Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Liberální institut znovu vydal článek na téma registrované partnerství, kde pléduje za to, aby byla státní regulace více rovnostářská. Děje se tak opět v článku M. Šošky. Pan Šoška přitvrdil tak, že je jasné, že článek píše příznivec rovnostářství a kulturního marxismu. Použití obratů jako jsou tyto ("Již z názvu jasně vidíme podřazenost svazku.", "Méněcennost svazku vidíme i ve formě jeho uzavření.", a další) to dobře dokládá. Jde tu také o teorii povinného uznání. Něškodí si tedy připomenout můj předchozí komentář k předchozímu Šoškovu článku. Zároveň tato situace dobře ukazuje, že některé libertariánské instituce u nás, jako je Liberální institut, Mises.cz, Libertariánský institut Romana Kříže se vydaly progresivně levicovou cestou.

Původní článek:

Liberální institut vydal článek na téma registrované partnerství, kde pléduje za to, aby byla státní regulace více rovnostářská. Děje se tak v článku M. Šošky.

Šoška píše o rozdílech mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím: "Existuje však spousta zásadních rozdílů. Uzavřením registrovaného partnerství nevzniká společné jmění. Věci nabyté po uzavření manželství jsou buď v individuálním vlastnictví jednoho z partnerů, nebo podílovém spoluvlastnictví. Automaticky nevzniká ani společný nájem bytu, partneři musí uzavřít dohodu s pronajímatelem. Ovšem partner má právo užívat byt partnera i přes jeho nesouhlas. Pokud dojde k úmrtí jednoho z partnerů, dojde k přechodu nájmu na pozůstalého partnera. Registrované páry také nemají nárok na vdovský důchod po smrti partnera. Pokud připustíme, že důvodem je nemožnost zplodit dítě, proč jej tedy dostávají ovdovělí z bezdětných párů?". K tomu Šoška dodává: "Pokud už si stát osobuje posvěcovat soukromé vztahy mezi dospělými lidmi, pak by podle mého názoru neměl diskriminovat žádnou skupinu obyvatel na základě sexuální orientace a zároveň by neměl upírat takové skupině práva. Domnívám se, že zrovnoprávnění manželství pro homosexuální i heterosexuální páry na stejnou úroveň nemůže žádným způsobem nikoho negativně ovlivnit. Poukázal jsem na rozdíly mezi oběma svazky a je zjevné, že si nejsou rovny." (Šoška, M. Co by jako chtěli víc? Rozdíly registrovaného partnerství a manželství [online, XI.2017]. Dostupný z (přístup III/2017): http://libinst.cz/by-jako-chteli-vic-rozdily-registrovaneho-partnerstvi-manzelstvi/.). Problémy jako společné jmění či společný nájem bytu nejsou primárně problémy manželství anebo registrovaného partnerství, ale jde o problémy nedostatku smluvní svobody. A a B uzavřou mezi sebou nějakou smlouvu, a následně uzavřou nějakou smlouvu s majitelem bytu C. Tato věc tedy nemá moc co dělat s manželství a ani partnerstvím, ale spíše se státním právem, které neumožňuje uzavírat některé smlouvy, aniž by šlo o smlouvy, které páchají násilí anebo vyhrožují násilím třetím stranám. Tím, že se toto umožní stejnopohlavním párům, se ovšem o něco svoboda rozšíří.

Avšak ve skutečnosti to znamená, podobně jako u manželství, že stát vnutí jednu manželskou či partnerskou smlouvu milionům či tisícům lidí. Takováto manželská a partnerská smlouva nebude mnoha lidem zákonitě vyhovovat, protože miliony a tisíce lidí mají různé potřeby a představy. Stát by tyto věci neměl pokud možno vůbec upravovat a libertariáni by měli v této souvislosti volat jen po smluvní svobodě. Jistě pro lidi, co třeba vstoupí do manželství/partnerství s malým majetkem a vezmou si někoho bohatšího, může být státní manželská/partnerská smlouva výhodná, ale pro jejich partnery bude nevýhodná. Výhodou je i pro rozhazovačné a zadlužené jedince a nevýhodou pro jejich partnery. A jistě by šlo najít řadu jiných případů, kdy univerzální manželská/partnerská smlouva vytváří vítěze a poražené. Pak však jedni čerpají privilegium na úkor druhých. U nás v České republice zvláště, protože předmanželské smlouvy, které spolu lidé uzavírají, mají v našem právu velmi nízkou váhu. Přičemž u nás za císaře pána velmi podrobné manželské smlouvy uzavíral třebas i jen pouhý chalupník. Po čem tedy pan Šoška vlastně volá? Po tom, aby se rozšířila oblast privilegií pro jedny a útlaku pro druhé.

Šoška jde však dále. Píše, že se domnívá, že zrovnoprávnění manželství pro homosexuální i heterosexuální páry na stejnou úroveň nemůže žádným způsobem nikoho negativně ovlivnit, což není pravda, jak jsme již viděli. Ale autor zároveň píše, že registrované páry také nemají nárok na vdovský důchod po smrti partnera. Čili daňový poplatník má napříště zřejmě platit i vdovský důchod pozůstalému po zemřelém partneru, stejně jako je dnes platí pozůstalému po zemřelém manželu. Jde zde o zřejmý požadavek na útok na soukromý majetek pod pláštíkem rovnosti. Stát obírá A o majetek pro financování B1, já jakožto "libertarián" v zájmu rovnosti volám, aby obíral A o majetek více, a to ve prospěch ještě B2. O co tu vlastně jde panu Šoškovi, o svobodu nebo o rovnost?

A pak pan Šoška ještě píše: "Zrovnoprávněním svazků by stát vyslal jasný signál, že mu záleží na všech občanech bez rozdílu, zároveň by takový stav pomohl mnoha mladým lidem, kteří se svojí sexuální orientací vyrovnávají." (Ibid.). Kde kdo se musí s něčím vyrovnávat, ale cílem anarchokapitalismu není, aby stát vysílal nějaké signály k někomu, kdo se s něčím vyrovnává. Není to cílem ani minarchistického státu, který se toliko soustředí na bezpečnost. Stát vysílající jasný signál, že mu záleží na všech občanech bez rozdílu, je ze světa silného státu.

Murray N. Rothbard, zakladatel libertariánství, k otázce povolení služby homosexuálů v armádě Spojených států (mimo jiné) kdysi napsal: "Konečně libertariáni ustoupí ke svému standartnímu argumentu, že všechna tyto omezení se mají aplikovat na soukromé organizace, a že tato "práva" se nevtahují na takovéto organizace, kdežto rovnostářská práva se mají aplikovat jen na takové vládní organizace jako je vojsko. Ale, jak jsem napsal v případě, zda má někdo "právo" zasmradit veřejnou knihovnu jen proto, že je veřejná, tento druh nihilismu musí být opuštěn. Dávám přednost privatizaci všeho, ale ještě před tímto slavným dnem, by existující veřejné služby měly být provozovány tak efektivně jak je jen možné. Jistě poštovní služby by měly být privatizovány, ale čekajíce na šťastný den, měli bychom obhajovat, aby bylo pošťákům dovoleno hodit všechny dopisy do popelnice, ve jménu toho udělat službu, aby byly co nejhorší jak jen možno? Nehledě na hrůzu jakou takový postoj uvaluje na chudé spotřebitele (to jest na nás), je zde ještě jedna vážná chyba na této standartní libertariánské pozici (které jak přiznávám, jsem se sám držel), že to pošpiňuje a činní zmatečným férový koncept "práv" a přetváří jej ze striktní obrany jednotlivce a vlastnictví na zmatený rovnostářský mišmaš. Proto "anti-diskriminace" nebo i "práva" afirmativní akce ve veřejných službách vytvářejí podmínky pro jejich nepopiratelnou obludnou expanzi do království soukromí." (Náboženská pravice směrem ke spojenectví [online, 2017]. Dostupný z (přístup III/2017): http://www.bawerk.eu/clanky/texty-jinych-autoru/nabozenska-pravice--smerem-ke-spojenectvi--i-ii-.html). M. Šoška píše: "Zároveň zákon neumožňuje, aby homosexuální páry oddávala církev, byť v České republice církev zatím tento typ svazku nepovoluje. Tyto a mnohé další rozdíly, které vzdáleně vypadají, jako malichernosti vytvářejí pocit méněcennosti pro osoby chtějící žít v takovém svazku." (Šoška, M. Co by jako chtěli víc? Rozdíly registrovaného partnerství a manželství [online, XI.2017]. Dostupný z (přístup III/2017): http://libinst.cz/by-jako-chteli-vic-rozdily-registrovaneho-partnerstvi-manzelstvi/.). Dost možná, že až to bude umožňovat, tak to bude na příště pro církve povinností. O to zde ovšem nejde. Všimněme si té formulace " vytvářejí pocit méněcennosti pro osoby ". Jako by to bylo vystřiženo z levičácké rovnostářské agendy. Šoška je libertariánem asi tak, jako já jsem čínským císařem. A Liberální institut je příslovečným kozlem zahradníkem.

P.S. Ve svém novém článku M. Šoška píše: "Po výčtu rozdílů obou svazků jsem přesvědčen, že existuje logický důvod pro zrovnoprávnění svazku manželského a registrovaného manželství. Stát si osobuje posvěcovat soukromé vztahy mezi dospělými lidmi, ale zároveň je diskriminuje na základě sexuální orientace. Domnívám se, že dokud nedojde k plnému odstátnění těchto svazků, má stát povinnost dávat všem svým obyvatelům stejná práva. Věřím, že současní poslanci dostojí svým slibům a podpoří manželství pro všechny." (Šoška, M. Sňatky homosexuálů: vztah k dětem, právní nerovnost a symbolická rovina hovoří pro [online, X.2018]. Dostupný z (přístup X/2018): http://libinst.cz/snatky-homosexualu-vztah-k-detem-pravni-nerovnost-a-symbolicka-rovina-hovori-pro/).

Znovu zopakuji, co na takovéto argumenty říkal přední libertarián Murray N. Rothbard: Nehledě na hrůzu jakou takový postoj uvaluje na chudé spotřebitele (to jest na nás), je zde ještě jedna vážná chyba na této standartní libertariánské pozici (které jak přiznávám, jsem se sám držel), že to pošpiňuje a činní zmatečným férový koncept "práv" a přetváří jej ze striktní obrany jednotlivce a vlastnictví na zmatený rovnostářský mišmaš. Proto "anti-diskriminace" nebo i "práva" afirmativní akce ve veřejných službách vytvářejí podmínky pro jejich nepopiratelnou obludnou expanzi do království soukromí." (Náboženská pravice směrem ke spojenectví [online, 2017]. Dostupný z (přístup III/2017): http://www.bawerk.eu/clanky/texty-jinych-autoru/nabozenska-pravice--smerem-ke-spojenectvi--i-ii-.html).