ŘEKA ŽIVOTA

     Osud to je řeka našeho života, která neustále teče, klikatí se a neustále se mění. Má svůj začátek, směr i nutný konec. Občas bývá klidná a jindy zase rozbouřená - stejně jako naše cesta životem. Avšak ne každá řeka je tak silná, aby se vlila do moře. Existují také soutoky dvou řek, čímž tak spojí své vody a zesílí. Lze to přirovnat k osudovým vztahům a lásce, která se tak zdvojnásobí. Soutoky jsou tak archetypem spolupráce.

     Život člověka je pak loď plující po naší řece osudu. Loď je tedy naše osobnost unášená na vlnách - po klidných vodách i rozbouřených peřejích. Může zakotvit u břehu a načerpat zásoby na novou cestu. Avšak také může ztroskotat na zrádných mělčinách. Životní ztroskotání však není vlivem našeho osudu, ale naší vinou, že jsme nezvládli kormidlování, manévrování a správně neodhadli nebezpečnou situaci. Zkrátka že jsme si nebezpečí včas nevšimli nebo ho podcenili. Je těžké a skoro nemožné plout proti proudu řeky, a proto lze plout jenom stále vpřed tam, kam nás nasměrovává proud života - čas.

     Osud je to, co je neměnné a pevně stanovené. Jsou to všeobecné přírodní zákonitosti, kterým vše podléhá. Nelze ho zvrátit ani se mu postavit. Je to jistota, že každé ráno vyjde Slunce, že se Země otáčí, že se mění roční doby a že také člověk stárne. Je to věčný koloběh života. Avšak Člověk má svobodnou vůli v rozhodování a jednání, ale nemůže se vzepřít osudovým, přirozeným a přírodním zákonům - jako je zákon času. Pokud by se tomu chtěl přesto vzepřít, pak by mohl narazit, ztroskotat a nedosáhnout tak svého cíle, důvodu existence a životního naplnění

     Řeka to je velká filozofie, je to totiž život sám. Žádný člověk nevstoupí dvakrát do stejné řeky, protože už to nebude ani tatáž řeka, ani tentýž člověk.

     Zpracováno v Táboře dne 20. ledna 2009

Tomáš Vojta