SLIM Team

Dlouho očekávaný den "D" je za dveřmi a my se nemůžeme dočkat tohoto závodu. Jednak proto, že já se sem těším a chystám už celkem dlouho, ale také proto, že je to klubová záležitost. Noc před maratonem toho moc nenaspíme, neboť předvolební kampaň je v plném proudu a to až do hluboké noci. Potom také jeden takový trochu hlučnější soused a nedaleká vinotéka. Nic z toho nám nedopřálo se malinko prospat. S tím ale nic nenaděláme. Jdeme na to ať tu zbytečně netlachám a nedělám jací jsme chudáčci. Ráno se probouzíme ve chvíli kdy se chce nejvíc spát, trochu posnídáme, každý to "své" a chystáme se na to vyrazit směr Kladno. Provoz je ku podivu celkem hustý a já taky, dávám si kafe, které jak doufám mě probere, tak se na chvilinku i stalo. Do Kladna přijíždíme včas a hledáme Sletiště. To nám chvíli zabralo, jelikož se pomátla i navigace, na kterou jsme spoléhaly. Na parkovišti to vypadá, že není jediné místo k zaparkování, ale jedno se tu i našlo. Letíme si pro čísla a klasické igelitky. Po návratu k autu se převlékáme a připínáme čísla. Mažu se vazelínou a zadek jsem vystrčil přímo na Míšu Dimitriadu, které to vůbec nevadilo, alespoň to tvrdila... Jsme připraveni a přesouváme se k WC a do prostoru startu. Máme čas tak obíháme jedno kolečko na ovále. Asi pět minutek před startem se ještě na rychlo vyprázdníme a spěcháme na startovní čáru. Chvilinku se čekalo na jednoho závodníka, který si nechal čip v autě, chvilinku na to je odstartováno. Pár koleček na tartanu a okolo stadionu a hurá do lesoparku. Všude kolem je plno houbařů, cesta se krásně vleče, skvělé je, že asfaltu je zde minimum. Kilometry jsou perfektně značeny. První kolo mám za sebou, atmosféra skvělá, čas taky ujde. Zdenda nám oznamuje časy jak jsme na tom. Všude plno lidiček s foťáky a kamerami, sem tam cyklista, maminka s kočárkem apod., hlavně, že nepršelo. Ve druhém kole už předbíhám několik běžců o kolo a kochám se vším kolem, jejej, další kolo je fuč a za námi. Podle času bych to měl zvládnout pod 3:10, což by bylo fajn. Kola ubíhala celkem rychle a svižně. Je to opravdu krásný a okouzlující závod. Přibíhám na občerstvovačku těsně po půlce, beru mandarinku a najednou se mi z ničeho nic zamotala hlava, polil studený pot a brnělo skoro celé tělo. Záhadným způsobem, nejspíš za pomoci někoho jiného se stavím do vzpřímené polohy a zvažuji co dál. Sanitka je prý kousek, ale já se napiji a rozhoduji pokračovat dál. Zdenkda, který tu všechny povzbuzoval a všem říkal, že to dají ať vydrží mi řekl, ať to zkusím dál, ale pro jistotu kdyby něco ať se vrátím. Uběhl jsem asi půl kiláčku a bylo to opět tady. Nedalo se tedy nic dělat, užil jsem si aspoň půlku a závod tedy vzdávám. Co to, už

 po druhé za krátkou dobu... Nu, což, zdraví je na prvním místě. Takových ještě bude, i když Kladno až za rok. Schovávám se a pomalu chodím kanálama aby mě nezmerčila Simča, která má rozběhnuto jisto jistě na osobáček. Když proběhla, jdu do auta pro věci a využil jsem sprchy, dokonce s teplou vodou, zázemí opravdu bezva. Ještě dvě kola jsem se raději schovával a před posledním už převlečen povzbuzuji svou milou běžkyni do posledního kola. Podle času jsem si říkal, že to zvládne kolem 3:35, což by bylo nejvíc nejlepší, ale posledních pět kilometrů může udělat svoje. Prohazuji několik slov se Zdendou a povzbuzuji ostatní běžce, kteří běželi už do cíle nebo pokračovali a kroužili jako dravci nad kořistí. Čas 3:35 už pominul a já začínal být nervózní co se asi stalo, ale říkám si, že jistě nic, že tu musí být každou chvilkou. Netrvalo dlouho a byla tu, trochu unavená a zničená, ale přeci s úsměvem na rtech. Ten zmizel hned jak Simča zjistila, že ji ještě čeká jedno kolo a kousek na ovále, celkem 500 metrů. Křičel jsem na ni ať malinko přidá, že to dá pod 3:40, ale ono se to lehko říká... Cílovou pásku protnula v čase 3:40:10. Pokud se mé počty nepletou, stačí to na celkově 7. místo a 3. v kategorii. Mé matematické počty se za nedlouho potvrdili a Simča měla tu čest postavit se na bednu spolu s Markét Gruberovou a Janou Zímovou, myslím si, že velká čest stát na stupni vítězů s takovými skvělými vytrvalkyněmi! No, konečně si Simča vybojovala svůj vysněný pohár, o kterém touží už dlouho a navíc v královské disciplině - maratonu.

Spousta radosti a emocí, gratulací, únavy. Odjeli jsme co nejrychleji a hurá do postýlky. teda nejdříve na masérský stůl urychlit regeneraci, no já ne, já nepotřeboval nic... Opět jediné co bych kde bych viděl negativně - vegani a nejedlíci masíčka nevyužijí občerstvení... Tedy teplé ne, banánů, mandarinek bylo na stole hojně.