Můj svět fantazie

Vyjdu z aukční síně téměř jako poslední. Právě jsem se stal hrdým majitelem vzácného a velmi starého obrazu. Stálo mě to dost peněz, i když ne zas tolik, kolik by si obraz zasloužil. Zájem jsem o něj měl jen já a další tři lidé. Podle pracovníka z aukční síně je obraz prokletý. Ušklíbnu se. Jak někdo může na něco takového věřit. Kývnutím hlavy se pozdravím s majitelem aukční síně a odejdu před budovu, kde nasednu do svého luxusního sporťáku. Ano, myslíte si to správně. Jsem z velmi bohaté rodiny a rád utrácím. I když peníze také dokážu vydělat. Vyjedu domů. Proplétám se potemnělými ulicemi města. Mířím do rodinného sídla, které je za městem na sever. Máme obrovský pozemek. Je to spíš panství. Momentálně je v domě kromě mě ještě můj nesnesitelný brácha a ségra stejně rozmazlená a nesnesitelná jako on. Oba jsou mladší. Je mi dvacet pět. Letos jsem odpromoval na univerzitě. Nebyl to sice červený diplom, ale mám školu hotovou. To je důležité. Projedu poslední světelnou křižovatkou, minu ceduli oznamující konec města a zamířím do tmy. Ještě chvíli vidím světla pouličního osvětlení, když se podívám do zpětného zrcátka.

Trvá dobře čtvrt hodiny, než dojedu k odbočce na naše panství. Zpomalím a zabočím. Pomalu dojedu lesní cestou k bráně. Zastavím před ní, stáhnu okýnko a kartou s čipem si ji otevřu. Hladce se rozevře bez jediného zvuku. Vjedu dovnitř a brána se automaticky zavře a zamkne. Trvá dobře dalších pět minut, než dojedu spletí cest ke garážím. Zaparkuju. Neočekávám, že by mě někdo přišel přivítat. Přeci jen už je skoro půlnoc. Vypnu motor, vytáhnu klíčky ze zapalování. Vystoupím a z kufru si vezmu své věci. Ten obraz tam není. Dovezou mi ho zítra nebo pozítří. Mohl bych ho neodborným převezením poškodit, a to opravdu nechci, zvlášť, když jsem ho pořídil za takové peníze. Klíčky od auta pověsím do sejfu na klíče. Pak přejdu ke dveřím od garáží, vyjdu ven a tam odtud je zavřu. Venkem se vydám do hlavní budovy zámku, abych vešel hlavním vchodem. Je to blíž do mé ložnice. Upřímně, nerad chodím bočním vchodem. Zámek je dost starý a já mám pocit, že mě tam něco sleduje. Celý den pak na sobě cítím podivný pohled. Všiml jsem si, že nejsem sám, kdo se tomu vchodu vyhýbá. Neslyšně vejdu do budovy, přejdu obrovskou přijímací halu a po schodech se vydám do druhého patra, kde má naše rodina apartmány. Jakmile vystoupám do prvního patra, začínají podél schodiště obrazy. Jsou to portréty předchozích generací. Nemám rád, jak se po mě vždycky dívají.

Lehce se otřesu a vyběhnu do druhého patra. Vydám se chodbou v pravo. Dveře od mého pokoje jsou třetí od schodiště. V rekordním čase se k nim dostanu. Neslyšně je otevřu a zapadnu do svého apartmánu, který se skládá z přijímacího pokoje, který mi slouží jako obývák, ložnice, malé pracovny a koupelny. Přejdu do ložnice, svléknu si drahý luxusní oblek. Opatrně ho přehodím přes křeslo. Košili si stáhnu a hodím ji v koupelně do špinavého prádla stejně jako spodky s ponožkami. Nahý si vlezu do sprchového koutu a s rozkoší nastavím tvář proudu teplé vody, která odplavuje stres nahromaděný přes celý den. Po chvíli si vezmu ze stojanu sprchový gel a začnu se mydlit. Rukou zajedu i mezi nohy a sevřu v prstech už napůl probuzený penis. Kousnu se do rtu. V mysli si vybavím obraz, který jsem dnes koupil. Byl na něm portrét muže tak nádherného, že kdyby stál přede mnou, nerozpakoval bych se a svedl ho. Dlouhé černé vlasy měl stažené sponou do ohonu, tmavě zelené oči pozorovali každý můj pohyb, rty na obrazu stažené do přísné linky s jemně zdviženými koutky bych si bez váhání představil na mém penisu. Zasténám a musím se druhou rukou opřít o stěnu. Ostře řezaná tvář napovídala, že byl šlechtického původu. Vybavím si i jeho ruce s prsty štíhlými a přesto silnými. Jaký by to asi byl pocit, kdyby v nich sevřel můj penis. Znovu zasténám a svou rukou se rozeběhnu po nyní již plně probuzeném penisu.

Představuju si, jak stojí přede mnou. Vysoký, štíhlí s vypracovanou postavou. Prsty sevře můj penis. Nakloní se ke mně a rty ochutnává můj krk. Pak sjede níž na mou hruď, kde se chvíli zastaví, aby potrápil mé bradavky. Dlouho tam však nezůstane. Pomalu se přesouvá ještě níž. Jazykem hravě vjede do pupíku. Zasténám. V mysli se už nedostanu k tomu, jak mě bere do úst. Vyvrcholím. Sprcha mé sperma odnese do odpadu. Chvíli ještě zůstanu opřený o zeď a zhluboka oddechuju. Ten chlap je pravý opak mě. Jsem spíš menší postavy. Mám delší blond vlasy a šedé oči. Na první pohled jsem nezajímavý, dokud nezjistí, že jsem z bohatého klanu Lingrů. Domyju se a vylezu ze sprchy. Připraveným ručníkem se utřu, vyčistím si zuby a nahý přejdu do ložnice, kde si vlezu do postele. Zachumlám se do deky a po chvíli usnu.

Probudím se v nějaké místnosti. Pokusím se posadit, ale nejde to. Jsem přivázaný. Zacloumám pouty. Najednou se ozve nějaký smích. Trhnu sebou, a přitom si uvědomím, že jsem nahý.

„Tak už ses probudil?“ Zavrní podmanivý mužský hlas. Otočím hlavu k hlasu, ale nikoho nevidím.

„Kdo jste? Kde to jsem? Co po mě chcete?“ Vypálím. Chlap se zasměje a přejde do mého zorného pole. Nepoznám ho.

„Ale ale, kocourku. Tolik otázek.“ Zavrní. Natáhne ruku a prstem přejede po mé bradě.

„Jsi můj a jsi na mém panství. Chci tebe.“ Zavrní mi do ucha, kam se sklonil, a lehce po něm přejede jazykem, až vzdychnu. Rukou přejede po mé hrudi a zamíří dolů. Sevře v prstech můj penis a začnu ho zpracovávat. Zasténám. Kruci, je fakt zručnej. Nejhorší je, že z tohohle se asi nedostanu.

„Poddej se mi.“ Zašeptá mi do ucha. Pak znovu vystrčí jazyk a přejede jím na krk. Líže a líbá mě na krku dost dlouho a stále zpracovává mou erekci. Sténám a čím jsem blíž vrcholu, tím víc svírám v prstech pouta. Vyvrcholím s výkřikem. V té chvíli ucítím na krku kousnutí.

S výkřikem se posadím na posteli. Zběsile oddechuju a snažím se všemožně uklidnit. Přitom ucítím mokrý flek. Zaúpím. Já se udělal i ve spánku. Vylezu z postele a odejdu do koupelny, kde se opláchnu v umyvadle. Přitom si všimnu ve zrcadle podivných ranek na krku. Zamračím se a chvíli je zkoumám. Když nic nezjistím, kromě toho, že jsou až do krve, si je zalepím náplastí. V ložnici si vyměním prostěradlo a deku a vlezu si zpátky do postele, kde usnu ani nevím jak.

Probudím se až ráno. Vylezu z postele, obléknu se, v koupelně se opláchnu a jdu do jídelny se najíst. Na sen si ani nevzpomenu.

„Dobré ráno, pane.“ Popřeje mi služka, kterou potkám v prvním poschodí.

„Dobré ráno, Anito.“ Oplatím jí pozdrav.

„Ti dva jsou už vzhůru?“

„Slečna odjela na nákupy a pan Simon je ve stájích.“ Odpoví mi. Kývnu.

„Děkuju.“ Minu ji a sestoupím dolů. V jídelně se v klidu najím. Rodiče mají dojet až za dva týdny, takže tu je relativně klid. Při jídle si otevřu denní tisk. Jakmile dojím, zavřu i noviny. Už chci odejít, když přijde sluha a ukloní se.

„Omlouvám se, že ruším, pane. Jsou tu z aukční síně, prý dovezli obraz, který jste koupil.“ Usměju se.

„Ano, už jdu.“ Vstanu a vyběhnu předním vchodem ven. U dodávky stojí dva muži.

„Dobrý den, vy jste pan Damian Lingr?“ Zeptá se jeden. Kývnu a pozvednu obočí. Je s podivem, že mě neznají, protože vždycky, když někam přijdu, tak se ani představovat nemusím.

„Ano, to jsem já.“ Jeden otevře dveře dodávky a opatrně vytáhne obraz. Opatrně ho předá sluhovi. Podepíšu druhému převzetí a nechám je odjet.

„Odneste ho ke mně do pokoje a pověste v obýváku.“ Požádám sluhu.

„Jak si přejete, pane.“ Odpoví mi, a i s obrazem odejde. Usměju se a jdu se nejdřív projít, než zapadnu do pracovny, kde se pustím do práce. Momentálně pracuju v rodinné firmě jako manažer. Rodiče ví, že jsem převážně na muže, ale nikde jsme to nerozmazávali. Zatím to před veřejností tajíme. Nejsem ten typ, co je aktivní na sociálních sítích. Na rozdíl od svých sourozenců nemusím vyvolávat skandály. Oběd dokonale prošvihnu zabraný do papírů. Probere mě až kručící žaludek ve tři odpoledne. Povzdechnu si a vylezu z pracovny, abych si vzal alespoň nějaký sendvič. Projdu obývákem, abych se dostal na chodbu a zarazím se na místě. Všimnu si totiž obrazu, který jsem koupil. Sluha si pospíšil s jeho pověšením. Prohlédnu si ho důkladněji. Muž na obrazu je oblečen do černých kalhot a bílé košile, která kontrastuje s jeho černými vlasy. Pozadí za ním tvoří nějaký salónek. Sedí v křesle s rukama na opěrkách a dívá se na mě. Tedy vypadá to tak. Ve skutečnosti se díval na malíře portrétu. Pousměju se na portrét a konečně vyjdu na chodbu, abych si došel do kuchyně. Kuchařka se na mě usměje.

„Pane Damiáne, zase jste zmeškal oběd. S takovou budete mít za chvíli vředy.“ Zamračí se na mě.

„Ale Rozi, já za to nemůžu. Zapomněl jsem na čas.“ Usměju se na ni.

„Můžu dostat alespoň sendvič?“ Požádám jí. Povzdechne si, ale udělá mi ho.

„Děkuju.“ Znovu se na ni usměju, posadím se v kuchyni a pustím se do jídla. Kuchařka mi dělá společnost.

„Co jste to koupil za obraz?“ Zeptá se mě. Lehce pokrčím rameny.

„Nějaký portrét muže. Je moc hezký.“ Usměju se.

„Nelíbí se mi, pane. Měl byste ho dát pryč.“ Poradí mi.

„Ale Rozi, je to jen obraz.“ Uklidním ji. Zamračí se.

„Není to jen obraz. Takové portréty provází smůla a kletba.“ Poučí mě. Zasměju se.

„Vidíš něco, co tam není.“ Stále se na mě mračí.

„Víš co? Když se bude něco dít, dám ho pryč.“ Uklidním ji.

„Slibujete?“ Zašeptá. Kývnu hlavou.

„Jistě.“ Kývne a už se v tom nepitvá. Mlčky potom dojím, podám jí prázdný talíř a vrátím se do pokoje. Tentokrát si vezmu knížku, kterou mám rozečtenou a vyvalím se na gauč, který stojí hned naproti portrétu. Potom, co mi řekla Rozi, mě najednou jeho oči začínají znervózňovat. Zavrtím hlavou. Vidím jen duchy tam, kde nejsou. Uklidněn se zase vrátím ke knize. Stihnu ji dočíst do večeře, a tak si ji vezmu s sebou a vrátím ji do knihovny. Vyberu si jinou s podobným tématem. Cestou zpět to vezmu přes jídelnu.

„Á, náš bratříček se uráčil přijít.“ Ozve se má sestra s debilním komentářem. Protočím oči.

„Ty abys nevypálila něco chytrého.“ Rýpnu si do ní. Bratr se uchichtne.

„Dobrý večer.“ Pozdraví mě. Opětuju mu pozdrav a posadím se na své místo. Sluhové donesou jídlo, a tak si popřejeme dobrou chuť a pustíme se do výtečné večeře. Večeře proběhne v tichosti, pak se všichni rozprchneme do svých pokojů. Tentokrát se v obýváku nezdržuju a jdu rovnou do ložnice. Jsem unavený. Osprchuju se, natáhnu si alespoň kalhoty a zalezu si do postele. Otevřu si knihu, ale stačím přečíst jednu nebo dvě stránky, než usnu.

Probudím se znovu přivázaný v nějaký místnosti. Rozhlédnu se, ale nikoho nevidím. Zkusím zacloumat pouty. Najednou se přede mnou objeví znovu ten muž ze včera. Chvíli si ho prohlížím, než mi dojde, že ho znám.

„Pusť mě.“ Požádám ho. Usměje se na mě a olízne si rty.

„Jsi můj, proč bych to dělal?“ Zavrní. Znovu zacloumám pouty.

„Budu tvůj i bez těch pout.“ Zašeptám podmanivě, aby mě pustil. Uculí se na mě.

„Vážně si myslíš, že jsem tak blbej?“ Pozvedne obočí, pak se ale skloní a rty přitiskne na mé. Nejdříve jazykem objede horní ret, pak spodní, a nakonec požádá o vstup do mých úst. Nechci ho tam pustit, vážně ne. Jenže jako kdyby to tušil, mi sevře penis. Zasténám. Využije toho a vnikne jazykem do mých úst. Chvíli je prozkoumává, než vyzve můj jazyk ke hře. Zapomenu na celý svět a poddám se tomu polibku. Stačil jen ten polibek a pár tahů jeho ruky, abych vyvrcholil. Odtáhne se od mých úst a slíže mé sperma ze své ruky. Zalapám po vzduchu, jak mnou projede nová vlna vzrušení. Uculí se na mě. Přejde k mým nohám. Nejdříve je začne hladit po nártu až ke kotníkům, pokračuje ke kolenům, a nakonec se vydá k rozkroku. Aniž bych si toho všiml, jednou rukou zajede na zadek. Skloní se a rty se přiblíží k čekajícímu penisu. Zasténám nad přívalem očekávané rozkoše. Znovu se uculí, jednou rukou si přidrží můj penis a pohltí ho ústy. Táhle zasténám a vyrazím boky vstříc té záplavě horka. Využije toho, a zatímco jsem zaneprázdněn jeho ústy, strčí mi dva prsty do zadku.

Zareju prsty do pout. Zvládám jen sténat. Cítím, že se znovu blížím k vrcholu, ale to najednou pustí můj penis z úst. Prsty v mém zadku se naproti tomu rozpohybují. Chvíli cítím jen bolest, než si zvyknu a přizpůsobím se jeho tempu. Nechávám se jeho prsty doslova šukat a roztahovat. Ke dvoum přidal třetí, a nakonec i čtvrtý prst. Roztahuje mě tam a připravuje pro svůj penis. Vyvrcholím ve chvíli, kdy se dotkne té kouzelné uzlinky ve mně. Je připravený a mé sperma zachytí do nějaké skleničky. Vytáhne prsty, sehne se ke mně a políbí mě. Oplatím mu polibek, ale to už rty sjíždí na můj krk. Prsty znovu zajede do mého zadku a ve chvíli, kdy zavadí o prostatu, se mi zakousne do krku.

S výkřikem se posadím na posteli a snažím se uklidnit zběsilý dech. Prohmatám si prsty krk a narazím na dvě ranky. Rychle vylezu z postele. Všimnu si přitom, že je po prostěradle mé sperma, stejně jako po dece. Povzdechnu si, ale rychle přeběhnu do koupelny. V zrcadle studuji ty dvě ranky. Jsou na tom samém místě, jako včerejší. Už nekrvácí, ale ani se nezatahují. Zamračím se a znovu si je přelepím náplastí. Nepamatuju si, že bych náplast sundával. Pohledem prohledám umyvadlo i sprchový kout, ale předchozí náplast nenajdu. Lehce pokrčím rameny. Asi jsem ji vyhodil a nevzpomínám si na to. Sice je mi to dost divné, ale je to jen prkotina. Znovu se osprchuju, převléknu postel a zalezu si do ní. Ve chvíli, kdy chci zhasnout, pohledem zavadím o křeslo. Strnu uprostřed pohybu. Přes jeho opěrku jsou přehozené mé kalhoty na spaní. Sakra, co tam dělají?! Přejdu tedy k němu, vezmu si je a natáhnu na sebe, pak teprve zhasnu a zalezu si do postele. Usnu jako špalek.

Znovu se ocitnu v té místnosti. Tentokrát jsem přivázaný na nějakém stole v poloze na všech čtyřech. Muž stojí za mnou a prsty namočenými v něčem kluzkém vjíždí do mě. Roztahuje mě. Sténám a snažím se přirážet, ale drží mě druhou rukou za boky na místě.

„Nedovolil jsem ti se pohnout.“ Zašeptá mi do ucha a olízne ho. Zasténám na protest, ale je mi to prd platné. Jen se uchichtne a vytáhne prsty. Znovu zaprotestuju.

„Pst.“ Pohladí mě po boku. Slyším zvuk rozepnutí poklopce, pak už cítím na svém vstupu žalud jeho penisu.

„Prosím.“ Zasténám, když se dlouho nic neděje.

„O co prosíš?“ Zavrní.

„Tak už ho do mě vraž!“ Zasténám. Zasměje se, ale poslechne mě. Na jeden příraz jím do mě vjede. Hlasitě zasténám a pohnu se proti němu. Zavrčí, ale začne se ve mně pohybovat. Jeho penis je dlouhý a štíhlí, takže se do mě dostane opravdu hluboko. V téhle pozici si mě bere, dokud sám nevyvrcholí. Naplní mě svým spermatem. Přitom se sehne a jemně mě kousne do ramene. Málo, aby mi ublížil, hodně, aby mi prokousl kůži. Olízne stékající krev a vysune se ze mě. Mě to k vyvrcholení nestačilo. Myslel jsem si, že mě odváže, ale spletl jsem se. Někam odejde. Po chvíli se vrátí a něco nese v ruce. Co to je, poznám ve chvíli, kdy to pustí a vrazí to do mě. Vykřiknu, jak to zabolí. Ale zároveň s tím, je to hrozně vzrušující. Ta bezmoc, skutečnost, že si se mnou může dělat, co chce a já tomu nezabráním, mě neskutečně vzrušuje. Prohnu se jako kočka a zasténám. Strčil mi do zadku obrovský vibrátor puštěný na maximum. Stačí chvíle, abych vyvrcholil. Vytáhne ho ze mě a začne mě jím přejíždět po celém těle. Dokonce ho přiloží i k mému citlivému penisu. Vykřiknu a prohnu se. Jen se zasměje a najednou mi přistane jeho ruka na zadku. Trhnu sebou. Vibrátorem sjede na hráz a znovu mě plácne. Zasténám.

„Líbí se ti to?“ Zavrní mi do ucha. Potřesu hlavou, ale odpovědět nezvládnu. Stačí, aby mě ještě párkrát plácnul a já znovu vyvrcholím. Tentokrát mě pustí z pout. Se zasténáním se položím na břicho. Ani nijak neřeším, že se umažu od svého spermatu. Pohladí mě po zadku a prstem vjede dovnitř. Vzdychnu. „Chtěl bys, abych si tě znovu vzal?“ Zavrní. Jako odpověď vyklenu zadek, aby se jeho prst dostal hlouběji. Zasměje se.

„Jsi děvka.“ Zaprostestuju.

„Nejsem.“

„Ale ano jsi. Jsi moje malá děvka, co mi bude roztahovat nohy kdykoliv si řeknu nebo naznačím.“ Zašeptá mi do ucha a olízne ho po celém obvodu.

„A víš proč?“ Zavrtím hlavou. Uchichtne se.

„Protože bych si jinak taky mohl hrát s tvou rodinou. Jak by se ti líbilo to pomyšlení, že před tvým otcem si beru tvou matku a naopak?“ Zavrní, vytáhne prst a vjede do mě penisem. Zasténám a s hrůzou se na něj podívám. Zasměje se. Přitom se ve mně začne pohybovat. Jeho penis co chvíli narazí do mé prostaty a já ve finále zvládám jen sténat a vzdychat a pobízet ho k rychlejšímu tempu. Tentokrát vyvrcholíme oba najednou a opět ucítím na svém krku jeho zuby.

Probudí mě slunce, které se dere přes záclonu do místnosti. Ani si nepamatuju, že bych nezatáhl. Pokrčím rameny, a ještě chvíli se válím v posteli. Přitom se mi vybaví část snu. Hlavně to, jak do mě vjíždí. Zasténám a prsty sjedu na svůj již plně probuzený penis. Začnu ho zpracovávat. Druhou rukou si žmoulám bradavky a osahávám se. Vybaví se mi, jak mě několikrát plácl. Stačí chvíle a vyvrcholím. Potřísním si přitom ruku. Odhodím peřinu a olíznu si sperma z prstů. Není to poprvé, co jsem ochutnal svůj vlastní produkt. Byl jsem prostě zvědavý, jak to chutná. Také jsem ochutnal penis jednoho ze stájníků. Olíznu se a vstanu. Zaseknu se pohledem na křesle, kde jsou přehozené kalhoty na spaní. To není možné! Pamatuju si jasně, že jsem si je oblékl! Že bych si je během snu sundal? Napadne mě. Třeba jsem náměsíčný. Uklidní mě to, a tak jdu do sprchy. V koupelně zavadím pohledem o svůj krk a povzdechnu si. Zase jsem si strhl náplast. Pokrčím rameny a vejdu do sprchového koutu. Co je mi divné je to, že v zadku cítím podivnou vlhkost a jsem vzadu ulepený ani nevím z čeho. Naředím si vodu a začnu se mýt. Prsty přitom vjedu mezi půlky. Zrychlí se mi dech, když ucítím nějakou hmotu vytékat ze svého otvoru. Okamžik zaváhám, než hmotu naberu na prst a olíznu si ho. Sperma. Doprdele, co jsem v noci dělal?! Umyju se a vylezu ze sprchy.

V ložnici se řádně obleču a jdu do jídelny. Moc se v ní nezdržuju. Rychle se najím a odejdu do stájí. Musím se zeptat Karla, jestli jsem u něj v noci nebyl. Začíná to být dost podivné. Ty mé sny i to, že se to promítá do reality. Karl je mladý stájník, kterého jsem už nejednou dostal do postele. Za příplatek samozřejmě. Vejdu do stájí. Ihned uslyším uklidňující zvuky koní. Prohlédnu ji, ale Karla tam nikde nevidím. Vydám se tedy do jejich společenské místnosti. Je tam.

„Dobrý den, pane.“ Ukloní se mi.

„Ahoj.“ Kývnu hlavou.

„Můžeme si promluvit?“ Požádám ho. Kývne a vyjde se mnou ven. Hlavou nenápadně ukážu do blízkého lesíka, kde je starý neobývaný dům. Už několikrát jsem to tam dělali. Usměje se a vydá se tam. Vydám se za ním. Do deseti minut jsme u domku. Karl mě popadne a opře o zeď.

„Tak o čem chcete mluvit?“ Zavrní.

„Nebyl jsem náhodou včera večer u tebe?“ Zmateně nakrčí čelo a zavrtí hlavou.

„Ne, nebyl jste za mnou nejméně týden.“ Pustí mě.

„Proč se mě na to ptáte, když to musíte vědět.“ Nechápe. Zavrtím hlavou.

„To nic.“ Usměju se na něj.

„Přijdete večer?“ Nadhodí. Správně pochopil, že na to teď nemám moc náladu.

„Možná.“ Kývnu, popřeju mu hezký den a odejdu. Takže Karl to nebyl. Ale kdo tedy? Kdo by se opovážil mi vlézt do pokoje? A co ty sny? Zamračeně vejdu do zámku bočním vchodem. Ihned se otřesu, jak se změní atmosféra. Měl jsem jít hlavním, ale teď už to nebudu řešit. Rychle se dostanu do haly a pak hlavním schodištěm do svého pokoje. V obýváku se nezdržuju a přejdu rovnou do pracovny, kde si otevřu noťas. Hledám nějaké informace o podivných snech, ale nic nenacházím. Povzdechnu si a v poledne to zabalím. Vydám se na oběd. Procházím obývákem, když mi zrak padne na obraz. Muž na něm se na mě samolibě usmívá! Zamrkám a zírám na něj dobrou minutu. To není možné! Jak by se mohl obraz změnit?! Otočím se na patě a zapadnu zpátky do pracovny. Chvíli hledám v brožuře z aukce fotku obrazu. Není tam, a tak vjedu na internet a hledám informace o něm. Podle odhadce je obraz z šestnáctého století. Najedu na první odkaz, který mi to nabídne. Ihned mi vyjedou podivné příběhy o obraze. Podle jednoho muže ho muž z obrazu každou noc navštěvoval. Hrál si s jeho tělem, a přitom pil i jeho krev. Sáhnu si na krk, kde mám náplast. Naštěstí je to na nenápadném místě a náplast má tělovou barvu, takže není vidět. Nevěděl bych, jak ji mám vysvětlit. Ale kruci, vybaví se mi, jak se do mě po sexu zakousne. Otřesu se.

Možná by pomohlo, kdybych spal jinde. Napadne mě. Znovu se zaměřím na ten článek. Autor tam píše, že vyzkoušel téměř všechno, jak se toho muže zbavit, ale pomohl až prodej obrazu. Cože?! To je ale nesmysl. Stisknu si kořen nosu. Jsou to dva dny, co jsem majitelem obrazu a za ty dva dny mě nejméně třikrát kousl do krku a vyspal se semnou. Choval se ke mně, jako kdybych byl jeho majetek. Zamračím se. Tak tohle tedy ne. Já jsem Damian Lingr z bohaté vážené rodiny Lingrů. Nenechám se ovládat blbým obrazem! Kývnu si hlavou na potvrzení a konečně odejdu na oběd. Po jídle se vrhnu do práce, takže zapomenu na nějaký obraz a peripetie s ním spojené. Vyruší mě sluha na večeři, kterou mi donese. Poděkuju mu a pracuju až do noci, jak se do toho zaberu. Probere mě až hodiny, které ukazují téměř půlnoc. Povzdechnu si, uložím práci a jdu si lehnout. No tedy lehnout. Vysprchuju se, a ještě si sednu na gauč naproti obrazu a naleju si sklenku whisky. Jsem jen v kalhotech na spaní. Všimnu si, že se muž na obraze tváří zaujatě. Už se neusmívá jako dopoledne. Teď mu na rtech pohrává šibalský úsměv. Pozvednu sklenku.

„Tak na tebe, ty parchante.“ Okomentuju to a napiju se. Na jeden zátah skleničku vypiju a rozvalím se na gauči. Usnu ani nevím jak. Probudím se ve chvíli, kdy mi někdo stahuje kalhoty. Okamžitě se vymrštím a povalím pod sebe. Nejspíš to nečekal, protože se nebrání. Stále je zapnutá lampička, takže v jejím světle poznám muže z obrazu. Zamrazí mě z toho.

„Kdo krucinál jsi?!“ Vyjedu na něj. Chvíli mlčí a jen se na mě dívá.

„Jsem Alessandro de Crus.“ Promluví melodickým hlasem, kterým na mě mluvil ve snu. Pustím ho a vstanu.

„Kdo kruci jsi?! Proč mi to děláš!“ Zavrčím na něj. Alessandro vstane a posadí se na pohovku. Na chvíli zavře oči.

„Jsi má jediná naděje. Jestli se teď neosvobodím, budu navěky v tom obraze.“ Přizná. Naleju si pořádnou dávku whisky a posadím se.

„O čem to mluvíš?“

„Abys to pochopil, musím začít od začátku.“ Napiju se a kývnu.

„Času na to máme nejspíš dost.“ Odtuším. Alessandro si olízne rty. Je to tak erotické gestu, až se vzrušením otřesu. Nejspíš si toho je vědom, protože se na mě usměje a rukou zajede do svého rozkroku. Pozvednu obočí a studeně se na něj podívám.

„Tak mluv.“ Zavrčím. Povzdechne si.

„V době, kdy jsem žil, byli vztahy mezi muži zakázány, i když to za zavřenými dveřmi dělal kde kdo, nemluvilo se o tom. O mě bylo známo, že se tím netajím. Bylo mi jedno s kým spím.“ Začne. Kývnu a znovu se napiju. Zatím ho poslouchám mlčky.

„Byl jsem už ve věku, kdy jsem se měl oženit a zplodit potomka. Vzal jsem si velmi krásnou ženu, leč pocházela z rodu čarodějů. Její předkové vládli magií, ale jí se to vyhlo. Proběhla svatba, a i svatební noc. Jak jsem říkal, byla velmi krásná a mě nedělalo problém s ní spát. Do roka jsme měli syna. Jenže jen ona mi nestačila. Potřeboval jsem něco jiného. S muži je to jinačí. Nemusíš být tak ohleduplný.“ Odfrknu si.

„Takže tě načapala?“ Zavrtí hlavou.

„Přímo ne, ale doneslo se to k ní. Její matka z toho nebyla nadšená. Přímo mě konfrontovala hned u večeře. V té době jsme se dávali malovat a můj portrét byl téměř hotový. Zaklela mě, i když jí má žena prosila, ať to nedělá. Spojila můj život s obrazem. Každého majitele obrazu budu noc co noc navštěvovat. Živit se jeho krví a jeho tělem. Dokud nezůstanu obrazem. Jediná naděje je, že se do mě ten dotyčný zamiluje a bude ochotný mě osvobodit.“ Dopiju sklenku a mlčky se na něj dívám. Má svěšenou hlavu a ztrápeně se dívá na své ruce. Ne, nemiluju ho, ale zároveň taky nechci, aby zůstal obrazem.

„Dobře, jak tě ten dotyčný může osvobodit?“ Podívá se na mě.

„Musí mi dát ochotně své tělo a zároveň kousnout i on mě hned potom, co se napiju.“ Lehce se zamračím.

„To znamená co? Mám se s tebou dobrovolně vyspat a napít se tvé krve?“ Souhlasně kývne. Zhluboka si povzdechnu.

„Můžeš z obrazu kdykoliv?“ Napadne mě. Zavrtí hlavou.

„Ne, jen v noci. Slunce mi nedělá moc dobře.“ Přizná.

„Podle toho, co mi tu vykládáš, to spíš sedí na upíra.“ Odtuším. Ztrápeně se na mě podívá.

„Potom, co mě dotyčný vysvobodí, jím budu.“ Potvrdí mi. Takže, abychom to shrnuli. Nějaká ženská, které lezlo krkem, že podvádí její dceru s chlapama, ho zaklela do obrazu. Musí být každou noc krev majitele obrazu a spát s ním. Abych ho osvobodil, musím se s ním dobrovolně vyspat a také ho kousnout. Nejen to, musím se napít jeho krve. Zamračím se.

„Když se napiju, bude ze mě upír?“ Zavrtí hlavou.

„Ne, musel bych nahradit tvou krev svojí. To znamená, že bych tě musel vypít téměř na pokraj smrti a dát ti napít své krve. Když si vezmeš jen malý doušek, budeme jen spojeni.“

„Jen spojeni?“ Pozvednu obočí.

„Budu na tebe napojený. Budu vědět, kde jsi, co děláš a jakou máš náladu. To samé bude u tebe, navíc budeš mít zvýšený zájem o sex se mnou.“ Povzdechnu si a kývnu.

„Fajn.“ Pozvedne obočí.

„Fajn?“

„Pomůžu ti, ale jedno si ujasníme: Nejsem tvá hračka!“ Zavrčím ne příliš ochotně. Ale upřímně, já se na ten sex těším! Stačí jeden pohled na něj a mám obrovský problém v kalhotách. Usměje se na mě tak podmanivě, že mám chuť to udělat tady, ale ovládnu se a vstanu.

„Pojď do ložnice.“ Odtuším. Vstane také a jde za mnou.

„Jak si udělal to s tou místností?“ Uculí se.

„Můžu se ti dostat do hlavy. Můžu to udělat i teď.“ Zavrní. Potřesu hlavou.

„Ani náhodou.“ Pokrčí rameny a v ložnici mě zezadu obejme. Nechám ho.

„Jak to máš rád?“ Zavrní mi do ucha.

„Ze zadu na kolenou? Nebo na zádech a já nad tebou?“ Lehce mi to ucho jazykem objede. Otřesu se vzrušením.

„Ne, ty na zádech a já na tobě.“ Zašeptám. Přitiskne si můj zadek ke svému klínu. Je vzrušený.

„To se mi líbí.“ Vzdychne a rty přesune ke krku. Přejede jazykem po celé délce krční tepny, až zalapám po vzduchu. Uchichtne se, pustí mě a přejde k posteli. Zbavím se kalhot. Alessandro si zatím rozepnul košili a nechal ji sklouznout na zem. Pak se otočí ke mně a začne si rozepínat kalhoty. Zaúpím, když zjistím, že pod nimi nic nemá. Nechá je sjet na zem a vystoupí z nich. Boty si také zul. Polknu a přejedu ho pohledem. Je krásný. Jeho dlouhý, štíhlí penis trčí do prostoru. Olíznu si rty, přejdu k němu a přitáhnu si jeho hlavu. Ukradnu si jeho rty a vášnivě se k němu přisaju. Oplácí mi polibky neméně vášnivě. Tohle kolo bude rychlé. Usoudím, když prsty zajede do mého otvoru.

„Počkej.“ Odtáhnu se od něj. Lehce se zamračí. Vymotám se z jeho náruče a najdu lubrikant.

„S tímhle to bude jednoduší.“ Usměju se na něj. Usměje se a vezme si ho. Otevře ho a nanese si ho na prsty. Trochu se divím, že ví, co s tím má dělat.

„Velmi pozorně jsem se díval, když to dělali před mým obrazem.“ Uculí se. Asi uhodl, na co myslím. Jen se uchichtnu, znovu přejdu k němu a obejmu ho kolem krku. Jednou rukou mě obejme v pase a druhou zajede do mého otvoru, aby mě roztáhl. Musím říct, že je v tom dost dobrý. Už po pár pohybech jeho prstů sténám a snažím se nabodávat se na ně.

„Jsi nedočkavý.“ Zavrní.

„A ty se mi divíš?“ Zasténám. Jen se zasměje, vytáhne prsty, hodí mě na postel a na jeden příraz do mě pronikne. Táhle zasténám a ihned se pohnu proti němu. Rozhodně se nerozpakuje a bere si mě rychle a tvrdě. Líbí se mi to. Zvládám jen sténat. Po pár přírazech ztuhne a já ucítím, jak mě naplňuje svým spermatem. Stačí to k tomu, abych vyvrcholil také. Ani neucítím, jak se jeho zuby zaryli do mého ramene. Když se vzpamatuju, už je ze mě venku a nabízí mi svůj krk. Nejistě se na něj dívám, než se opatrně přiblížím. Přitáhne si mou hlavu ke krku tam, kde přechází do ramene. Lehce ho kousnu.

„Musíš víc.“ Namítne. Povzdechnu si, ale pořádně ho kousnu, až sykne. Ústa mi ihned naplní jeho krev. Chutná železitě a odporně. Zvládnu polknout doušek, než se odtáhnu. Chvíli se nic neděje, až si myslím, že to nezabralo. Pak ale začne zářit. Zvedne ho to z postele do vzduchu. Trvá to dost dlouho, než se zase snese dolů. Na první pohled se nic nezměnilo. Dokud neotevře oči. Stále je má zelené, ale podivně mu září. Usměje se na mě.

„Jak se cítíš?“ Nadhodím. Olízne si rty.

„Že bych si dal další kolo.“ Zavrní, přitáhne si mě do náruče a náruživě mě políbí. Oplatím mu polibek neméně vášnivě. Obejmu ho kolem krku a prsty zajedu do jeho vlasů. Zasténá mi do úst.

„Děkuju.“ Zavrní, když skončí polibek. Pousměju se.

„Takže můžeme pokračovat?“ Nečekám na jeho odpověď. Povalím ho pod sebe a nasednu na jeho penis, až oba zasténáme. Jednu výhodu to má. Nemusím někoho podplácet, aby se mnou spal, stačí mu dát doušek své krve. Myslím, že nákup obrazu se opravdu vydařil. Zkusím najít další prokleté. Jistě nebude sám. Hm…to zní skvěle, mít vlastní harém náruživých zachráněných chlapů, co jsou se mnou spojení až do konce mích dnů. Ostatně, mé úchylky se nikdy nedostanou ven, o to se postarám. Každý, kdo na to přijde, bude potravou pro upíra anebo hračkou?