Včelařské stránky základní organizace Koleč

Muzeum včelařství v Kolči

Muzeum včelařství na barokním zámku v Kolči na Kladensku navazuje na bohatou tradici včelařství v Kolči a okolí. Rodina Švarců založila přímo v Kolči roku 1879 továrnu na úly a včelařské nářadí, která byla první v České republice. Proto v západním křídle zámku vzniklo muzeum. Prohlédnout si zde můžete například úly včetně takzvaných budečáků, medomety, nástroje potřebné pro výrobu medu i chov včel, ale také staré časopisy, odbornou literaturu z období věhlasu firmy Švarc v Kolči i fotografie ze života včel Veroniky Souralové.

Další část expozice nabízí zajímavý pohled na včelařství v Norsku a atraktivním prvkem je také prezentace chovu včel v České republice formou dokumentárního filmu v 3D formátu, nebo z historie zámku Koleč v 2D.

V muzeu se dozvíte nejen zajímavosti o historii včelaření, ale také například to, jak se včely mezi sebou dorozumívají, jaký mají význam pro lidstvo, jak vypadá rok včelaře, jak probíhá vývoj včelstev, jaký je život v úlu a mnoho dalšího o zámku Koleč, expozici muzea a včelařství s ohledem na historický význam Kolče,  jako sídla firmy Švarc, zaměřené na výrobu včelařských potřeb a úlů  ,,Budečáků" 

Základními nosnými exponáty muzea jsou dva stěžejný výrobky firmy bratří Švarců. Prvním z nich jsou jejich tradiční úly zvané „Budečáky“, pojmenované po nedalekém hradišti, a naleznete zde i 80 let staré exempláře. Na rozdíl od dnes většinou používaných nástavkových úlů se Budečáky otevírají zezadu, v dolní polovině je plodiště, kde se královna stará o včelstvo, a nahoře jsou rámečky na ukládání medných zásob. Druhou sbírkou velkých exponátů jsou pak jejich vyhlášené medomety, jejichž byla firma největším výrobcem vůbec a mnozí včelaři na ně dodnes nedají dopustit. No a pak tu nechybí ani kovové i keramické včelařské dýmáky, kleště, nádoby na med pro domácnost nebo včelařská literatura. Vzácným exponátem je firemní katalog z roku 1939, který tehdejšímu včelaři nabízel kompletní vybavení od hřebíku po včelín se včelstvy, dodaný na klíč. Při prohlídce muzea může návštěvník také nahlédnout do dobových publikací, seznámit se s tradičními postupy při výrobě medu v historii.  

Náčrt budečského úlu

„Budečák“ (velmi zřídka označovaný také jako budečský úl) je zadem přístupný nedělitelný typ včelího úlu s neměnnou velikostí a rozebíratelným včelím dílem. Největšího rozšíření na území Čech dosáhl v druhé polovině 19. století a na začátku století dvacátého, ale i dnes jej část českých včelařů používá.  „Budečáky“ se oficiálně přestaly vyrábět z rozhodnutí racionalizační komise ústředního výboru Československého svazu včelařů v roce 1985 (společně s Moravskými univerzály). Z katalogu Prvního českého včelařského závodu v Kolči (rok vzniku 1879) je zmíněn zatím nejpodrobnější popis vzniku názvu tohoto úlu.

Při sestavení těchto úlů šlo se do školy k velkým mistrům včelařské praxe. A protože svůj  vznik svůj v Kolči (pod staroslavnou Budčí), pokřtili jsme tyto úly jménem „úly budečské“.

—Pokrokové včelařství slovem i obrazem, druhé vydání, nákladem Včelařského závodu v Kolči, 1910, strana 32.

Výhoda těchto úlů spočívá ve skladnosti a možnosti, aby jednotlivé úly stály v řadách bok po boku a také patrově na sobě, což umožňuje využít místo ve včelíně nebo v kočovném voze, kde klesá i opotřebení úlů, které tak vydrží dlouhá desetiletí. Jako další výhoda je zmiňována možnost uchování zásobních oddělků v medníku, který je při zimování oddělen laťkami (destičkami) vedle sebe, které uzavíraly mateří mřížku v rámu se širokou hranou. Kompaktnost „burčáků“ zaručuje možnost jejich tepelné izolace. Neměnná velikost proti tomu představuje nevýhodu, vzhledem k nemožnosti zvětšování vnitřního prostoru podle potřeb včelstva. Úly tohoto typu byly prvním zezadu přístupným úlem, který používal na svou dobu pokrokovou rámkovou míru 39×24 cm na takzvané teplé stavbě a byl ve své době úlem moderním. V pozdější době, kdy ve světě začaly převládat úly přístupné shora vznikla také varianta přístupná zadem i vrchem, které se taktéž jako jiné varianty budečského úlu za dob závodu V. Švarce v Kolči vyvíjely. Taktéž byla vedle takových možností jedna možnost při objednání takového úlu a to citace: Možno tento úl zaříditi i na stavbu studenou zhotovením česna proti uličkám plástovým. Tato varianta ale nenašla významné odezvy, protože byl již v těchto dobách (1910) velmi velký vliv amerických úlových systémů u kterých takové skládání stavby na studeno převládalo (včelaření v nástavcích) nad německým či středoevropským vlivem (včelaření ve stojanech). U takové verze je možnost skupinového postavení úlů po čtyřech nebo osmi úlech ve dvou patrech.

V základním provedení má „burčák“ rozměry 59×61×59 cm a hmotnost přibližně 35 kg. Existuje i dvojité provedení, dvojnásobně velký úl, uvnitř rozdělený na dva. Úl je dvouprostorový a je rozdělen mateří mřížkou na dvě části. Horní se nazývá medník a spodní plodiště. V obou je po třinácti rámcích (plástech). V plodišti klade včelí matka a je zde vychováván plod. Mateří mřížka je pro včelí matku neprostupná, matka je příliš velká. Zato včelí dělnice jí pronikají, proto obsadí i medník a zde visící plásty naplní medem.

„Budečák“ je zpravidla ošetřován takzvaným „středoevropským způsobem včelaření“.

V zimě je celé včelstvo soustředěno v plodišti a medník je nejprve použit jako technické zázemí při podzimním zakrmení a v zimě obsahuje uteplivky a izolaci pro ochranu včel v plodišti.

Přestože se „burčáků“ nejstarší včelaři jen neradi vzdávají,  je nutno připomenout, že se tento úl v dnešní době přežil. Především pro komplikace při provádění povinné diagnostiky a léčení varroázy. Dále také pro velkou pracnost a obtíže při včelaření v těchto úlech.

Firma Bratři Švarcové Koleč

Muzeum bylo otevřeno na konci léta 2016 a důvodem pro volbu této expozice je stará včelařská tradice v Kolči. V roce 1879 zde totiž založil Václav Švarc (*1853) později proslulou firmu „Bratři Švarcové Koleč“, která se jako jedna z mála u nás specializovala na výrobu veškerých potřeb pro včelaře. Jelikož zájem o včelaření byl v Čechách v té době velký, v roce 1914 dokonce založil Václav Švarc v místní části Týnec včelařskou školu, kde probíhaly až do roku 1939 kurzy pro začátečníky. Největší rozmach zažila firma po roce 1920, kdy po smrti svého otce převzali firmu bratři Václav a Jiří. Ti rozšířili provoz tak, že zaměstnávali na 70 lidí, jenom truhlářů bylo 30! Kompletní sortiment výrobků představoval 800 druhů a továrna získala za své výrobky, především jejich komplexnost, bezpočet cen a medailí po celé Evropě. Díky německé preciznosti v době války se zachovaly záznamy z místního nádraží, díky nimž víme, že v letech 1939-44 odeslala firma bratří Švarců jenom po dráze 61 tun zboží, z čehož bylo 15 866 úlů všech typů a 3278 kusů medometů. Po komunistickém převratu v roce 1948 byla firma znárodněna a tehdy již žijící jen druhý z bratrů, Jiří směl ve vlastní firmě pracovat jako nákupčí, než odešel do důchodu. Bohužel pod novým vedením nomenklaturního vedoucího se ale firmě již tolik nedařilo, výroba neprocházela žádnou inovací, takže byla postupně omezována a po roce 1955 převedena do Kovodružstva Slaný. Tam se pak ještě vyráběly jako kusová výroba „švarcovské“ medomety, bez jakékoliv inovace od 40. let 20. století, až do roku 1990.