Můj svět fantazie

Běžím lesem a vlastně ani nevnímám, kam pořádně jdu. Jel jsem na chatu s nejlepším kamarádem. Tedy myslel jsem si, že je můj kamarád, do doby, než po mě vyjel s tím, že se vsadil, jaký budu v posteli. Navlékl jsem na sebe nějakou bundu a boty a vyletěl do lesa. Mají totiž chatu na jeho okraji na samotě. Znovu zakopnu a tentokrát sletím na zem. Tiše vzlyknu a vyškrábu se znovu na nohy. Po chvíli znovu zakopnu a vrazím do stromu. Přitom si udělám něco s prstem. Opřu se o strom a svezu se na zem. Přitáhnu si k sobě kolena, schovám do nich tvář a rozpláču se. Od té doby, co jsem se přiznal, že jsem na muže, mě neustále někdo napadá. Jediný Greg, můj nejlepší kamarád, se ode mě neodvrátil. A teď se dozvím tohle. Copak nechápe, jak to mám těžké? Rodiče se na mě dívají skrz prsty. Ve škole mě v jednom kuse šikanují a on po mě takhle vyjede kvůli prachům. Pláču fakt dlouho, pak už mi prostě dojdou slzy.

„Snad není tak zle.“ Ozve se nade mnou a do mých dlouhých hnědých vlasů vjede nějaká ruka. Poplašeně vzhlédnu a podívám se na dotyčného svýma uplakanýma čokoládovýma očima. Lehce se na mě usmívají medově zbarvené oči. Polknu a prohlédnu si dotyčného. Je to vysoký muž s vypracovanou postavou. Jeho vlasy barvy kaštanu jsou delší po ramena a má je zřejmě sepnuté gumičkou. Kousnu se do rtu.

„Promiňte.“ Špitnu a kupodivu si vychutnávám jeho dotek v mých vlasech. Usměje se na mě.

„Pojď, dáme si spolu čaj a ty mi řekneš, proč si uprostřed lesa a pláčeš.“ Pobídne mě a vytáhne svou ruku z mých vlasů. Kývnu a vyškrábu se na nohy. Prohlédne si mě. Jsem o něco menší než on. Hubená šlachovitá postava a dlouhé hnědé vlasy s čokoládovýma očima.

„Jak se jmenuješ?“ Prohodí.

„Chris.“ Špitnu. Usměje se a vezme mě za ruku.

„Těší mě, jsem Brian.“ Představí se, otočí se na patě a vede mě lesem k sobě.

„Ty tu bydlíš?“ Prohodím po chvíli ticha. Zavrtí hlavou.

„Ne, mám tu chatu. Mám teď dovolenou, tak jsem tady.“ Vysvětlí mi. Kývnu a nechám se jím vést. Vede mě až na druhý konec lesa. Jeho chata je spíš taková chalupa. Řekl bych, že je to na první pohled normální dům. Je velký.

„Je krásná.“ Prohodím. Usměje se na mě a odvede mě dovnitř. Celá chata je zařízená velmi stylově. Je to takový ten vesnický styl s prvky dřeva a přírody.

„Posaď se v obýváku, jaký si dáš čaj? Mám zelený, černý a ostružinu.“ Pobídne mě. Dojdu tedy do obýváku, který najdu až na druhý pokus. Na poprvé jsem se trefil do koupelny. U vchodu do místnosti stojí obrovská pohovka, naproti ní je obrovský krb, před kterým leží takový ten obrovský kus ovčího rouna. Jsou tu ještě dvě křesla a stolek. Vše ve dřevě. Posadím se na pohovku.

„Dám si zelený, děkuji.“ Ještě křiknu. Donese mi ho po chvíli. Opatrně si od něj vezmu hrnek a znovu se zadívám do ohně.

„Tak povídej.“ Prohodí a posadí se ke mně. Kousnu se do rtu.

„Co ti mám říct?“ Pousměje se.

„Proč si v lese plakal?“ Sklopím hlavu ke hrnku.

„Protože jsem udělal jednu kolosální pitomost.“ Tiše zamumlám. Pozvedne obočí.

„Jakou pitomost?“ Povzdechnu si.

„Věřil jsem nesprávnému člověku. Myslel jsem, že je můj kamarád, ale zatím se mi za zády posmíval s ostatními.“ Vzlyknu, jak mě to znovu zabolí. Brian postaví svůj hrnek na stůl, vezme si můj a postaví ho tam také. Pak mě obejme.

„Bude dobře, uvidíš.“ Opřu se o něj a tiše se znovu rozpláču.

„Nebude. Všichni se proti mně obrátili, já už nevím, jak dál.“ Vzlyknu.

„Pšt, bude to dobré, pomůžu ti.“ Políbí mě do vlasů. Strnu a odtáhnu se od něj.

„Kolik tobě zaplatili, abys mě dostal do postele!“ Vyletím na něj a vstanu. Okamžitě mě stáhne zpátky.

„Nevím, o čem to mluvíš. Až do dneška jsem tě neznal, tak se uklidni.“ Zavrčí a drží mě v objetí. Chvíli se vzpouzím, ale pak uznám, že proti jeho síle nemám šanci. Počká, až se uklidním, a pustí mě. Pak mi do ruky vrátí hrneček.

„Můžeš tu zůstat, jak dlouho budeš chtít.“ Nabídne mi. Vděčně se na něj podívám.

„Děkuji.“ Napiju se čaje. Kývne a také si vezme svůj hrnek. Pak už jen sedíme a díváme se do ohně. Tedy já se tam dívám. Co chvíli na sobě ucítím Brianovi oči. Musím uznat, že Brian je fakt hezký chlap. Ale neznám ho a jít do postele s chlapem, kterého neznám je fakt o držku. Dopiju čaj a opřu se. Začínají se mi klížit oči. Brian mi vezme z prstů hrneček a pohladí mě po tváři.

„Pojď, ukážu ti pokoj.“ Pousměje se. Kývnu, vstanu tedy a jdu za ním. Odvede mě do prvního patra do krásného pokoje s velkou postelí. Poděkuju mu a zavřu se. Klíč nikde nezaznamenám. Pokrčím ospale rameny. Teď to řešit nebudu. Svléknu se a zalezu si do postele. Usnu hned, jakmile se má hlava dotkne polštáře. Ani nezaznamenám, že mě Brian z venku zamknul. Probudí mě nějaké hlasy na chodbě. Lehce se zamračím, opatrně vylezu z postele a přejdu ke dveřím. Přitisknu na ně ucho.

„Briane, můžeš mi říct, co to vyvádíš?“ Zavrčí někdo cizí.

„Je to on, Markusi. Našel jsem ho dřív než oni. Zase by ho proti nám poštvali.“ Hájí se Brian. O kom to sakra mluví? Nechápu to.

„Chceš říct, že tenhle kluk je náš milovaný brouček?“ Ozve se znovu cizí hlas, ale už s menší razancí a trochu nedůvěřivě.

„Ano, je to on. A teď pojď, chci tě. Víš, jak je těžké se před ním kontrolovat, když bych ho nejraději ohnul přes nejbližší stůl a vzal si ho?“ Zavrní Brian a uslyším zvuky líbání. Pak se ozvou jen kroky a zvuk zavíraných dveří. Zmáčknu kliku, abych se dostal z pokoje, ale je zamčeno. Zamračím se a začnu cloumat dveřmi. Nepovolí. Zavrčím, obléknu se a přejdu k oknu. Je to zatraceně moc daleko. Skokem z okna bych se maximálně tak zabil. Povzdechnu si a zalezu si zpátky do postele. Budu muset počkat až mě pustí ven. Pak už mě tu neuvidí. Asi jsem znovu usnul, protože mě probudí zvuk otevíraných dveří. Ani nedutám a pokouším se předstírat, že pořád spím. Dotyčný přejde k posteli a posadí se na ni. Opatrně mě přetočí tak, aby mi viděl do tváře. Lehce mi po ní přejede prsty.

„Nekecal. Vážně jsi to ty, poklade. Je to už tak dlouho, co jsme tě ztratili.“ Zašeptá a z jeho slov je slyšet smutek.

„Ale teď jsi tady a nedovolím už, aby ti znovu ublížili.“ Sehne se ke mně a políbí mě. Vlastně je to jen dotknutí rtů. Lehce je přitiskne na mé a pak se narovná.

„Spi, náš poklade. Budu hlídat tvé sny.“ Zašeptá, vstane z postele a odejde k oknu. Dovolím si opatrně otevřít oči. Muž je podobně vysoký jako Brian. Dlouhé blonďaté vlasy má rozprostřené po zádech. Je hubený. Bohužel víc toho nevidím. Muž se posadí k oknu a mlčky se dívá do dálky. Uklidní mě, že nic nedělá, a tak znovu zavřu oči a po chvíli usnu. Už nevidím jeho prohnaný úsměv. Probudím se znovu až ráno. V pokoji jsem sám. Vstanu, v koupelně naproti se opláchnu a sejdu dolů. Brian už je v kuchyni a něco vaří.

„Dobré ráno.“ Podívá se na mě.

„Dobré ráno.“ Opatrně mu pozdrav oplatím. Usměje se na mě a dá na stůl snídani.

„Pojď jíst.“ Kývnu a posadím se.

„Děkuji, dobrou chuť.“ Špitnu a pustím se do jídla. Brian se usměje, oplatí mi přání a také se pustí do jídla. Je to divné, ale jakmile dojím jídlo, chce se mi znovu spát. Brian se na mě zkoumavě podívá.

„Jestli chceš, jdi se ještě natáhnout.“ Nabídne mi. Přikývnu.

„Natáhnu se tady do obýváku.“ Trochu se na něj usměju a jdu tam. Brian se na mě usměje a začne uklízet nádobí. Pak mi do obýváku donese čaj.

„Díky.“ Usměju se na něj. Kývne a posadí se ke mně na pohovku. Trochu se posunu, aby měl dost místa. Pohladí mě po tváři a pak se nahne a políbí mě. Lehce sebou trhnu a odtáhnu se od něj.

„Briane, nech toho, prosím.“ Zamračím se na něj. Přivře oči, vjede prsty do mích vlasů a přidrží si mě. Znovu mě políbí a jazykem vnikne do mých úst. Zatraceně, je to tak vzrušující, že se neudržím a zasténám mu do úst. Nejspíš na to čekal, protože druhou rukou se pak přesune k mému boku a začne mě tam hladit. Prsty pomalu vjíždí pod triko, až mě po chvíli pohladí po holé kůži. Vzdychnu a svou rukou jedu po té jeho na mém boku. Má na sobě jen triko a kalhoty, takže se prsty dostanu pod rukáv a pohladím ho po paži. Vzdychne mi do úst. Aniž by čekal na něco dalšího, začne mě svlékat. Nechám se a sám svlékám jeho. Zatraceně, kde je mé rozhodnutí, že s ním spát nebudu? Jakmile se mě dotknul, roztál jsem jako zmrzlina na slunci. Když už na sobě máme jen spodky, Brian se na chvíli odtáhne a prohlíží si mě. Kousnu se do rtu a prohlížím si na oplátku jeho. Je krásný a sexy, na rozdíl ode mě. Usměje se na mě a políbí mě.

„Jsi krásný.“ Zavrní a prsty se rozeběhne po mém těle. Zasténám a prohnu se.

„Briane.“ Znovu zasténám, když prsty vjede do mých trenek a poprvé vezme do ruky můj penis.

„Ano, zlato?“ Zavrní a políbí mě na bradu.

„Nikdy jsem to nedělal.“ Špitnu.

„Všechno tě naučím, zlato.“ Zašeptá mi do ucha a olízne ho. Vzdychnu. Brian mi po chvíli sundá trenýrky. Přemístí se mezi mé nohy a poprvé olízne můj penis. Vykřiknu a prohnu se, abych se vyrovnal s tou slastí. Brian jen zavrní a pohltí můj penis. Přemístím ruce do jeho vlasů a nechám ho, aby si dělal, co chce. Zvládám jen sténat a vzdychat. Po chvíli u zadečku ucítím prst, jak krouží kolem. Trvá to chvíli, ale vjede prstem do mě. Poplašeně se na něj podívám a stáhnu se. Pustí z úst můj penis a podívá se na mě.

„Uklidni se, zlato. Nic se neděje. Jen se uvolni a nech o sebe pečovat.“ Zavrní. Jeho pohled mě po chvíli uklidní a uvolním se. Prstem tam chvíli pohybuje, než přidá druhý. To se mi nelíbí a tak se na něj podívám, abych mu řekl, aby přestal, jenž on zavadí o něco ve mně. Zasténám náhlou slastí, hlavou padnu zpátky na pohovku a prohnu se. Brian spokojeně zabrouká a prsty ve mně začne pohybovat. Sténám a začnu se pohybovat proti nim. Je to tak vzrušující a krásné, až zapomenu na celý svět. Když už se blížím k vrcholu, Brian prsty vytáhne. Zklamaně zakňučím. Brian se uchichtne a vytáhne se k mým rtům. Hladově mě políbí. Oplácím mu polibek neméně hladově, takže ani nezaznamenám, co se chystá udělat. Zjistím to, až když do mě začne pronikat svým penisem. Rozšířím oči a neprozřetelně se pohnu. Tím se vlastně do mě dostane celý. Vykřiknu bolestí.

„Blázne.“ Povzdechne si Brian a chvíli se nehýbe. Jen mě hladí po celém těle. Já se zatím vydýchávám. Po nějaké době se pohne a já zjistím, že cítím jen samou slast. Zasténám a pohnu se proti němu. Brian zavrní a pokračuje v pohybu. Vycházím mu vstříc a sténám. Vyvrcholíme o něco později společně. Brian ze mě opatrně vyjde a políbí mě.

„Jsi dokonalý, zlato.“ Zavrní a prsty se znovu rozeběhne po mém těle. Jen u jednoho milování to nezůstane. Promilujeme spolu téměř celý den. Děláme jen přestávky na jídlo. Brian je neukojitelný. Mám takový pocit, že to ani není člověk. K večeru už jen líně ležíme na pohovce a já se k němu tulím, i když bych se měl jít spíše osprchovat. Jsem celý od spermatu a Brian také. Pohladí mě po vlasech a políbí mě do nich.

„Chrisi, musím ti něco říct.“ Načne. Podívám se tázavě na něj.

„Ano?“

„Mám ještě jednoho milence. Za chvíli přijde. Ne, prosím, nech mě domluvit.“ Zamračí se na mě, když mu do toho chci skočit. Pokrčím rameny a mlčím.

„Jmenuje se Markus. Oba jsme tě hledali dlouhou dobu. Vím, že si to nepamatuješ, ale už si jednou žil. S námi. To tys nás dal dohromady. Nejdříve sis začal s Markusem. Jenže já tě unesl. Dost jsme se hádali a ty ses se mnou potom vyspal. Když to Markus zjistil, rozběsnil se. Měl si co dělat ho uklidnit, aby mě nezabil. Nakonec jsme se domluvili. Zůstali jsme všichni spolu. Markus se nakonec se mnou smířil. Ani si mu nedal šanci něco namítat.“ Pousměje se. Pozvednu obočí.

„Děláš si legraci?“ Brian zavrtí hlavou.

„Ne, nedělám.“ Povzdechnu si.

„Dobře a kolik vám je?“ Brian lehce pokrčí rameny.

„Mě je jen sto padesát, Markusovi ale téměř tisíc let.“ Zavrčím.

„Tohle není vtipný, Briane!“ Posadím se. Brian si mě s klidem měří.

„Já si také legraci nedělám.“

„To není možné! To je vědecky naprosto nemožné.“ Popírám to. Jen se na mě uculí.

„Jsem vlkodlak, Chrisi. Markus je upír.“ Klidně se na mě podívá.

„Naprosto nemožné!“ Popřu to, vstanu a jdu si dát sprchu. Zatraceně. Upír a vlkodlak? To je fantasmagorie. Ale proč mu teda do háje věřím?! Vydrhnu se a vrátím se do obýváku nahý. Všechny věci mám tam. Na prahu se zastavím. Brian tam není sám. Je to ten dlouhovlasý blonďák, který byl včera v noci u mě v pokoji. Zřejmě je to ten Markus. Má krásné šedomodré hloubky, pohledný ostře řezaný obličej a ty rty. Olíznu si své, jak najednou dostanu chuť je ochutnat. Prohlédne si mě od hlavy k patě a uculí se, když zaznamená, že se můj penis probouzí. Zatraceně. Přejde ke mně, jednou rukou mě obejme kolem pasu a druhou mi sevře bradu, aby si mou hlavu natočil tak, jak chce on. Pak mě dravě políbí. Upřímně, vyvedl mě tak z míry, že nejsem schopen nic udělat. Jen tam tak stojím, nechávám se objímat a líbat. Po chvíli se ode mě odtáhne a zadívá se mi do očí.

„Jsi krásný, poklade. Nedovolím, aby ti kdokoliv ublížil.“ Zavrní. Tím mě dostane zpátky na zem a já se od něj odtáhnu.

„Promiňte, ale neznám vás, pane.“ Zavrčím. V té chvíli mě zezadu obejme Brian.

„To je Markus, Chrisi. Ten upír, jak jsem ti vyprávěl.“ Zašeptá mi do ucha. Prohlédnu si muže před sebou ještě jednou a důkladněji. Na upíra nevypadá.

„Vy mě asi nenecháte jít, že?“ Markus se pohne a znovu sevře mou bradu. V jeho očích doslova zuří bouře citů.

„Pokud si to budeš přát, tak ano. Miluju tě a chci, abys byl šťastný. Jestli to znamená, že budeš šťastný beze mě, pak tě tedy nechám jít.“ Upřeně se na mě dívá. Mé srdce najednou udělá kotrmelec. Tohle jsou slova, která jsem chtěl slyšet. Kousnu se do rtu.

„Políbíš mě?“ Zašeptám najednou. Markus se uculí, sehne se ke mně a znovu mě políbí. Tentokrát se do jeho hry rtů a jazyka přidám. Uslyším zasténání a teprve po chvíli mi dojde, že je Markusovo. Zvednu své ruce a začnu ho svlékat. Markus mi pomůže a za chvíli je nahý stejně jako já a Brian. Pak mě oba odvedou na kožešinu před krb a tentokrát mě pomiluje Markus. Jeho penis je jiný, než Brianův, ale odvede stejně skvělou práci. Vyvrcholíme společně a Markus se najednou zakousne do mého krku. Vykřiknu a rukou sevřu jeho vlasy. Trvá chvíli, než se ode mě odtáhne. Olízne si rty a znovu se skloní k mému krku. Tentokrát ucítím jazyk, jak mi čistí krk od krve. Brian leží vedle mě a drží mě, abych náhodou nechtěl utéct. Markus pak ze mě vyjde a lehne si z druhé strany. Vezme mě do náruče a políbí do vlasů.

„Spi, poklade. Budeme u tebe.“ Zašeptá. Milerád ho poslechnu. Jsem tak unavený. Jsem tu už druhý týden a všechno se to opakuje pořád dokola. Brian se semnou miluje téměř celý den. K večeru pak přijde Markus a začne to znovu. Jen s tím rozdílem, že mě už nekouše. Jsem z toho zmatený. Zmatený a nechápu sám sebe. Podlehl jsem jim a to se nemuseli vůbec snažit. Uznávám, sex s nimi je fakt dobrý, ale zatraceně nechápu, jak je možné, že stačí, aby na mě jeden z nich sáhl, a jsem vzrušený. Brian samozřejmě toho využívá, jak jen může. Má škálu nepřeberných poloh a jak jsem už i zjistil, pokoj se sexuálními hračkami. Markus tomu moc neholduje, ale občas se nechá také strhnout. Takže si spíš teď připadám jako hračka, se kterou si můžou dělat, co chtějí. Zavřu oči a snažím se alespoň na chvíli usnout. Brian šel do města nakoupit a Markus ještě spí. Takže mám klid. Jenže se mi to nedaří.

Po chvíli to vzdám, navléknu si kalhoty a jdu se porozhlédnout po chatě. Jediné, kam mám vstup zakázaný, je Brianova pracovna. Přemůže mě zvědavost a vydám se do ní. Postavím se naproti dveřím a chvíli studuju kliku. Nakonec se odhodlám a zmáčknu ji. Kupodivu je otevřeno. Vklouznu dovnitř a rozhlédnu se kolem sebe. Je zařízena jako klasická pracovna. Naproti dveřím je stůl s papíry, počítačem a nějakými šanony. Napravo od dveří je pak obrovská knihovna a nalevo také. Zvědavě přejdu ke stolu a podívám se na jeden šanon. Je na něm nápis smlouvy. Pozvednu obočí a otevřu ho. Musím samozřejmě šanon otočit, abych si ho mohl přečíst. Hned z první smlouvy mě zamrazí. Je to smlouva o prodeji. Ale ne o lecjakém prodeji. Je to můj prodej! Mí rodiče mě prodali těm dvěma jako sexuální hračku. Podle té smlouvy nemám na nic právo, je ze mě otrok. Musím jim ve všem vyjít vstříc, i kdyby chtěli, bůh ví co. Otočím na další smlouvu. Je tam další smlouva o prodeji, jenže tentokrát prodali oni dva kluka téměř stejně starého, jako jsem já někomu dalšímu. Polknu. Kruci, musím odtud pryč. Rozhodnu se. Zavřu šanon, rychle ho naaranžuju, jak byl, vyběhnu z pracovny a rychle se dostanu do svého pokoje. Okamžitě na sebe něco navléknu a běžím zpátky do přízemí. Je už dílem okamžiku, abych se dostal z domu.

Rychle si určím směr a vydám se někam nazdař bůh. Hlavně pryč od těch dvou. Trvá jen asi dvě hodiny, než zjistím, že je les čím dál tím víc hlubší a temnější. Kousnu se do rtu a otočím se zpátky, ale zjistím, že nevím, kudy jsem přišel. Jsem ztracený. Povzdechnu si a do toho všeho se začne stmívat. No super, co teď jako budu dělat? To jsem to teda vymňouk. Povzdechnu si, ale otočím se zpátky a jdu za nosem. Když už jsem se ztratil, ať je to pořádně. Usoudím. Jdu už hodnou dobu. Už se i setmělo, takže si nevidím ani na špičku nosu, jaká je tma. Najednou na mě v dálce blikne nějaké světlo. Lehce sebou trhnu a potichu se začnu plížit ke světlu. Po chvíli zjistím, že je to nějaká chata. Vlastně spíš takový dřevěný srub. Před ním stojí nějací lidé. Potichu se dostanu až na doslech.

„Už ho ti dva zaučili?“ Ozve se nějaký hlas. Nepoznávám ho a v té tmě si chlapy ani nemůžu prohlédnout.

„Vypadá to, že jim dneska utekl. Ale Brian říkal, že je fakt dobrej.“ Uchichtne se nějaký chlap a přejede si po rozkroku.

„Jo, to máš pravdu. Ty videa s ním jsou fakt žhavý.“ Souhlasí ten první. Zatrne mi. Oni si to všechno nahrávali? Kruci. Asi zřejmě udělám nějaký hluk, protože se všichni napřímí a podívají se mým směrem. Okamžitě se potichu skryju za strom. Neslyším, co si říkají, ale pak vejdou do srubu. Oddechnu si a polevím v ostražitosti, takže nezaznamenám, že vyšli druhou stranou a vydali se ke mně. Všimnu si toho, až když uslyším něčí dech. Polknu a snažím se potichu vypadnout, ale nepodaří se mi to. Chlap mě chytí a sevře za pas.

„Ale ale, tak tady jsi.“ Zavrní a otočí se i se mnou ke srubu. Bráním se a kopu, ale je mi to platné asi jako mrtvému zimník. Odtáhne mě do srubu, kde je jen jedna místnost plná chlapů. Polknu. Všichni se na mě otočí a uculí se.

„Za chvíli tu jsou ti dva. Zatím si užijeme, co říkáte.“ Zavrní ten, co mě drží. Všichni se nadšeně zazubí. Pak ke mně přejde první chlap a políbí mě. Musím říct, že je mi z toho na zvracení. Chci ho kousnout, ale včas se odtáhne. Uculí se na mě a začne mi stahovat kalhoty. Bráním se, ale stejně mi je stáhne. Chlap za mnou mě donutí si kleknout. Uslyším rozepínání poklopce a pak do mě vjede penis. Vykřiknu bolestí, ale je mu to je jedno. Ten, co stojí přede mnou, si rozepne kalhoty a vytáhne svůj penis. Vrazí mi ho až skoro do krku. Mám co dělat, abych se neudusil. Trvá chvíli, než se ukojí. Dokonce mě donutí všechno spolknout. Ani mi nedají chvíli, abych se vzpamatoval, a objeví se další chlapy. Když se ukojí všichni, přijde ke mně ten, co mě držel poprvé a sehne se ke mně. Trhnu sebou, když mi sáhne do dírky.

„Hm….jsi tak těsný i teď, mazlíčku.“ Uchichtne se. V tom do srubu vrazí ještě dva muži. Jsem tak vyřízený, že je nepoznávám.

„Vy jste ho ale zaneřádili.“ Odtuší známí hlas. Po chvíli zjistím, že je to Brian. Chlap u mě se uculí.

„Neměl si nám posílat tak žhavá videa. Kdy ho chceš prodat?“ Brian se zamyslí.

„No když už jste ho měli, tak nejspíš pozítří.“ Usoudí, přejde ke mně a rozepne si kalhoty. Pak do mě přede všemi vrazí svůj penis. Jen se na něj podívám se slzama v očích, ale mlčím. Ukojí se docela rychle. Pak ho vystřídá ještě Markus. Jenže tím to všechno neskončí. Až do rána se na mě střídají, jako kdybych byl jen kus hadru na ukojení se. Dokonce se neštítí do mě vjet dvěma penisi naráz. Markus mě pak k ránu zvedne a odnese někam pod zem. Ještě mě omyje, než mě strčí do nějaké kobky. Pohladí mě po tváři a políbí. Vrazím mu facku. Nechá se, jen natočí hlavu tak, abych si neublížil.

„Všechno bude v pořádku, zlato. Vím, že to teď nechápeš, ale nemáme na vybranou.“ Zašeptá mi a odejde. Zraněně zavřu oči a snažím se alespoň trochu zahřát. Jsem totiž nahý. Po nějaké době se znovu otevřou dveře a vejde někdo cizí. Chvíli si mě prohlíží, než mi hodí deku. Vděčně se do ní zachumlám a zavřu oči. Muž ale neodejde. Sehne se ke mně a pohladí mě prstem po tváři. Znovu tedy otevřu oči a snažím si ho prohlédnout. Nepodaří se mi to, je moc tma a já jsem unavený.

„Spi.“ Zašeptá melodický hlas a muž odejde. Smutně se pousměju do tmy a kupodivu opravdu usnu. Další den mě nechají na pokoji. Jen mi občas někdo strčí prst do zadečku. Trochu si oddechnu. Dva dny po tom hromadném znásilnění, mě vytáhnout z té kobky. Nevím, ani jestli je den nebo noc, tady je pořád tma. Umyjí mě a kolem boků mi uvážou nějakou bederní roušku. Její konec ani nedosahuje do půli stehen, takže mi z ní vykukuje hlavička penisu. Nejspíš je to tak schválně. Muž mě pohladí po holém zadečku a odvede nahoru. Nejsem sám, koho tu prodávají. Jsou tu další čtyři chlapci tak v mém věku. Jsou oblečeni podobně. Muž mě postaví k chlapcům a do zadečku mi strčí nějaký kolík. Jen sebou lehce trhnu, ale nechám ho dělat, co chce.

„Hodný chlapec.“ Zašeptá mi do ucha a olízne ho. Trhnu sebou, jak je slizký. Jen se uchichtne a přejde k prvnímu chlapci. Odvede ho na podium a mezitím, co přihazují, chlapce všemožně osahává a dokonce se neštítí přede všemi chlapce ohnout a ukázat jim jeho otvůrek. Nakonec to vyhraje nějaký obtloustlí mužík. Chlapci dají kolem krku obojek s vodítkem a odvedou ho muži. Takhle to jde ještě s těmi třemi, než mám přijít na řadu já.

„A vážení, teď je na řadě zlatý hřeb naší aukce. Je to ten chlapec ze žhavých videí s Brianem a Markusem.“ Muž seskočí z podia a odvede mě nahoru. Všichni si mě prohlížejí. Muž mi rozváže tu bederní roušku a nechá ji spadnout. Sevře mé ruce a vytáhne je nahoru, takže nemám možnost se zakrýt. Polknu a snažím se nečervenat. Muž mě všemožně natáčí a vychvaluje. Dokonce jim řekne, že umím dobře kouřit penis. Musím říct, že je to pořádná mela, ale vyhraje vysoký muž s černými vlasy po ramena a černýma hlubokýma očima. Muž za mnou mi zpátky oblékne bederní roušku a nasadí obojek s vodítkem.

„Tohle je teď tvůj pán, buď hodný. Může tě klidně i zabít. Ty už totiž žádná práva nemáš.“ Zavrní mi ten slizoun do ucha a odvede mě k muži. Ten mě odvede nejdříve k nim do kanceláře, kde zaplatí, a pak ven k autu. Je to obrovská černá limuzína. Vtáhne mě dovnitř a usadí na podlaze jako nějakého psa. Pohladí mě po vlasech a dá rozkaz, abychom vyjeli. Jakmile auto vyjede, muž mě vytáhne na sedačku.

„Roztáhni nohy.“ Nařídí mi. Udělám to nepříliš nadšeně. Muž se sehne a vytáhne z podlahy nějaký kufřík. Z něj pak vyndá nějakou stříkačku. Jednou rukou mě pohladí po stehně a stříkačkou se přiblíží k mým tříslům. Vytřeštím na to oči. Co jako chce dělat? To zjistím za okamžik, kdy mi dá na stranu bederní roušku a jehlou zajede do kořene penisu. Vykřiknu a snažím se bránit. Muž mě však drží pevně a něco mi tam vstříkne.

„Klid, maličký. Je to jen GPS lokátor.“ Uchichtne se. Uklidním se, až když tu jehlu vytáhne a dá injekci dál ode mě. Znovu ji uklidí do toho kufříku a vrátí ho na podlahu. Pak mě obejme. Strnule se nechám a jen se modlím, aby mi neublížil. Muž mě po chvíli pustí a ze zamaskované ledničky vytáhne láhev vody. Otevře ji a podá mi ji.

„Napij se. Nedělám si iluze, že by ti něco jako vodu dali.“ Odtuší. Opatrně si ji od něj vezmu a napiju se. Voda je studená a já cítím, jak mi klouže až do žaludku. Je to příjemné. Hltavě vypiji celou láhev.

„Zpomal maličký. Nechceme přece, aby se ti něco stalo.“ Pobaveně se na mě podívá. Zrudnu a sklopím pohled. Zvedne mi hlavu za bradu a usměje se na mě.

„Máš hlad, že? Doma ti dáme najíst, poklade.“ Zavrní a políbí mě. Lehce sebou trhnu, ale nic jiného nedělá a tak se nechám. Po chvíli se ode mě odtáhne a pohladí mě po tváři.

„Mám několik pravidel. Spát budeš jen se mnou. S nikým jiným. Po sídle se pohybuj, jak chceš, ale ven nesmíš. Snídaně je v osm, oběd ve dvanáct a večeře v šest. Budeš tam. Vyžaduji, abychom jedli spolu. Dám ti pokoj. Budeš v něm přes den, v noci spíš se mnou. Nějaké otázky?“ Kousnu se do rtu.

„A co škola?“ Špitnu. Pozvedne obočí.

„Tu nepotřebuješ, pokud se chceš něco dozvědět, mám spousty knih. Můžeš na pevný počítač, ale některé stránky ti budou blokovány, jako facebook a tak.“ Kývnu a znovu sklopím hlavu. Jasně, že to bude zablokované. Abych si nemohl přivolat pomoc.

„Jmenuji se André, ale ty mě budeš oslovovat pane. Rozuměls všemu?“ Kývnu.

„Ano.“ Stiskne mi čelist a zvedne si mou hlavu k sobě.

„Co ano?“ Zavrčí. Teď z něj jde strach.

„Ano, pane.“ Rychle zopakuji se strachem v očích. Pustí mě a pohladí po rameni.

„Hodný chlapec, když budeš poslušný, budeš se mít dobře.“ Zavrní a po chvíli mě začne osahávat. Zvedne mi jednu nohu a dá si ji přes svou, aby se mohl dostat k mému zadečku. Vytáhne kolík a chvíli ho zkoumá, než něco zmáčkne a ono se to rozvibruje. Strčí mi ho zpátky a začne s ním pohybovat. Opřu se o sedačku a tiše sténám, jak je to příjemné. André vezme můj penis do druhé ruky a začne ho zpracovávat. Vyvrcholím po několika minutách toho mučení. Trochu zrůžovím, když zjistím, že jsem mu potřísnil ruku. André se na mě uculí a ruku dá před mou pusu.

„Olízej to.“ Přikáže mi. Lehce se kousnu do rtu a podívám se na něj, jestli to myslí vážně. Přivře oči a čeká. Vezmu tedy jeho ruku a důkladně ji olížu od svého spermatu. Potom mě políbí a propátrá moje ústa svým jazykem.

„Doma si budeme hrát.“ Slíbí mi. Jen kývnu. André znovu vytáhne ten kolík a vypne ho. Už mi ho tam nevrátí. Díky bohu za to. Chci dát nohu z jeho, ale André ji zadrží.

„Nedovolil jsem ti, aby ses pohnul.“ Zavrčí. Polknu.

„Omlouvám se, pane.“ Kníknu. Jen se na mě podívá, než se natáhne k nějaké přihrádce a vezme z ní nějaké předměty. Je to nějaký kroužek a malé dildo. Co s tím sakra chce dělat? Kroužek mi samozřejmě nasadí na penis až ke kořenu. To dildo chvíli nastavuje, než je spokojený a strčí mi ho do zadečku. Ale tak hluboko, až se dotýká toho kouzelného hrbolku uvnitř mě. Usměje se na mě, vytáhne dotykový telefon a najede na nějakou aplikaci. Trhnu sebou, když něco zmáčkne a to dildo se ve mně rozpohybuje. Kroužek v odpověď na to mě stiskne a začne vibrovat. Zasténám a chci vzít svůj penis do ruky, když mi vezme obě ruce do své.

„Ne, ne, zlato. Uděláš se i tak, jen bude na mě, jestli to bude rychlé.“ Uculí se. Samozřejmě, že to není rychlé. Mučí mě téměř celou cestu, než mě nechá opět vyvrcholit. Pak mě ještě donutí, abych po sobě uklidil nepořádek. To dildo s kroužkem mi tam samozřejmě nechá. Ale to už zastavujeme a André vyleze. Za vodítko mě donutí vystoupit. Roztřesu se zimou, když se do mě opře studený vzduch s větrem. Přehodí mi přes ramena své sako a vezme mě do náruče. Nechám se a opřu se o něj. Stejně bych nikam neutekl. Jsem nahý a bos. André mě odnese do svého obrovského zámku. Musím říct, že na první pohled je nádherný. No i na ten druhý samozřejmě. Nejdříve mě odnese po schodech nahoru do nějakého pokoje.

„Tenhle je tvůj. Oblečení máš ve skříni, ale vyžaduji, abys nosil jen vykrojené slipy. Když tu nebudu, můžeš se normálně obléct. Teď se jdi osprchovat, připravím ti oblečení.“ Nařídí mi a ukáže na jedny dveře v té obrovské komnatě. Kývnu a odejdu tedy do těch dveří. Je to soukromá koupelna s obrovskou vanou, sprchovým koutem, záchodem a umyvadlem. Je tam už připravený ručník. Pousměju se a zajdu si nejdřív na toaletu, než se osprchuju a pořádně vydrbu. Vrátím se asi po půl hodině zpátky do pokoje. André tam už není. Jen na obrovské posteli s nebesy jsou připravené slipy, jak mi sliboval. Rozhlédnu se konečně kolem sebe. Je tu ohromné francouzské okno na terasu, další dveře v rohu a psací stůl u jedné stěny. Nic jiného. Pokrčím rameny, shodím ze sebe ručník a navléknu si ty slipy. Ze předu jsou normální, ale ze zadu jsou jen dva pásky po stranách obou půlek. Nic víc je nedrží. Pokrčím rameny a vyjdu z pokoje. U dveří na mě čeká nějaký muž. Kývne na mě, otočí se a odchází. Dohoním ho a nechám se vést. Odvede mě po schodech dolů a pak do chodby. Nakonec zahne do nějakých dveří a objevíme se v jídelně. Je už prostřeno u obrovského stolu. V jeho čele sedí André. Pokyne k jedinému dalšímu místu, kde je prostřeno, abych se posadil.  Pak kývne na muže za mnou.

„Díky, Filipe. Můžeš se jít najíst. Dnes už tě potřebovat nebudu.“ Muž se ukloní a s „Jak si přejete, pane.“ Odejde. Posadím se a způsobně si dám ubrousek na klín. André mi nandá pořádnou porci jídla a sobě také.

„Děkuji.“ Špitnu. Kývne a popřeje mi dobrou chuť. Také mu popřeju a pustím se do jídla. Musím říct, že to kuře je fakt vynikající. Takové jsem ještě nejedl. Naházel jsem to do sebe celé a jen se opřel. Přejedl jsem se. André mě pobaveně pozoruje.

„Takže předpokládám, že chutnalo.“ Přikývnu.

„Bylo to moc dobré, asi jsem se přejedl.“ Zafuním. Pozvedne obočí a zamračí se.

„Pane.“ Dodám rychle a kousnu se do rtu. Sakra. Není to můj kamarád ani přítel. Spokojeně kývne, vstane a přejde za mou židli. Skloní se a rukama mi sáhne do rozkroku.

„Moc ti sluší, maličký.“ Zavrní. Promne můj penis, až zasténám. Narovná se a odtáhne mou židli.

„Vstaň, jdeme do herny.“ Nařídí mi, otočí se na patě a odchází. Poslušně jdu za ním a přemýšlím, proč zrovna do herny. Zjistím to ve chvíli, kdy otevře dveře do pokoje laděného do ruda. Jsou tam veškeré sexuální hračky, na které jste si kdy vzpomněli. Spousta vibrátorů, dild a tak dál. Vejdu dovnitř a s otevřenou pusou na to koukám. André z jednoho stojanu vezme obrovský vibrátor a přejde ke mně. Zapne ho na plné otáčky a já tak zjistím, že i simuluje pohyby. Uculí se a přiloží mi ho na jednu bradavku. Zasténám. Uculí se, ale pak to vypne, vrátí na místo a mě odvede k nějakému stojanu. Je to písmeno X a má na sobě pouta. Nejdříve mi sváže ruce a pak nohy. Takže jsem nejen vystavený, ale i bezmocný. Uslyším rozepnutí poklopce a pak šustot látky. Najednou mi něco přetáhne přes hlavu a do úst vloží nějaký kulatý předmět.

„To je roubík, zlato.“ Zavrní mi do ucha a olízne ho. Zasténám, ale díky tomu roubíku to moc není slyšet. André mi pak sáhne do zadečku a vytáhne to dildo, co mi tam nechal v autě. Ale kroužek mi nechá. Ten se po chvíli stáhne a začne vibrovat. Znovu zasténám. Po chvíli ucítím, jak do mě vniká penis. Zasténám a chci mu vyjít vstříc, ale pouta mi to nedovolí.

„Musíš se naučit, že dokud ti to nedovolím, nesmíš se ani hnout.“ Zavrní mi do ucha a pronikne do mě celý. Zakňučím a chci ho vybídnout k akci, ale on jen stojí a vyčkává. Dovádí mě tím k šílenství. Vím, že kdyby mi sundal ten roubík, tak ho budu prosit, aby se pohnul. Prosil bych ho, aby mi to tvrdě udělal. Jako kdyby mi četl myšlenky, se najednou pohne. Nejen jednou, ale pravidelně se ve mně pohybuje. Zvládám jen sténat, zvlášť s tím kroužkem na penisu. Cítím, že se už blížím k vrcholu. Jenže kroužek se najednou ještě víc utáhne, až vykřiknu bolestí. Zabrání mi tím tak vyvrcholit. André po chvíli vyvrcholí do mě. Vytáhne svůj penis. Chvíli něco hledá, než mi otře vytékající sperma. Pak přejde dopředu a já mám tak možnost si prohlédnout jeho vypracované tělo. Polknu. Uculí se na mě a vysvobodí mě z pout. Ukáže jen k posteli, kde je další podobný stojan. Stoupnu si k němu. André mě otočí zády k sobě, donutí předklonit a jednu ruku mi zvedne dozadu. Připoutá ji a druhé také. Pak mi roztáhne nohy a přiváže je k sloupkům. Znovu do mě zajede penis, až zasténám. Tentokrát se ihned začne pohybovat. Po chvíli mi sundá roubík a tak poprvé uslyší mé sténání. I teď začne kroužek vibrovat. Vyvrcholíme společně.

André se chvíli vydýchává, než mi uvolní pouta. Promnu si ruce a otočím se k němu. Okamžitě si mě přitáhne do náruče a začne líbat. Zavrním a oplácím mu polibky. Ani si nevšimnu, že mě položil na postel, jak jsem zaujat jeho ústy. Zvedne mi jednu nohu a znovu do mě pronikne. Zasténám a prohnu se. Uculí se na mě a začne se pohybovat. Vycházím mu vstříc a sténám. Znovu vyvrcholíme společně a André mě pak vezme do náruče a odnese do své ložnice. Takhle to jde asi další týden, než se osmělím. Ležíme zrovna spolu v jeho posteli.

„Pane, mohu se zeptat?“ Špitnu. Kývne, ale stále má zavřené oči. Kousnu se do rtu.

„Mohl bych na zahradu?“ Zeptám se napjatě. Jsem zavřený tady v zámku na mě už dlouho. Chci cítit vánek. Vždyť nesmím ani na tu terasu, na kterou vede to francouzské okno z mého pokoje. Konečně otevře oči a podívá se na mě. Přemýšlí a zvažuje své možnosti.

„Proč bys chtěl na zahradu? Máš tu vše, co potřebuješ.“ Odtuší. Nešťastně se na něj podívám.

„Prosím, pane. Chci cítit čerství vzduch a vánek.“ Zašeptám.

„Dobře, ale bude s tebou Filip. Jestli se o něco pokusíš.“ Zavrčí nakonec jako varování. Odkývnu mu to a usměju se na něj.

„Děkuju.“ Kývne.

„A teď už spi.“ Zavrčí a obejme mě. Zavřu oči a usnu. Druhý den hned potom, co odjede s dalším bodyguardem, vyběhnu na zahradu. Jsem normálně oblečený, takže mi ani nevadí, že je trochu chladněji. Chvíli se jen tak procházím po zahradě, a když si všimnu, že se Filip nedívá, okamžitě zamířím do bludiště. Vyjdu až na druhé straně a zjistím, že jsem u nějakých stájí. Zrovna podkoní vyvádí nádherného černého koně, co se vzpouzí. Potichu na něj mluví, ale zřejmě to vůbec nezabírá. Kůň se mu po chvíli vytrhne a vyřítí se na mě. Zadívám se mu do očí a kůň mě. Zastaví tak milimetr ode mě a stále se mi dívá do očí. Aniž bych přerušil naše spojení, vztáhnu ruku a pohladím ho po nose. Zafrká a šťouchne mi do ní. Usměju se a začnu ho hladit a tišit. Podkoní k nám doběhne.

„Dobrý den, omlouvám se, ale Vás jsem tu ještě neviděl.“ Zamračí se.

„No víte, já jsem ze zámku.“ Nadhodím. Zamračí se.

„Pán neříkal, že by tu někdo byl. Nelži mi!“ V té chvíli nás doběhne Filip.

„To je v pořádku, Franci. Tady chlapec se jen zatoulal. Odvedu ho zpátky.“ Odtuší Filip a vezme mě za loket. Smutně naposledy pohladím koně a nechám se odvést.

„Co tě to napadlo?! Víš, jak bude zuřit?! Tohle si odskáčeme oba dva!“ Řve na mě cestou. V očích se mi objeví slzy.

„Jen jsem chtěl….“

„Cos chtěl!“ Vyletí na mě Filip. Stáhnu se do sebe.

„To nic, omlouvám se.“ Zašeptám se slzama na krajíčku. Odvede mě zpátky do zámku a do mého pokoje, kde mě zamkne. Zhroutím se na postel a rozpláču se. Já to tu už nevydržím. Jsem jen hračka do postele a otrok. Nemám žádnou budoucnost, nemám nic. Propláču se do spánku. Probudí mě André, když vletí do mého pokoje. Přikrčím se na posteli.

„Co sis jako myslel?!“ Zařve na mě. Trhnu sebou a vystrašeně se ještě víc stulím do klubíčka.

„Chtěl si utéct, co?!“ Přejde ke mně, vytáhne mě za ruku z postele a zalomcuje se mnou.

„Ne, pane. Prosím, pusťte mě.“ Vyděšeně vzlyknu.

„Tak proč si šel k těm stájím?!“ Vypění. Vytrhnu mu svou ruku.

„Protože jsem se chtěl projít, stačí?! Chtěl jsem alespoň ještě na chvíli zažít ten pocit být chvíli svobodný, než zemřu!“ Zařvu na něj se slzama a odejdu do koupelny, kde za sebou zabouchnu dveře. Přejdu k umyvadlu a ze skříňky si vezmu nůž, který jsem našel v jedné z komnat. Zrovna si přikládám nůž na krk, když se dveře otevřou.

„Chrisi, polož ten nůž.“ Požádá mě André. Podívám se na něj, ale nepoložím ho.

„Prosím, Chrisi. Omlouvám se, že jsem na tebe křičel. Bál jsem se, že se ti něco stane. Nechci o tebe přijít. Polož ten nůž.“ Pomalu se začne přibližovat ke mně. Zavrtím hlavou.

„Nech mě být, jdi pryč. Nejsem pro tebe nic víc, jen otrok do postele! Copak jsem toho chtěl tak moc?! Chtěl jsem jen vystudovat, mít dobrou práci a být šťastný s partnerem!“ Vzlyknu. André využije mé nepozornosti a vezme mi nůž. Svezu se na podlahu a naplno se rozpláču. André si ke mně klekne a obejme mě.

„Dobře, když si to přeješ, dovolím ti dostudovat.“ Pohladí mě po vlasech. Podívám se na něj. Mírně se na mě usměje.

„Omlouvám se ti. Byla to má vina. Zamiloval jsem se do tebe na jedné výstavě. Byli jste tam se třídou. Hrozně ses mi líbil. Zjistil jsem si o tobě, co se dalo, a chtěl tě dostat od rodičů. Jenže oni mě předběhli. Prostě tě prodali těm dvou chlapům a mě nezbývalo, než čekat, až vyhlásí aukci. Byli to dlouhé týdny. Nevěděl jsem o tobě naprosto nic a jen se modlil, abys to přežil. Když ji pak vyhlásili, musel jsem na ní být. Když jsem tě pak viděl s vyhaslým pohledem, myslel jsem, že mě to zabije. Ale stejně jsem tě koupil. Chtěl jsem ti dát svobodu, ale najednou jsem zjistil, že to nedokážu. Nedokážu se tě vzdát, Chrisi. Prosím odpusť.“ Víc mě obejme. Také ho obejmu a pláču do jeho košile. Hladí mě po vlasech a tiší. Nakonec mě odnese do postele. Sundá mi kalhoty, ale jinak se mě ani nedotkne. Pak mě políbí do vlasů.

„Odpočiň si, nechám ti sem donést něco k jídlu a pití.“ Oznámí mi a odejde.  Služka mi to přinese během chvíle. Tiše jí poděkuju. Kývne.

„Na tácu máte prášek proti bolesti hlavy, prý jste moc plakal.“ Pohladí mě po tváři.

„Děkuji.“ Uhnu dalšímu dotyku.

„Pán není špatný, mladý pane, dejte mu šanci.“ Požádá mě a odejde. Jen se napiju, z jídla si jen uždibnu a lehnu si. Vlastně nespím, jen přemýšlím. Stejně mě spánek po nějaké době přepadne. Probudím se s ohromnou bolestí hlavy. Spolknu prášek, co byl na tácu, zapiju ho vodou a dojdu si do koupelny. Nůž zmizel a s ním i další ostré předměty. Osprchuju se, navléknu na sebe nějaké oblečení a odejdu do jídelny, které je ovšem prázdná. Je sice prostřeno, ale nikdo nikde. Zmateně nakrčím čelo a podívám se na hodinky. Je deset. Kruci. Rychle si něco zobnu a zmizím. Andrému se vyhýbám jako čert kříži. Vlastně si najdu kout v jednom nepoužívaném křídle a sedím tam schoulený na parapetu. Mám výhled z okna na část příjezdové cesty a zahrady. V dálce jsou pak vidět i stáje. Vyhýbám se mu nejméně týden. André to nijak nekomentuje. Najíst se chodím buď pozdě nebo vůbec. Také to tak vypadá. Zhubnul jsem. Služka je ze mě na prášky. Pořád se mi snaží domlouvat a já ji pořád neposlouchám. Až jednou Andrému dojde trpělivost.

„Tak tady jsi.“ Ozve se kousek ode mě. Lehce sebou trhnu a málem spadnu z parapetu. André mě pohotově zachytí.

„Pomalu, nechci, aby sis ublížil.“ Starostlivě mě postaví na zem, ale z náručí mě nepustí. Otočím od něj hlavu a vytrhnu se mu.

„Co chceš? Jo, já zapomněl, chceš, abych ti podržel.“ Zavrčím a začnu se svlékat. Zadrží mě.

„Pojď do pokoje.“ Odtuší. Jen se ušklíbnu, ale jdu za ním do pokoje, který mi půjčil.

„Obleč se.“ Nařídí mi a já jen zmateně zamrkám. On se mě chce zbavit? Pokrčím rameny a obléknu se. André mě pak vezme za ruku a táhne mě ze schodů dolů, div neslítnu. Táhne mě pak ven na zahradu, kde mi ruku pustí. Zmateně se na něj podívám. Jenže on se rozhlíží kolem a na mě se ani nepodívá.

„Pojď. Půjdeme tudy.“ Otočí se na patě. Po chvíli civění ho dohoním.

„Kam jdeme?“ Pousměje se.

„Uvidíš.“ Přijde jeho odpověď. Povzdechnu si a následuju ho kolem zámku. Vede mě pak úzkou cestičkou kolem bludiště až za něj. Tak teď už mi je jasné, kam jdeme. Do stájí. Muž, co mě tehdy chytil za ruku, zrovna vyjde z budovy.

„Pane.“ Ukloní se Andrému a zvědavě se podívá na mě. Kousnu se do rtu.

„Franci, tohle je Chris, odteď bydlí na zámku.“ Představí mě. Franc kývne.

„Slyšel jsem, že pohladil Diabla a on se nechal.“ Nadhodí André. Franc znovu kývne.

„Ano, pane. Ten kůň pod jeho rukou úplně zkrotnul.“ André kývne a podívá se na mě.

„Pojď, nejdřív tě naučíme jezdit, pak jak se postarat o koně a teprve potom tě pustím k Diablu.“ Odtuší. Zmateně zamrkám a zůstanu na něj koukat.

„Ty mě naučíš jezdit?“ André se na mě pobaveně podívá.

„Máš snad pocit, že mluvím do větru?“ Zavrtím hlavou a nadšeně se ženu do stájí.

„Zpomal! Ne, že vyvedeš Diabla!“ Zakřičí za mnou, ale to už jsem ve stájích. Počkám na ty dva za vraty. Rozhlížím se kolem sebe a snažím se všechno si zapamatovat. Nedělám si iluze, že to je jen pro dnešek. André mě vezme kolem ramen, když vejde, a odvede mě do sedlárny. Spolu vezmeme postroje a sedlo a odvede mě pak k jednomu stání.

„Tohle je Ariel. Je klidná a moc hodná. Vhodná pro začátečníky.“ Přikývnu a počkám, až otevře stání. Vejdu pak dovnitř a začnu si bílou klisničku hladit. André se pousměje. Pomůže mi klisnu osedlat a pak odejde pro svého koně.

„Můžeš ji vyvést.“ Uslyším ho, když kolem prochází se svým černým koněm. Opatrně vyvedu svou klisnu až před budovu. André mi pomůže nasednout a sám se vyhoupne do sedla nádherného černého hřebce s dlouho vlnitou hřívou.

„Co je to za plemeno?“ Prohodím. André se na mě podívá.

„Fríský kůň. Je to bratr toho divocha, kterého si zkrotil. Jmenuje se Diego. Není tak prudký jako Diablo, ale také dá zabrat.“ Pousměje se. Kývnu a nechám se zaučit, jak mám to zvíře řídit a tak. Teprve potom vyjedeme. Projížďka je nádherná. Ukáže mi obrovský pozemek kolem zámku. Ke stájím se vrátíme až pozdě odpoledne. Sesedneme, tedy v mém případě spíš spadneme z koně. André se na mě pobaveně podívá.

„Nejsi na to zvyklí. Ale brzy si zvykneš.“ Mrkne na mě a nejdříve odvede svého koně. Já se zmátožím natolik, abych klisnu odvedl do jejího stání. André pak přijde a odstrojí ji. Dá jí jídlo a pití a odejdeme.

„Očekávám tě u stolu. Zhubnul jsi, takže odteď žádné vynechávání jídla, Chrisi.“ Jen kývnu a následuju ho do zámku.

„Jdi se převléct a umýt, za chvíli je večeře.“ Nařídí mi. Mlčky tedy odejdu do svého pokoje, kde si dám sprchu a obléknu se do normálního oblečení. Nenařídil mi, že bych si měl vzít jen ty spodky. Dolů pak přijdu přesně na čas. André tam už sedí a čeká na mě. Posadím se a mlčky si nandám jídlo. Popřeju mu dobrou chuť a pustím se do jídla. André také pomalu jí.

„Když půjdeš ven, vždycky to někomu řekni, abychom věděli, kde jsi.“ Prohodí. Zaskočeně se na něj podívám.

„Co prosím?“ André pozvedne obočí.

„Až půjdeš ven, tak to vždycky někomu řekni.“ Zopakuje mi, jak malému dítěti. Zamrkám a zírám na něj dobrou minutu.

„Já smím ven?“ André protočí oči.

„Ano, smíš ven.“ Zavrčí. Usměju se na něj a celý se rozzářím.

„Děkuju.“ Vrátí mi úsměv a pomalu dojí svou porci. Také dojím a mlčky čekám.

„Nezahrajeme si něco?“ Nabídne mi. Zvednu hlavu a podívám se na něj. Kousnu se do rtu.

„A co chceš hrát?“ Pokrčí rameny a naleje si sklenku whisky.

„Deskovou hru, třeba.“ Pozvednu obočí.

„Moc rád.“ André se usměje a odvede mě z jídelny do jiných dveří poblíž ní. Zjistím, že je to obrovská knihovna s hry a tak. Je pravda, že i když jsem prolezl dům, byl jsem většinou v horních patrech. Tady v přízemí to neznám. André mi dá vybrat hru a pak ji rozloží. Bavíme se při ní a já najednou zjistím, že je hrozně zábavný. Co chvíli mě rozesmívá a všemožně se snaží, abych se cítil v bezpečí a chtěný. Spát jdeme až kolem půlnoci a každý do své postele. Další týden je ve znamení poznávání se. Pomalu zjišťuju, že první dojem nebyl až tak přesný. André je krásný, bohatý a tajemný. Ale také okouzlující a zábavný společník. Celý ten týden mě nechával si prakticky dělat, co jsem chtěl. Většinou jsem byl celý den venku u koní. Úplně jsem se zamiloval do Diabla. Ten hřebec, jakmile zjistil, že jsem ve stáji a mířím za jiným koněm, málem zbořil stáje, aby se ke mně dostal. Od té doby mě nenechá jezdit na nikom jiném. Stájník tedy uznal, že by bylo vhodné mě na něm naučit. Nakonec souhlasil i André, ale až potom, co mu Diablo předvedl svou šarádu. André se na něj jen ušklíbnul a odešel. Diablo tam stál jak zmoklá slepice. Bylo mi ho i líto. André se ale za chvíli vrátil se sedlem a uzdou. Nejhorší bylo, že nebyl zaježděný, a jediného, kterého chtěl na svém hřbetě, jsem byl já.

Musím říct, že to byla fakt jízda. Ještě teď mě z toho bolí zadek. Zašklebím se a zavrtím se.

„Co se vrtíš, jak posvícenská husa?“ Okřikne mě André. Zašklebím se na něj.

„Bolí mě zadek.“ Osvětlím mu to. André pozvedne obočí.

„A to jsme spolu nespali už několik týdnů.“ Rýpne si do mě. Zavrčím na něj. Ten prevít se jen zasměje a naleje mi polévku.

 „Zařídil jsem ti školu dole ve městě, Filip tě bude vozit a vyzvedávat tě. Pokud se tam budeš chtít zdržet, očekávám, že mi dáš vědět.“ Prohodí najednou. Vyprsknu polévku, jak jsem to nečekal. André se zamračí.

„Budu ti muset pořídit blatníky.“ Zavrčí.

„A jak ti mám dát vědět?“ Prsknu. Uculí se na mě.

„Přece telefonem. Moje číslo máš na jedničce. Filipa pak na dvojce.“ Vytáhne na stůl krabičku v dárkovém obalu. Otevřu pusu a pak ji zase zavřu.

„Ale to přece nejde.“ Namítnu.

„Ale jde, jen si ho vezmi.“ Strčí mi ho do ruky. Vezmu si ho a přitisknu k sobě. Zmateně na něj koukám.

„Proč?“ Zašeptám. Pozvedne obočí.

„Proč co?“ Polknu.

„Proč si najednou změnil názor?“ Vysvětlím mu to. Pousměje se.

„Protože si mě přesvědčil o tom, že ho změnit mám.“ Nadhodí. Usměju se na něj a pomalu dojím polévku. Po druhém chodu se omluvím a odejdu do svého pokoje, kde si vybalím špičkový dotykový telefon. Na psacím stole najdu i knihy a učebnice do školy a luxusní notebook. Usměju se slzama v očích. Tak teď doufám už jen v jedno, že budu s tímhle chlapem s modrou krví šťastný.