Janovská přehrada aneb kamenná kráska

Stavba přehrady

• V září roku 1906 přikázala obecní rada technickému oddělení a vodárenskému úřadu vyřešit problém se zásobováním pitné vody. Výsledkem byla studie, z které vyplynula lokalizace nádrže do údolí potoka Loupnice.
• Radní se 29. září 1907 vydali do terénu ověřit si jednotlivé body návrhu a poté celou záležitost projednali v radě i výboru po technické, vodoprávní a vodohospodářské stránce. Obsáhlá závěrečná zpráva sloužila zároveň jako návrh na vypracování definitivního projektu. Tento návrh byl slibný, protože pozemek v Hamerském údolí patřil městu a srážková oblast v povodí budoucí nádrže, která byla pokryta lesy, zaručovala dostatek kvalitní vody. Účelem hráze bylo zadržovat jarní vody, které Loupnice jinak odnášela dolů do údolí, kde způsobovaly záplavy a škody.
• Dne 4. března roku 1908 byl pověřen doktor inženýr Robert Weyrauch, profesor Kralovské technické univerzity ve Stuttgartu, zhotovením přehrady obecním výborem. Prof. Dr. Laube z Prahy provedl geologický průzkum, kde upozornil na možné problémy s podložím a doporučil provést dostatečně hluboké zářezy do svahu údolí a jeho dna, aby stavba nabídla potřebnou bezpečnost provedení. Jelikož tehdy šlo o největší dílo svého druhu na území Rakouska- Uherska, povolávali na práce osoby z ciziny. Vypracovaný plán byl poslán i s rozpočtem ještě téhož roku dne 28. června a až do 13. října byl po schválení zpřístupněn veřejnosti na radnici k volnému nahlédnutí.
• Nakonec 9. prosince 1908 udělilo okresní hejtmanství v Mostě povolení k výstavbě přehrady v Hamerském údolí s platností na pět let. Kvůli vysokým nákladům, požádalo město o státní příspěvek. Aby si zajistili subvenci jiných zemských úřadů, tak vstoupilo s třiceti členskými podíly do družstva, které bylo založeno v Mostě kvůli regulaci vodních toků a výstavbě údolních přehrad v povodí řeky Bíliny. Ale jednání se táhlo moc dlouho, proto obecní výbor vytvořil 17. prosince 1910 osmičlennou stavební komisi v čele s předsedou Heroldem. Dozor nad celou stavbou měl inženýr Weyrauch a Czehák byl jmenován hlavním stavbyvedoucím.
• Dne 21. září 1910 začaly přípravné práce a v Hamerském údolí se začalo kácet a čistit dno budoucí nádrže. Muselo se řešit přeložení údolní silnice a spojení nové trasy s okresní silnicí vedoucí z Janova do Mníšku. Tyto práce zhotovovaly místní stavitelé začátkem roku 1911. Byla také vypsána veřejná soutěž pro firmy, kdy deset firem podalo návrh nabídky na stavbu přehrady. Tuto soutěž vyhrála mostecká firma „Podnikatelství údolních přehrad Berndr, Schwarzer a Wurm“. Celkové nálady byly 2 935 640 korun. Firma započala stavbu ještě v květnu, kdy se nejdříve 27. května 1911 v údolí postavily domy pro dělníky, hlavně Italy a Chorvaty. Ti měli mít na starost betonování a práci s kamenem. Dokonce mostecký hoteliér Dietl 14. dubna 1911 zajistil pro pracovníky kantýnu, která se nacházela na levém svahu tam, kde je nyní dům hrázného.
• Bohužel už 29. května 1911 se stal první pracovní úraz. Dva dělníci byli při odstřelu kamene pro stavbu silnice těžce zraněni. 9. června se začal lámat kámen na pravém svahu údolí, zbytky lomu jsou dodnes patrné poblíž hráze. Také tento den se začalo s otvírkou kamenolomu. Hamerský potok byl přeložen do dřevěného koryta 31. srpna. Upravovaly se toky Loupnice a Klínského potoka. Výstavba zděné nádržky byla dokončena 21. listopadu 1911 a kaskády u vtoku do přehrady. Od budovy janovského polesí vedla lanovka až ke staveništi. Dodnes jsou zachovány základy dvou pilířů. Od 22. dubna se začalo betonovat a ten samý měsíc byl zasypán a usmrcen kameny italský dělník Giuseppe Pernat. Dne 4. května 1912 ve čtyři hodiny se na místo dopravil starosta a radní města Mostu a společně se zástupci stavební firmy slavnostně položili základní kámen.
• Dále pokračovaly práce slibně, během zimy se zdivo obednilo, tudíž bylo chráněno před povětrnostními vlivy.
• 27. května 1913 začala stavba strážního domku, poté 22. července téhož roku začala výstavba čistírny vody a 25. října kladení potrubí do Mostu. Toto potrubí bylo dlouhé 13 km a bylo z ocelových bezešvých trubek světlosti 250 mm.
• Stavba přehrady byla dokončena přibližně v prosinci 1913. Dne 5. ledna 1914 zadržovala poprvé vodu, ale jen pokusně. Teprve 16. ledna zástupci okresního hejtmanství provedli prohlídku a dali povolení k zadržování vody do jednoho milionu m³.
• 8. března 1914 dosáhla vodní hladina výše 20 m (stav vody 175 tis. m³). Tehdy začala pronikat voda zdí na levém svahu.
• Stavební firma okamžitě prováděla utěsňovací práce, kdy spotřebovala 968 pytlů cementu, ale voda prosakovala vesele dále. 18. dubna bylo naměřeno 997 tis. m³, 26. června se ukončily zednické práce a 17. července bylo převzato hlavní vodní vedení. Tehdy byl povolán odborník, aby odstranil závady. Přišel z Německa (Gothy) a prozkoumal příčiny prosakování. Dne 20. srpna 1914 zahájila provoz čistící stranice vody, která byla vybavená rychlofiltračním přístrojem značky Reisert a zařízením na sterilizaci vody ozónem.
• Na základě odborného posudku i nadále pokračovaly utěsňovací práce na levém svahu. Prosakování se snížilo během roku 1914 o 34%. Práce byly ukončeny 20. srpna 1915, kdy bylo spotřebováno na injektování 3 486 pytlů cementu. Ztráta vody v prosakování se snížila o 71,5 %. V prosinci 1915 vedoucí vodní správy předložil celkové vyúčtování od roku 1907 až do roku 1915 ve výši 4 694 237,15 korun. Při porovnání s rozpočtem, který činil 4,89 mil. korun, bylo tedy dosaženo úspory.
• V roce 1915 činila spotřeba vody 714 270 m³, z toho připadalo 213 763 m³ na průmysl a živnosti a 500 507 m³ na domácnosti (při tehdejším počtu obyvatel 58,8 l na osobu denně).
• Až do konce druhé světové války Janovská přehrada pokrývala stále rostoucí spotřebu pitné vody na Mostecku. Ale v roce 1950 se přistoupilo k přípravě výstavby Flájské přehrady.
• Přehrada je dosud v dobrém stavu (protože je udržovaná) a je i nadále využívána pro vodárenské účely (pro vyšší vodohospodářský efekt byla v suchých obdobích převáděna do nádrže voda z potoka Svídnice), voda odtud putuje do pískových rychlofiltrů a pak dolů do Janova.

Zdroj: FOITSCHEK, Jan. Vodní dílo Janov. ČTVRTNÍČEK, Josef. Historie Litvínovska: a okolí [online]. 7. 1. 2011. Litvínov, 2011 [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: http://litvinov.sator.eu/kategorie/litvinov/v-castech-obce/janov/vodni-dilo-janov