Náhrada nebo doplnění objemu – upravení množství cirkulujícího objemu deriváty krve nebo náhradními roztoky
Transfúze – krevních derivátů
Krevní deriváty – jednotlivé složky krve (erytrocyty, plasma, albumin…)
Náhradní roztoky – roztoky na bazi dextranů, škrobů, želatin užívané k doplnění cirkulujícího objemu
Plazmaexpandery – náhradní roztoky s vyšší osmotickou aktivitou, které v krevním řečišti zvýší objem dosátím vody z extravaskulárních prostorů
Vazopresory – léky působící kontrakci cév, zyšují poměr náplně ku řečišti a krevní tlak
Morfinomimetika (opiáty) – silná analgetika na bázi morfinu
Antiarytmika – skupiny léků mírnící nebo rušící srdeční arytmie
Kuraremimetika – periferní relaxancia paralyzující funkci příčně pruhovaných svalů, využívají se při celkové anestézii a řízené ventilaci k svalovému zklidnění pacienta
Antidota – skupina látek rušící nebo mírnící účin jiných látek, většinou toxinů
Sedativa – látky obecně zklidňující
Hypnotika – látky uspávající.
1.4. Předpisy o omamných a psychotropních látkách a léčivech tyto látky obsahujících, hospodaření s nimi, kontrola a dokumentace
Předpisují se na zvláštní recepty nebo žádanky (s modrým pruhem).
Ukládají se na zvláštním místě pod uzamčením, přístup má definovaná osoba.
Jejich podání pacientovi musí být uvedeno v přesné dávce v pacientově dokumentaci k případnému dohledání při kontrole.
V tzv. opiátové knize se vede dokumentace jejich množství, každý preparát ve zvláštní knize.
Opiátovou knihu a množství preparátů kontroluje a podepisuje týdenně lékař.
Měsíční kontroly provádí k tomu určený lékař.
Stav omamných látek si SZP předává při předání služby.
Preparáty rozbité či jinak znehodnocené se nevyhazují, ale je třeba je uschovat a odepsat ze stavu.
1.5. Vybavení k podání léčiv
K injekčnímu podání: kožní desinfekční prostředek
turniket
injekční stříkačky 2, 5,
injekční jehly nebo kanyly
voda na případné ředění (API)
pilníček na ampule
čtvereček a náplast na zakrytí či fixaci.
K infúzi do periferie navíc: infúzní set
připojovací hadičku – tzv. dětský set
event. dlažku na znehybnění.
Ke kanylaci CŽS navíc: centrální i.v. katetr
1.6. Podávání léčiv
za zvláštních okolností
při kardiopulmonálně cerebrální resuscitaci
oběh krevní je obleněn
Adrenalin (Noradrenalin) po intubaci s výhodou i.t. ředěný F.r.
NaHCO3, Manitol výhradně i.v.
při polytraumatu
je ztráta krve, hrozí nebo vzniká kapacitní šok potencovaný traumatem a bolestí
1. zajištění dostatečného vstupu do žilního systému
2. náhrada objemu
3. analgezie (sedace)
u potencionálních dárců orgánů
je třeba udržet orgánovou perfúzi (ledviny, pankreas, srdce, játra, plíce..)
Udržení TK podáním náhradních roztoků event. vazopresory,
nutná péče o oxygenaci.
podávání léčiv většímu množství postižených
problémy s kvantitou, organizací a možnými záměnami.
Udržení organizační disciplinu,
pořadí ošetření podle stanovení závažnosti nejzkušenějším členem týmu,
vhodné označení připravených léků a infúzí.