Podesáté do Sarváru
Podesáté do Sarváru
V pátek ráno 1.června jsme se již podesáté vydali na zájezd pořádný obcí do termálních lázní Sárvár v Maďarsku. Počasí již od rána nám přálo. V Pitárné jsme chvíli čekali na opozdilce, ale pak již nic nebránilo v další cestě. Vzhledem ke konání Ecce Homo ve Štramberku jsme se opět vydali směrem na Opavy a Fulnek, kde jsme se napojili na ostravskou dálnici. První zastávka byla na čerpací stanici za Prostějovem, další opět na čerpací stanici v Břeclavi. Odtud již na Bratislavu a přes hraniční přechod Rajka do Maďarska po nově postavené dálnici, po které jsme dosud nejeli. Z dálnice jsme sjeli až 11 km před Sarvárem. Těšili jsme se na využití trochy ušetřeného času, i když to byla jen více jak půl hodina – byl pátek! Bohužel v novém místě ubytování – v Hotelu Wolf nastaly problémy s pokoji. Trochu to některých zvedlo adrenalin, ale vše bylo vyřízeno a byli jsme ubytováni. Někteří ve dvou nebo třílůžkových pokojích, jiní v apartmánech. Hotel byl velmi hezký, čistý, moderní, dobře vybavený, ale tak jako není člověk ten, jež by se zavděčil lidem všem, i zde se objevilo několik nespokojenců. Hotel je přímo naproti LIDLu a k lázním to bylo procházkou asi 800 m kolem celé řady malých restaurací s různou cenovou nabídkou.
Problémům jsme se nevyhnuli ani v lázních, protože nešly platební terminály ani bankomat u lázní. V sobotu pak již bylo vše v pořádku. V pátek byl rovněž uzavřen bazén, který se částečně vnitřní s masážními tryskami, a částečně venkovní s velmi oblíbenou řekou (nebo také kolotočem). I toto již bylo v sobotu vyřešeno.
Počasí nám po celou dobu přálo. Za dobu co do Sarváru jezdíme se nejen městečko, ale i areál lázní velmi změnil. Stále se přidávají další atrakce, budují sportovní hřiště, a i nabídka jídla a občerstvení je stále širší a rozmanitější. Večery trávil každý po svém, zejména v rodinném kruhu. Pochopitelně mimo bartultovičáků a jejich přátele.
V neděli v 9,30 hod jsme se vydali opět na zpáteční cestu. Nemuseli jsme již zastavovat u žádného obchodu, abychom utratili poslední drobné (LIDL měl otevřeno i v neděli) a tak jsme se stejnou cestou vydali k domovu. V loni nás déšť přepadl již v Mikulově při přejezdu Rakousko – Českých hranic, letos to bylo až před Brnem a pršeno s různou intenzitou až do Olomouce. První zastávka na čerpací stanici v Bratislavě a pak již tradiční Rohlenka a fronta na jídlo. Poslední várku účastníků zájezdu pan řidič vyložit v 17,00 hod. v Bartultovicích.
Děkuje obci. I přes vzniklé problémy se nám opět zájezd velmi líbil a užili jsme si ho (i když určitě ne všichni, to asi ani nejde).