Jdi na obsah Jdi na menu
 


13. 2. 2020

Jak sovětské tanky spoléhaly na západní technologie I

Sovětský svaz používal (nejen) během druhé světové války obrovské množství západních a německých technologií, které mu umožnily vyhrát druhou světovou válku, a lze si jen obtížně představit, že by se bez nich mohl obejít. V této obsáhlé stati si ukážeme, že tento předpoklad docela dost platil i v případě sovětských tankových a obrněných konstrukcí. 


Předválečné tankové konstrukce
Po první světové válce zaujal Sověty nejvíce francouzský tank Renault FT, na základě kterého se v Sovětské svazu v omezené míře vyráběl tank KS s americkou rychlostní skříní a motorem Fiat. Později z něho byl vyvinut tank MS-1 (označován i jako T-18) a MS-2. Dále pak: "Sovětští představitelé proto ochotně souhlasili se zřízením tajného německého tankového centra v Kazani, i kdž se jednalo o přímé a násilné porušování smlouvy podepsané v roce 1919 ve Versailles. To jim totiž umožňovalo držet krok s německým vývojem a v kombinaci s otevřeným nákupem nejlepších zhraničních tanků neustále udržovat taktické a technické myšlení v kontaktu se současným vývojem ve světě bez rizika a nákladných výdajů na rozvoj vlastního tankového programu." (1). V jiném pramenu se dozvídáme, že tank MS-1 čili T-18 byl vybaven francouzským poloautomatickým kanonem Hotchkiss (2). Sověti zkoušeli vyvíjet i vlastní tanky, třeba lehké dvoumístné tanky T-19, T-20, T-21, dvoumístný tančík T-32, střední tank T-24 a těžký tank TG (ten spolu s Němci), ale všechny tyto tanky byly z nejrůznějších důvodů neúspěšné a mechanicky nespolehlivé. A: "To, že se Sovětům jejich program rozvoje zřejmě nepodařilo splnit, lze usoudit z toho, že nakupovali velké množství soudobých tanků řady Vickers-Armstrong včetně tančíků Carden-Loyd, šestitunových lehkých tanků, středních tanků Mk. II, objživelných tanků Carden-Loyd A4E1 a traktorů. Důkladná technická a taktická analýza těchto strojů však Sovětům umožnila vytvořit základ pro novou generaci tanků, jejichž konstrukce vycházela spíše z racionálních principů než ze závěrů vyvozených ze zkušeností první světové války. Část ze zakoupených britských tanků se dostala i k vyhodnocení i do rukou Němců v Kazani... Za zmínku stojí i to, že Sověti byli natolik vychytralí, že zkoumali i oblasti, které se vývoje tanků dotýkali, a to například nákupem licencí na německé motory BMW a americké zavěšení Christie." (3).  

 

Podpořte tento web


Jiný pramen k sovětským nákupům v zahraničí píše: "Do Anglie vyjela nákupní komise SMM, vedená jejím největším technickým odborníkem S. Ginsburgem [později ho čekala typická stalinská odměna v podobě vězení, pozn. autora], která 28. května 1930 podepsala za SSSR s firmou Vickers-Armstrong smlouvu na dodávku 20 tančíků Garden-Loyd Mk. VI, 15 lehkých tanků Vickers Mk. E / Model A a 15 středních tanků Mk. II za celkovou částku 205 000 liber sterlingů... V USA pak sovětská obchodní organizace Amtorg Trading Co., zastoupená A. V. Petrovem, a americká firma U. S. Whell Track Layer Co. konstruktéra J. W. Christieho podepsaly 28. dubna 1930 kupní smlouvu na dva tanky Christie M. 1940 za 60 000 dolarů, náhradní díly k nim za 4 000 a předání výrobních práv s technickou pomocí za 100 000 dolarů." (4). Dále vedle nákupu vzorků tankové techniky probíhaly také dovozy licencí, materiálu, strojního vybavení i celých výrobních celků, hlavně z USA, ale i Německa a Švýcar. Takže se mezi lety 1929 až 1932 podařilo jednak modernizovat staré a zvláště postavit nové továrny na výrobu automobilů a traktorů pro potřeby národního hospodářství. Pro příklad: "Molotovův GAZ, největší sovětská automobilka s kapacitou 100 000 nákladních vozů ročně, byl postaven a uveden do provozu v roce 1932 americkými Fordovými závody na základě smlouvy z 31. května 1929...". Rovněž pásové traktory se vyráběly podle amerických vzorů (International Harvester) v Džeržinského Stalingradském traktorovém závodě, který ostatně vznikl s americkou pomocí, a rovněž i ve Stalinově Čeljabinském traktorovém závodě se vyráběly americké pásové traktory (5). A tak podobně.


Po ukončení vyhodnocení zahraničních tanků v roce 1931 bylo rozhodnuto, že šestitunový lehký tank Vickers se bude v SSSR vyrábět jako tank T-26, tank Carden-Loyd Mk. VI jako tančík T-27 a tank Carden-Loyd A4E11 jako T-37 (s licenčním motorem Ford) a později jako zdokonalaná verze T-38. Také americký střední tank Christie model 1931 byl v SSSR zaveden do výroby jako tank BT-1. Přičemž tento tank vycházel z originálního tanku Christie velmi těsně (6). Tento tank byl dále v SSSR vyvíjen. Nejprve z něj vznikla verze BT-2 a později i BT-3, BT-4, BT-5 a BT-7. Všechny tyto dokázaly podobně jako Christieho tank jezdit i bez pásů. Tank byl poháněn nejprve americkými motory Liberty a později jeho sovětskou licenční verzí M-5. Verze BT-7 pak používala motor M-17 o výkonu 500 koní (7). V případě motoru M-17 se jednalo o německý licenčně vyráběný letecký motor BMW-VI (8). Doplňme, že dle historika Vl. Franceva se rychlé tanky stavěly podle patentů amerického konstruktéra Christieho. A dle něj tank BT-2 používal licenční americké motory Liberty označované jako motory M-5. Přičemž první stovka vozidel dostala originální americké motory Liberty, které byť pocházely ještě z 1. světové války, měly lepší technický stav i výkon, než později používané domácí M-5 po generální opravě. Verze BT-7 pak používala motor M-17T čili jak již bylo řečeno licenční motor BMW-VI (9). A dále uvádí, že pro tank T-26 se stal vzorem britský Vickers 6-ton Tank Type A, zkonstruovaný v roce 1928 J. Cardenem a V. Loydem. Sověti zakoupili 15 těchto tanků s různými úpravami (kulomety Vickers, radiostanice Marconi). Mimochodem licenční výroba tanku byla z počátku katastrofální. Zmetkovitost u motorů dosáhla 88 % a pancéřové korby byly nepoužitelné až z 41 % (10). Tank T-26 později prošel už v sovětské režii dalším vývojem. Hojně se používal i začátkem druhé světové války na východní frontě. Tehdy ovšem šlo již o zastaralou konstrukci.


Také v případě předválečných sovětských středních tanků došlo k přebírání některých prvků zahraniční provenience. Sovětští konstruktéři vyšli z britského tanku A6E1, o jehož detailech získali informace spíše špionážní činností než přímým nákupem. Tank využíval podvozku typu Vickers-Armstrongs se svislým odpružením dvanácti malých pojezdových kol na každé straně. Později byl tank překonstruován, a tak vznikl sériově vyráběný tank T-28. Tento tank byl opět poháněn motorem M-17. Tentýž motor poháněl i nepříliš povedený sovětský těžký tank T-35, který vycházel (přes sovětský těžký typ T-32) koncepčně z britského těžkého tanku A1 (11). Trochu odlišně vznik tanku T-28 popisuje Vl. Francev: "Tank Vickers A6 spolu se šesti prototypy tzv. Grosstraktoru, zkoušenými v letech 1929-1932 v tajném německém vývojovém středisku v sovětské Kazani, se však staly vzory pro vývoj domácího středního tanku T-28, jehož prototyp vyjel na dvůr závodu Bolševik 29. května 1932." Tento tank používal motor M-17L o provozním výkonu 450 koní. Tank nesl znaky britské konstrukční školy, ale domácí vývoj u něj převažoval (12). Motor tanku byl tedy také licenčním motorem firmy BMW. 


Obrněné automobily
"Kromě tanků všech výše uvedených kategorií Rudá armáda dostávala do své výzbroje ve 30. letech 20. století také tisíce nových obrněných automobilů, které vesměs vznikaly na základě dovezených a následně doma vyráběných osobních a nákladních automobilů Ford A a Ford Timken, resp. GAZ-A, GAZ-M1 a GAZ-AAA." Z USA do SSSR dorazilo i 72 tisíc kompletů k sestavení osobních aut Ford-A a nákladních Ford-AA a 1 000 tříosých chassis Ford-Timkenu (13).  

 

Pokračování

 

Poznámky:
(1) Chant, Ch. Encyklopedie tanků. Plzeň: Mustang 1997, str. 86-87. Pro pořádek Sovětský svaz nebyl Versailskou smlouvou nijak vázán!
(2) Francev, Vl. Sovětské tankové imperium. Praha: Grada Publishing 2016, str. 19. 
(3) Chant, Ch. Encyklopedie tanků. Plzeň: Mustang 1997, str. 87.
(4) Francev, Vl. Sovětské tankové imperium. Praha: Grada Publishing 2016, str. 24.
(5) Tamtéž, str. 25 a 26.
(6) Chant, Ch. Encyklopedie tanků. Plzeň: Mustang 1997, str. 88-90. Viz i Francev, Vl. Sovětské tankové imperium. Praha: Grada Publishing 2016, str. 23, 24 a 28-29. Podle Franceva byl typ T-37 již výsledkem domácího vývoje, který ze svých předchůdců přejímal pouze některé konstrukční prvky, ovšem byl vyráběn ve výrobě vybavené i stroji z dovozu.
(7) Chant, Ch. Encyklopedie tanků. Plzeň: Mustang 1997, str. 89-92.
(8) Dymič, V. a Šedivý, M. Triumf a tragédie: Sovětští stíhací letci v bojích II. světové války. Cheb: Svět křídel 2001, str. 106.
(9) Francev, Vl. Sovětské tankové imperium. Praha: Grada Publishing 2016, str. 35-36.
(10) Tamtéž, str. 26 a 29-30.
(11) Chant, Ch. Encyklopedie tanků. Plzeň: Mustang 1997, str. 93-96. K nepovedenému tanku T-35 viz i Francev, Vl. Sovětské tankové imperium. Praha: Grada Publishing 2016, str. 40.
(12) Francev, Vl. Sovětské tankové imperium. Praha: Grada Publishing 2016, str. 26 a 38-39.
(13) Tamtéž, str. 41.