Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

V této stati, která je doplňkem předchozích, uvedu několik dalších příkladů vzestupu ze skromných či přímo chudých poměrů anebo z postavení nižších vrstev (malorolníci, venkovští řemeslníci, dělníci, sluhové atd.) či nuzných poměrů v pozdějších stádiích života mezi významné a obecně známé osobnosti. A to převážně z oblasti Čech (a občas i z Moravy) v době 19. století. Zabýval jsem se osobami narozenými v letech 1800 až 1885. I když dnešnímu čtenáři některé tyto osobnosti nic už neřeknou, šlo ve své době o lidi dostatečně známé. Každopádně jde většinou o osobnosti, které se kvalifikovali do encyklopedie "Kdo byl kdo v našich dějinách" z nakladatelství Libri. Tím toto téma uzavírám aniž bych vyčerpal veškeré možnosti. Mohl bych dále vyhledávat údaje z životopisů a jistě bych našel řadu dalších příkladů, ale uvedené příklady považuji pro ilustraci za dostatečné. Celkem jsme zpracoval data k 66 osobám.

Vědci a učitelé
1. Josef Emler (1836-1899) byl historikem. Pocházel z rodiny maloměstského řezníka, otec ho poslal na studia na jičínském gymnasiu, ale protože měl ještě šest sourozenců, tak to nebylo snadné rozhodnutí [1]. Roku 1856 Emler odešel na studia do Vídně, i když jeho otec původně z hmotných důvodů uvažoval o kněžském semináři. Ve Vídni Emler naštěstí nalezl zázemí v rodině bratra své matky [2].

2. Eliška Machová (1858-1926) byla průkopnicí a organizátorkou ženského vzdělávání na Moravě, podílela se zejména na provozu komplexu ženských škol Vesna (obdoba pražské Minervy) v Brně. Ovšem sama pocházela jen z rodiny tkalcovského mistra, který si mohl najmout tovaryše jen čas od času. Přesto umožnil Elišce vzdělání [3].

3. Karel Vl. Zap (1812-1871) byl historikem a jejím popularizátorem. Pracoval jako účetní a později jako středoškolský profesor. Byl členem řady českých, polských a ruských vědeckých společností. Byl sice synem měšťana a kupce, ale ten zchudl po finančním bankrotu roku 1811. Zap sudium práv nedokončil z existenčních důvodů [4].

Politici
4. Karel Sladkovský (1823-1880) byl novinářem a politikem. Narodil se jako syn malostranského krejčovského mistra, který však za nedlouho zemřel. Matka se sice výhodně vdala a syn mohl studovat i univerzitu ve Vídni, ale musel se živit kondicemi s malou podporou od matky. "Vlastní otec mu nezanechal jmění (jak dosvědčuje Sladkovského vysvědčení nemajetnosti) a zámožný otčím Trmal mu zřejmě nic neposílal." [5]. Později byl Sladkovský pro své aktivity pronásledován: "Z vězení se vrátil s podlomeným zdravím, žil pod policejním dohledem a jen těžko zajišťoval svoji existenci.". Přesto nakonec působil jako poslanec českého zemského sněmu a od roku 1874 i předseda mladočeské strany [6].

5. František Soukup (1871-1940) byl politikem, novinářem a spisovatelem. Narodil se v rodině kočího. Rodiče si pronajímali hostince a Soukup mohl studovat. Avšak otec mu onemocněl, a pak i zemřel. Neutěšené majetkové poměry přiměly Soukupa si po různu vydělávat, třeba jako domácí učitel a vychovatel. Nakonec však  vystudoval i práva. Po 1. světové válce to dotáhl na poslance, ministra spravedlnosti, senátora a nakonec předsedu senátu [7].  

Umělci
6. Karel Burian (1870-1924) byl významným operním pěvcem s úspěchy především v zahraničí. Ovšem jeho otec byl jen tesařským dělníkem, matka na tom byla o něco lépe, její otec byl šafář. Později si sice byli schopni pronajmout i kavárnu Slavii, ale neuspěli a otec musel jít opět dělat dělníka (dílovedoucícho) do Ringhofferovy továrny na Smíchově [8]. I přesto mohl Burian studovat práva a zpěv. Ten si mimochodem ale platil tak, že zpíval v synagoze, jinak by na výuku neměl. V pozdějších letech si Burian mohl dovolit koupit i velkostatek [9].

7. František Kmoch (1848-1912) byl hudebním skladatelem a kapelníkem. Jeho otec pocházel z nevelké usedlosti a živil se jako krejčí, toto řemeslo střídal s různými zaměstnáními. Matka pocházela z velkého statku, ale byla kvůli sňatku s Kmochovým otcem vyděděna. Neměli zvláště na počátku svého manželství na růžích ustláno, museli se starat o početnou rodinu. Později se stal Kmochův otec sluhou na okresním hejtmanství. Kmochův bratr Antonín studoval Akademii výtvarných umění, ale nedokončil ji kvůli nedostatku hmotných prostředků, nakonec se stal však majorem v armádě. Relativně uspěli i Kmochovi tři další bratři (administrativní úředník; poštovní úředník; ředitel kůru a hudební učitel) [10]. Samotný František se výhodně oženil. Ale jak se píše dále: "Život se s Františkem Kmochem skutečně nemazlil. Narodil se v tvrdých poměrech a celý život z nich nevyšel." [11].

8. Pavel Křížkovský (1820-1885) byl knězem, hudebním skladatelem a sbormistrem. Znám je dnes především jako učitel L. Janáčka. Ve své době byl ale dost znám i pro svoji tvorbu, při jedné příležitosti mu aplaudovalo 20 tisíc posluchačů. Přičemž Křížkovský pocházel z chudé rodiny [12]. Další zdroj uvádí, že se narodil jako nemanželský syn služebné, prožil trpké a neradostné mládí a dokonale poznal bídu. Mohl sice studovat, ale studium filosofie v Olomouci nedokončil pro nedostatek hmotných prostředků, nakonec zakotvil ve starobrněnském klášteře, kde mohl dostudovat [13].

9. Max Švabinský (1873-1962) byl významným malířem a grafikem. Narodil se jako nemanželské dítě, jeho otec se vyplatil z otcovských povinností částkou 500 zlatých, ale tato částka se brzy rozplynula. Výhodou však bylo, že Švabinského prateta pobírala skromnou penzi, která tak nějak držela bídu od jejich prahu [14]. Dále se píše, že v rodině Švabinského nebyl nadbytek a jeho matka se - asi těžce - živila vyšíváním výbav pro kroměřížské nevěsty. Je ovšem zajímavé, že Švabinského podporovala drobněji celá řada lidí z jeho okolí [15]. Švabinský mohl studovat, a to nakonec i malířskou akademii v Praze, ale i při tamních studiích na tom nebyl vždy finančně nejlépe a všeličehos si musel odřeknout. Později dostal roční stipendium 300 zlatých a později i zakázky [16].

Spisovatelé
10. Karel V. Rais (1859-1926) byl významným spisovatelem. Živil se jako učitel. Pocházel z rodiny drobného zemědělce a tkalce, později i obchodníka a obecního radního. Matka přivydělávala rodině šitím [17]. Tedy také Raisův původ nebyl nic moc.

11. Antonín Pr. Veselý (1873-1904) byl novinářem a publicistou, socialistické orientace. Jeho otec byl sice cukrář, ale jeho živnost záhy po narození Veselého upadla. Musel se tedy s rodinou odstěhovat do Prahy, kde pracoval jako policejní strážník. Samotný Veselý se vyučil a pracoval jako typograf [18]. Tedy pracoval jako pouhý dělník, přesto se vypracoval.

12. Josef V. Sládek (1845-1912) byl významným básníkem a překladatelem. Jeho otec byl původně jen zedníkem, i když později se vypracoval na stavebního mistra. Sládek mohl studovat. Později se však rozhodl pro dvouletý pobyt v Americe, mimo jiné i z důvodu existenční nejistoty. V Americe pracoval mimo jiné i jako dělník na stavbě železnice a jako topič na lodi. I přes svůj původ a dělnické profese se stal Sládek významným básníkem a překladatelem. Působil od roku 1883 jako lektor angličtiny na pražské univerzitě. Postavil si vilu ve Zbiroze. Byl i členem České akademie věd a umění a řady spolků [19]. 

Podnikatelé
13. Ignaz Ginzkey (1819-1876) byl významným výrobcem koberců (největším v Rakousku) a přikrývek z Vratislavic nad Nisou (dnes část Liberce). V jeho případě jde o typického selfmademana, což nebylo tehdy ovšem tak neobvyklé. Ginzekyovi byli až do poloviny 19. století vcelku velmi chudí zemědělci a domácí tkalci. Ignazovi rodiče nebyli nijak velmi dobře zaopatřeni. Pramen uvádí, že šlo o chalupníky, ti obyčejně hospodařili a plodiny pěstovali pouze k vlastní spotřebě jen na pozemcích přiléhajících těsně k jejich domu na tzv. zahradě - to bylo políčko vcelku malých rozměrů. A: "Protože samotná zahrada je nemohla uživit, k zemědělství si, stejně jako většina lidí v podhůří, ještě přivydělávali - zejména předli a tkali vlněné sukno." [20]. Spíše bych se však klonil k tomu, že podle popisu byli Ignazovi rodiče jen pouhými domkáři. "Dětství Ignaze nebylo nijak růžové, rodina se často potýkala s velkými finančními problémy a jen tak tak se rodičům děti dařilo uživit.". Rodina měla šest dětí. Roku 1841 kvůli dluhům přišla nakonec i o vlastní chalupu [21]. Ignaz se nakonec stal váženým a bohatým mužem a domohl se ve Vratislavícich i pěkné vily a byl ochoten v Vratislavicích podpořit nejednu dobrou věc [22].

14. Johann Liebieg (1802-1870) byl jedním z vůbec největších a nejvýznamnějších podnikatelů 19. století v Českých zemích, potažmo ve starém Rakousku. Byl sice synem broumovského měšťana a soukenického mistra (ten brzy zemřel), ale začínal v Liberci jen jako pouhý soukenický tovaryš, později přešel k podomnímu obchodu s galanterií, s níž obcházel trhy v okolních městech [23]. Podomní obchodnictví čili hauzirnictví bylo především profesí nezámožných lidí. A co nakonec Liebeig dokázal? Vytvořil nejvýznamnější vlnařský  podnik na výrobu látek v monarchii, podnikal v těžbě nerostů a ve sklářství, koupil velkostatek, založil pilu, pivovar a cukrovar. Byl předsedou liberecké Obchodní a živnostenské komory, poslancem zemského sněmu a říšské rady a domohl se baronského titulu, a když zemřel tak jeho majetek byl odhadnut na 30 milionů zlatých rakouského čísla [24]. Jiný pramen uvádí, že Liebieg provozoval za začátku jednotkový obchod v krosně a bazar v kapsách. První mistr ho jako tovaryše dokonce vyhodil ze svého krámu [25].

[1] Šlechtová, s. 131-132
[2] Hlaváček, s. 14 a Šlechtová, s. 137-138.
[3] Flodrová, s. 37.
[4] Merhaut, s. 1681-1682.
[5] Bouček, s. 5-6.
[6] Augusta, s. 370. Viz i Boček, s. 26-27.
[7] Merhaut-S-T, s. 273-274.
[8] Burian, s. 3 a 5.
[9] Ibid, s. 7 a 4.
[10] Chvalovský, s. 19-20.
[11] Ibid, s. 36 a 39.
[12] Augusta, s. 225.
[13] Racek, s. 3-4.
[14] Páleníček, s. 12.
[15] Ibid, s. 18 a 22-23. Zdá se, že zatím stála i snaha ho získat pro německou národnost či naopak tomuto zabránit.
[16] Ibid, s. 33.
[17] Opelík, s. 1198.
[18] Merhaut-U-Ž, s. 1298.
[19] Merhaut-S-T, s. 190-191.
[20] Řeháček, s. 74.
[21] Ibid, s. 74-75.
[22] Ibid, s. 82-83.
[23] Myška, s. 273-274.
[24] Ibid, s. 274-275.
[25] Taller, s. 5.

Literatura:
• AUGUSTA, P. aj. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. Praha: Libri 1998, ISBN 80-85983-06-0.
• BOUČEK, A. Karel Sladkovský. Praha: Orbis 1948.
•  BURIAN, E. F. Karel Burian. Praha: Orbis 1948.
• FLODROVÁ, M. a ŠENKÝR, M. Brno a Brňanky: Povídání o zajímavých ženách spojených s minulostí i současností města Brna. Brno: Doplněk 2015, ISBN 978-80-7239-319-0.
• HLAVÁČEK, I. Josef Emler a jeho postavení v české historické vědě 2. pol. 19. století. In: HLAVÁČEK, I. aj. Josef Emler: (1836-1899): příspěvky k jeho učitelské, vědecké a organizátorské činnosti. Praha: Univerzita Karlova 1989.
• CHVALOVSKÝ, K. K. František Kmoch: život českého muzikanta a vlastence. Praha: Panton 1971.
•  MERHAUT, L. aj. Lexikon české literatury: Osobnosti, díla, instituce: 4 S-Ž: Svazek II U-Ž. Praha: Academia 2008, ISBN 80-200-0708-3.
•  MERHAUT, L. aj. Lexikon české literatury: Osobnosti, díla, instituce: 4 S-Ž: Svazek I S-T. Praha: Academia 2008, ISBN 80-200-0708-3.
•  MYŠKA, M. aj. Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století. Ostrava: Ostravská univerzita 2003, ISBN 80-7042-612-8.
•  OPELÍK, J. aj. Lexikon české literatury: Osobnosti, díla, instituce: 3 M-Ř: Svazek I M-O. Praha: Academia 2000, ISBN 80-200-0708-3.
•  PÁLENÍČEK, L. Max Švabinský: Život a dílo na přelomu epoch. Praha: Melantrich 1984.
• RACEK, J. Pavel Křížkovský: K 150. výročí jeho narození. Opava: Okresní kulturní středisko v Opavě 1970.
• ŘEHÁČEK, M. a POLDA, P. F. Vratislavice nad Nisou: kniha druhá. Liberec: Nakladatelství Petr Polda 2014, ISBN 80-905590-2-8.
• ŠLECHTOVÁ, A. Mládí a studia Josefa Emlera. In: HLAVÁČEK, I. aj. Josef Emler: (1836-1899): příspěvky k jeho učitelské, vědecké a organizátorské činnosti. Praha: Univerzita Karlova 1989.
• TALLER, I. Čtení kratochvilné o starém Liberci II. Liberec: Kalendář Liberecka 1997.