Valašská Bystřice
Původní znak obce se sekerou položenou napříč širočinou. RUkojeti ovšem autor udělal nepřiměřeně dlouhé, tudíž je možné je považovat také za valašku nebo za motyku. Kolem nástrojů jsou vyobrazeny 4 křížky. Od roku 1999 byl obci udělen znak a prapor vycházející z původní symboliky.
První zmínka o této obci se datuje do roku 1651. Do doby zániku feudalismu obec náležela k rožnovskému panství, stejně jako většina okolních obcí. Vzhledem k náročné přístupnosti byla obec osídlena jako jedna z posledních a obyvatelé této lokality patřili k opravdu chudým. Roku 1675 bylo zde evidováno 8 selských gruntů a 19 chalupníků bez polí.
I tato obec měla během staletí nejrůznější názvy. Roku 1675 se setkáváme s názvem „Gross Bystržitz“. Roku 1846 se používá název „Gross Bystřitz“ nebo, nám již více známé označení obce, „Hrubá Bystřica“. V roce 1872 se používal název „Velká Bystřice“ nebo také „Nová Bystřice“ případně „Randýskova Bystřice“. Poslední název pocházel podle fojtského rodu Randýsků. Až od roku 1924 je název ustálen na Valašská Bystřice. Své jméno obec získala odvozením od říčky, při které se obec rozkládala.
Spolková a kulturní činnost
Spolková a kulturní činnost v této obci byla velmi rozvinutá. Dodnes vyvíjí aktivní činnost Osvětová beseda, s tradicí od roku 1946), která sdružuje divadelníky a ochotníky, valašský soubor s cimbálovou muzikou a dechovou hudbu Bystřičanka, založenou roku 1936. V roce 1896 působil v obci Spolek pro rozšíření chrámu Páně. Od roku 1902 Spořitelní a záloženský spolek a také spolek čtenářský a pěvecký, Hospodářská besídka a samozřejmě Národní Jednota. Dodnes v obci působí Tělovýchovná jednota, Sbor dobrovolných hasičů, myslivecké sdružení, družení důchodců, klub žen a dívek, organizace Českého svazu zahrádkářů a včelařů.
V rámci církve obec přináležela k farnosti rožnovské. Kostel se začal stavět v roce 1772 a k jeho vysvěcení došlo roku 1778. V roce 1784 dostala, tehdy Velká Bystřice samostatného duchovního správce. V roce 1905 byla vystavěna fara a od let 1907 byl obvod farnosti rozšířen o Malou Bystřici a Videčské Paseky.
Školství
První škola byla v obci zřízena velmi brzo, již roku 1779 a byla u kostela. V roce 1837 bohužel vyhořela a znovu vystavěna byla až roku 1861a sloužila až do roku 1936. Poté byla roku 1939 přestavěna na obecní úřad a četnickou stanici. V letech 1934 byla vystavěna nová měšťanská škola, která dodnes slouží jako úplná základní škola. Ovšem obec měla ještě jednu školu a to na pasekách, která byla zřízena pro místní, roku 1879 a byla jednotřídní. 1894 byla rozšířena na dvojtřídní a 1894 na trojtřídní. K jejímu zrušení došlo roku 1879 a později její budova zrekonstruována jako druhá mateřská škola. Mezi lety 1939-1950 působila v obci také lidová škola hospodářská. Tudíž lze říci, že školství bylo v obci velmi aktivně rozvíjeno.
Zdroje obživy
Velmi důležitým zdrojem obživy v této lokalitě bych chov dobytka. Roku 1714 jsou v obci evidovány 4 salaše a roku 1717 napočteno 34 pasekářských usedlostí. Prvním technickým zařízením, sloužícím jako zdroj obživy byly mlýny. Byl to Dolní mlýn, který existoval již v roce 1670 a později k němu náležela i pila. Druhým byl Horní mlýn z roku 1735 a vystavěl ho fojt Jura Křenek. Ani jeden z mlýnů se neudržel, ovšem jejich vodní pohony byly využity k provozu pil. Kolem roku 1900 jsou v obci zaznamenány 4. Dalším zdrojem obživy byla samozřejmě rukodělná činnost, jejíž hlavní podíl byla výroba dřevěného nářadí, nádobí a hraček. Dále pletení rukavic. Zdroje uvádí, že někteří obyvatelé se živili též vařením soli, pálením dřevěného uhlí, dehtu a výrobou lihovin. V roce 1924 bylo ve Valašské Bystřici 5 hostinců, 2 kováři, 2 krejčí, 5 obchodů s dřevěným náčiním, 1 obchod s nádobím, 1 s dřevěnými výrobky jako např.. trakaře hrábě, džbery apod., 2 obchody s galanterním zbožím, 1 obuvník, 1 řezník a uzenář, 3 stolaři a 2 trafiky. Tudíž s ohledem na ráz krajiny této obce, špatnou dostupnost a poměrně pomalé osídlení, tato obec velmi činné a živnostensky žila. Počátkem 50 let byla většina soukromých živností zrušena, případně začleněna do lidových družstev. Obec měla i jednu zajímavost v podobě+ meteorologické stanice, která byla zřízena již roku 1884! v nadmořské výšce 460 m.
Valašský sbor portášský
V současné době působí v obci mimo jiné, jeden velmi zajímavý spolek a to Valašský sbor portášský, o jehož historii je nutno se zmínit. Historie se píše už kolem roku 1638, kdy císař Ferdinand III. Habsburský povolil, aby se najala stovka „věrných Valachů“, kteří měli za úkol chránit hranice Moravy. Dokonce osobním dopisem hraběti Salmovi, žádal Ferdinand III. aby ona stovka mužů byla vybírána velmi svědomitě, neboť se očekával jejich bdělý dozor nejen nad samotnými hranicemi, ale také nad průsmyky a bránami Moravy a tito měli být později jakýmisi národními četníky, jejichž úkolem bylo působit jaksi kontrarevoluční proti určitým tendencím nespokojeného obyvatelstva. Nutno ovšem říci že jejich působení mělo i velmi prospěšný účel. Mnohdy pomohli při likvidování medvěda, či smečky vlků, nebo případně zasáhli proti lupičům dobytka. Roku 1640 bylo rozhodnuto Moravským zemským sněmem, aby byli tito „Věrní Valaši“ naverbováni. K samotnému verbováni došla roku 1642. Tehdy těmto „vyvoleným“ bylo místními povstalci vyhrožováno, že bude zničen jejich majetek, zradí-li a dají-li se do císařských služeb proti nim. Právě tito „Věrní Valaši“ se potom roku 1643-44 podíleli na potlačení valašských povstání na Vsetínku. Kolem roku 1650 je opět svolána skupina mužů, kteří mají řešit situaci s rostoucím loupežnictvím. Od poloviny 50. Let 17.st. se távají vojenskou složkou. Roku 1655 se poprvé objevuje označení tohoto sboru jako „Portowny“ (portovní), ale stále se používá také označení „Věrní Valaši“. Až od počátku 18.st. se ujímá označení „Portatschen“ (Portáši). Význam je pravděpodobně odvozen od uherského „portarii castri“ (lidově portás-portáš). Roku 1660 se ještě objevuje oficiálnější název jako „Sbor věrných Valachů“
První známý velitel Portášů byl Jan Maniak. Roku 1710 na Valašsku působila loupežnická rota jistého Lájoše, se kterou nezmohlo nic ani vojsko, ale teprve Protášům se podařilo zahnat je natrvalo pryč. Od roku 1750 a dále nastává vrcholné období portášského sboru. Velkou zajímavostí bylo, že služba ve sboru byla doživotní, tudíž nebylo vůbec výjimkou, že sloužili i 70-80 letí, ovšem tito měli své zástupy ve vlastních synech, zetích nebo přátelích. Jedním z nevýznamnějších poručíků Portášů byl Jiří Křenek, kterého poté ve funkci nahradil jeho syn. Ovšem nejznámějším portášem, o kterém koluje většina pověstí a existují písně o portášské rychlosti , hbitosti a síle, byl jistí Jan Stavinoha z Velkých Karlovic. Tento portáš byl také vybrán Mikolášem Alšem jako „model“ pro výzdobu turistické jídelny Libušín na Pustevnách a byl postaven do opozice proti Ondrášovi, Jurášovi a Jánošíkovi. Roku 1830 byl sbor portášů rozpouštěn.
Ve Valašské Bystřici jsou dodnes kamenné náhrobky portášů z 18.st, umístěné na hřbitově u kostela.
Podrobnější inforace o Valašském sboru portášském najdete ZDE
Náhledy fotografií ze složky Valašská Bystřice
